Naše vojsko, Praha 1988
Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Paul Remark) se narodil 22. 6. 1898 v Osnabrücku, zemřel 25. 9. 1970 v Locarnu. Patřil ke „ztracené generaci“ mladých Němců, kteří se dobrovolně nechali naverbovat do první světové války a po návratu se nemohli začlenit do normální společnosti. Vystřídal mnoho povolání, byl účetním, úředníkem, obchodním příručím, varhaníkem, učitelem, redaktorem. V roce 1928 vyšel časopisecky jeho první román Na západní frontě klid, který se stal světovým úspěchem. Volně na něj navazuje Cesta zpátky. 1939 emigroval do Spojených států, do své vlasti se už nevrátil a zemřel ve Švýcarsku. Další díla: Tři kamarádi, Miluj bližního svého, Vítězný oblouk, Jiskra života, Čas žít, čas umírat, Černý obelisk a jiná.
Příběh se odehrává v Německu za první světové války v letech 1917-1918.
Mladý devatenáctiletý Pavel Bäumer přeruší svá studia na gymnáziu a spolu se svými spolužáky nastoupí dobrovolně do výcvikového vojenského tábora, kde jsou pod vedením krutého Himmelstosse připravováni na boje na frontě. 7 spolužáků se nakonec dostane k druhé rotě, která je často vysunuta až na čelo fronty a bojuje v zákopech. Pavel si zde nachází přátele nejen mezi svými spolužáky – vojáky mezi sebou společný úděl spojuje. Nejlepším přítelem se pro něj stává mazaný čtyřicátník Stanislav Katczinsky- Katcza, díle Albert Kropp,Müller a Leer- spolužáci a ostatní – Haie Westhus. Tjaden, Deterding. Každý je jiný a má na válku svůj názor, ale přesto si spolu výborně rozumí. Válka je krutá a skupina se postupně zmenšuje. Pavel dostává během bojů dovolenou. Po příjezdu domů zjišťuje, jak moc člověka válka změní, vůbec si nerozumí se svými rodiči ani známými, jejich problémy mu připadají malicherné. Na frontě si vytvořil odlišný názor na život. Tím, že odešel ze školy a ne ze zaměstnání, se naučil v životě jen zabíjet a neví vůbec, co by dělal, kdyby válka skončila. Nemá žádné morální hodnoty, všechno mu oproti pobytu na frontě připadá bezvýznamné. Po návratu na frontu je spolu s Albertem Kroppem zraněný a dostane se do vojenské nemocnice, kde na vlastní kůži zažijí chování doktorů, vidí beznadějné případy a všechnu bolest, kterou válka způsobuje. Po uzdravení mu umírá jeho nejlepší přítel Katcza, kterého se Pavel marně pokouší zachránit. Zůstává sám, ne však nadlouho, protože nakonec je zabit i on.
Pavel Bäumer je mladý student, který se pod rouškou vlastenectví nechává dobrovolně naverbovat na frontu. Jeho normální civilní život vlastně ještě ani nezačal, a proto si nevytvořil žádné morální hodnoty, nemá zázemí, kam by se po válce mohl vrátit a veškeré své přátele poznal a zároveň ztratil během krutých bojů na frontě. Za svůj krátký život získal pouze schopnost zabíjet ostatní lidi a udržet se pokud možno sám naživu. Tím se vyčlenil ze společnosti normálních lidí, do které se už nebyl schopen zpět zařadit.
Autor podává realistický obraz „všedního“ života na válečné frontě, krutost bojů, pevnost lidských vztahů vojáků, kteří zároveň berou smrt jako něco přirozeného,a proto jim nevadí zabíjet. Zabývá se také mladou generací, která se v životě nic jiného než zabíjení nestihla naučit, otázkou zůstává, co s ní bude dál. Zobrazuje stav ve vojenských nemocnicích, přístup lékařů, jejichž hlavním úkolem je vojáky v pokud možno slušném stavu vrátit v co možná nejkratší době zpět na frontu, ale i pacientů – někteří už nebyli schopni dále žít s amputovanými končetinami, atd. Zabývá se také šikanou a krutostí ve výcvikových táborech.
Vypravování je v ich formě, vlastní zážitky popisuje Pavel Bäumer. Kniha je rozdělena na kapitoly.
Knížka se mi velmi líbila. Zachycuje první světovou válku opravdu realisticky, zážitky jsou popsány do nejmenších detailů a podrobností a čtenář si tak může vytvořit reálnou představu o životě na frontě. Remarque je navíc výborným vypravěčem, kniha je velmi čtivá.
10. květen 2008
8 602×
607 slov
