Dýchání, Dýchací soustava

S prvním nádechem přicházíme na svět, s posledním výdechem odcházíme.

Proč dýcháme
Miliardy buněk v našem těle potřebují, kyslík aby mohli uvolňovat energii z potravy. Kyslík se získává ze vzduchu pomocí dýchání, dýchání umožňuje dýchací soustava. Z dýchací soustavy se kyslík přemístí do oběhové soustavy, a ta ho dopraví do buněk.

Orgány dýchací soustavy
…jsou ty, které umožňují projít kyslíku až do plicních váčků, nebo ty, které se jakýmkoliv způsobem setkají než do plicních sklípků dorazí. Orgány dýchací soustavy dělíme na ty, které jsou v horní a na ty, které jsou v dolní cestě dýchací.

Horní cesty dýchací:

Nosní a ústní dutina – jsou otvory, kterými se kyslík dostává do těla, v nosní dutině jsou chloupky, které zachytávají bakterie a viry, proto bychom měli raději dýchat nosem.

Měkké patro – je lalok v zadní části dutiny ústní, který se při polykání zvedá a zabraňuje aby se potrava dostala do nosu.
Vedlejší dutiny nosní – jsou dutiny v kostech okolo nosu,

Nosohltan – dutina nad hrtanem, spojuje ústní a nosní dutinu.

Nosní a krční mandle – jsou tvořeny lymfatickou tkání, která při zánětu uším, nosu či krku zduří a obraňuje se proti infekci. Pokud zůstávají chronicky zduřené, musí se odstranit.

Dolní cesty dýchací:

Hrtan – je trubice, která spojuje nosohltan a průdušnice. Obsahuje hlasivky a Hrtanovou příklopku.

Hrtanová příklopka – uzavírá se, když polykáme, aby se potrava nedostala do hltanu a později do plic, ale aby šla jícnem do žaludku…

Hlasivky – jsou dvě vazivové řasy, které se při mluvení, přiblíží a tím je mezi nimi úzká štěrbina, tak vzniká zvuk. Čím je štěrbina užší tím je zvuk vyšší. Základním zvukem je písmeno ááá. Hlasivky kojence jsou dlouhé pouze 6 mm, ženy 20 mm a muže až 30 mm.
Průdušnice – trubice, která začíná na konci hrtanu a rozděluje se na dvě průdušky. Je 2 cm široká a přibližně 15 cm dlouhá.

Plíce – Plíce jsou dva měkké houbovité měchy, umístěné v dutině hrudní, skládají se z průdušek, průdušinek, plicních váčků a z plicních sklípků. Pravá plíce má 3 laloky a levá 2 laloky (je menší protože je tam srdce).

Průdušky – vedou do pravé a levé plíce, kde se dělí na průdušinky.

Průdušinky – jsou tenké trubičky, na těch nejdrobnějších z nich (o průměru velikosti vlasu) jsou plicní váčky.

Plicní váčky – skládají se z plicních sklípků.

Plicní sklípky (alveoly) – probíhá v nich výměna plynu, z dýchací soustavy do krve. V plicích máme 300 milionů alveolů. Kdybychom rozložili všechny plicní sklípky, pokryli bychom jimi 100 m2 (je to inviduální u někoho 80m2 u někoho až 130 m2).

Bránice – sval, který pohybuje plícemi.

Mezižeberní svaly – svaly díky kterým, můžeme dýchat.

Dýchání
Dýchání zajišťuje všem buňkám plynulý přínos kyslíku, který potřebujeme k uvolňování glukózy a tím vyrábění energie. Dýchání je řízeno z prodloužené míchy na spodní straně mozku.

Dýchání je přenos plynů:
mezi plicními sklípky a krví
mezi krví a tkáněmi

Dýchání dále dělíme na:
inspiraci (nádech)
exspiraci (výdech)

Dýchat nám umožňuje bránice a mezižeberní svaly, které hýbou plícemi.

Nádech: obr. 4:
1. Stáhne se bránice
2. stah mezižeberních
svalů oddálí žebra.
3. pokles tlaku
4. plíce se roztáhnou
a naplní se vzduchem.

