Přidat referátVývoj českého divadla
Vytisknout referát
Stáhnout referát ve formátu .rtf1) Staročeské drama
- staroč. drama saha svými počátky do konce 12. stol. – v klášterech se dramatizují latinské texty evangelií, hlavně Kristova smrt a vzkříšení; později vypomáhají s hraním také učité a žáci => čeština, různé komické scény- vykázání na volné prostranství
MASTIČKÁŘ (pol. 14. stol.) – původně vložená část do velik. hry- 3 Marie, mastičkář Kostrpál a pomocní Rubín- vychvalují zboží
- obraz střed. tržiště, satira proti hloupým lidem a šarlatánům, vtipy, jazyk až vulgární; makarónismy – střídání latiny a češtiny
2) Humanismus a renesance
PAVEL KYRMEZER – Banská Štiavnica
- drama má výchovnou funkci; zpracovává bibl. příběhy, zaměřené k aktuálním problémům života
- uvažuje o nespravedlnosti, bídě a útlaku
- dram dialogy, živý jazyk, vykreslené charaktery
Komedia česká o bohatci Lazarovi, Komedia nová o vdově (sociální rozdíly)
3) Národní obrození
a) 1. fáze – generace Dobrovského
- počátky obrozeneckého divadla – působivost mluveného slova, lidové divadlo (Matěj Kopecký – loutky, Kašpárek), herecké kočovné společnosti
Úkol:
- zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce
- vytvořit české hry
- vliv na nár. uvědomování lidu
První scény:
- Kamenné divadlo – Nosticovo, Tylovo, později Stavovské – pro něm. aristokracii, česky jen vyjímečně; 1784 – Lessingova „Emilia Gallotti“
- Thunovký palác (čes.), U Hybernů (něm.)
- Vlastenecké divadlo (Bouda) – 1786-9; na Václavském nám., české hry – bratři Thámové, klasické hry (Moliére, Shakespeare), veselohry
KAREL IGNÁC THÁM (1763-1816) – organizátor Boudy, překlad Macbetha, loupežníků
VÁCLAV THÁM (1765-?) - +. česká hra – Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, př. Dona Juana a Kouzelnou flétnu
b) 2. fáze – generace Jungmanna
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1769-1859)
- dramata s živými dialogy – Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý (nemá ženskou postavu), Každý něco pro vlast (výsměch měšťáctví a falešnému vlastenectví), Na mostě (zhud. Martinů)
JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK
- organizátor – nedělní představení
- Obležení Prahy od Švejdů, Čech a Němec
c) 3. fáze – vyvrcholení nár. obrození
- rozkvět divadla
-
JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856) – tvůrce čes. realistického dramatu, organizátor spol. života – bály, besedy, recitace, časopis Květy
Dramata – usiluje o výchovu národa
· ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, Fidlovačka, Poslední Čech – zkritizován Havlíčkem za sentimentalitu)
· historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři )
· dramatické báchorky (Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena)
Fidlovačka – fraška s písněmi, Píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista- melodie F. Škroupa)
Kutnohorští havíři – bouře havířů v Kutné hoře 15. stol., 1. soc. drama v naší literatuře, chtějí lepší život; hry vyjadřují ideály r. 1848
Strakonický dudák – láska Švandy a Dorotky, cesta do světa, peníze; lidové i pohádkové postavy; oslava č. lidu – vlastenectví, lásky; varování před touhou po penězích
4) Realistická tvorba posl. třetiny 19. stol.
- 1881 – otevření Národního divadla (1862 – Prozatimní divadlo) – 1. ředitel FRANTIŠEK ADOLF ŠUBERT – Drama 4 chudých stěn – svárovská stávka
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850-1892)
- veselohra Naši furianti – jihočes. vesnice, spor o to, kdo bude ponocným; ironický a kritický pohled na vztahy mezi lidmi na vesnici; furiantství - myslí si, že jsou všeznalí (starosta, švec a voják), soupeřivost, vytahují se mezi sebou
GABRIELA PREISSOVÁ (1862 – 1946)
- tragédie ze slovácké vesnice – Gazdina roba – Eva páchá sebevraždu kvůli matce svého milého
- Její pastorkyňa – Jenůfa, schovanka Kostelničky, otěhotní, K. dítě utopí a Jenůfa odchází s jiným
- lidé ovládáni majetkem, pokrytectví; prokreslené charaktery
ALOIS (1861-1925) a VILÉM MRŠTÍKOVÉ
- real. tragédie Maryša – slovácká vesnice; soc. rozdíly a úloha peněz na vesnici, předsudky
- Maryša je donucena na vzít si bohatého, ale starého sedláka, kterého nemiluje, nakonec ho otráví – vzor z antické tragédie; slovácké nářečí
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853-1912)
- snaha o dramata, spíš průměrný – trilogie Hippodamie (zhud. Fibich), Noc na Karlštejně, Drahomíra (1. drama v ND)
ALOIS JIRÁSEK (1851-1930)
- historická dramata – husitská trilogie – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě a boj ze ní
- pohádkové drama Lucerna – lidové a humorné prvky, dobrý konec
5) drama 1. pol. 20. stol.
