Přidat referát

• Český jazyk
• Čtenářský deník
• Gramatika
• Literatura
• Slohové práce
• Cizí jazyky
• Angličtina
• Francouzština
• Italština
• Němčina
• Ruština
• Španělština
• Přírodní vědy
• Biologie
• Fyzika
• Geologie
• Chemie
• Matematika
• Medicína
• Zeměpis
• Společenské vědy
• Dějepis
• Ekonomie
• Filozofie
• Náboženství
• Politologie
• Právo
• Psychologie
• Sociologie
• Sport
• Technické vědy
• Elektrotechnika
• Informatika
• Technika
• Umění
• Film
• Hudba
• Výtvarné umění
• Životopisy
• Nezařazené

Souřadné spojení vět

Souřadné spojení vět je spojení vět mluvnicky na sobě nezávislých, které však spolu obsahem souvisí (Pouliční ruch utichl a nad město se pomalu vznášela noc.)

Souřadné poměry:
slučovací - věty jsou si významově rovnocenné
►spojky - a, i, nebo, také, též, pak, potom, ani - ani,i - i, jak - tak, hned - hned, jednak - jednak
např: Nebuďte sobečtí, také k druhým máte povinnost.
stupňovací - druhá věta stupňuje význam věty první, je významově závažnější
►spojky - ba, ba i, dokonce i, nejen - ale, nýbrž -nýbrž
např: Plán byl nejen splněn, nýbrž i značně překročen.
odporovací - druhá věta odporuje větě první nebo nějak omezuje její platnost
►spojky - ale, avšak, však, nýbrž, leč, jenže, a přece,sice - ale
např: Naslouchal sice pozorně, leč nic se neozvalo.
vylučovací - jedna věta vylučuje platnost druhé; platí-li jedna, neplatí druhá
►spojky - nebo, anebo, či, buď - nebo, buď - anebo, zdali - či
např: Ze školy jdu buď k babičce, nebo utíkám přímo domů.
příčinný - druhá věta vyjadřuje příčinu věty první
►spojky - nebo?, vždy?, totiž
např: Musíš se dobře oblékat, vždy? je tam zima.
důsledkový - druhá věta vyjadřuje důsledek věty první
►spojky - proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tudíž,tak, a tak
např: Schylovalo se k bouři, a proto jsme s prací pospíchali.

Souřadné spojení vět je neutrální vyjadřovací prostředek , s nímž se setkáváme ve všech stylech. Přece jsou však v jeho užívání mezi jednotlivými styly menší nebo větší rozdíly. Hojně se vyskytuje ve stylu hovorovém a v běžné mluvené řeči. Příznačná pro běžné vyjadřování jsou souvětí formou souřadná. (Přijdu pozdě, mám schůzi.) Tato souvětí se pak objevují i v umělecké literatuře, zejména v přímých řečech, jako prostředek, který dodává vyjádření hovornosti.

Souřadného spojení lze stylisticky využívat zejména ve vypravování a v popise. Je také základním syntaktickým prostředkem klidného, plynulého vypravování, vyjadřuje dobře časovou posloupnost dějů. Setkáváme se s ním zvláště v prostších vypravováních bez vážnějších uměleckých nároků, v dětské literatuře a také v lidových pohádkách.

Na vyjádření prudkého spádu děje se ve vypravování často užívá krátkých souřadně spojených vět. Rovněž vzrušení, překotnost děje i citu dobře vystihují krátké souřadně spojené věty, často s opakovanou spojkou. Naproti tomu rozvitější souřadně spojené věty jsou vhodným prostředkem na vyjádření volnějšího toku děje.

V popise je souřadné spojení vět vhodným prostředkem, jímž se konstatuje, jak věc vypadá, co se s ní dělá, setkáváme se s ním ve všech druzích popisů. Zvlášť se souřadné spojení vět uplatňuje v různých návodech nebo kuchařských předpisech, v nichž není třeba uvádět účel nebo důvod pracovních postupů, a proto jsou vedlejší věty zbytečné.

V uměleckém popise autoři někdy záměrně užívají souřadně spojených vět ve formě souvětného výčtu, v němž se uvádí řada detailů, které činí vyjádření názornějším a bohatším. Podobně se využívá souřadného připojování vět na způsob výčtu i ve volnějším slohu publicistickém.