Výdech: obr. 5:
1. Bránice se vyklene
2. mezižeberní svaly se
smrští
3. Zvýší se tlak
4. tlak vyžene vzduch
do atmosféry.

Dechová frekvence
Normální dechová frekvence je 16 nádechu za minutu, při jednom nádechu se vymění půl litru vzduchu, to znamená, že za minutu spotřebujeme 8 litrů vzduchu. Pokud bychom se dožili 80 let a byly bychom pořád v klidu, nadechli bychom se za celý život více jak 600 000 000x, kdybychom často sportovali počet nádechů by se několikrát navýšil, protože když sportujeme nadechujeme se až 40x za minutu, aby buňky měli rychlejší přísun kyslíku a mohli v mitochondrii vyrábět více energie. Novorozeně dýchá 40 až 50 x za minutu.

Složení vzduchu
Složení vzduchu se mění podle toho jestli se nadýcháváme, vydechujeme…:

Místo / Plyn Kyslík Oxid uhličitý
Nádech 21 % 0,037 %
Plicní sklípky 14 % 5,6 %
Výdech 16 % 4 %

Jak se dostává kyslík do krve
Kyslík se dostává do krve přes Plicní sklípky, ty jsou opleteny sítí krevních vlásečnic. Při vdechnutí proniká vzduch do vlásečnic stěnami sklípků tenčími než papír, tím se dostává do krve. Oxid uhličitý, putuje opačným směrem z krve do plicních sklípků, ven z těla se dostává při výdechu.

Plicní sklípek (menší) Plicní sklípek (větší)
Obr. 6: Obr. 7:

Výměna plynů
Obr.8:

Nemoci

Alergie – Jde o reakci na některé látky. Nejčastějšími alergeny jsou roztoči v domácím prachu, pyly, vzdušné plísně, hmyzí jedy hlavně včel a vos. Početnou skupinu tvoří potravinové alergeny a léky. Onemocnění se projevuje opuchlým nosem, očima, a rýmou.
Angína – zánět mandlí. Nejčastěji bakterie rodu Streptokok, stafylokok nebo virová infekce. Nejčastější projevení angíny: Bolesti v krku, obtížné polykání, chrapot, kašel, zarudlost, bolestivost a otok mandlí. Bolest hlavy, bolest v uších, zimnice a horečka. Klasická léčba: Antibiotika a analgetika.
Alveolitida – Zánět plicních sklípků, často způsobený alergií na prach. Způsobuje dušnost nebo kašel.
Astma – Zúžení průdušek je způsobeno stahem hladkých svalů ve stěně průdušek, zvýšenou tvorbou hlenu a otokem sliznic dýchacích cest. Výsledná dušnost se může projevit náhle vzniklým záchvatem dušnosti nebo opakovaně se projevujícím stíženým dýcháním. Astmatické příznaky provází velmi dráždivý kašel, většinou noční nebo kašel vznikající po zátěži, při stresových situacích. Příčinou těchto stavů může být alergie, spouštěcím činitelem může být virová infekce, tělesná zátěž, psychický stres, vdechování studeného suchého vzduchu, škodliviny v ovzduší.
Azbestóza – Zjizvení plic způsobené vdechováním azbestových vláken. Způsobuje dušnost a nakonec vede až ke smrti.
Bronchitida – Zánět Průdušek. Příčinou zánětu je nejčastěji virová či bakteriální infekce. K zánětu může dojít jednorázově, pak hovoříme o akutní bronchitidě. Pokud se však zánět průdušek opakovaně vrací a trvá v proměnlivé intenzitě prakticky stále, hovoříme o bronchitidě chronické. Akutní bronchitida je velmi časté onemocnění, zvláště v zimních měsících a obvykle se plně zhojí bez následků.
Emfyzém –Těžká dušnost, způsobená poškozením plicních sklípků. Objevuje se u kuřáků.
Hemotorax – Nahromadění krve v dutině hrudní mezi žebry a plícemi, způsobené úrazem. Projevuje se velikou bolestí a dušností.
Chřipka - Nakažlivé virové onemocnění. Příznaky se objevují od 1 do čtyř dnů po nákaze. Příznaky :Bolest hlavy, únava, bolesti svalů a kloubů, škrábání v krku , kašel a rýma, Žaludeční nevolnost, zvracení, zvýšená teplota, zimnice a horečka.
Plicní edém – Těžká dušnost způsobená tekutinou v plicích.
Pneumokonióza – těžké poškození plic u horníků, způsobené zjizvením plicních sklípků po vdechováním uhelného prachu.
Pneumotorax – Bolest na hrudi a dušnost způsobená přítomností vzduchu v dutině hrudní mezi plícemi a žebry.
Zánět vedlejších dutin nosních (sinusitida) – Jde o zánět sliznice vystýlající dutiny ( čtyři páry: čelní, čelistní, klínové a etmoidální ) v kostře obličeje, které normálně obsahují vzduch. Většina případů zánětu dutin postihuje dutiny čelní a čelistní. Dochází k ucpání dutin hlenem.
Zápal plic (pneumonie) – Jedná se o zánět plicní tkáně. Postižení plicní tkáně může pohltit celý lalok (lobární Pneumonie) nebo i větší, častěji však menší objem plíce.

