Smysl života
Člověk je svým „složením“ a uzpůsobením zcela odlišný od ostatních tvorů. Na jedné straně má hrubohmotné tělo, na druhé straně však v něm nese to, co nemá žádný jiný tvor přírody: ducha (zvíře má jen duši). Díky tomuto spojení ducha a hmoty je člověk uschopněn přenášet do hmoty vjemy, impulsy a ideály ducha, činit je tím srozumitelným na pozemské rovině a jejich uskutečňováním také celou hmotnou úroveň tvořivě pozvedat a zušlechťovat, sám při tom prožívaje vjem naplnění a radosti ze smysluplné, krásu s užitkem přinášející činnosti. A to ve velkém stejně, jako v tom nejmenším. Už jen úklid pokojíku s cílem vědomé tvorby krásy spořádané místnosti přináší toto naplnění. Dalším z nespočetných příkladů může být přenášení vjemů hudby z jemnějších rovin jsoucna skrze notové zápisy a hudební nástroje do roviny hrubé hmoty a zpřístupnění jejich vnímání ostatním lidem, což přispívá k jejich obohacení i případnému povznesení, které se pak může všemožnými způsoby promítat do povznášení hmoty (např. přeměnou původně hrubého a nevzhledného kusu dřeva v hudební nástroj, jenž svým vzhledem potěší oko a zvukem sluch). Neoddělitelným posláním lidského bytí nebo jeho jinou tváří jest rozvinutí a naplnění skutečného lidství. Být skutečně člověkem v plném významu tohoto pojmu jest tou nejvyšší metou, kterou člověk může a má dosáhnout. A také dosáhnout musí, má-li obstát v nadcházejícím dění, ve kterém zesílená činnost zákonů stvoření zachová jen to, co bude s nimi souladu. Dnešnímu převažujícímu počtu rozumově jednostranně zaměřených lidí je takový smysl a cíl života naprosto cizí a nepochopitelný. Ve své nevědomosti a vnitřní otupělosti tento jediný a správný cíl svého bytí ztratili. Můžeme pozemsky zbudovat seberozsáhlejší díla, vyrobit sebevětší množství produktů. Nebudeme-li však přitom skutečně lidmi, nebude to k ničemu, neboť bude chybět to hlavní: lidský vztah člověka k člověku s plnou vřelostí, vstřícností, láskou a harmonickým spoluzachvíváním se. Stát se skutečně člověkem vyžaduje mnohem více, než dosáhnutí úspěchu v kterékoliv pozemské činnosti. Teprve dosažení stupňů pravého lidství lze považovat za skutečný úspěch.
Žijeme ve společnosti nadbytku , jsme zpracovávání masmedii , zahlcováni reklamami , žijeme ve věku tabletek , které by měly všechno vyřešit- od rýmy až po depresi. Nechceme li zahynout na přesycení těmito podněty , musíme si začít vybírat , co budeme vnímat a co budeme ignorovat , co je a není podstatné , co se dá zodpovědět a co ne , co má smysl a co nemá.Je nesmírně důležité si čas od času položit otázku:"Na čem vlastně opravdu záleží?" Velkým neduhem doby je bezcílnost , nuda a ztráta smyslu , ztráta víry v cokoliv. Prosperují erotické časopisy, sex shopy, akční filmy nacházejí stále více diváků, narůstá brutalita. Lidé se více obracejí na psychiatry , nevěří , zda naleznou smysl života nebo pochybují o svém životě. Někteří se na psychiatra neobracejí , ale utápějí svou "bezsmyslnost " v alkoholu , nebo koketují s drogami a chtějí si jen "užít " . Zde v opojení na chvíli zapomenou , ale neuniknou. Svět , který se jevil bezesmyslným , se stane , aspoň na chvíli , obrovsky smyslově plný. Jakákoliv aktivita , která mění způsob , jak vnímáme realitu , nám působí radost , a tento fakt je důvodem pro přitažlivost drog " rozšiřujících vědomí " , a to všeho druhu , od magických hub přes alkohol až k současné Pandořině skříňce halucinogenních chemikálií.( Pandora byla v řecké mytologii první žena , kterou stvořil na Diův příkaz Hefaistos jako trest lidstvu za to , že Prometheus přinesl lidem ukradený oheň z Olympu. Když Pandora odklopila ze zvědavosti skříňku , která ukrývala různé strasti , tak se zlo rozlétlo mezi lidi , kteří byli až do té doby šťastní. Uvnitř skříňky zůstala jen naděje ). Jenže vědomí použitím drog být rozšířeno nemůže. Dokážeme nejvýš zamíchat jeho obsah , což nám dá pocit , že jsme ho nějakým způsobem rozšířili. Za většinu uměle navozených změn však platíme tím , že ztrácíme kontrolu právě nad tím vědomím , které jsme si chtěli rozšířit.Toto však skrývá velké riziko. Podobně je tomu se seberealizací, pokud se stane jediným cílem.Někdy bývá snadné nechat se unést svými