Přidat referátVývoj českého divadla od počátku po konec 19. století
Vytisknout referát
Stáhnout referát ve formátu .rtf(počátky divadla v Čechách, středověk, husitství, renesance a humanismus, baroko, národní obrození, romantismus, májovci, ruchovci a lumírovci, realismus)
POČÁTKY DIVADLA spadají asi do 12.století, kdy se hrály náboženské látky – zejména pak dramatizace latinských textů z evangelií – v klášterech, především v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Tyto texty byly postupně zesvětšťovány.
Mastičkář
- nejstarší drama, pro lidové vrstvy
- poprvé promlouvá člověk z neprivilegované vrstvy
- dramata byla nejdříve hrána latinsky – náboženská témata, čeština pronikala do dramatu tak, že vedle původních latinských písní byl i jejich český překlad (také zpívaný); některé pasáže pak byly jen v češtině => celá dramata česky
- zlomek velikonoční hry
- jmenuje se podle hlavní postavy
- obsah : najímání sluhů a vychvalování mastí na trhu
- zachycen měšťanský a lidový život
- jazyk s vulgarismy a germanismy
- námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, protože chtějí balzamovat Kristovo tělo
- postavy: mastičkář Pustrpalk, pomocník Rubín
- prolínání latiny a češtiny ve verších – makaronismy (oblíbené především u studentů)
Hry veselé Magdalény
- 2. nejstarší drama
- zobrazuje světici jako lehkou ženu
V DOBĚ HUSITSTVÍ dochází k naprostému úpadku divadla.
RENESANCE A HUMANISMUS
- nevzniká žádné původní české drama
- od 16.století opět hrány hry s biblickými náměty, převážně témata ze Starého zákona, nejoblíbenější byla hra Judith – přeložena z němčiny
- oproti středověku se hrají i ve školách
- organizovali je především jezuité
- vznikají 1. frašky
- začínají se poprvé objevovat i náměty z české minulosti – ty psal Jan Campanus Vodňanský – psal latinsky – Bretislaus
- většina her ve verších, nerozlišován žánr tragedie a komedie
- vzniká 1. česká hra – Pavel Kyrmerzer – Komedie česká o bohatci a lazarovi
BAROKO
- především tvorba pololidová – interludia ( intermedia, mezihry) – humorné situace, vkládaly se mezi dějství velkých náboženských her, zesměšňovali lidového hrdinu- Václav František Kocmánek – napsal jich 7 (Interludium kratochvilné o selském hňupu chtějícím žákem býti)
- Lamentace venkovanů – česky; součástí „selský otčenáš“, skladba o těžké situaci venkovanů, veršované – končí určitými pasážemi modlitby Otče náš
- 1. česká lidová hra – Polapená nevěsta – námětem únos nevěsty
- 1.zpěvohry (opery) – vzorem šlechtická zámecká opera – O Františce a Honzíčkovi
- lidová dramata:
– loutky – Matěj Kopecký – kašpárek, Škrhola
– témata brána z jiných literatur – Faust, Don Juan
– lidové hry se zpěvy
NÁRODNÍ OBROZENÍ
– na počátku národního obrození – nízká a špatná úroveň
– šlo o to vytvořit středisko českého divadla, kde by se hrály kvalitní hry
– do divadla chodilo nevzdělané publikum => jednoduché hry
– šlo o to, hrát kvalitní hry a tím vychovávat publikum
– původní české hry neexistovaly
– překládaly se cizí hry a situovaly se do českého prostředí
– venkov – ochotníci, kočovníci, loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
Praha
– -od roku 1738 – stálé Německé divadlo v Kotcích – 1771 – 1. pokus o uvedení české hry v Praze – v Kotcích – Kníže Honzík
– od roku 1783 – Stavovské divadlo - většinou se hrálo německy, česky pouze výjimečně, hlavně odpoledne
– 1. české divadlo – od roku 1786 – Bouda – na Koňském trhu, existovala 3 roky ->stržena; vytvořila se tam 1. česká divadelní generace
Václav Thám:
- organizátor českého divadla
- herec i autor, psal vlastenecké divadelní hry – VLASTA A ŠÁRKA, BŘETISLAV A JITKA
- měl bratra – Karel Ignác Thám – jazykový poradce u divadla, překládal také Shakespeara a Schillera
Prokop Šedivý:
- lidové frašky z pražského prostředí – PRAŽŠTÍ SLÁDCI, MASNÉ KRÁMY
Antonín Josef Zíma:
- vlastenecké hry z české minulosti – ODŘICH A BOŽENA
Jan Nepomuk Štěpánek:
- komedie z venkova nebo z menších měst
- ČECH A NĚMEC – příběh lásky, do které se připlete někdo navíc
- psal i hry historické – OBLEŽENÍ PRAHY OD ŠVÉDŮ, BŘETISLAV I.