a) OFICIÁLNÍ DIVADLO – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech (režisérské divadlo)
· linie impresionistická, vitalistická, poetická náladovost
- divadlo je um. celek – (+ světlo, hudba, scéna) – vliv rus. režiséra Stanislavského – 1909 – Strýček Váňa
JAROSLAV KVAPIL (1868 – 1950) – rež. ND, manž. Heleny Kvapilové; poetičnost – Princezna Pampeliška – jde hlavně o prostředí, ne o děj; Rusalka – libreto k Dvoř. opeře
FRÁŇA ŠRÁMEK
- Léto – lyrická oslava mládí a lásky proti měšť.světu
- Měsíc nad řekou – lyrické drama, stesk stárnoucí generace – sjezd abiturientů, naproti tomu nadšení jejich dětí; zachycení nálady v okamžiku, působivost přírody na člověka
- Šrámkův přínos – smyslová obraznost, impresionismus a vitalismus, oslava prostých hodnot
· prohloubení psychologie postav, omezení zápletek (vliv Ibsena) – JAROSLAV HILBERT – Vina – mravní problém svedené dívky; 5 postav, 1 odpoledne
· historické drama – realistické (Jirásek), nebo s prvky symbolismu a fil. reflexe - Hilbert – Falkenštejn; Mahen – Jánošík
· vážné drama – Fr. Langer – Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti)
b) NEOFICIÁLNÍ LIDOVÉ DIVADLO – zábavní scény, šantána, kabarety
- Červená sedma (Bass), Revoluční scéna (Longen)
- lidová komika – Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian
c) AVANTGARDNÍ SCÉNY – od pol. 20. let (protějšek tzv. kamenných divadel)
- vliv poetismu, inspirace lid. zábavou, tvůrčí divadlo (spojení s diváky)
· Osvobozené divadlo – zal. ve 20. letech, režiséři Honzl, Frejka, autorská a herecká dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich (divadlo autorské)
- první představení – Vest Pocket revue – vliv poetismu (uvolněná stavba, sled dram., hud. a tanečních čísel = parodie na tradiční postupy); písně, zábava, recese, smích – východisko z chaosu poválečné doby;
- jazyk – komické novotvary (napnelismus), cizí jazyky, slang
- 30. léta – od dadaistického humoru k politické satiře (hosp. krize, fašismus); spolupráce s džezovým skladatelem Jaroslavem Ježkem
- zčásti improvizované vysoce intelektuální dialogy na předscéně – reakce na akt. události
hry:Caesar (proti fašismu, nedostatky demokracie), Osel a stín, Kat a blázen (původ diktátora), Balada z hadrů (F. Villon jako tribun lidu), Rub a líc (krize a fašismus), Nebe na zemi, Tmavomodrý svět, Těžká Barbora, Pěst na oko
- součástí textů – moderní písně (Hej rup, David a Goliáš)
- 1938 – divadlo zavřeno, V+W – USA, Werich – po válce divadlo ABC
· D34-41 - avantgardní experimentální scéna založena 1933/34 – režisér a dramaturg
E. FRANTIŠEK BURIAN (1904-1959) – spis., skladatel, herec a výtvarník
- moderní lyrický div. styl – propojení všech složek (text, hudba, mimika, světlo…), kritický pohled na spol. dění; využití rytmizované sborové recitace – voiceband
repertoár: Klicpera, Shakespeare, Moliére; dramatizace Švejka, Krysaře, Máje, lidová dramata, Brecht, Nezval (Milenci z kiosku, Manon Lescaut)
- r. 1941 – zavřeno gestapem, Burian – konc. tábor, po B. smrti – Divadlo E. F. Buriana
d) PROTIFAŠISTICKÁ DIVADELNÍ FRONTA – konec 30. let a okupace
- sblížení oficiálního a avantgardního proudu – Čapek – Matka, Bílá nemoc; Vančura – Jezero Ukereve
- za okupace většina divadel zavřena
Nacházíte se zde: Referáty › Český jazyk › Literatura › Vývoj českého divadla
Podrobnosti
Počet slov: 1028Datum přidání: 09. 04. 2008
Přečteno: 1113×
Ohodnoťte referát Vývoj českého divadla
Podobné referáty
Drama od počátku do konce 19. století referát (Literatura)Vývoj českého divadla do konce 19. století referát (Literatura)
Vývoj českého divadla od počátku po konec 19. století referát (Literatura)
Vývoj českého dramatu od počátku do konce 19. století referát (Literatura)
Vývoj českého dramatu v průběhu 20. století referát (Literatura)