Sexuální hygiena a prevence pohlavních chorob

Sexuální hygiena:

Obecně platí, že je potřeba se vyhnout oběma extrémům, nedostatečné hygieně, ale i nadměrně pečlivě prováděné hygieně. V současné společnosti dochází nejčastěji k tomu, že hygiena ženy je nadměrná, kdežto hygiena muže bývá spíše nedostatečná.

Výplachy pochvy – mnoho let překonaná záležitost:

Ještě před cca 25 lety byly tradiční součástí ženské hygieny poševní výplachy. Tyto výplachy dnes nejsou doporučovány, neboť v mnoha studiích bylo prokázáno, že jsou pro zdraví ženy nežádoucí. Ženy, které prováděly poševní výplach alespoň 1x měsíčně, měly o 40% větší pravděpodobnost výskytu vaginální infekce v důsledku osídlení určitými druhy bakterií. Výplachy narušuji přirozené bakteriální osídlení pochvy (zejména laktobacily) a usnadňují tak pomnožení kvasinek nebo bakterií. Výplachy také často vedou k nepříjemným pocitům suchosti v pochvě, které mohou značně znepříjemňovat pohlavní styk. Zároveň je třeba podotknout, že výplach pochvy po nechráněném pohlavním styku nemá žádnou antikoncepční účinnost, jak se dříve věřilo a v některých kruzích traduje dodnes. Intimní hygienu ženy je tedy třeba omezit na oblast vulvy s důkladným omytím velkých a malých stydkých pysků, klitorisu a poševního vchodu (viz. článek Zevní pohlavní orgány ženy).

Mužská hygiena:

U muže je intimní hygiena soustředěna hlavně na oblast žaludu po důkladném odhrnutí předkožky. Pod předkožkou se fyziologicky hromadí smegma, které je třeba vymýt, aby se v něm nehromadily bakterie a nezpůsobovaly tak nepříjemný zápach. Tyto sekrety, pokud dochází k jejich hromadění, mohou také vést ke kvasinkovým infekcím.

S jakou frekvencí pěstovat intimní hygienu?

U muže i ženy je nezbytná každodenní hygiena. Před pohlavním stykem se doporučuje malá očista navíc, ale ne nezbytně nutně, neboť některé ženy a muži preferují, když mohou namísto mýdla cítit lehký odér milované osoby, zvláště ten, který je lokalizován na pohlaví. Muži jsou obecně více vzrušováni pachem ženského pohlaví než naopak. Abyste ale respektovali specifické potřeby svého partnera, je nejlepší si s ním o těchto preferencích pohovořit. Pokud si nejste jistí, tak si raději pohlaví před sexem umyjte.

Nejde pouze o genitálie:

Intimní hygiena zahrnuje také partie kolem análního otvoru a hráze (Perineum - oblast mezi konečníkem a pochvou resp. varlaty). Připomínám, že veškeré očistné pohyby musí u žen směřovat zepředu dozadu, nikdy naopak. Důkladné omytí rukou a vyčištění zubů bývají také před milováním doporučovány, protože tyto orgány bývají často v kontaktu s genitáliemi milenců.

Po sexu:

Po pohlavním styku není nutné intimní hygienu opakovat. Bývá příjemnější vychutnat si momentální pocit blízkosti, než se okamžitě odebrat do koupelny. U žen, které trpí na záněty močových cest, se ale doporučuje vymočení po styku a případně také omytí vulvy. Některé ženy považují sperma za “nečisté”, ale ve skutečnosti je prakticky sterilní. Pravda je, že lepkavý pocit může přetrvat i po utření kapesníčkem, takže partnerce nebraňte, pokud uzná za vhodné, jít se trochu opláchnout. Někteří muži špatně snášejí kyselé poševní sekrety partnerky, v tomto případě je dobré penis po souloži opláchnout vlažnou vodou, eventuelně se vymočit.

Holit či neholit?

Oholené pohlaví má tu výhodu, že se u něj o něco snadněji hygiena udržuje. Neznamená to ale, že by byl rozdíl mezi umytým oholeným a neoholeným pohlavím, jen u neoholeného to dá o něco málo víc práce. Protože jsou zde silné individuální rozdíly mezi preferencemi, silně doporučuji toto téma probrat s partnerem/partnerkou a zjistit, co jej víc vzrušuje, eventuelně které partie by z praktických důvodů (např. orální sex) bylo záhodno upravit. Mohli byste se totiž lehce dočkat nepříjemného překvapení, že se vaše snažení nesetká s velkým ohlasem. Pro podrobnosti o holení navštivte Holení dámského pohlaví a Holení mužského pohlaví.

