Richard Wagner

Německý romantický skladatel Richard Wagner, dirigent a básník, autor teoretických hudebních spisů, reformátor opery. Neboť se v letech 1848-9 účastnil revolučních událostí, byl prohlášen za politicky nebezpečného jedince, a tak zůstal deset let v exilu převážně ve Švýcarsku (Curych, Luzern, Tribschen), ale i v Itálii (Benátky) a Francii (Paříž), několikrát navštívil i Čechy (mj. Teplice, Mariánské Lázně a Prahu). V roce 1872 se usadil v Bayreuthu, kde dal v letech 1872-6 za podpory svých příznivců vybudovat operní divadlo 'Festspielhaus', v němž se dodnes pořádají festivaly Wagnerových děl. Vytvořil koncepci tzv. "hudebního dramatu" ('Gesamtkunstwerk'), které má být vyváženou syntézou všech zúčastněných složek (libreto, hudba a režie má tvořit nový umělecký celek). Rozvinul melodickou složku (užití příznačných motivů, tzv. "nekonečné melodie"), přinesl nové prvky v harmonii, v instrumentaci (mohutný provozovací aparát, uplatnění dechových nástrojů, zejména lesních rohů a tub, tzv. "Wagnerovy tuby"), nově řešil vztah hudby a slova. Libreta ke svým operám si psal sám, náměty čerpal zejména z mytologie a ze středověkých eposů. Již v raném mládí ho ovlivnila tvorba Williama Shakespeara. Mezi Wagnerovy nejznámější opery patří 'Bludný Holanďan', 'Lohengrin', 'Mistři pěvci norimberští', 'Parsifal', 'Rienzi', 'Tannhäuser', 'Tristan a Isolda', 'Víly' a 'Zákaz lásky'. Do ostatních oblastí hudební tvorby zasáhl jen výjimečně ('Faustovská předehra', 'Siegfriedova idyla').
Umění a revoluce Richard Wagner, (*1813 v Lipsku, +1883 v Benátkách)byl žákem svatotomášského kantora Weinliga v Lipsku. Po mnoha složitých životních peripetiích a pokusech proniknout na operní scénu (rannými díly Zákaz lásky a Víly) se stal dvorním kapelníkem v Drážďanech, pro své revoluční smýšlení v letech 1848 - 1849 však musel uprchnout do Švýcarska. Později v 50. letech se ale přiklonil k mocenské linii (podporoval ho Ludvík II. Bavorský).
Společně s H. Berliozem a F. Lisztem patří k zakladatelům novoromantismu, k jeho vzorům patřili především CH. W. Gluck, W. A. Mozart a L. van Beethoven. S Lisztem pojily Wagnera přátelské a později i příbuzenské svazky - oženil se s Lizstovou dcerou Cosimou.
Richard Wagner byl největším novátorem v oblasti hudebního dramatu. Odstranil uzavřená operní čísla, zavedl deklamační novoromantický princip, stejně jako princip "nekonečné melodie". Veškeré umělecké složky díla podřídil celkovému dramatickému účinku – Gesamtkunstwerk
Opera a drama
Prsten Nibelungův
Siegfried
Soumrak bohů
Valkýra
Zlato Rýna
Umělecké dílo budoucnosti