Vznik USA

Vytisknout referát Vytisknout referát
Vytisknout referát Stáhnout referát ve formátu .rtf

Vznik Spojených států amerických (USA)
A jejich další vývoj

Spojené státy americké, země neomezených možností a jeden z největších ekonomický gigantů celého světa, tedy jinak řečeno světová velmoc 20 století. Dějiny tohoto státu byly plné zvratů. Z tohoto státu také pochází jeden z nejslavnějších vynálezců Tomas Alva Edison.
Spojené státy si také připsali prvenství ve vyslání prvního člověka na Měsíc.
A také stále pokračují ve svém pronikání do vesmíru. Nato jak zrovna né snadně USA vzniklo se Spojené státy i přes neustálé vnitřní rozpory a zvraty staly špičkou mezi velmocemi. Vznikla zde i první ústava svého druhu na světě poprvé federální forma státu, podstata zachována dodnes, vzorem v dalších zemích.


Roku 1763 sedmiletá válka přinesla Britům nadvládu v dalších oblastech USA. Jádrem britských držav 13 kolonií na východním pobřeží. První osadou byla Virginie. New York se zrodil obsazením nizozemského Nového Amsterdamu. Společné rysy osad: nepřenesly se do nich evropské feudální poměry, samospráva: volení zástupci, kteří fungují paralelně s královským guvernérem, zabírána půda Indiánům, zatlačováni na západ. v roce 1773 bostonské pití čaje - osadníci převlečení za indiány naházeli náklad čaje lodí Východoindické společnosti do moře (343 beden). Roku 1774 byl ve Filadelfii ustaven první kontinentální kongres, otázky společného boje, vytváření ozbrojených milicí. V roce 1775 se uskutečnila srážka milicí s vojskem, což byl počátek války. V roce1775-1783 vznikl 2.kontinentální kongres ve Filadelfii, urychleně vybudovat vojsko, v čele George Washington, virginský plantážník - vojsko z farmářů - nevalná disciplína. Dne 4.července 1776 kongres schválil Prohlášení o nezávislosti - zrod USA. Hlavním autorem Thomas JeffersonV roce 1777 prohrála britská vojska v bitvě u Saratogy, nyní se objevila pomoc Francie, Nizozemí a Španělska poskytnout pomoc, boje se přesunuly na J. Roku 1781 byli Britové nuceni kapitulovat v Yorktownu. V roce 1783 byla podepsána mírová smlouva - VB uznala nezávislost USA. Další vývoj: potřeba ústavy -V roce 1789 vypracována nová ústava USA

Rozhodující změna na Americkém kontinentě nastala poté, co Napoleon obsadil Španělsko a oslabil tím jeho moc v koloniích natolik, že se kreolští předáci odvážili zahájit otevřený odboj. Roku 1810 začala válka za nezávislost, která zároveň usilovala o revoluční cíle: občanskou svobodu a konstituční režim. Trvala 15 let a skončila svržením španělského i portugalského koloniálního panství. Odboj kolonií nebyl ovšem nikterak snadný. Po počátečních úspěších povstalců následoval protiúder ze Španělska po roce 1815, kdy byli restituováni Bourboni. Španělské expediční armády získaly zpět kontrolu nad většinou Latinské Ameriky. Povstalci však pod vedením legendárních vůdců Simóna Bolívara a José San Martína dokázali zvrátit nepříznivý vývoj. Do roku 1826 byli Španělé vyhnáni téměř ze všech svých někdejších kolonií.
Významný podíl na tomto úspěchu měla politika USA. Když evropské mocnosti sdružené ve Svaté alianci začaly uvažovat o intervenci proti revoluci v Jižní Americe, vyhlásil americký prezident James Monroe (1823) heslo „Amerika Američanům“ a pohrozil, že Vyšle pomocné oddíly proti každému pokusu o intervenci na americkém kontinentě. Tento postoj, který později dostat označení Monroeova doktrína sice pomohl jihoamerické revoluci, ale zároveň signalizoval pronikání zájmů Spojených států amerických do těchto oblastí.
Výsledkem revoluce byl rozpad španělské koloniální správy a vznik celé řady různě vekých a různě vyspělých republik. Jejich společným rysem však byla nedostatečná stabilita v důsledku hlubokého a zásadního rozporu mezi kreolskýmmi latifundisty a širokými vrstvami lidí. Nebezpečí sociálních konfliktů čelily v téměř všech republikách vojenské diktatury, v nichž vojáci nacházeli hlavní oporu v latifundistech. Formálně sice byly příjímány ústavy a deklarace občanských práv, v praxi však vládly kliky vojenských velitelů