+ Dejchání

Dýchání je jedna z nejdůležitějších funkcí člověka.Bez dýchání bychom nemohli žít.Dýchání,neboli respirace je příjem a spotřeba molekulárního kyslíku a výdej oxidu uhličitého.U člověka existuje dýchání zevní a vnitřní.Zevní dýchání je výměna plynů mezi organismem a prostředím.Dýchání vnitřní,neboli tkáňové je výměna plynů mezi tělními buňkami a mimobuněčnou tekutinou.V klidu člověk vdechne a vydechne 6-8 l vzduchu za minutu.Dýchání je řízeno automaticky,rytmickou aktivitou neuronů dýchacího centra v prodloužené míše.Jeho činnost ovlivňuje podle okamžitých potřeb organismu řada mechanismů,zejména chemoreceptory (v aortě,karotidách a v neuronech prodloužené míchy),reagují na změny koncentrace kyslíku,oxidu uhličitého a vodíkových iontů v tělních tekutinách.

Dýchací soustava:

systém zajišťující u živočichů a člověka přijímání kyslíku, nezbytného pro činnost buněk a tkání, a vylučování oxidu uhličitého v plících nebo v žábrech. V atmosférickém vzduchu je kyslík přiváděn k plicím horními dýchacími cestami, tj. zevním a vnitřním nosem a přes hltan prochází při zvednuté hrtanové příklopce do dolních cest dýchacích. K nim patří v krku a hrudníku probíhající průdušnice, která se ve výši asi 4. – 5. hrudního obratle dělí na dvě průdušky. Ty vedou do plic, v nichž se dělí do plicních laloků a postupně až na terminální a respirační kanálky, přecházející v alveolární chodbičky. Ty se rozšiřují a vedou do alveolárních váčků plic, jejichž tenká stěna je vyklenuta v plicní sklípky. Na nich probíhá výměna kyslíku a oxidu uhličitého ve vazbě na červené krevní barvivo.

Mechanika dýchání je umožněna svalovou činností a pružností plic sledujících stěnu hrudníku. Jako vdechové svaly působí hlavně zevní svaly mezižeberní, které způsobují rozšíření a předozadní zvětšení hrudníku, a bránice, při jejímž stažení se dutina hrudníku zvětšuje. Na výdechu se podílejí hlavně vnitřní mezižeberní svaly, svaly stěny břišní a uvolněná bránice.

Umělé dýchání:

Je to náhrada spontánní ventilace plic;jedna ze složek kříšení při poskytování první pomoci jedinci postiženému zástavou dýchání.Dýchání z plic do plic je součástí první pomoci při stavech spojených se zástavou dechu nebo s poruchou oběhu krevního.

Hodnocení referátu Dýchání, Dýchací soustava

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. září 2007
  4 320×
  1432 slov

Komentáře k referátu Dýchání, Dýchací soustava

Kind1
Děkuji, doufám, že to zkoušení zítra přežiju