Děj se odehrává v 19. stol., prostředí vesnice, volná příroda na Nymbursku.
Jedná se o příběh dcery obecního pastýře Jakuba. Vesničany je jeho dcera Bára označována za ”divou” (matce prý podstrčila polednice své dítě, protože se prohřešila, když v poledne odešla ze světnice- matka umírá po několika málo letech). Bára vyrůstala ve volné přírodě, žije jen s otcem a pomáhá mu s stádem. Odlišovala se od ostatních, protože nevěřila na pověry a byla nebojácná. Pomohla přítelkyni Elišce z fary – postrašila ženicha, který jí byl vnucován (bohatý rychtář). Eliška ho nechtěla (v Praze se seznámila s jedním lékařem). Bára je potrestána za strašení lidí – zavřena v noci do umrlčí komory na hřbitově. Tam ji našel myslivec, oblíbil si ji a vyznal se ze své lásky k ní. V závěru knihy se dějí dvě svatby: Eliška a lékař, kterého měla ráda, a Bára a myslivec.Bára – Je to nový typ dívky (nezávislá, nepodřízená muži), silná, temperamentní, statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá a citlivá. Je velice odvážná a smělá, přerůstá konvenční představy o pasivitě ženy v tehdejší společnosti.Eliška z fary – Její protiklad. Bára jí pomáhá morálně, protože okolí mělo tehdy veliký vliv na jedince (např. o svatbě Elišky rozhodovali jiní, ale ona nemohla v podstatě nic namítat; takových příkladů nalezneme v knize víc). V knize je patrné úsilí o zlepšení postavení ženy ve společnosti. Zároveň zde autorka promítá obraz vlastní povahy.
Převažuje spisovná češtiny. Věty jsou dlouhé a mají archaický (ne vždy) slovosled. V textu se vyskytují také zastaralá slova, nebo historismy.
12. srpen 2008
6 018×
252 slov