V roce 1789 se George Washington stal prvním prezidentem Spojených států. Nová republika byla federací (unií) 13 státu, bývalých britských kolonií. Všechny se částečně vzdali své moci ve prospěch federální (centrální) vlády, ale přesto si některé záležitosti ve své pravomoci ponechaly a vytvářeli si svoje vlastní zákony. Existovala sice psaná americká ústava, ale čas od času se v amerických dějinách objevovaly spory o přesné vymezení působnosti federálních a státních zákonů.
V USA brzy vznikly i politické strany, které odrážely různorodost třídních hospodářských a náboženských zájmů. Nicméně stálým rysem amerického života byl rozvoj demokracie. Přes nesouhlas politiků z vyšší společnosti byly ve 30. letech 19. století téměř všechny státy demokratické, alespoň v tom smyslu, jak se tehdy demokracie chápala. Všichni bílí muži (nikoli ale ženy a černoši) mohli mluvit do toho, kdo bude vybrán do čela.
Ve vztahu k cizině zachovávaly Spojené státy ve válce mezi Británií a Francií neutralitu, ale když se bojující strany pokusily o vzájemnou blokádu, což zabránilo americkým lodím ve volném obchodování, stala se situace velmi výbušnou. Protože Britové bránili Američanům v plavbě, vypukla mezi nimi válka (1812-1814), která sice měla dramatický průběh (Britové zapálili město Washington), avšak skončila nerozhodně. Všechny další americko-anglické spory se řešili vyjednáváním.
Mezitím zahájili spojené státy expanzi na západ a na jih. Do nově získaných prostor, které byly jen řídce osídleny indiánskými kmeny, proudily desetitisíce kolonistů. Stále větší část z nich však tvořili přistěhovalci z evropského kontinentu. Získávali zde snadno rozsáhlé příděly půdy a zakládali rodinné farmy. Tento postup se neobešel bez krvavých konfliktů s Indiány, kteří považovali oblasti svých tradičních lovišť za své vlastnictví. Do roku 1860 vyjednávala americká vláda s indiánskými kmeny jako s rovnocenným partnerem a uzavírala s nimi dohody a kupní smlouvy, přičemž formálně dodržovala zásadu rovnosti. Postupně se ukázalo že se bílí kolonisté nehodlají spokojit jen s částí půdy na nově obsazených územích. Navíc potřebovala vláda co nejrychlejší výstavbu železniční sítě spojující západ z východem a soukromé stavební společnosti se nechtěli zdržovat složitým jednáním s indiánskými náčelníky. V šedesátých letech převažoval názor, že Indiáni jsou méněcenné skupina, kterou je třeba civilizovat tím, že se usadí na půdě a přinutí respektovat normy soukromého vlastnictví a tržního hospodářství. Indiáni nechápali, proč by měli měnit svůj způsob života. Docházelo k ozbrojeným srážkám, v nichž byli hůře vyzbrojeni Indiáni násilím vytlačeni do vymezených teritorii-rezervací. Stále častěji řešili ovšem bílí osadníci problém tím, že vyvražďovali celé indiánské vesnice. Když byl odpor Indiánů zlomen, přijal Kongres roku 1887 zákon, podle něhož se udílelo Indiánům právo získat farmu i státní občanství, ale nesměli uplatňovat právo na celistvá území mimo hranice svých rezervací. Každá nově osídlená oblast byla převedena na teritorium řízené federální vládou. Po čase, když se ukázalo, že jsou k tomu příznivé podmínky, se teritorium přeměnilo na samostatný stát s vlastní ústavou. Takový stát si mohl zažádat o připojení k americké unii.
Události v Evropě americké expanzi nahrávaly. Napoleon soustředěný na nepřátelé, které měl blíže, prodal Spojeným státům Louisianu zabírající v té době obrovské území ve středu Ameriky. Floridu získaly Spojené státy od Španělska v roce 1819 částečně výhrůžkami a částečně vyjednáváním. Během pár let se z nedůrazné španělské državy vymanila i další území Nového světa, protože latinskoamerické státy od Mexika po Argentinu získaly nezávislost. Brzy se američtí osídlenci dostali až do velké mexické severní provincie – do Texasu. Vyhlásili ho samostatnou republikou (1836) a odrazili všechny pokusy Mexika získat Texas zpět. Později , v roce1845, Spojené státy Texas připojily a angažovaly se v expanzionistické (rozpínavé) válce (1846-1848), v niž byli Mexičané poraženi a přinuceni vzdát se dalších rozsáhlých území včetně Nového Mexika a Kalifornie.
Nálezy zlata v Kalifornii (1848) a následná „zlatá horečka“urychlili osidlování pobřeží Tichého oceánu. Územní expanze Spojených států na americkém kontinentě byla uzavřena roku 1867, kdy zakoupili od ruského cara Aljašku. Zaběhnutý způsob začleňování nových území a států rozvířilo otázku otroctví. To se omezovalo na jižní státy, ale teď se sířilo i dál na západ. Na počátku 19. století se americké mínění začalo obracet proti otroctví., obchodování s africkými černochy bylo zakázáno a byly učiněny pokusy vrátit osvobozené černochy zpět do Libérie, afrického státu, který měl americkou podporu.

