Řečtí bohové

Vytisknout Vytisknout referát
Stáhnout Stáhnout referát ve formátu .rtf

Olympští bohové, řecká mytologie a náboženství již od doby mykénské skupina hlavních bohů, sídlících podle tradice na hoře Olympu. Zpravidla se uvádí šest dvojic: Zeus a Héra, Poseidón a Démétér, Apollón a Artemis, Arés a Afrodíté, Hermés a Athéna, Héfaistos a Hestia. Způsob jejich života odráží život patriarchální společnosti mykénské kultury; v čele stojí Zeus, který olympské bohy svolává na porady i k hostinám. Přeneseně “Olympanem” zván i člověk vyzdvižený k velkým poctám (např. Periklés).
Rheia, řecká mytologie manželka Titána Krona, jejímiž dětmi byla významná božstva Hestia, Démétér, Héra, Poseidón i nejvyšší bůh Zeus. Pocházela ze stejných rodičů jako manžel Kronos; jejich otcem byl bůh nebe Úranos a matkou bohyně země Gaia. Kronos se svých dětí obával, a proto každé po narození pozřel. Na radu své matky Gaie odešla Rheia tajně porodit Dia na Krétu. Když Zeus dospěl, naplnil Kronovy obavy. Donutil svého otce vyvrhnout z útrob všechny sourozence a po desetiletém boji nad ním zvítězil. Zeus se tak stal novým nejvyšším bohem nebe a země, Poseidón se ujal vlády nad mořem a Hádés v podsvětí.
Kronos, řecká mytologie syn boha nebe Úrana a bohyně země Gaie; nejmladší a nejlstivější z Títánů. Úranův nástupce ve vládě nad světem, otec Hestie, Démétry, Héry, Poseidóna, Háda a Dia. Svržen do Tartaru Diem. V Římě částečně ztotožněn se Saturnem, později s bohem času Chronem.