Václav Kliment Klicpera:
- hry rytířské, historické, pohádkové i ze současnosti
- DIVOTVORNÝ KLOBOUK, ROHOVÍN ČTVERROHÝ, KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST
- historické hry- BLANÍK, JAN ZA CHRTA DÁN
ROMANTISMUS
JOSEF KAJETÁN TYL
- největší český dramatik, politik, kritik, teoretik, spisovatel, organizátor českého společenského života, novinář, herec, režisér, dramaturg, překladatel
- narozen 4.2.1808 v Kutné Hoře, byl dítětem lásky, rodiče velmi chudí
- studoval v Hradci Králové, sblížil se s Klicperou a nadchl se pro divadlo
- ze studií filozofie v Praze odešel ke kočovnému divadlu, od 30.let žil v Praze, dramaturgem ve Stavovském divadle, novinář, spisovatel, účastník revoluce 1848 – po porážce odešel opět ke kočovné společnosti
- myšlenka o zřízení samostatného českého národního divadla
- zkušenosti z kočovného života mu pomohly při vzniku mnoha děl
- založil ochotnický soubor v Kajetánském divadle
- neúspěšné hry: Čestmír, Slepý mládenec
- neutěšené rodinné problémy – manželka Magdaléna Forchheimová – mladší sestra Anna (o 21 let) – s J.K.T. 8 dětí, obě ženy herečky, mnohé konflikty
- pohádal se s J. Kollárem a s K.H.Máchou, velmi horkokrevný, ale plachý
- pronásledován rakouskými úřady, žil neustále pod policejním dozorem
- zdravotní problémy – nemoc, žil v bídě – také zemřel – v Plzni
- spisovatelé se zúčastnili jeho pohřbu, ale měli mu pomoci dříve
DÍLO:
- významný novinář: časopis Květy, Vlastimil
- prozaik:
- z počátku historické povídky s dobrodružným dějem, např. Dekret kutnohorský, později povídky ze současnosti – např.Rozervanec – polemika s romantismem
- novela Poslední Čech – obviněn Havlíčkem ze sentimentu
- dramatik:
a) hry ze současnosti – sociální kritika – Paličova dcera, Pražský flamendr
b) historické hry
- Jan Hus, Jan Žižka – v obou pronášeny revoluční myšlenky roku 1848
- Kutnohorští havíři – 1. sociální drama v dějinách české literatury, zdůraznil nesmiřitelnost zájmů dělníků a jejich utlačovatelů
- Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – sv. Václav
c) dramatické báchorky
- Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – téma ševcovské cechovní slavnosti, poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ – 1834, hudba F.Škroup
- Lesní panna – chudý český učitel jde hledat štěstí do Ameriky
- Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec
- Strakonický dudák aneb Hody divých žen – nejslavnější postavy : Švanda, Dorotka, Kalafuna, Vocilka; několikrát zfilmována ( i Hvězda padá vzhůru) – char.postav, obsah
MÁJOVCI
- 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo – uvedení oper Bedřicha Smetany
- 1868 – základní kámen Národního divadla – klepal na něj B. Smetana
- sbírky pod heslem Národ sobě
- divadlo mělo být projevem síly národa – manifestace kulturní i politické
- všichni, co se podíleli na vzniku – GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA – Josef Zítek, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, J.V.Myslbek, Smetana, Dvořák