Bílí farmáři mezitím proměnili široký pruh prérii mezi řekou Mississippi a Skalistými horami v obilnářskou a dobytkářskou oblast. Počet farmářských rodin stoupl v USA během 2. poloviny 19. století z 1,5 na 6 milionů. Rodinné farmy měly ovšem potíže se získáváním pracovní síly na sezonní práce. Je logické, že právě v USA se prosadili v masové míře zemědělské stroje, jako byla první mlátička či samovaz. Ostnatý drát umožnil v bezlesých oblastech nahradit nákladné dřevěné ploty. Produktivita práce rychle stoupala, takže americké zemědělské výrobky mohly koncem 19. století již úspěšně konkurovat evropským.
Neméně významný rozmach zaznamenal americký průmysl. Přistěhovalci z Anglie přinášeli od počátku 19. století znalosti nové technologie a mohli je velkoryse aplikovat. Nejprve se tak stalo – podobně jako v Evropě – v textilním průmyslu, ale vzápětí také v průmyslu potravinářském. Těžiště tohoto podnikání zůstalo na severovýchodě – v tzv. Nové Anglii, kde se roku 1860ještě soustřeďovalo přes 60% amerického průmyslu. Významný pokrok přinesl objev antracitu v Pensylvánii roku 1830. tím se podstatně zlepšily možnosti zpracování železné rudy a strojírenské výroby. Největším odběratelem železářských výrobků byly pochopitelně železnice. Roku 1850 bylo v USA položeno 15 000 km a roku 1860 již dokonce 60 000 km kolejnic. S průmyslovým rozvojem šel ruku v ruce příliv pracovní síly ze zámoří a vznik proletariátu.
Zcela odlišné společenské poměry vládly v jižních tátech USA. Základní jednotkou hospodářství zde byla i nadále plantáž založená na práci černých otroků, kteří tvořili roku 1860 třetinu ze 12 milionů obyvatel jižních států. Hodnota otroků během 1. poloviny 19. století vzrostla na trojnásobek – jednak v důsledku technických vynálezů, které umožňovaly produktivnější využití otrocké pracovní síly. Dvě třetiny plantáží produkovaly bavlnu, zbytek pak tabák, rýži a cukrovou třtinu. Celkový počet otrokářských plantážníků činil kolem 400 tisíc, ale jen 2000 z nich vlastnilo plantáže s více než stovkou otroků. Mezi bílými vlastníky byly tehdy velké majetkové rozdíly a další část bílého obyvatelstva patřila k nemajetné chudině.
Velcí plantážníci ovládali politický život na jihu v ještě větší míře, než se to podařilo bohatým obchodníkům a průmyslníkům na severu. Plně kontrolovali veřejný život a mohli počítat s podporou naprosté většiny bílého obyvatelstva s výjimkou drobných farmářů žijících v odlehlých chudých oblastech. Tito plantážníci určovali pochopitelně i vztah k otrokům. Bylo v jejich zájmu, aby černé obyvatelstvo žilo v krajní zaostalosti, a proto nedovolovali otrokům ani elementární vzdělání. Otroci se nesměli učit číst, nesměli se ani vzdalovat z pozemku svého pána. Na druhé straně plantážníci dobře pečovali o tělesný stav otroků, zajišťovali jim zdravotní péči a na práce nebezpečné zdraví či riskantní práce raději najímali chudé bílé námezdníky. Osobní postavení otroků bylo na různých plantáží značně rozdílné. Někteří otrokáři se k nim chovali brutálně a tyransky, jiní s nimi jednali jako se členy své rodiny. Mnozí plantážníci byli odpůrci otrokářského systému, ale zákon jim nedovoloval propustit otroky na svobodu. Poměrně lepší bylo postavení otroků, kteří pracovali jako služebnictvo v domácnostech, kde nebyla práce tak těžká a jednotvárná jako na plantážích.
Hnutí za zrušení obchodu s otroky (tzv. abolicionismus) bylo mnohem staršího data. Již od konce 18. století se na něm podílela řada humanisticky smýšlejících vzdělanců i politiků v Evropě a Americe.
Mezi severem a jihem se stále výrazněji projevovaly také zájmové rozpory. Tyto rozpory se vyostřily, když se začalo jednat o zavedení či zákazu otrocké práce v nových státech na západě, především v Kansasu. V severních státech byla již zcela otevřeně formulována kritika otrokářského systému a tolerování či podpora uprchlých otroků z jihu se staly běžnou záležitostí. V pozadí tohoto sporu byl ovšem mocenský zápas mezi jižními a severními státy, resp.jejich vládnoucí třídou o to, kdo bude určovat poměry v nových státech na západě a získá tak naprostou převahu v celé Unii.

