Přidat referát

• Český jazyk
• Čtenářský deník
• Gramatika
• Literatura
• Slohové práce
• Cizí jazyky
• Angličtina
• Francouzština
• Italština
• Němčina
• Ruština
• Španělština
• Přírodní vědy
• Biologie
• Fyzika
• Geologie
• Chemie
• Matematika
• Medicína
• Zeměpis
• Společenské vědy
• Dějepis
• Ekonomie
• Filozofie
• Náboženství
• Politologie
• Právo
• Psychologie
• Sociologie
• Sport
• Technické vědy
• Elektrotechnika
• Informatika
• Technika
• Umění
• Film
• Hudba
• Výtvarné umění
• Životopisy
• Nezařazené

Aristoteles

Aristoteles se narodil se v roce 384 př. Kr, byl jedním z Platónových žáků. Jeho otec Nikomachos byl osobním lékařem krále Filipa, Aristoteles sám se pak stal vychovatelem jeho syna Alexandra Makedonského (Ten mu pomohl zřídit velkolepou knihovnu.). Žil v provincii, ve 20 letech se ale přesunul do Atén, kde založil školu Liceion. Studenti na této škole byli pro ojedinělý způsob výuky nazýváni "peripetici" (pochodující; učenci, kteří přemýšlejí za chůze) - procházeli se.

Aristoteles zpočátku často polemizoval s Platónem, z čehož vzniká dílo "O filosofii". Rozdělil vědu do oborů:

přírodověda (Oblast přírodovědy v podstatě založil; tvrdil sice, že např. koroptev lze oplodnit lidským dechem apod., ale byl první, kdo se těmito otázkami vůbec zabýval)

metafyzika (úvahy o první filosofii)

etika (Etika Nikomachova)

politika (Politeia)

rétorika

básnictví

Aristotelova tvůrčí období

Platónské: O Filosofii

Logické období: Organon (= nástroj)

Metafyzické období: Úvahy o první filosofii

Etické spisy: Etika Nikomachova

Politické spisy: Politea

Rétorické období: Rétorika, O básnictví

Aristotelova Logika

Aristoteles ji označuje jako přípravu k filosofii (bez ovládnutí logiky podle něj nelze filosofovat). Základem je logos (řecky rozum, nebo nauka o správném myšlení), logika je nauka o postupu ke správnému výsledku. Při aplikaci logiky v praxi postupujeme podle tří kategorií:

Pojem je nejmenší jednotka myšlení, je dán definicí. Definice má dvě části: nejdříve zařazuje definovaný předmět do určité třídy předmětů se společnými znaky (např. nářadí), poté říká, čím se předmět od ostatních předmětů v dané skupině liší. Např. chceme-li definovat šroubovák, nejdříve ho zařadíme do nářadí, a pak popíšeme, čím se liší od kladiva, kleští a pilky. Další příklad: Člověk je živočich. Člověk je rozumný živočich.

Dále zavádí termín indukce, myšlenkový postup od zvláštního k obecnému. V podstatě jde o to, že veškeré definice mají být odvozovány od nejobecnějších kategorií. Těch stanovil Aristoteles zpočátku 10: substance, kvantita, kvalita, relace (porovnání s jinými - menší, těžší...), místo (na stromě), čas, poloha (vleže), stav (obutý), činnost (co dělá), a trpnost (co je s ním děláno). Později se rozhodl desátou kategorii zrušit a za hlavní označil první čtyři. Pojmy spojujeme ve věty.

Soud sestává nejméně ze dvou pojmů. Prvním z nich je subjekt, neboli pojem, o kterém něco vypovídám (např. "buldozér") a druhým je predikát, výpověď, která se o subjektu činí (např. "hrne"). Existuje několik hledisek, podle nichž lze dělit soudy do skupin:

kladné a záporné (buldozér je černý; buldozér není černý)

obecné, částečné, jedinečné (všechny buldozéry hrabou; některé buldozéry hrabou; tenhle buldozér hrabe)

co je, co nutně je (musí být), pouhá možnost (buldozér rezne; buldozér musí zreznout; buldozér možná zrezne)

Úsudek - z určitých předpokladů vychází něco jiného. Premisa = předpoklad; konkluse = závěr; sylogismus = celý postup vedoucí ke konklusi, má tři části - dva premisy a jednu konklusi, která z nich vyplývá:

první premis: všichni lidé jsou smrtelní

druhý premis: Aristoteles je člověk

konkluse: Aristoteles je smrtelný

Spojením úsudků získáme důkaz, což je konečný výsledek celého myšlenkového procesu, kdy už není možné dále odvozovat.

Aristoteles dále zavádí tři nejvyšší principy myšlení:

princip sporu: "A" jest "A" a nikoli "non-A" (výrokovou logikou: A = A ? A')

princip vyloučení třetího; např.: "A" nebo "non-A"

Aristotelova metafyzika - teorie o látce a formě

Látka může přijmout různé formy (Látka - řecky Hýlé; Formy - řecky Morfé). Např. bronz přijme formu sochy. Aristoteles říká, že látka nemůže existovat bez formy. Tuto teorii vytvořil v podstatě jako opozici vůči Platónovi.

"Co je formou může být opět látkou ve vyšší podobě. Na začátku je látka a na konci je to konečná forma látky..."

Např. látka dřevo, forma strom -> látka strom, forma prkna -> látka prkna, forma kůlnička na dříví.

Forma je účelem, příčinou, ideou.

Etika (stále Aristoteles)

Naším cílem je areté - zdatnost, vyšší cíl našeho snažení, činnost sobě vlastní, přirozená (přenesený význam blaženosti); pokud tím, co dělám, nikomu neškodím, je to etické. Podle Aristotela je nejvyšší blažeností myšlení, důraz klade na přátelství - ctnost, založená na dobrém charakteru a lásce k bližnímu (příjemnost styku zainteresovaných osob).

Aristoteles rozlišuje dva druhy zdatností:

etické - vláda rozumu nad smyslovými pudy

dianoetické - vystupňování a zdokonalení samého rozumu (Aristoteles upřednostňuje tento druhý typ)

Aristoteles a jeho politika

Prostudoval 158 ústav městských států, stejně jako Platón dělí i Aristoteles formy vlády na dobré a špatné podle toho, zda vládce sleduje vlastní cíle, nebo obecný zájem:

Dobré: aristokracie (vláda nejmoudřejších), timokracie (vláda nejsilnějších), monarchie, politeia (umírněná přímá omezená demokracie)

Špatné: oligarchie (vláda bohatých), tyranie a demokracie (vláda chudých)

Za reálné státoprávní uspořádání považuje Aristoteles zemědělský stát - spojení demokracie a monarchie.

Definoval člověka jako "zóon polítikon" (Zóon polítikon (řecky) - tvor společenský); otrok je podle něj oduševnělý nástroj; stát považuje za přirozený útvar.