V této knize vystupují dvě hlavní postavy Otec Goriot a Evžen Rastignac. Evžen je mladým studentem práv, který přijíždí do Paříže z malého venkovského městečka a dostává peníze od své rodiny, která živoří, aby mu mohla posílat dost peněz, přesto ty peníze stačí pouze na bydlení v penzionátu paní Vaquerové. Zde se právě Evžen setkává s podivínským Goriotem, který má najatý nejskromnější pokoj stejně jako on. Postupně proniká do tajemství tohoto člověka a zjišťuje, že Goriot byl výrobcem nudlí a měl dvě dcery, které obě provdal a dal jim velmi tučné věno – většinu svého majetku, který našetřil za život a nechal si pouze skromný důchod. Dcery však potřebovaly stále více peněz pro své milence s kterými marně hledaly štěstí a na různé radovánky, které jim jejich manželé nechtěli platit. Samozřejmě jak to v tehdejší francouzské společnosti platilo svatba nebyla z lásky, ale pouze kvůli penězům čímž Balzac kritizuje soudobou francouzskou společnost. Proto Goriot stále snižoval svůj důchod, aby vše mohl dávat svým dcerám, které miloval více než sebe sama. Evžen je velmi ambiciózní a chce proniknout do vyšší společnosti. Přes svou vzdálenou příbuznou se začíná prosazovat do vyšší společnosti. K udržení však potřebuje peníze. Proto pošle dopis rodině, aby mu posílali více peněz, že se potřebuje prosadit ve společnosti. Zadluží se i u svého spolubydlícího Vautrina. Dokonce se s ním dohodne, že se bude dvořit jedné slečně z penzionátu, která má velmi bohatého otce, který však veškeré finance dává svému synovi a na dceru již nic nepřipadá. Vautrin ho přiměje k tomu, aby se s ní hlouběji seznamoval, a zatím vyprovokuje smrt slečnina bratra, otec se rozhodne dát všechny peníze dceři, z které se tím stane jedna z nejbohatších nevěst v Paříži. Když už se zdá být vše dokonáno přijde policie a zatkne Vautrina, protože je to uprchlý galejník a šéf pařížského podsvětí. Evžen si oddychl, protože si svatbu rozmyslel a zamiloval se do jedné z dcer Goriota, kterou poznal na plese na který ho zavedla jeho příbuzná. S tou se dohodne, že se přestěhuje do malého bytu, který mu spolu s Goriotem koupili a Otec v něm bude mít malou komůrku. Dcery však mají stále větší finanční problémy a Goriot již nemá co by jim dal, a proto je strašně zoufalý z čehož těžce onemocní. Evžen se o něj stará spolu se svým přítelem, žádá Goriotovy dcery, aby za ním přišli ty však mají něco jiného na práci (dokonce ani nezaplatí výdaje za pohřeb a lékaře), a tak Goriot umírá sám v malém temném pokoji a volá své milované dcery, aby za ním přišli…
V románu je podáván značný kontrast mezi starým, nemocným a opuštěným Goriotem a jeho přítelem Rastignacem, který je mladý, plný elánu, ale který za čas pochopí, že vytříbená společnost je špatná nikomu na nikom nezáleží, jde pouze o peníze. Poznává jak na nešťastných Goriotových dcerách tak na své příbuzné. V tomto zachycuje Balzac brilantně vztahy v soudobé francouzské společnosti a podrobuje ji tvrdé kritice.
7. duben 2008
6 688×
489 slov