Spor dosáhl vrcholu roku 1860, kdy se republikánům podařilo zvítězit v prezidentských volbách, jejich kandidát Abrahám Lincoln byl rozhodným kritikem otrokářství. Na tuto volbu odpověděly počátkem následujícího roku jižní státy tím, že vystoupily z Unie a vytvořily samostatný politický útvar – tzv. Konfederaci. Jejich vojska ještě v dubnu 1861 zaútočila proti federální pevnostem a zahájila tak občanskou válku.
Sever na tuto provokaci odpověděl mobilizací a vytvořením dvou početných armád, které zahájili ofenzivu s cílem odříznout jižní státy od Atlantiku i od řeky Mississippi. Úspěšný však byl zprvu jen postup armády na západě pod vedením legendárního generála Granta. Na jihovýchodě dokázala méně početná, ale nadšeně bojující dobrovolnická armáda, jíž velel generál Lee, klást početní převaze severních vojsk úspěšný odpor a v několika bitvách zvítězit. Nakonec se však projevila hospodářská i vojenská převaha severních států. Generál Lee kapituloval roku 1865.
Oficielně nevedl Sever válku proti Jihu ve jménu svobody otroků, ale ve jménu zachování Unie. Teprve roku1863 prohlásil prezident Lincoln otroky v jižních státech za svobodné občany. Prezident Lincoln se dlouho netěšil ze svého triumfu, v dubnu 1865 byl během divadelního představení zastřelen jižanským fanatikem. Svojí popularitu zvýšil Lincoln výrazně tím, že splnil starý požadavek chudých Američanů na bezplatné přidělování volné půdy novým usedlíkům. Zákonem z roku 1862 (Homestead Act) povolil každému americkému občanovi staršímu 21 let získat bezplatně 160 akrů půdy.