úspěchy. Pídíme se po chvále a toužíme po uznání druhých , hromadíme svá ocenění až do té míry , že přestáváme chápat , co je vlastně opravdu podstatné. Když se budete ptát lidí , co považují za úspěch , pak při odpovědích bývá kladen důraz na vnější aspekt života: - vydělat hodně peněz -vyhrát ve sportce - být povýšen v práci - být viděn v televizi - být v něčem nejlepší - docílit uznání u jiných lidí - vyhrát sportovní či jiný závod.... Nejedná se však o ty nejdůležitější druhy úspěchů. Mít svou fotografii v místních novinách je sice milý úspěch , ale není tak smysluplný , jako když se naučíte zachovávat klid tváří v tvář nepřízni osudu. Člověk se totiž může realizovat jedině mimo sebe , venku ve světě. Smysl života však nemůže být předepsán , ten musí být nalezen. Dávat konkrétní smysl , určovat lidem konkrétní smysl jejich života- to by zavánělo moralizováním. Smysl života musí najít každý sám. Hodnotám nemůžeme učit- hodnoty musíme žít. Neodpovídáme slovy , nýbrž naší odpovědí je celá naše existence. Člověk nalézá smysl trojím způsobem , mohou to být:
Tvůrčí hodnoty- něco vytvořit , něco udělat.
Zážitkové hodnoty -někoho milovat , něco prožít , s někým se setkávat , ponořit se do krásy umění , přírody
Postojové hodnoty - i v zdánlivě beznadějné situaci , při setkání s nevyhnutelným osudem přeměnit utrpení ve výkon , zaujmout k tomu stanovisko.
Smyslem může být potřeba být užiteční pro někoho , pro jiné , pro společnost , pro zvířata..... Čím více se člověk honí za štěstím , tím více mu štěstí uniká. Čím více jde člověku o slast , tím více je pro něj nedostižná. Pokud se soustředí příliš na ten pocit štěstí , pak ho nedosáhne. Důležitá je cesta ke štěstí a ne štěstí samo , štěstí nelze honit , musí přijít samo. Je li tato vůle ke smyslu frustrována , může se objevit touha po bohatství , touha po slasti nebo touha po moci. Člověk může přežít jen tehdy , když žije pro něco. To platí nejen pro člověka , ale pro celé lidstvo. Pouhé přežití nemůže být nejvyšší hodnotou. Být lidskou bytostí znamená se zaměřit na něco , mít cíl něčeho. To "něco " ale není on sám , je to něco mimo člověka. Viktor E. Frankl , zakladatel vídeňské psychiatrické školy tzv. logoterapie ( léčba pomocí nalezení smyslu ) , se zabývá právě těmito otázkami , které souvisejí se smyslem života . Frankl konstatuje , že nejschopnější pro přežití byli ti váleční zajatci , kteří byli orientováni na budoucnost , na nějaký cíl v budoucnosti , na nějaký smysl , který bude třeba v budoucnosti naplnit. Jeho otec mu zemřel v Terezíně prakticky v náruči , matka šla do plynu v Osvětimi a bratr zemřel v pobočce osvětimského tábora. Život je totiž potenciálně smysluplný za jakýchkoliv okolností , dokonce i za těch nejbídnějších. Smysl totiž nemá jen život aktivní , který člověku umožňuje vytvářet hodnoty a také nemá smysl jen život poživačný , tedy život zaměřený na slast. Nejdůležitější je právě třetí cesta k nalezení smyslu v životě: dokonce i v beznadějné situaci , tváří v tvář osudu , který člověk nemůže změnit , mu tato cesta může pomoci k překonání sama sebe.Logotherapaie svým tázáním po smyslu nechce nic jiného , než pomoci trpícím a strádajícím lidem unést jejich bytí. Člověk může přeměnit osobní tragédii ve vítězství.
"Kilgore Trout kdysi napsal povídku , která byla dialogem mezi dvěma kvasinkami. Pojídaly cukr , dusily se ve vlastních výkalech a diskutovaly při tom o smyslu života. Vzhledem k jejich omezené inteligenci jim nikdy nepřišlo na mysl , že vlastně vyrábějí šampaňské . "
Kurt Vonegut JR , Snídaně šampiónů
"Já za svoje nejsmyslnější úspěchy považuji ty , co pramení ze mne: Jsem laskavý na sebe a na druhé ? Reaguji přehnaně na určité situace nebo dokážu zůstat klidný a soustředěný? Lpím na svém vzteku nebo se dokážu od něj oprostit a mohu klidně pokračovat dál ? Jsem tvrdohlavý ? Umím odpouštět ? Místo , abyste se nechali cele pohltit výlučně vnějšími úspěchy , snažte se klást důraz na to , na čem opravdu záleží. Když změníte svou definici toho , co to znamená dosahovat skutečně smysluplných úspěchů , pomůže vám to nesejít z cesty k pokojnějšímu a vyrovnanějšímu životu. "
PhDr. R.Carlson
"Starajíce se o štěstí jiných , nacházíme své vlastní ".
