Havlíček, Jaroslav - Helimadoe

Třináctiletý Emil vypráví o dvou letech života ve Starých Hradech. Pochází z bohaté rodiny. Kvůli otcovu zaměstnání se často stěhují. Přistěhují se do Starých Hradů. Emil je často nemocen. Otec pozval chudého lékaře Hanzelína.

Hanzelín byl podivín. Měl pět dcer. Heleně bylo 34 let, Lidmile 32, Marii 31, Dorotě 20 a Emě bylo 14 let. Jakmile co ovdověl, vytvořil ve své ordinaci turnus - pohyblivý kotouč rozdělený nejprve na tři části, a když Dorota dospěla, rozdělil ho na čtyři části. Avšak když vychodila školu Ema, nebyla zařazena do turnu. Zlé jazyky v městečku tvrdily, že neumí rozdělit kružnici na pět stejných dílů. V každé části byla první dvě písmena ze jmen jeho dcer a kryla se s písmeny O jako ordinace, K jako kuchyně, P jako pole a S jako stáj. Podle toho každá z nich věděla, co bude mít ten den na práci. Lidé v městečku jim říkali Helmadony. Příslušnost k turnu byla považována za nějvětší směšnost.
Emil docházel k Hanzelínovi na prohlídky, aby zůstal zdráv. Později tam chodil denně, zdomácněl u nich. Zamiloval se do Dory, ta však jeho lásku neopětovala. Měl o ní zájem i učitel Pírko, ale ona nakonec odešla s kouzelníkem. Místo ní byla zařazena do turnu malá Ema. Emil se s rodiči po dvou letech ve Starých Hradech odstěhoval do Jičína. Otec šel opět za prací.
V závěru vypráví Emil jako už třicetiletý muž. Emilův otec zemřel. Emil se nikdy do Starých Hradů nevrátil a představuje si, co se za těch třicet let stalo s lidmi, které znal. Zda zemřeli nebo ne.

Román je napsán jako vzpomínka na prchlé dětství. Námětem jsou rodinné vztahy. O promarněném životě dívek a žen, které zůstaly oddány otci, práci v domě a neměly svůj vlastní život. Jedna z nich se vzbouřila, a šla za svým osobním štěstím.

Charakteristika:

Emil: vypravěč, třináctiletý chlapec, často nemocný, životem u doktora se změnil, stal se pracovitým chlapcem, byl odolnější vůči nemocem

Hanzelín: doktor podivín, veliký paličák, zavedl přísný řád, žije v realitě

Helena: nejstarší dcera Hanzelína, stará, ošklivá, hlučná, hubatá, nedbala na sebe

Lidmila: ošklivá, málomluvná, tichá, nesmělá, nic ji nerozesmálo, nevyvedlo z míry

Marie: neboli Máry, jemná, nejvlídnější a nejroztomilejší z nejstarších dcer, překypovala soucitem

Dorota: hezká, často a ráda se smála, neměla smysl pro soucit, shovívavost, poklidnou a tiše tekoucí práci v lékařské ordinaci, dokázala se vztekat, jindy byla veselá, hravá, přítulná

Ema: ještě byla dítě, celé městečko ji mělo rádo, vždyť její jméno nebylo napsáno na ďábelském kotouči

Hodnocení čtenářského deníku Havlíček, Jaroslav - Helimadoe

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  23. říjen 2007
  2 620×
  408 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Havlíček, Jaroslav - Helimadoe