Navzdory všem sociálním potížím bylo období, které následovalo po válce Severu proti Jihu, obdobím velké prosperity. Rozdíly mezi oběma oblastmi se zmenšily, vytvořili se podmínky pro živé tržní vztahy i pro investice na jihu země. Průmyslový sever mohl těžit z laciné pracovní síly někdejších otroků, ale také z pracovní síly chudých přistěhovalců z Evropy. Příliv přistěhovalců vyvrcholil právě v posledních desetiletích 19. století. Etnická různorodost, začíná mobilita a nízké vzdělání způsobily, že na rozdíl od Evropy v USA nikdy nevzniklo silné a jednotné dělnické hnutí.- jednotlivé organizace zůstávali lokálně omezeny. První velká odborová centrála – Americká federace práce – měla koncem 19. století jen 250 tisíc členů a omezovala se převážně na kvalifikované dělníky. Všechny tyto okolnosti způsobili, že se sociální zákonodárství v USA prosazovalo mnohem hůře než v evropských státech. Dělnické organizace, které se pokoušely o politickou aktivitu, se často dostávaly pod vliv anarchosyndikalismu.
Závažnější sociální důsledky mělo hnutí tzv. progresivistů, které proniklo i do velkých politických stran. Jeho představitelem se v americké politice stal republikánský prezident Theodor Roosevelt, zvolený roku 1901. Prosazoval zásadu, že vláda musí vykonávat důraznější dozor nad průmyslovým podnikáním.
Spojené státy byli nejsilnější mocností na západní polokouli. Koncem 19. století se však již nehodlaly omezovat jen na rozhodující vliv v Latinské Americe. Považovali Tichý oceán za přirozenou sféru svého vlivu, pronikli na Havajské ostrovy, získaly část souostroví Samoa a vládu na Filipínách. Také bývalé španělské kolonie v Karibské oblasti, především Kuba, se dostaly do sféry amerického vlivu. Koncem 19. století daly USA jednoznačně najevo, že se hodlají podílet také na expanzi evropských imperialistických mocností do Číny a dalších oblastí Dálného východu. Zvláštní význam pro posílení světových pozic USA měla výstavba kanálu v Panamské šíji, kterou sice zahájili Francouzi, ale dokončili ji USA. Když se Kolumbie, na jejím území byl kanál budován, postavila proti americkým požadavkům, vyprovokovala vláda USA válku. Jejím výsledkem bylo vytvoření samostatného státu Panama, který pak území průplavu pronajal Spojeným státům.

