Odborný styl

Charakteristika odborného stylu – odborný popis, popis pracovního postupu, referát, diskuse, někdy prostě sdělovací styl, kritika, výklad.

Prostý popis – slohový útvar, ve kterém popisujeme části a vlastnosti nějakého předmětu, se nazývá popis
- cílem je to, aby si čtenář mohl o popis. předmětu udělat názornou představu, popisujeme vnější vlastnosti (velikost, barvu, tvar) – základní neodborné věci, které pochopí i laik.
- popisovat uspořádaně a podle určitého plánu, nezabíháme do vnitřního účelu…

Odborný popis – vědecké, technické, výrobní činnosti, potřebujeme popisy, které by nám umožnily proniknout k funkci popis. předmětů a jevů.

Kompozice – obvykle postupujeme od celku a jeho vlastností k částem a jejich vlastnostem.
- způsob uspořádání není sice předem jednoznačně dán, není však také zcela libovolný, důležité je abychom popisovali uspořádaně a například podle předem vytvořené osnovy.
Jazykové vyjádření má být přesné a určité, užívání odborných názvů nebo termínů (děrovat, výstředník, vřetenový list, zakružovat), převládají podstatná a přídavná jména nad slovesy.
Děje, které v běžném jazyce pojmenováváme jen slovesem, vyjadřují se často v odborných projevech spojením slovesa a substantiva. Např. „sbírat – provádět sběr „;“vlaky se srazily – došlo k srážce vlaků“

Popis pracovního postupu – vystihuje činnost obvyklou v některém pracovním oboru, která směřuje k předem stanovenému a přesně vytčenému cíli(postup při přípravě pokrmů, při opravě motorů, při instalaci telefonu).
Nejjednodušším druhem je pracovní návod – slouží k tomu, aby podle něho mohl čtenář popsan.činnost provést.
Kompozice – začínáme od úkonů, kterými se práce začíná, v časovém sledu až k úkonům závěrečným.
Jazyk : Přesnost a určitost vyjádření, jednoznačnost, užívají se profesionalismy – názvy obvyklé jen ve výrobě – plexisklo (místo organické sklo)., neužíváme výrazy výrazně nespisovné, popis má být co nejnázornější a nejúplnější, popíšeme jak se činnost provádí, vyjmenujeme nástroje a pomůcky, (10 min), doprovázeny schématy, vyobrazeními, náčrtky, označení číslicemi, odkazy.
Výroba formy, odlévání, povrchová úprava skříňky …

Referát a diskuse
Referáty – setkáváme se s ním v časopisech, ve veřejném životě(schůze, porady, konference), aktuální politické a hospodářské otázky, nové události ve vědě, technice, kultuře.
Od zprávy a ohlášení se liší tím, že obsahuje základní údaje ale i podrobnosti (bývají proto rozsáhlejší než prostá zpráva) a obsahuje výzvy aby se čtenář dále o problém zajímal nebo navštívil referované místo.
Kompozice referátu – stručná zpráva o referované události či díle na začátek
1. část referátu – obecné údaje o referovaném jevu (název knihy, filmu…téma, okolnosti vzniku a záměr tvůrců)
2. čtenář seznámen s udíálostí nebo dílem podrobněji, o čem pojednává kniha, v čem je hlavní myšlenka
3. v závěru se dílo či autor stručně hodnotí, snaží se vystihnout, co mohou čtenáři poskytnout a proč by se měl o ně zajímat.
Jazyk referátu – užívají se především prostředky slohu prostě sdělovacího, na rozdíl od zpráv a hlášení prostředky slohu odborného – termíny. Termínů je třeba ale užívat s mírou a musí být vhodně zvoleny aby všichni rozuměli, záleží zda jsou určeny širší veřejnosti či v odborných časopisech nebo vystoupeních.
Např. referáty ve škole. Užívají se jednoduché věty, nepříliš složitá souvětí.

Často navazuje diskuse – výměna názorů na daný problém, jeho rozbor a vyjasnění. Diskusní příspěvěk má být stručný, věcný, v závěru krátké shrnutí. Důležitou úlohu má předsedající. – zahajuje diskusi
- uděluje slovo jednotlivým diskutujícím
- shrnuje po nějakém čase kam diskuse zatím dospěla.
- upozorňuje diskutující, aby se neodchylovali od tématu
- na závěr diskuse shrne výsledky, poděkuje za účast a za jejich příspěvky.
Při diskusi se vyhýbáme nevhodným výrazům a obatům (říci si něco na rovinu – místo-říci se něco otevřeně; odsouhlasit – místo-schválit;nahlásit výsledky-místo-ohlásit výsledky)

Výklad – poučení o některém odborném námětu, setkáváme se s ním v odborném literatuře, v učebnicích apod.
- objasňuje se podstata daného problému, jak hluboko zacházíme záleží na tom, komu je výklad určen
- zjistit zda posluchači o problému něco ví, pokud ne, seznámit je se základními informacem, pak terpve jdeme do podrobností
Správný po věcné stránce, uspořádán podle jednotného hlediska, srozumitelný čtenáři, jemuž je určen
Kompozice – přehlednost zajišťuje propracovaná osnova, cílem je zobrazit vzájemnou souvislost odborných poznatků a směr k jednoznačnému cíli.
Jazyk – vyžaduje užívání odborných názvů, stavba vět bývá složitější než v jiných slohových útvarech