Základní hygienická pravidla:

1. Nepoužívat příliš agresivní mycí prostředky (zvláštní varování před stáčenými levnými mýdly!).

2. Neaplikovat na intimní partie parfémované či dezodorační prostředky (i přesto, že řada kosmetických firem intimní deodoranty vyrábí a doporučuje). Pro ženy jsou ideálním řešením speciální intimní mýdla s kyselým pH, pro muže jakékoliv jemné tekuté mýdlo.

3. Vyměňovat spodní prádlo min. 1x denně.

4. Vyhýbat se příliš těsným kalhotám – klasickou příčinou podráždění a následných kvasinkových onemocnění.

5. Během menstruace vyměňovat vložky či tampóny minimálně třikrát denně (i při slabším průběhu).

6. Po stolici se zásadně očišťovat pohybem ruky zepředu dozadu, nikdy ne naopak, aby nedošlo k zanesení střevní flóry do pochvy.

Příčiny/rizikové faktory:

Stejně jako u všech zhoubných onemocnění dochází i při rakovině ženských orgánů k nadměrně rychlému růstu nádorově pozměněných buněk. Není-li včas zahájena léčba, mohou se nádorové buňky šířit do dalších orgánů a vytvořit tak v těle další nové nádory (metastázy). Vzniku nádoru zpravidla předcházejí menší změny buněk (prekanceróza, cervikální dysplázie), které je možné rozpoznat mikroskopicky ve vzorku sliznice. Zvýšené riziko vzniku rakoviny dělohy nebo děložního hrdla je pozorováno u žen s nadváhou, trpících vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo neplodností.

U nádoru děložního hrdla hrají svou roli i faktory jako je sexuální hygiena, sexuální aktivita a kouření. Ženy, jejichž partner byl již v kojeneckém věku obříznut, mají z hygienických důvodů nižší riziko onemocnění rakovinou děložního hrdla. Tento jev může být pozorován hlavně v zemích, kde patří obřízka částečně k víře, například v Turecku nebo jiných islámských zemích. Důvodem je, že nádory děložního krčku mohou být důsledkem sexuálně přenášené virové infekce (původcem jsou papilomaviry).

Rizika vzniku rakoviny děložního hrdla:

Pohlavní styk již v mladém věku (pod 18 let) časté střídání partnera, kouření, pohlavní choroby, obzvláště genitální bradavky (kondylomata), které jsou vyvolány vysoce rizikovými typy humánních papilomavirů (HPV), především HPV typu 16 a 18

Za hlavní příčinu vzniku rakoviny dělohy, je pokládán vliv ženského sexuálního hormonu estrogenu na sliznici: zvýšené riziko mají především ženy, u kterých začala již velice brzy mentruace, případně velice pozdě menopauza, ženy, které nebyly nikdy těhotné a ženy, které užívaly hormonální preparáty (např. antikoncepční pilulky), jejichž hlavní složkou byly estrogeny, takže množství těchto hormonů v těle bylo abnormálně vysoké.

Rizika vzniku rakoviny dělohy:

• předčasný počátek menstruačního cyklu (méně než 12 let), příliš pozdní menopauza (více než 55 let)

• nadváha (zvýšená hladina estrogenů v těle)

• matka, dcera nebo sestra (tj. příbuzní prvního stupně) s rakovinou dělohy

• bezdětnost

• syndrom polycystických ovárií

• bujení sliznice dělohy (adenomatózní hyperplázie)

• onemocnění v minulosti rakovinou prsu, střeva nebo vaječníků

Ženy, které k potlačení potíží v průběhu menopauzy (návaly horka, nespavost, suchá sliznice pochvy atd.) užívají hormonální přípravky obsahující estrogeny, mají též zvýšené riziko výskytu rakoviny sliznice dělohy. Jsou-li ale užívány kombinované přípravky obsahující jak estrogeny, tak progesterony, snižuje se riziko tvorby nádoru dělohy. Totéž platí o antikoncepčních pilulkách.