Zajímavost:
Zásluhou hollywoodských filmů evokuje výraz zlatá horečka představu drsných vousatých zlatokopů, kteří se plahočí přes horské průsmyky a sněhovými pláněmi severu, rýžují zlato v ledových aljašských řekách, hladovějí v osamělých chatrčích, ale také utrácejí své vydělané peníze v „saloonech“ narychlo postavených primitivních dřevěných měst. Ve skutečnosti zlaté horečky probíhaly podle stejného scénáře po celém světě. Americké zlaté horečky opředené řadou mýtů jsou zajímavé tím, že se odehrály v relativně krátkém časovém úseku a prakticky všechny v období pionýrského dobývání Západu.
První zlatá horečka se zrodila ve střední Kalifornii, kde zkrachovalý švýcarský emigrant John Augustus Sutter (1803 – 1880) založil obchodní kolonii Nueva Helvetia (později Sacramento). V roce 1848 jeden z jeho zaměstnanců nalezl pod vodní pilou kousky zlata. Sutter se pokusil nalézt utajit, ale neuspěl. Již následujícího roku se v okolí místa, zvaného nyní Sutterův mlýn, nejméně 80 000 prospektorů snažilo najít „mateřskou žílu“, ze které bylo zlato v řekách vyplaveno.
Samotná půda nemohla takové množství osadníku uživit. Mnoho zlatokopů strádalo a umřelo v bídě. Sutterova živnost byla zničena, půda zdevastována, jeho majetek a zvířata rozkradeny. Sutter zbankrotoval podruhé a v roce 1851 se vrátil na východ. Když o mnoho let později umírá, ještě stále beznadějně čekal na odškodnění od vlády. Měl na ně přinejmenším morální právo, neboť zlatá horečka rozmnožila obyvatelstvo Kalifornie a pomohla založit prosperující město Sacramento. Další zlaté horečky následovaly v Coloradu 1858 a Jižní Dakotě 1876. Zde však rychle postavená města byla po vyčerpání ložisek rychle opuštěna. Některé z nich, jako například Deadwood na úpatí Black Hill v Jižní Dakotě bylo obnoveno a stalo se turistickou atrakcí. Pozornost celého světa pak připoutala zlatá horečka na Aljašce. Začala v roce 1886. Masový nápor zlatokopu nastal až po objevení ložisek na toku Yukonu. Zlatokopectví již bylo v té době částečně na ústupu, ložiska byla vyčerpána. Aljaška slibovala poslední šanci jak pro muže západu, tak pro přistěhovalce z východu. Tou byla cesta po souši kolem Jižní Ameriky. Tisíce lidí se vydalo na tuto pouť, ale mnoho z nich při přechodu ledových horských průsmyků zahynulo. Ty kteří k Yukonu dorazili čekal boj o život v krutých podmínkách subpolární oblasti. Mnoho lidí hladovělo a někteří hovořili o štěstí když se jim podařilo vrátit se zpět ke svému původnímu povolání. Jedním z nich byl i bankovní úředník Robert William Service jež ve svých kdysi populárních baladách zachytil mnoho z atmosféry aljašské horečky. Do roku 1900 bylo ročně vytěženo zlata v hodnotě 22 miliónů dolarů, ovšem za cenu velkých obětí. Zlatokopů kteří skutečně zbohatly bylo velmi málo. V roce 1911 začala těžba zlata upadat. Zlatá horečka podnítila osídlení nehostinné Aljašky a umožnila využívání dalších bohatých surovinových zdrojů. Nebít zlaté horečky, mohla Aljaška zůstat ještě dlouho nedotknutou oblastí.

Data:
1810 – válka za nezávislost.
1776 – prohlášení nezávislosti.
1789 – George Washington se stává prvním prezidentem USA.
1803 – USA kupuje od Francie Louisianu.
1812 – 1814 – válka mezi USA a Británií.
1819 – získává od Španělska Floridu.
1820 – Missourský kompromis.
1823 – Monroeova doktrína.
1836 – Texas se stává nezávislým na Mexiku.
1845 – Texas připojen k USA.
1846 – 1848 – Občanská válka v „Krvavém Kansasu“.
1848 – Objevení zlata v Kalifornii
1855 – Založena Republikánská strana.
1859 – John Brown přepadl vojenské skladiště Harper´s Ferry ve Virginii. Chtěl vyvolat
povstání otroků, ale byl zajat a popraven.
1860 – Abrham Lincoln byl zvolen prezidentem.
1861 – 1856 – Americká občanská válka.
1901 – Theodor Roosevelt se stal prezidentem.