Platon
"Štěstí člověka není závislé na tom , jakou rozlohu polností orá , kolik lidí ho zdraví nebo na jak drahém lůžku odpočívá , ale na tom , jak je dobrý ".
Seneca
"Nejšťastnější je ten , kdo má nejméně žádostí ".
Budha
"Drtit nepřítele , vidět je padat před námi na tvář , brát jim koně.....slyšet bědování jejich žen. To je to nejlepší na světě ".
Čingischán
„Několik let po druhé světové válce vyšetřoval lékař židovskou ženu , která měla na paži náramek z dětských zubů zasazených ve zlatě. " Krásný náramek " , poznamenal lékař. " Ano " , odpověděla žena , "tento zoubek patřil Miriam , tento Ester , tento Samuelovi a .... " vyjmenovala jména svých dcer a synů podle věku. "Devět dětí " dodala , "a všechny skončily v plynové komoře. " Šokovaný lékař se zeptal: "Jak můžete žít s takovým náramkem? "Židovská žena klidně odpověděla: "Mám nyní na starosti útulek pro sirotky v Izraeli. "
Weisskopová-Joelsonová:The place of Logotherapy in the World Today.
"Měla jsem dvaadvacetiletou klientku , která při nákupu byla postřelena a ochrnula. Mohla úkoly plnit jen pomocí hůlky v ústech. Cítila smysl života jako zcela jasný. Sledovala v novinách a televizi příběhy lidí v nesnázích a psala jim (tou hůlkou v ústech) , aby jim podala slova útěchy a povzbuzení.“
P.L.Starcková ,ošetřovatelka z Alabamy
"Zdá se , že koncentrační tábor byl mou skutečnou zkouškou dospělosti. Opakovaně jsem se pokoušel distancovat od všeho utrpení , které nás obklopovalo , tím , že jsem se je snažil objektivizovat. Vzpomínám si , že jsem jednou ráno vypochodoval z tábora , už jsem sotva mohl vydržet hlad , zimu a bolesti nohou , které byly opuchlé edémem z hladu , a proto jsem musel mít rozšněrované boty , aby se tam mé omrzlé a zhnisané nohy vešly. Situace se mi zdála neutěšená a beznadějná. Tu jsem si představil , že stojím u řečnického pultu ve velké , pěkné , teplé a světlé přednáškové místnosti a chci zainteresovanému posluchačstvu přednášet na téma "Psychoterapeutické zkušenosti v koncentračním táboře (pod tím názvem jsem přednášku pak také na kongresu přednesl ) a hovořím o tom všem , co jsem právě prožíval".
V.E.Frankl
"My , kdo jsme byli v koncentráku , se pamatujeme na lidi , kteří chodili po barácích a konejšili ostatní , rozdávali i poslední chleba. Možná jich nebylo moc , ale jsou i tak dostatečným důkazem , že člověku lze vzít vše až na jedinou věc , a sice tu poslední z lidských svobod - svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro svůj vlastní postoj , pro vlastní cestu".
V.E.Frankl
"Toto jsou tedy moje poslední slova: Nebojte se života. Věřte , že život stojí za to žít , a tato vaše víra vám s tím pomůže. "Vědecký důkaz , že v tom máte pravdu , se vám možná potvrdí až v soudný den( či v určité životní etapě , která může tento pojem zosobňovat ). Ale oddaní bojovníci oné hodiny , či nějaké bytosti , které je tehdy a tam zastoupí , se pak možná obrátí zády ke zbabělým , k těm , kteří odmítají jít dál , se slovy , jimiž Jindřich IV. po významné vítězné bitvě vítal nedochvilného Crillona : "Oběs se , statečný Crillone! Bojovali jsme u Arques , ale tys tam nebyl!"
Viliam James , Vůle k víře
Nacházíte se zde: Referáty › Společenské vědy › Filozofie referáty › Smysl života
Podrobnosti
Počet slov: 1784Datum přidání: 10. 09. 2008
Přečteno: 754×
Ohodnoťte referát Smysl života
Podobné referáty
Frankl, Viktor Emanuel - Člověk hledá smysl (úvod do logoterapie) čtenářský deník (Čtenářský deník)Logoterapie referát (Psychologie)
Smysl života referát (Filozofie)
Smysl života referát (Filozofie)
Sociální neboli distributivni spravedlnost podle F. von Hayeka referát (Filozofie)

Přidat referát
Vytisknout referát
Stáhnout referát ve formátu .rtf