Posudek na 451 stupnu Fahrenheita

Sloh
Lea Kreisingerová
4.0

Na začátek bych chtěla napsat, že když jsem poprvé uviděla nadpis, podivila jsem se.
„Co to je 451 stupňů Fahrenheita?“ ptala jsem se sama sebe. Až teprve věta pod nadpisem mi vše prozradila. Je to teplota při které se vznítí papír. Byla jsem velice zvědavá a přemýšlela jsem o čem ta kniha asi bude. Bude to detektivka nebo nějaký román? Opravdu jsem netušila.

To první co mě na tomto příběhu zaujalo, bylo to, že nám byl Gay Montag představen jako hlavní hrdina a požárník. Pan Bradbury nám napsal, že má ožehlé obočí, ale neřekl nám jakou má barvu očí. Napsal , že má rád oheň, ale co další záliby? Zjevně to nebylo pro příběh důležité. V té době je trestné číst i vlastnit knihy, protože jsou z nich prý lidé smutní a tak je požárníci pálí (domy jsou ohnivzdorné).

Když potkal poprvé Clarissu, řekla jsem si: „Ta holka je vážně šílená!“. Stále mluvila o strýci a ptala se Montaga proč si vybral tuto práci a jestli je šťastný. Tím mu do té hlavy, která nebyla zvyklá přemýšlet, nasadila brouka.

Od té doby začal Gay přemýšlet a všímat si věcí kolem sebe, což se mi líbilo, protože si všímal věcí se kterými nesouhlasil.

Když našel svou manželku Mildred předávkovanou pilulkami, samozřejmě, že se vyděsil a zavolal doktora, ale místo toho přijeli dva chlapíci s cigaretami v ústech. To nám ukazuje na to jak je to běžné, že se lidé ohrožují na životě a že zapomínají.

Pár stránek poté Clarissa zmizí. To mě totálně překvapí.

Když se Montag čtyři dny po zmizení zeptá Mildred , kde je Clarissa, odpoví mu, že zemřela a že mu to zapomněla říct. To nám zase napoví, že Mildred není moc chytrá. Mimo to je docela očividné, že si Mildred a Gay nerozumí. Mildred se ráda dívá na telestěny, schází se s přítelkyněmi a žije bezstarostný život, zatímco Montag má starosti a když se jí zeptá co se v tělestěnách děje, nedokáže mu to ani srozumitelně vysvětlit.

Jednoho dne se vydá Montag s kapitánem k jedné staré paní, aby jí spálili knihy. Má jich opravdu plný dům a proto se Beatty rozhodne že vypálí celý dům. Montag chce zachránit i tu paní, ale ona nechce od svých knih. Byla jsem totálně zmatená. Nakonec žena vytáhla sirku a zapálila si svůj dům sama.

Montag byl v šoku stejně jako já.

Druhý den zůstal Montag doma aby si mohl číst knihu a přijít na to proč je to zakázané číst, ale přijde za ním kapitán Beaty a málem dojde k prozrazení. Já si oddechnu, protože by mě Bradbury zklamal, kdyby ho prozradil hned uprostřed knihy a tehdy jsem si řekla: „Jak to bude dál? Přijdou na měj? A pokud ano zavřou ho do nějakého ústavu nebo se mu povede změnit dosavadní způsob života?“

Když se Montag seznámí s Faberem a ten mu dá přístroj na odposloucháni, nastupuje má oblíbená scéna.

Montag se vrací domů, kde má jeho žena sezení s kamarádkami. Pro mě nebylo překvapení, když jsem se dočetla, že se dívali na telestěny.

Montag vytáhne knihu plnou básní. To Mildred i její přítelkyně vystraší a když začne jednu z básní číst jedna ze tří dam se rozpláče. Tato scéna se mi líbí hlavně proto, že je tam hodně nervozity a napětí.

Na stanici mají výjezd a Beatty Gaye přemluví aby jel s nimi. „Je to opravdu něco mimořádného.“ řekne mu a mě se kapitán Beatty přestává líbit, protože začínám něco tušit. Do té doby jsem měla Beattyho celkem ráda, protože byl milý a starostlivý.
Montag a Beatty si v autě povídají o Clarisse a skoro to vypadá, že Beatty Clarissu přejel. „Šílenec“ řekla jsem si.

Dojedou k Montagovi domů, kde Beatty donutí Montaga spálit všechny knihy, ale Montag spálí všechno a dokonce zavraždí Beattyho plamenometem, ale když se dozvím, že se Beatty ani nebránil, dojdu k názoru, že chtěl zemřít.

Gay potom uteče před policií a najde pár mužů, kteří se naučili své knihy nazpaměť a potom je spálili. Přidá se k nim, ale to je navzdory mému očekávání. Ještě jsem čekala, že najde Clarissu nebo něco podobného, ale tento konec se mi taky líbil, protože byl Gay volný.
Jinak se mi tato kniha líbila, protože byla plná napětí a určitě si ji zas přečtu.