Téma v lit.:
J. Opatrný – Sever proti Jihu Nakladatelství columbus – Encyklopedie světa
J. Opatrný – poslední indiánské války G. Bateman – Vznik USA.
J. Navrátil – stručné dějiny USA

Použitá lit.:
Učebnice Dějepisu – Středověk
Časopis Svět poznání – Mladá Amerika
Encyklopedie – Spojené státy americké
Internet – Dějiny USA

Test:

1. Co je jedním z důvodů že měl americký průmysl v polovině 19. století takový rozmach ?
a) velký počet otroků na práci.
b) přistěhovalci s Anglie, kteří sebou přinášely znalosti a nové technologie. *
c) lepší organizace pracovních sil.

2. Jakého roku byl připojen Texas k USA ?
a) roku 1847
b) roku 1846
c) roku 1845 *

3. Kdy a od koho koupilo USA Louisianu ?
a) roku 1819 od Španělska.
b) roku 1803 od Napoleona. *
c) roku 1805 od Británie.

4. Z jakého důvodu a kdy vypukla válka mezi Británii a jakou měla válka dohru ?
a) protože Britové bránili Američanům v plavbě ( volnému obchodu), roku 1812,
Britové vypálili Washington. *
b) protože se mezi sebou nedohodli o vlastnictví kolonií.
c) protože bránili rozvoji USA a jeho demokracii.

5. Co nebo kdo je Monroeova doktrína, popřípadě kdy se tak stalo ?
a) bylo to spojení železnice Union Pacific a Central Pacific v roce 1869.
b) byl to postoj prezidenta Monroea, který pohrozil každému aby se nepokoušel o itervenci USA z roku 1823. *
c) byla to listina která dávala svobodu každému otrokovy z roku 1863.

6. Kdo a kdy se stal první prezidentem Spojených států ?
a) William Garrison roku 1786.
b) George Washington roku 1789. *
c) George Washington roku 1788.

7. Kdo byli Simóne Bolívar a José San Martína ?
a) přední američtí politici.
b) Generálové válčící v Občanské válce.
c) vůdci povstaleckých vojsk bojujících proti španělským vojskům. *

8. Co a kdy byl tzv. Homestead Act ?
a) byla to smlouva která zaručovala Indiánům že se s jejich lovišti nebude dít bez
jejich vědomí z roku 1861.
b) byl zákon který povoloval každému občanovi USA staršího 21 let získat bezplatně
160 akrů půdy z roku 1862. *
c) byla to expanze Spojených států do jižních států roku 1765.

9. Kdy a kdo začal Občanskou válku ?
a) byly to vojska konfederace v roce 1861. *
b) byly to vojska unie v roce 1861.
c) byly to vojska konfederace v roce 1862.

10. Kterého roku začala válka za nezávislost a jak dlouho trvala ?
a) začala roku 1809 a trvala 12 let.
b) začala roku 1810 a trvala 15 let.
c) začala roku 1810 a trvala 14 let.


Nacházíte se zde: ReferátySpolečenské vědyDějepis referátyVznik USA

Podrobnosti

Počet slov: 3327
Datum přidání: 28. prosinec 2012
Přečteno: 11 422×

Akce

Vytisknout referát Vytisknout referát
Vytisknout referát Stáhnout referát ve formátu .rtf

Ohodnoťte referát Vznik USA

Hodnoceno: 12×

Podobné referáty

Americká revoluční válka referát (Dějepis)
Druhá světová válka referát (Dějepis)
Druhá světová válka referát (Dějepis)
Historie Ameriky referát (Dějepis)
Otroctví - vývoj v USA referát (Dějepis)

Komentáře k referátu Vznik USA

Hanďa 31.08.2013 21:24
Docela normální stránka jen nechápu kde se dají najít odpovědi k testu?? To mě opavdu nejde přez mozek :o :o :D :D :P
 
tomas 28.09.2012 19:52
ja sem si jistej ze mi to do devitky pomuze dik stvoriteli a bohovi teto stranky
 
karolina kasulkkaa(zavináč)seznam.cz 12.05.2011 21:36
hele jaky sou odpovědi na ten test .. potřebuju to videt ..
 
Pankiller 29.03.2009 20:01
je to dobrý referát