Příběh se odehrává v období druhé světové války v době atentátu na Reinharda Heydricha. Vyšší princip se jmenoval jeden profesor, který říkal žákům, že by si měli osvojit vyšší způsob mravnosti. Jednoho dne přišel do třídy ředitel a vyhrkl ze sebe jména: Havelka, Moučka a Ryšánek. Žáci, pan ředitel a profesor Vyšší princip odešli za dveře. Po pár minutách přišel profesor do třídy a řekl žákům, že jejich spolužáci byly zatčeni za schvalování atentátu. Ve večerním rozhlase bylo oznámeno občanům, že Havelka, Moucka a Ryšánek byly zabiti za schvalování atentátu. Den na to se sešel učitelský sbor již brzy ráno, aby mohli přemýšlet, co udělají se včerejší událostí.
Jeden z učitelu navrhl, že by bylo nutné poslat projev upřímné loajality státnímu tajemníkovi panu Moravcovi. Chvíli bylo ticho, ale profesor dejepisu vytáhl papír z aktovky a do hrůzného ticha začal předcítat dopis, který si připravil. Po přečtení vytáhl pero a podal ho nejstaršímu členu celého sboru a řekl mu "Prosím, podepište se". Nejstarší profesor, kterému bylo pres sedmdesát let podepsal a pak řekl: "Na sklonku svého života přece nebudu lhát." Bylo rozhodnuto, že nikdo musí mít kázání v postižené septimě. Všichni se dohadovali, kdo to bude, nakonec se dostali k tomu, že to bude třídní septimy. Vyšší princip najednou ztuhnul, protože třídním byl on.
Došel do třídy a řekl: "Žáci, z hlediska vyššího principu mravního vám mohu říct jenom jedno: vražda tyranů není zločinem". Touto jednou větou se zbavil napětí a zmatku. Najednou jako by se mu hlava otevřela a zacal už rozpoznávat všechny žáky. V duchu si je prohlížel a hledal toho, kdo udal Ryšánka, protože bylo dost možné, že by to mohl být nekdo za třídy. Ješte chvíli se je tak prohlížel a poté řekl: "Žáci musím vám říct jednu vetu, kterou se bojím říct všude, já také schvaluji atentát na Heydricha". Cítil, že vše co mel říct řekl a tak se vydal ke katedře, aby zapsal. Sotva však začal ve tříde se najednou rozlehl hluk a šum. Vyšší princip pozvedl hlavu ke své třídě. Viděl dvacet septimánu, kteří stály před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s planoucíma očima.
Povídka se mi velice líbila, protože se dala dobře číst a popisovala skutečné události.
31. červenec 2008
16 226×
375 slov
1.)Velké množství hrubek
2.)Nesrozumitelné.
Děkuji však za to že jsem si udělala alespon menší představu o tomto příběhu!