PREVENCE POHLAVNĚ PŘENOSNÝCH CHOROB:

Pohlavně přenosná onemocnění sešíří téměř výhradně pohlavním stykem a patří k chorobám, které vykazují zejména v poslední době nárůst počtu onemocnění. Představují velký zdravotní problém, především mezi mládeží a mladými dospělými vstupujícími do sexuálního života. Postihují veškeré obyvatelstvo, ale vykazují vyšší výskyt ve velkých městech a průmyslových aglomeracích. Jsou právem označovány jako choroby sociální.

Průběh těchto onemocnění je často bezpříznakový, což má vliv na jejich další šíření a tím představují větší riziko přenosu na sexuální partnery. Pohlavně přenosná onemocnění mohou být vyvolána různými mikroorganismy. Mají odlišnou inkubační dobu (období od počátku infekce po počátek klinických příznaků), klinický obraz, často se vzájemně kombinují a každé z nich vyžaduje specifickou léčbu. Problém u pohlavně přenosných nemocí je zejména jejich častý výskyt a rozvoj rezistence na antibiotika v důsledku nesprávné (často laické) léčby. Některá závažná pohlavně přenosná onemocnění, tzv. „klasická“, podléhají povinnému epidemiologickému hlášení, evidenci, dispenzarizaci (sledování osob podezřelých z nákazy nebo pacientů po léčbě) a depistážnímu šetření (epidemiologické pátrání po zdroji či kontaktu infekce) ve smyslu platných zákonů ČR. pohlavně přenosná onemocnění přísluší do péče odborníků - venerologů.

Jaké známe pohlavně přenosné nemoci?

V našich podmínkách se setkáváme zejména se dvěma pohlavně přenosnými nemocemi - kapavkou a příjicí. Neznamená to, že by se díky cestovnímu ruchu nemohly u nás vyskytnout i další pohlavně přenosné nemoci.

Klasických pohlavně přenosných nemocí je pět:

kapavka (gonorrhoea) - postihuje především močové a pohlavní orgány, ale i sliznici konečníku úst a oka. U mužů se projevuje pálením a bolestí při močení a zelenožlutým výtokem z močové trubice. u žen jsou klinické příznaky obdobné s výtokem z pochvy. Tyto příznaky jsou u žen méně výrazné, takže unikají léčení. Může dojít ke komplikacím vedoucím až k neplodnosti.

příjice (syfilis, lues) - projevuje se u obou pohlaví v místě vstupu infekce červenou skvrnkou, která se mění v chrupavčitě tuhý pupínek, který zvředovatí. Později se projeví nebolestivým vředem na kůžia sliznici pohlavního ústrojí, konečníku, úst a prstů a zvětšením nejbližších lymfatických uzlin. Při neléčené formě (za dva měsíce) se objevuje zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, kloubů a zpočátku růžová, později hnědočervená vyrážka na trupua končetinách. Po pěti až deseti letech docházík závažným poruchám centrálního nervového systému a k poškození srdce, cév a kostí. U těhotných žen může příjice vyvolat infekci plodu. Dochází k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů a pokud se dítě narodí, je často poškozeno vrozenými vývojovými vadami vnitřních orgánů a kostí. Včasnou diagnostikou a léčbou se dá těmto závažným komplikacím zabránit.

- měkký vřed

- čtvrtá pohlavní nemoc (venerický lymfogranulom)

- pátá pohlavní nemoc (inguinální granulom)

Mezi další pohlavně přenosné nemoci u obou pohlaví patří infekce chlamydiové (způsobují např.zánět močové trubice, děložního čípku aj.) a virové, např. opar pohlavních orgánů a kondylomata (bradavičnaté výrůstky), které mohou vést i ke vzniku nádorových onemocnění, například rakoviny děložního čípku. Mezi ně patří i virová žloutenka typu B a především infekce HIV/AIDS. Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada dalších mikroorganismů, např. bakterie, kvasinky, houby, prvoci a jiní parazité.

Proč jsou pohlavně přenosné nemoci nebezpečné?

