Přidat referátDrama od počátku do konce 19. století
Vytisknout referát
Stáhnout referát ve formátu .rtf· drama je syžetový žánr zaměřený především na jevištní předvádění, děj je podáván aktuální přítomnou formou a prostřednictvím dialogu (výjimečně i monologu), námětem bývá vyhrocený konflikt, člení se na jednání, oddělená přestávkou (akty), na scény (výměna jednajících osob) a výstupy (změna počtu osob), hlavní žánry jsou tragédie a komedie
Antická literatura – řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa), 1 herec a chór (sbor), pak 2-3 herci (vždy muži)
· tragédie – AISCHYLOS – náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. ORESTEIA (Orestés povinen pomstít
smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku)
SOFOKLÉS – ANTIGONA – plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti
KRÁL OIDIPUS – hlavní hrdina trestán za činy, jichž se dopustil nevědomky
EURIPIDÉS – kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy, MÉDEA, ELEKTRA
zavádí na scénu „ deus ex machina “ – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení
- znaky antické tragédie – čerpá z mytologie (téma), hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí, konflikt se
silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale
mravně vítězí), forma – verš, existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění), jednota času, děje a
místa, děj se nečlení na dějství, spojení mluveného slova, zpěvu, tance
· komedie – ARISTOFANÉS – JEZDCI, MÍR, ŽÁBY – řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti
· znaky antické komedie – veselohra, komický účinek, zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec, útok na politické poměry,
soudobou morálku, nevázaný žert, dialog
· helénistické období - tzv. „ nová komedie “ – MENANDROS
Římská literatura
· komedie – PLAUTUS – vliv Menandra, čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
KOMEDIE O HRNCI (o lakomci, vliv na Moliera), PSEUDOLUS (o prohnaném otroku)
Středověk – objevuje se náboženské drama – mysterie (hry pašijové – o Kristově utrpení) a miracula (zázračné hry)
- souběžně vzniklo i drama světské – sotie (hry satirického zaměření)
Renesance – Anglie – WILLIAM SHAKESPEARE – světový dramatik, básník, autor asi 36 her
· historické hry - z dějin antických, anglických, francouzských - JULIUS CAESAR, JINDŘICH VI.
· komedie ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY, SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ, zvláště energické, optimistické ženy
· tragédie – HAMLET KRALEVIC DÁNSKÝ – rozpornost hrdiny, touha uskutečnit ideály x pocit
povinnosti potrestat zlo – touha po činu, ale nerozhodnost, úvahy o smyslu života, lidské
existence, pochybnosti
OTHELLO – typ žárlivce a typ sobce (intrikána, kariéristy Jaga)
ROMEO A JULIE – o nešťastné lásce dvou mladých lidí (Monteci a Kapuletové), boj o právo
člověka na lásku, život, samostatné určení osudu
· znaky jeho dramat – neomezenost lásky, času, místa, obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností,postavy žen a lidové postavy, příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda, komické prvky nejsou ostře rozděleny od tragických, jazyk veršovaný se střídá s prózou, lidový jazyk, vliv antického dramatu trvá (existence chóru), motivy řeckého bájesloví, blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš
Španělsko – MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA, LOPE DE VEGA – OVČÍ PRAMEN
Baroko – Španělsko – PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA – autor filosofických her – ŽIVOT JE SEN, LÉKAŘ SVÉ CTI
Klasicismus – Francie – tragédie – PIERRE CORNEILLE
· CID – základní konflikt : povinnost a čest x cit a láska, Rodrigo (smysl pro čest, mravní čistotu, vznešenost a odvaha) x Xiména (přes lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce)
· alexandrin – rýmovaný jambický 12slabičný verš s přerývkou po 6. slabice se střídá a 13slabičným veršem Jean Racine
· FAIDRA – osudová vášeň, láska k nevlastnímu synovi, důraz na psychologii postav