Hádés a) též Plútón nebo Plútos, latinsky Pluto – řecky bůh podsvětí, chápaný též jako pán bohatství (Plútos). Syn Títána Krona a jeho ženy Rhey, bratr Diův a Poseidónův. V podsvětí vládne spolu s manželkou Persefonou nad stíny zemřelých; z jeho domu není návratu; b) v přeneseném smyslu podsvětí samo.
Hestiá [hestyjá], řecká mytologie bohyně domácího krbu, ochránkyně rodiny; záruka blaha osobního i veřejného (ochránkyně domu i státu). Sestra Diova. Považována za nejlaskavější z bohů. V římském náboženství jí odpovídala Vesta.
Démétér, řecká bohyně Matka-Země; sestra Diova, matka Persefoné. Dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství; uctívána též jako dárkyně plodnosti. Známá již z doby mykénské (matriarchální rysy), později její kult oslaben; uctívána zejm. mezi zemědělci. Význam opět nabyla za Peisistrata, podporujícího její kult v protikladu k aristokratickým olympským božstvům. Její hlavní slavností byla mystéria v Eleusis. Viz též eleuzínie.
Hérá, řecká mytologie řecká bohyně, manželka Diova; v mykénské době pravděpodobně ochránkyně vladařského paláce, později, jako Diova žena, střežila rodinu, sňatek, ženy, manželské děti a manželskou věrnost. Vůči milenkám a nemanželským dětem Diovým mstivá. Její kult byl rozšířen po celém Řecku, v Římě ztotožněna s Junonou (Juno).
Poseidón, řecký bůh vod; doložen již ve starověké Krétě. Bratr Diův a Hádův, manžel jedné z nymf Amfitríté. S rozšířením mořeplavby uctíván jako nejvyšší vládce moří. Je mu připisováno zemětřesení, neboť vlnobitím dával do pohybu zemi ležící na vodách. Zobrazován s trojzubcem a v doprovodu mořských bohů a nymf. V Římě ztotožněn s Neptunem.
Zeus, řecká mytologie nejvyšší bůh; hromovládce, bůh počasí a vegetace, ochránce rodiny a města. Božstvo indoevropského původu. Původně snad božská síla prostupující přírodu, božstvo nebe a počasí. S přechodem k antropomorfismu se dostal do popředí jako hlavní bůh nebe, spojovaný s bohyněmi i lidskými ženami v dvojice milenecké (Európé, Danaé) a manželské (Dióné a Hérá). Syn Kronův a Rhein, bratr Hádův, Poseidónův, Hestiin, Démétřin a Héřin. Rhea jej ukryla před Kronem, jenž ze strachu o vládu polykal své děti. Když dospěl, přinutil otce, aby své děti vyvrhl, a v krutém boji jej a ostatní Títány porazil a zmocnil se vlády nad světem. Hlavním sídlem Diovým byl Olympos, nejvýznamnější věštírna byla v Dódóně. V Římě ztotožněn s Jupiterem.
Persefoné, v kultu zvaná Koré (řecky Dívka), latinsky Proserpina – řecká mytologie dcera Diova a Démétřina. Unesl ji do podsvětí Hádés a učinil ji svou manželkou. Zeus usmířil rozhněvanou Démétru (která svou dceru dlouho marně hledala) tím, že nechal Persefoné třetinu roku v podsvětí a na dvě třetiny ji povolil navracet se k matce na zem. V tomto smyslu Persefoné chápána jako symbol obilí, jehož matkou je Démétér.
Arés, řecká mytologie jeden z olympských bohů; syn Dia a Héry, krutý bůh války, často se účastnící i bojů mezi lidmi. Milenec Afrodíty, s níž zplodil Eróta. Jeho kult byl poměrně vzácný. V Římě byl k němu připodobněn Mars.
Afrodíté, řecká bohyně smyslné lásky a krásy, ale též přírodních sil a jara. Její kult se dostal do Řecka z Předního východu (podobnost s Ištarou a Astaré) přes Kypr. V mytologii většinou považována za dceru Dia a títánky Dióny, podle lidové verze se zrodila u břehů ostrova Kypru z mořské pěny po dopadu genitálií vykleštěného Úrana do moře. Manželka Héfaistova, jehož klamala s Areém, s nímž měla syna Eróta. Rozšířeny mýty o jejích četných milostných spojeních s dalšími bohy i smrtelníky (Adónis). U Římanů ztotožněna s Venuší; téma Afrodíté často umělecky zpracováno.
Héfaistos, latinsky Vulcanus – původně snad maloasijské božstvo ohně, řecká mytologie bůh ohně a kovářství; zbrojíř bohů. Syn Dia a jeho ženy Héry, manžel Afrodíty, která jej klamala s Áreem. Báje připisují kulhavému Héfaistovi vybudování paláců na Olympu a řadu skvělých kovářských děl. Podle Homéra naučil s pomocí Athény lidi řemeslům a umění. Do oficiálního kultu pronikl málo.
Hermés, řecký bůh; ochránce pastýřů a stád (později též obchodníků, poutníků, řečníků a zlodějů). Posel bohů, průvodce mrtvých do podsvětí, též bůh spánku. Patron výřečnosti a hudby. Syn Diův; nejobratnější a nejlstivější z olympských bohů. Bůh nejširších lidových vrstev, doložený již v mínójské době. Připomínán při cestách hromadou kamení sloužící za primitivní oltář. V oficiálním kultu zpravidla uctíván jako podsvětní božstvo. V Římě ztotožněn s Mercuriem. Zobrazován většinou jako mladík s berlou, okřídleným kloboukem a opánky. Viz též Hermés Trismegistos.
Erós, řecká mytologie bůh lásky i láska sama; zosobnění všeoživující síly spojující protikladné složky kosmu, zrozené z prvopočátečního Chaosu současně s bohyní Země Gáiou. V pozdějších verzích syn boha války Area a bohyně lásky Afrodíty, zasahující šípy lásky každou bytost včetně Dia. Sám se zamiloval do smrtelné dívky Psýché, která se nakonec stala jeho manželkou a získala nesmrtelnost. Ve výtvarném zpodobnění znám spíše pod latinským názvem Amor, popř. Cupido (okřídlený chlapec či malé dítě s lukem a šípy).
Létó, řecká mytologie dcera Titána Koia a jeho manželky Foiby, matka Diových dětí Apollóna a Artemidy. Jako Diovu milenku ji proklela Hérá, aby nenašla ani kousek pevné půdy a aby ji neustále pronásledoval had Pýthón. Klid nalezla Létó až na ostrově Délos, kde porodila obě děti. Známá se stala rovněž svou pomstou za urážku, které se vůči ní dopustila Niobé. Na rozkaz Leta zabili Apollón a Artemis všech sedm synů a sedm dcer Niobé.
Apollón, řecký bůh slunečního jasu, dárce zdraví, ochránce domů a mořských cest, patron povolání, jejichž příslušníci tvoří v božském nadšení a vytržení (básníci, hudebníci, věštci). Syn Dia a bohyně Létó, otec Orfea a Asklépia, bratr Artemidy. Jako ochránce umění stojí v čele Múz. V řeckém životě měly značný vliv jeho věštírny, zejména věštírna v Delfách. Jeho kult byl rozšířen i v Římě.
Artemis, řecká bohyně lovu, panenská vládkyně přírody, zároveň i bohyně svateb a plodnosti. Podle bájí dcera Dia a bohyně Létó, sestra Apollónova. Zobrazována jako lovkyně s lukem v ruce, doprovázená průvodem lesních nymf a zvěří, obzvláště jelenem. Její kult byl znám ještě z předřeckého náboženství. V Římě ztotožněna s Dianou.

Athéna, řecká bohyně; v mykénské době ochránkyně paláce, později městského státu, zejména Athén. Dárkyně řemesel, posléze i věd a moudrosti, v helénismu též bohyně uvážlivě vedené spravedlivé války a vítězství. Jejím nejoblíbenějším místem jsou Athény a Attika, kterou získala ve sporu s Poseidónem; v Athénách byl na její počest slaven každý čtvrtý rok jeden z nejvýznamnějších řeckých svátků – tzv. velké panathénaie. V Římě ztotožněna s Minervou.


Podrobnosti

Počet slov: 1242
Datum přidání: 28. prosinec 2012
Přečteno: 5 440×

Akce

Vytisknout Vytisknout referát
Stáhnout Stáhnout referát ve formátu .rtf

Hodnocení referátu Řečtí bohové

Hodnoceno: 12×

Podobné studijní materiály

Antická mytologie referát (Dějepis)
Mýtus, mytologie referát (Psychologie)
Řecká mytologie referát (Literatura)
Řecká mytologie referát (Literatura)
Egypt-náboženství referát (Dějepis)

Komentáře k referátu Řečtí bohové

mrie 04.04.2011 18:46
no děják je super ne lidi vzamatujte se
 
julie 18.04.2010 13:04
jsem na zakladce a je to moc dlouhy ale verim ze pro starsi rocnik to pomuze pro informaci jsem v sesce