1. Každá nemoc představuje zátěž pro zdraví člověka, protože poškozuje jeho obranyschopnost. pohlavně přenosné nemoci způsobují buď celkové onemocnění, kdy může být postižen kterýkoli orgán těla, nebo postihují jen určité místo organismu v závislosti na místě vstupu nákazy. Nejčastěji to bývá sliznice močového a pohlavního ústrojí, ale také dutiny ústní, konečníku a kůže. Příznaky onemocnění mají zánětlivý charaktera projevují se zarudnutím a bolestivostí postižené části s výtokem z močové trubice či pochvy anebo mají charakter vyrážky, vřídků případně nádorků.

Někdy nemoc může probíhat i bez jakýchkoliv zjevných příznaků, takže si ji postižený člověk ani neuvědomuje. Upozorní na ni až případné pozdější komplikace nebo častěji projevy nákazyu sexuálního partnera.

2. Neléčené pohlavní nemoci a zejména jejich komplikace mohou mít vliv na reprodukční zdraví s trvalými následky v podobě poruch plodnosti, mimoděložního těhotenství a předčasných porodů.

3. Některé neléčené infekce se mohou přenášet na plod (například příjice a HIV infekce). Mohou vést k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů nebo k poškození dítěte s trvalými následky. I jiné zdánlivě méně závažné infekce mohou poškodit vývoj plodu. K nákaze novorozence může dojít nejen v průběhu těhotenství, během porodu, ale i kojením, jak je tomu v případě infekce HIV.

4. Časté střídání sexuálních partnerů je vysoce rizikové. Zejména je nebezpečné vyhledávání anonymních či nahodilých sexuálních partnerů. Také alkohol a drogy jsou špatným pomocníkem při navazování známostí.

5. Kondom snižuje riziko nákazy při styku do pochvy, konečníku i úst. Podmínkou však je, že jej partneři používají po celou dobu sexuálního styku. Důležité je používání kondomu podle návodu přiloženému ke každému balení a dostatečné zvlhčení lubrikačním gelem, zejména při styku do konečníku (za účelem omezit riziko protržení kondomu). Některé choroby, které nepostihují jen vlastní pohlavní orgány např. svrab, muňky, kondylomata, ale i příjice, se ovšem mohou přenésti při použití kondomu.

6. Určité způsoby sexuálního chování jako petting (mazlení, hlazení) nevedou k těsnému sexuálnímu styku a jsou rovněž ochranou před pohlavně přenosnými nemocemi. Nechráněná soulož do pochvy, úst, konečníku, některé krvavé sexuální praktiky vedoucí k poškození kůže a sliznic, a rovněž sexuální styk při menstruaci patří mezi praktiky vysoce rizikové. Některé choroby, například kapavka, se přenášejí i při styku do úst bez výronu semene.

7. U sexuálního partnera je důležité věnovat pozornost příznakům svědčícím pro možnou pohlavně přenosnou infekci (například výtok, zejména hnisavý, z močové trubice či pochvy, kožní výrůstky, vřídky, rozškrabané stroupky v okolí pohlavních orgánů a konečníku a u mužů zánět předkožky).

Jak bychom se měli chovat?

Při podezření z nákazy nebo objevení se příznaků, které ukazují na možnost onemocnění pohlavně přenosnou nemocí, je třeba neprodleně a bez obav navštívit venerologické oddělení. Nikdy se nesnažte léčit sami! Pouze přesná diagnóza a správná léčba zamezí přenosu infekce na sexuálního partnera a vzniku možných komplikací. Do doby než je známa diagnóza by nemělo dojít k pohlavnímu styku. Je-li podezření na pohlavně přenosné onemocnění potvrzeno, je nutné vyšetřit všechny sexuální partnery pacienta z poslední doby. Tato vyšetření se provedou opakovaně, protože určitou dobu trvá, než se projeví příznaky infekce (hovoříme o tzv. inkubační době). Při onemocnění pohlavně přenosnou nemocí nebo po nechráněném rizikovém sexuálním styku je vhodné požádat lékaře o vyšetření na HIV protilátky. Některé infekce (např. HIV infekce, virové žloutenky a příjice) může v bezpříznakovém období odhalit pouze laboratorní vyšetření.

Demokratická společnost nám dává více práv a svobod, což ovšem vyžaduje i větší osobní zodpovědnost a sebekázeň. Zdraví každého z nás, i našich nejbližších představuje velkou životní devizu a záleží především na nás, pro jakou kvalitu života se rozhodneme.