komedie – MOLIERE
· klasik světové komedie, kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktu, hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků), politická satirická hra
· TARTUFFE – na pokrytectví a církev, hlavní postavy : bohatý měšťák a důvěřivý slaboch Orgon, bezcharakterní a zištný pokrytec a podvodník Tartuffe („ svatoušek “), Klerantes – prozíravý bratr Orgonovy ženy
· jazyk – verš i próza, prostá mluva, kritika záporných lidských vlastností
· LAKOMEC – lichvář Harpagon, schopný pro peníze obětovat všechno
· DON JUAN – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti
· MISANTROP – nepřítel lidí, kritika vypočítavosti šlechty
· ZDRAVÝ NEMOCNÝ – útok na šarlatánství, sobectví, pokrytectví lékařů
Itálie – tzv. commedia dell´arte – národní veselohra, všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí, herci
měli jen tzv. scénář, na scéně improvizovali, dialog doplňován pantomimou, stále stejné postavy (masky)
CARLO GOLDONI – POPRASK NA LAGUNĚ, MIRANDOLINA
Preromantismus – Německo – JOHANN WOLFGANG GOETHE – vrchol tvorby – dvojdílná filosofická báseň v dramatické podobě
FAUST
· tradiční námět : pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze po poznání s štěstí svou duši ďáblu
· nová umělecká podoba i smysl : Faust postaven mezi dobro a zlo, původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se mění na představitele činorodého lidstva (chce dobývat pravdu a přetvářet svět) hledá cesty k cíli i přes utrpení, nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva, Mefistofeles – skepse
· IFIGENIE NA TAURIDĚ, TORQUATO TASSO
FRIEDRICH SCHILLER – v popředí problematika svobody člověka, odpor k pokrytectví
· drama LOUPEŽNÍCI – Karel Moor – hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku i dědická práva – touží pomstít se, odčinit křivdy (jako vůdce loupežníků), ušlechtile motivované buřičství, jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konservativismu, zištnosti, despotismu
· DON CARLOS
Anglie – LORD BYRON – filosofické drama MANFRED, KAIN
PERCY BYSSHE SHELLEY – titánský vzdor v ODPOUTANÝ PROMÉTHEUS
Francie – VICTOR HUGO – CROMWELL
Rusko – PUŠKIN – historické drama BORIS GODUNOV
Realismus – Francie - v divadle docházelo k rozvoji společenských her
· tendence k realismu
o se začala projevovat u francouzského dramatu od 60. let – ALEXANDER DUMA ML. – DÁMA S KAMÉLIEMI
o vrcholila ve skandinávském a ruském dramatu -
ANTON PAVLOVIČ ČECHOV – zakladatel lyrického a psychologického dramatu
· lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici,
dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny
perspektivy šťastného života
· drama RACEK, STRÝČEK VÁŇA, TŘI SESTRY, VIŠŇOVÝ SAD
· autor. účast s lidským osudem, pochopení pro smutek, různé vrstvy ruské intelig. – rozčarování životem, diskuse o lepším světe
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL – komedie ŽENITBA, HRÁČI, REVIZOR
HENRIK IBSEN – Nor (Peer Gynt), obžaloba měšťácké morálky – OPORY SPOLEČNOSTI, NORA, NEPŘÍTEL
LIDU, symbolismus – STAVITEL SOLNESS, HEDDA GABLEROVÁ, KDYŽ MY MRTVÍ
PROCITNEME
ČESKÉ DIVADLO
· drama je jedním z literárních žánrů, které výrazně ovlivnily kulturní život v českém prostředí
· počátky českého dramatu sahají do konce 12.století a jsou náboženského původu
· v některých klášterech se dramatizovaly latinské texty evangelií, postupně se předvádění účastnily i osoby světské
Vznik česky psané literatury – počátky dramatu – MASTIČKÁŘ – zlomek velikonoční hry (latinský podklad), fraška
- námět : 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat tělo Kristovo
- obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků
- postavy : mastičkář Pustrpalk (vzdělaný, zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)
- charakteristika jazykem (knižní x hovorový, až vulgární)
- střídání veršů českých a latinských – makaronismy
· v dalších staletích se české drama většinou rozvíjelo jako žánr pololidový, který si lid dále adaptoval a udržoval
