Fauvismus
Název fauvisté (le fauve -šelma) dal skupině malířů, vystavujících společně na pařížském Podzimním salónu 1905 a na Salónu nezávis1ých 1906, kritik Louis Vauxcelles. Ve skupině se spojili žáci z ateliéru G. Moreau a z Académie Carriére (H. Matisse, A. Marquet aj.) s mladými ma1íři, kteří přišli do Paříže z Chatou (A. Derain, M. Vlaminck) nebo z Le Havru (O. Friesz, R. Dufy a G. Braque). Vedoucí osobností skupiny, k níž přibyli ještě K. van Dongen a G. Rouault, byl Matisse. 19o1 vystavoval Matisse společně s Marquetem na Salónu nezávislých obrazy ovlivněné P. Cézannem; zde seznámil Derain před díly V. van Gogha Matisse s Vlaminckem. 1902-3 malovali Matisse a Marquet obrazy interiérů a pařížských ulic v tmavém tónu pod Manetovým vlivem, zatímco Vlaminck podle vzoru van Gogha zača1 používat ohnivých barev. Skupina vystavovala v pařížské galerii Berthy Weilové 1902-4, na Salónu nezávislých a Podzimním salónu 1903, kde měl soubornou výstavu P. Gauguin. 1904 uspořádal Vollard samostatnou výstavu Matissových obrazů, malovaných v pointilistické technice. Matissův obraz Luxe, calme et volupté (Rozmařilost, klid a rozkoš) na Salónu nezávislých 1905 přiměl Friesze a Dufyho, že přešli od impresionismu k barevné expresivní malbě. První fauvistické obrazy namalovali Matisse s Derainem v Collioure a vystavili je na Podzimním salónu 1905 spolu s díly Marqueta, Vlamincka, Friesze, Dufyho aj. Na Salónu nezávislých 1906 vystavoval se skupinou take Braque a na Podzimním salónu téhož roku van Dongen.
Fauvisté nevytvořili žádný program. Šlo jim o čistou barvu a jednoduchou zkratku, o konstrukci obrazového prostoru bez modelace a stínování, o dokonalou harmonii mezi emocionálním výrazem a dekorativní kompozicí. Výrazová síla obrazu má vycházet z barevné plochy, kterou vnímá divák "ve svém nitru". Fauvismus představuje dynamický senzualismus, podřízený kompozičním zákonitostem obrazu. Po 1907 se skupina fauvistů rozpadla a její členové hledali vlastní cesty. Jen Matisse a Dufy se v příštím vývoji příliš nevzdálili od svých fauvistických počátků.
Henry-Émile-Benoit Matisse (31.12.1869 Le Cateau-Cambrésis, 3.11.1954 Cimiez u Nizzy)
Francouzský malíř a sochař; 1890 odjel do Paříže, aby studoval práva. Teprve při rekonvalescenci po operaci slepého střeva začínal kopírovat laciné barevné pohlednice. Po návratu z nemocnice ho upoutalo malířství do té míry, že zanechal právnické kariéry a věnoval se umění. 1892 navštěvoval Académie Julian, 1893 vstoupil na Ecole des Beauz Arts ke G. Moreaziovi, kde se setkal s G. Rouaultem a později s A. Marquetem, Camoinem, Manguinem a O. Friesem vytvořil jádro skupiny fauvistů. 1896 vystavoval v Salonu de la Société Nationale. 1900 navrhl s Marquetem dekorativní malby pro světovou výstavu. 1901 mu A. Derain na van Goghově výstavě u Bernheima představil M. Vlamincka. 1902 vystavoval u Berthy Weilové, 1903 na Podzimním salónu. První samostatnou výstavu mu uspořádal 1904 A. Vollard. Na Podzimním salónu 1905 vystavil v Cage des Fauves plošně podané krajiny malované čistými barevnými tóny. 1906 se seznámil u Gertrudy Steinové s P. Picassem. 1907 otevřel v bývalém klášteře vyhledávanou malířskou školu; v témž roce vystavoval v Berlíně u Cassirera. 1910 měl samostatnou výstavu v pařížské Bernheimově galerii. 1911 odjel na Ščukinovo pozvání do Moskvy, kde se setkal s místními umělci, navštívil divadlo i balet a studoval byzantské a staré ruské malířství. 1911—12 podnikl dvě cesty do Maroka; začal se zabývat sochařstvím. 1917 se usadil v Cimiez u Nizzy a namaloval první obraz z cyklu Odalisky; navrhl scénu pro Ďagilevův balet k Stravinskému Slavičímu zpěvu. 1932 odjel do USA, kde na objednávku Barnes Foundation vymaloval sál v muzeu v Menonu (1933). 1939 se usadil ve Vence. 1943 začal tvořit cyklus Papiers découpés. Po druhé světové válce se spolu s Picassem staví za mírové hnutí. Posledním Matissovým velkým dílem byla malířská výzdoba kaple ve Vence (1949 až 1951). 1952 bylo otevřeno v Cateau Matissovo muzeum.
Rané Matissovo období (1896—1904) poznamenal vliv Cézannova díla; postupně zbavuje paletu tmavých tónů a vytváří kresebnou a barevnou zkratku, až dojde na konci periody k malbě zářícímmi pastami v čistých barevných tónech. Ve fauvistických obrazech (1904—7) jasné nelomené barevné skvrny svým rytmem a kontrastem vytvářejí tvar a prostor. 1907—11 se začíná uplatňovat vedle barvy i linie; rytmus kresby bývá zvýrazněn rytmem barevných ploch. Pobyt v Maroku 1912 obohatil Matissův kolorit o nové nebývalé tóny. 1913—18 usiloval o „vnitřní vyrovnanost zjednodušením myšlenek a plastických forem“ a snil o umění, jež by bylo „čímsi podobným dobrému křeslu, v němž si člověk odpočine po tělesné námaze“. Maloval figurální kompozice podobizny, zátiší a interiéry,v nichž sleduje především dekorativní účinek v rytmu kresebné arabesky a zářícího koloritu. Šťastná pohoda a radostná lehkost vyznívá z Matissových obrazů z dvacátých let. Od té doby rozvíjí svůj osobní sloh v stále nových variacích, zjednodušuje kresbu a zvýrazňuje barvu.
Matissovo malířské dílo doprovází bohatá činnost kreslíře, dekoratéra, ilustrátora a sochaře; ilustroval poezii P. Reverdyho, S. Mallarméa, Baudelaira, P. de Ronsarda a J. Joyce.
Matissovo malířské dílo představuje ryzí projev francouzského moderního kolorismu; jeho obrazy jsou malé slavnosti barev, určené k potěšení oka a povznesení ducha; jeho kultura barvy a vytříbená, suverénně „psaná“ kresba působily v širším okruhu na moderní malíře 20. století.
Nacházíte se zde: Referáty › Umění referáty › Výtvarné umění referáty › Malířství referáty › Fauvismus
Podrobnosti
Počet slov: 830Datum přidání: 16. 08. 2007
Přečteno: 1501×
Ohodnoťte referát Fauvismus
Podobné referáty
Expresionismus referát (Výtvarné umění)Fauvismus, Expresionismus, Futurismus referát (Umění)
Ludwig van Beethowen referát (Hudba)
Postimpresionismus referát (Umění)
Vincent Van Gogh životopis (Životopisy)

Přidat referát
Vytisknout referát
Stáhnout referát ve formátu .rtf