- 1881 – otevřeno Národní divadlo – vyhořelo
- 1883 – otevřeno podruhé
- divadelní hry psali také Jan Neruda a Vítězslav Hálek ( Král Vukašín ) – hry byly neúspěšné
RUCHOVCI a LUMÍROVCI
- pokusy o vytvoření tzv. divadla velkého stylu
Jaroslav Vrchlický:
- historické hry – Noc na Karlštejně, Drahomíra
- Hippodamie – melodramatická tragedie, hudba Z.Fibich; námět z antických dějin (trilogie: Námluvy Penelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)
Julius Zeyer:
- Radúz a Mahulena – romantická pohádka podle slovenského námětu, o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi – ta je zachraňuje před zlem (hudba J.Suk)
REALISMUS
- přichází generace významných herců – Josef Jiří Kolář, Jindřich Mošna, Eduard Vojan, Hana Kvapilová, Otýlie Sklenářová - Malá
- české drama ovlivněno evropským dramatem (Gogol,…)
- dramaturgem Nár.divadla – František Ferdinand Šamberk (Jedenácté přikázání – dodnes se hraje), po něm Ladislav Stroupežnický
Gabriela Preissová:
- tragédie ze slovácké vesnice
- Gazdina roba – nešťastná láska vdané ženy
- Její pastorkyňa – stará kostelnička se dopustí zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
- psychologicky prokresluje postavy
- ukazuje jak jsou lidské vztahy ovládány majetkem a pokrytectvím
- obě díla hudebně zpracována – J.B.Foester – opera Eva, L.Janáček – opera Její pastorkyňa
Ladislav Stroupežnický:
- dramatik i dramaturg
- psal zpočátku veselohry a historické hry např.Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová
- realistické drama – veselohra Naši furianti – z prostředí jihočeské vesnice, vede se zde spor o to, kdo bude ponocným
- autor se ironicky a zároveň kriticky staví ke vztahům mezi lidmi na vesnici
- vrcholem hry – „punčová scéna“
Alois a Vilém Mrštíkové:
- Maryša – realistická tragédie, 5 jednání
- ze slovácké vesnice, ukazuje na sociální rozdíly, zabývá se úlohou peněz na vesnici a silou předsudků v tehdejší době
- dcera sedláka Lízala je donucena ke sňatku s vdovcem mlynářem Vávrou (věková nerovnost), velkou úlohu hrál majetek, Maryša měla citový vztah k Franckovi (byl chudý)
- Maryša Vávru otráví kávou
Alois Jirásek:
a) historická dramata – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – trilogie, představují boj za pravdu a vytrvalost v tomto boji až do smrti
b) dramata pohádková – Lucerna – lidové prvky, humorné prvky i vlastenectví
c) dramata ze současnosti – Otec, Vojnarka – láska milenecká x mateřská
Nacházíte se zde: Referáty › Český jazyk › Literatura › Vývoj českého divadla od počátku po konec 19. století
Podrobnosti
Počet slov: 1256Datum přidání: 24. 06. 2008
Přečteno: 1457×
Ohodnoťte referát Vývoj českého divadla od počátku po konec 19. století
Podobné referáty
Drama od počátku do konce 19. století referát (Literatura)Vývoj českého divadla do konce 19. století referát (Literatura)
Vývoj českého divadla referát (Literatura)
Vývoj českého dramatu od počátku do konce 19. století referát (Literatura)
Vývoj českého dramatu v průběhu 20. století referát (Literatura)