Hlavní postavy: Rodina Bennetových: Pan Bennet, paní Bennetová, Jane, Elizabeth, Mary, Kitty a Lydia. Bingley (=milý od Jane), Darcy (=milý od Elizabeth), Wickham (=milý od Lydie).
Kniha Pýcha a předsudek byla poprvé vydána Jane Austenovou pod názvem První dojmy roku 1795, ale byla odmítnuta. Jane se nevzdává a pouští se do své druhé knihy Rozum a cit a přepracovává své první dílo, jež roku 1813 vydá už pod nynějším názvem. Téměř rázem si získala úspěch a neobyčejné sympatie čtenářů.
Pýcha a předsudek je idylicko – ironická komedie o ženění a vdávání s novým nesentimentálním a rozumově realistickým přístupem k základním životním otázkám spojeným s rodinnými vztahy. Láska, peníze, cit, společenské pokrytectví, faleš, to všechno je námětem autorčina empírovaného obrázku.
Kniha vypráví o sedmičlenné rodince Bennetových žijících na venkovském sídle v Anglii. Pan Bennet je moudrý člověk, ale v mládí udělal tu chybu, že se zamiloval do velmi hloupé ženy. A následky si nese. Dívá se na všechno s nadhledem a hloupost ostatních ho vždy pobaví. Jeho žena si dala za jediný svůj životní cíl provdat svých pět dcer, a tak když se v dohlednu objeví jakýkoli možný nápadník, paní Bennetová se kolem něj začne rozplývat a je zdvořilost sama. Její dvě nejstarší dcery Jane a Elizabeth radši zavírají oči, když vidí, jak se jejich matka dokonale ztrapňuje před celou společností. Jane je veselé děvče s velmi optimistickou a odpouštějící povahou. Když zahlídne u kohokoli chybu, snaží se ho omluvit. Elizabeth je mnohem realističtější a mrzí ji chování její rodiny. Její pohled na svět je demokratický, takže muži, kteří jí nabízejí ruku s pýchou na své hrudi u ní neuspějí. Její otec si jí váží nejvíce ze všech svých dcer a velmi si s ní rozumí.
Další dcera se jmenuje Mary. Je to děvče stále zamyšlené, bloumající nad otázkami filozofie a ponořené do knih. Dění světa jde spíše kolem ní a ona se statečně drží ve svém idealistickém světě. Jen když vidí ve své blízkosti klavír, chce se předvést. Což s jejím nedobrým hlasem nebývá moc dobré. Nejmladší Kitty a Lydia se honí jen za důstojníky, kterých je zrovna v jejich vesničce víc než dost. Vzor mají ve své matce a od toho se odvíjí i jejich hloupé a trapné chování. Obě jsou velmi povrchní a nechávají si duševní krásu proplout mezi prsty. Což jim ale vůbec nevadí.
…Sousední venkovské sídlo si koupí pan Bingley, a tak paní B. spěchá a nabízí mu všechny své dcery. On se zamilovává do Jane, ale jeho přítel strohý a pyšný pan Darcy mu to vymlouvá, protože se mu zdá, že Jane ho nemiluje, a tak ho s pomocí Bingleyovo sestry dostanou zpět do Londýna a Jane i on se trápí pro nešťastnou lásku. Pan Darcy se ke všem chová povýšeně a stroze. Lízu z vysoka přehlíží, jelikož není ani dost hezká ani bohatá. A ke všemu její hrozná rodina. No, radši se od ní drží dál. Jenže ho udivuje, že ona jediná se z celé společnosti kolem něj netočí. Je tam nejbohatším mužem a na ní to nezabírá…Ač se tomu velmi brání, počne k ní cítit hluboký cit. Když si to sám přizná a přes velké roztrpčení nad tím se rozhodne, že Lízu požádá o ruku, počítá s tím, že nabídku rozhodně přijme.
Elizabeth ho však tvrdě vyvede z omylu, když mu vmete do tváře se svým „ne“ ještě dvě velká obvinění. První spočívá v tom, že překazil velkou lásku její sestry s Bingleyem jen kvůli tomu, že nejsou zřejmě pro něj dost dobré. A druhé, mnohem závažnější ho obviňuje z nelidského chování k jeho sluhovi, který byl velkým oblíbencem jeho otce. Líza však netuší, že drahý Wickham je hazardní hráč a tuto cestu si vybral sám. Jejich lásku rozdělí jen proto, že si myslí, že tím pomůže svému příteli, ale slova Lízy si vezme na srdce a po čase se z pyšného mladíka stává velmi moudrý a laskavý mladý muž.
Jane se zasnoubí s Bingleyem téměř součastně jako Líza s Darcym, ve kterém postupem času našla velké zalíbení. Matka se raduje a k její spokojenosti ji nechybí nic. Brzy zapomíná, že její šestnáctiletá Lydia utekla s Wickhamem a žila s ním nesezdána. Ona vidí jen svatbu, ke které ho donutili. Přijímá ho se vší „láskou“. Otec to bere s velkou ironií a manželčině i Wickimhamově hlouposti se vesele směje. Je velmi šťasten, že jeho dvě moudré dcery dopadly dobře a zbytek už bere s humorem. Takže všichni jsou spokojeni, jen paní Bennetové zbývají ještě dvě dcery k provdání, ale to se svým „důvtipem“ jistě hravě zvládne.
Kniha se mi ze začátku nelíbila, protože první kapitola je celá založena na dialozích. Později mne však její ironický pohled na svět a chápavý popis vlastností všech hrdinů velmi zaujal. Je to pohled do duší a psychiky. Ne jen povrchní a celá kniha má velkou hloubku. Je založená na snu J. Austenové, o rovnosti muže se ženou a demokracii.
17. červenec 2007
12 118×
823 slov