· asi v polovině 17.století se objevilo divadlo loutkové, nejstarší repertoár tvořily hry s mezinárodními náměty
· O FAUSTOVI, O DONU JUANOVI, nejznámějším českým loutkářem byl MATĚJ KOPECKÝ
· zajímavým dramatickým činem byly dramatické pokusy KOMENSKÉHO, které měly zaměření didaktické a měly prohloubit znalost latiny u žáků, napsal soubor her SCHOLA LUDUS
· v polovině 18.století vzniká nový dramatický druh – lidová hra se zpěvy, lidové drama vytváří nový druh – hru dobrodružnou
· KOMEDIE O TURECKÝ VOJNĚ
Národní obrození – počátky obrozeneckého divadla – působivost mluveného slova
· úkol – zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce, vytvořit české hry, vliv na národní uvědomování lidu
· první scény – v Kotcích, ve Stavovském divadle – česky se hrálo jen výjimečně, ve Vlasteneckém divadle – Bouda – na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí)
DIVADLO – v počátcích NO určeno spíše lidovému divákovi (mluvené slovo silnější než psané)
· od r. 1738 – stálé německé divadlo v Kotcích – 1. česká hra – KNÍŽE HONZÍK z r. 1771
· od r. 1783 – německé Stavovské divadlo – později se zde hrálo česky
· 1. českým divadlem – Bouda na Václavském náměstí (pův. Koňský trh) v letech 1786 – 89 – generace v čele v V.Thámem
· přechodně se české hry uváděly také v divadle U hybernů
· VÁCLAV THÁM (1765 – 1816) – herec, autor her, překladatel, dramaturg, náměty čerpal z českých dějin
- VLASTA A ŠÁRKA, BŘETISLAV A JITKA
· PROKOP ŠEDIVÝ (1764 – 1810) – oblíbený autor frašek z pražského prostředí, MASNÉ KRÁMY, PRAŽŠTÍ SLÁDCI
· K. I. THÁM … = „ vlastenci z Boudy “
DIVADLO – 20. léta 19. století – rozkvět českého divadla, ve Stavovském divadle se hraje česky
· JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK – ujal se vedení ochotnického souboru, ze kterého se stal soubor profesionální, dramaturg
- své komedie situuje na český venkov nebo do menších měst, veselohra ČECH A NĚMEC, též
historické hry OBLEŽENÍ PRAHY OD ŠVÉDŮ, BŘETISLAV I.,…
· VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1792 – 1859) – představuje vrchol dramatické tvorby 20. let 19. století, psal hry
rytířské, historické, pohádkové i hry ze současnosti
DIVOTVORNÝ KLOBOUK, ROHOVÍM ČTVERROHÝ, KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST – komické, satirické hry ze současnosti
BLANÍK, JAN ZA CHRTA DÁN – historické hry, čerpá z kronik
TOČÍK, PŘÍCHOD KARLA IV. DO ČECH – též průkopníkem ve vývoji preromantické prózy
· JOSEF KAJETÁN TYL – dramatik – vlastenec, divadlo má vychovávat k vlastenectví, žák Klicperův, zakladatel moderní
české dramatiky, novinář, prozaik, režisér a šéf ochotnické skupiny
FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÁ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA
– hra se zpěvy (písňové texty nepodléhaly cenzuře), fidlovačka = ševcovská slavnost, závěrečná
píseň slepého houslisty Mareše „ Kde domov můj “ – národní hymna, hudba František Škroup
30. léta – Tyl se věnuje novinářské činnosti – zakládá časopis Květy, Vlastimil, Selské noviny – redaktor a
kritik, národně buditelská činnost ( píše vlastenecké články )
1834 – 37 působí v Kajetánském divadle, 1846 dramaturg českých představení ve Stavovském divadle
1. – soudobé hry ze života – PANÍ MARJÁNKA MATKA PLUKU ANEB ŽENSKÉ SRDCE, PRAŽSKÝ
FLAMENDR, PALIČOVA DCERA, BANKROTÁŘ, CHUDÝ KEJKLÍŘ
2. – dramata s historickým pozadím – JAN HUS – politické, vlastenecké drama, Hus = současný člověk,
který bojuje za pravdu a češství
KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI – soc. drama, horníci proti mincmistrovi = Němec, Češi proti Němcům
KRVAVÉ KŘTINY ANEB DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ
3. – báchorky a pohádky – STRAKONICKÝ DUDÁK, TVRDOHLAVÁ ŽENA, JIŘÍKOVO VIDĚNÍ,
ČERT NA ZEMI, LESNÍ PANNA
STRAKONICKÝ DUDÁK – dramatická báchorka opěvující lásku k vlasti, milostnou, mateřskou
postavy – Švanda, Kalafuna + Kordula, Dorotka, hajný Trnka, Koděra, Vocilka –
průvodce, princezna Zulika, princ Alamir, královna víl Rosava – hovoří ve
verších
Tylova próza – historické povídky – DEKRET KUTNOHORSKÝ, ROZINA RUTHARDOVA
vlastenecké - ROZERVANEC
§ záměr – oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví, varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
· úsilí o další rozvoj českého divadla představuje v 2.polovině 19.stol. snaha vybudování stálého českého divadla
· roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo, prvním představením byla Hálkova historická tragédie KRÁL VUKAŠÍN
· významným činem bylo uvedení her Shakespeara
· významné hry od FR. JEŘÁBKA SLUŽEBNÍK SVÉHO PÁNA, veselohry ZKOUŠKA STÁTNÍKOVA, SVĚTA PÁN V ŽUPANU od EMANUELA BOZDĚCHA
· roku 1868 byl položen základní kámen Národnímu divadlu, generaci, která ho vyzdobila se říká Generace Národního divadla a byli to malíři (M. Aleš, F. Ženíšek, V. Brožík, V. Hynais), sochaři (J.V. Myslbek, B. Snirch) a další
· bylo dokončeno roku 1881, ale téhož roku vyhořelo, definitivně bylo otevřeno roku 1883 a stalo se střediskem českého divadelního života
· skladatelé – Bedřich Smetana – je považován za tvůrce české národní hudby a české opery - BRANIBOŘI V ČECHÁCH,
PRODANÁ NEVĚSTA – obe libreta vytvořil Karel Sabina, DALIBOR, LIBUŠE – opera
zahajující operní představení v ND, DVĚ VDOVY, HUBIČKA, TAJEMSTVÍ, ČERTOVA
STĚNA – tři poslední libreta vytvořila Eliška Krásnohorská
· Antonín Dvořák – JAKOBÍN, ČERT A KÁČA, RUSALKA
· Zdeněk Fibich – tvůrce moderního scénického melodramatu, HIPPODAMIE, vycházející z textu J. Vrchlického, opery
NEVĚSTA MESSINSKÁ, ŠÁRKA
Lumírovci – JAROSLAV VRCHLICKÝ
- dramata – z českých dějin – komedie – NOC NA KARLŠTEJNĚ – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad,
RABÍNSKÁ MOUDROST (Rudolfínská Praha)
tragédie – trilogie BRATŘI, DRAHOMÍRA, KNÍŽATA
z cizí historie – tragédie – souhrnný název HIPPODAMIE, trilogie – melodram Z. Fibicha, čerpá z řecké mytologie
- NÁMLUVY PELOPOVY, SMÍR TANTALŮV, SMRT HIPPODAMIE
komedie – V SUDU DIOGENOVĚ, POMSTA CATULLOVA
renesance – SOUD LÁSKY
JULIUS ZEYER - drama – RADÚZ A MAHULENA – královna Runa nepřeje lásce mladých lidí, mstí se, končí to
šťastným setkáním obou milenců, na Slovensku, melodrama – J. Suk
Realismus – LADISLAV STROUPEŽNICKÝ – veselohra NAŠI FURIANTI – z jihočeské vesnice, zápletka, spor o to, kdo má být ve
vsi ponocným, autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici, složité charaktery
postav, jejich furiantství ( starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha,
poznali svět – životní moudrost ), veselohry ZVÍKOVSKÝ RARÁŠEK, PANÍ MINCMISTROVÁ
GABRIELA PREISSOVÁ – otřesné tragédie ze slovácké vesnice – GAZDINA ROBA, JEJÍ PASTORKYNA
· lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím, psychologická kresba postav, hudební zpracování : Foerster – opera Eva, Janáček – Její pastorkyňa
ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ – realistická tragédie MARYŠA ( 5 jednání ) – ze slovácké vesnice, obraz sociálních
rozdílů, úloha peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě
· Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou ( věková nerovnost, ale majetek ) x citový vztah Maryšin k chudému Franckovi
· kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie : expozice ( základní situace, naznačena zápletka – spor Lízala a Vávry o věno ), kolize ( Maryšin odpor k sňatku ), krize ( Franckův návrat z vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno ), peripetie ( Maryšino rozhodnutí ), katastrofa ( Vávrova smrt )
· funkce slováckého nářečí : charakteristika postav a prostředí
Nacházíte se zde: Referáty › Český jazyk › Literatura › Drama od počátku do konce 19. století
Podrobnosti
Počet slov: 2053Datum přidání: 22. 10. 2007
Přečteno: 1313×
Ohodnoťte referát Drama od počátku do konce 19. století
Podobné referáty
Divadlo ve světě od počátků do poloviny 20. století referát (Literatura)Drama od Antiky po Baroko referát (Literatura)
Vývoj českého divadla od počátku po konec 19. století referát (Literatura)
Vývoj světového dramatu referát (Literatura)
Vývoj českého dramatu od počátku do konce 19. století referát (Literatura)