Jirásek, Alois – U nás

Nakladatelství: Odeon, Praha 1993
Doba a místo děje: 1823-1825, Hronovsko- je nazýváno Padolí
Hl. Hrdinové: Židovka Justinka, Doubenus, Tkadlec Pavel, Antonín Kalina, rodina Frýdků-Vincina, Farář Zeidler, Šimůnek, Farář Ondrášek- Boušínský farář a Páter Havlovický, Čejchan.

Tato kniha a její děj je situován do první poloviny minulého století. Do Městečka Padolí. Je to Podkrkonošské město, kde v té době byla bída a chudoba na každém kroku. Lidé mají své pole a políčka, která se jim těžko obdělávají. Robota je zrušena i vyznání jiná, než katolická mohou být. Avšak někdy to nestačí a lidé mají hlad. Živí se také tkalcovstvým, ale za plátna v Polici nad Metují toho od pánů moc nedostanou. Někdy to je pod cenou až příliš. Na Padolsku i v jiných vískách se lidé v zimě bojí lupičských band, tak se vše brzy zavírá, každé dveře a každý statek, domy i stáje.

Děj začíná ke konci léta roku 1823, kdy starý Boušínský farář najde rozsekaného Frátera- včelí úl. Mezitím se v tom čase přistěhovali do Padolí Židé. Byli dva. Bratr nemluva, který byl posedlý vírou a jeho sestra Justina Lewitova, která byla vychovávána převážně mezi křestany. Každý si ji oblíbil. Měli s bratrem hospodu. Moc lidí tam, ale nechodilo.
Pak tam je také pan učitel Šolta se ženou a dětmi, který je nevěrec a tak to na něj Boušínský farář napíše a pošle to do Náchoda. Šolta musí do Náchoda a při cestě potká pátera Havlovického a ten se mu pokusí domluvit, aby toho všeho nechal. Páter mu později zařídí, že jeho syn bude studovat v Broumově. Po domluvě s páterem toho Šolta opravdu nechal.
Jednou se tam u faráře Zeidlera konala větší hostina. Očekával se i příjezd Boušínského faráře, Důchodňových i pátera Havlovického. Navštívil je i starý voják Doubenus. Páter je později jen s Doubenusem a pijí vínečko ve sklípku. Havlovický se dozví, že má jet Zeidler ještě za jedním nemocným, ale místo něj chce jet. Tak jede do Srbské a vidí v chalupě jaká bída a jak lidé věří na pověry. Cestou nazpět se staví také v jedné chalupě. Vidí ale bohužel to samé. Tak jim věnuje nějaké zlaté, lidé se strašně diví za co? Pozdě v noci přijede a Zeidlerovy říká co viděl. Farář mu nevěří, že by to šlo změnit. Změnit tu bídu na Padolí. V městě se nic moc neděje, až na to, že Zeidler potřebuje Volavé-ptáčky.
Justynka se to doslechne a opatří mu je. Farář jí věnuje slavíka a je jí zavázán. Justynka, ale kvůli bratrovi nemůže nikam chodit a musí poslouchat bratra. V duši se jí začíná protivit. Bratrovy vadí, že pořád chodí k Frýdkom, k velice blízkým sousedům.
Důležitou roli tu hrají také Padolští Evangelíci. V době, kdy se Justinka setkává s Padolským farážem, tak se všichni dozvídají, že je ta lupičská banda konečně chycena v čele s Lyšákem, Lancetským. Poté je vedou i s mušketýry na zámek a odsoudí je.
Tam se také jeden přizná, že rozbil Boušínskému včelí úl. Boušínský se stydí, že křivdil Šoltovi.
Mladý Pavel, tkadlecův syn, který chtěl být Evangelíkem v zimě odejde od matky, která se vdala za Víska. Také Evangelíka. Vezme si ho ale po půl roce od smrti otce, v naději že se jí bude lépe žít. Jeho otce zabil blesk. Pavel odejde do Rokytníka a čete knihy, které mu půjčují Burdych a Zeide z Padolí a Machovské Lhoty. Rok po smrti učitele Kaliny příjde do Padolí druhý bratr Kalina Antonín. Navštěvuje své známe a jednou se staví také u Frýdků. Tam uvidí i Justynku, která se tam objeví poté, kdy utekla i z domu a bratr to naštěstí neví.
Justynka je zatím plachá, ale ráda poslouchá novinky ze světa, které Kalina ví. Justynce se Kalina moc zalíbí, ale neuvědomuje si co je rozděluje. Stále na něj myslí. Je většinou u Frýdku nebo ve své světnici u svého slavíka. Bratrovi to vadí.
I Kalina ji chce vidět. Také k nim pořád chodí a chce se sní znovu setkat. Setkají se o přástvě. Její bratr odjel a tak je Justyna konečně sama doma. V noci, při odchodu od Frýdků ji doprovodí domů. Na dlouhou noc se při sáńkování zase sejdou a poprve se Justyna Kaliny dotkne. Od té doby jde vše přes Vincinu. O Velikonocích k Lustykovým přijede teta a ona Justynu nikam nepustí. Až odjela teta, tak se teprve setkali v Březině pod kostelem. Tam si předali pomlázku a mluvily o všech věcech.
Justyna se pak jednou probudila a našla ptáčka mrtvého. Byla neštastná. Večer na ni čekal v Březině Antonín a dočkal se. Ale špehoval je bratr. Poté se doma pohádaly až to bylo u Frýdků slyšet. Bratr o dva dny později oznámil sestře, že odjede k tetě. Justyna se zamkla a utekla oknem do Březiny za antonínem a domluvily se, že Antonín ji nedá a Justyna uteče. Večer také společně s Antonínem utekla. Chtěla se stát křestankou. Pomáhal jim v tom také Doubenus, ten ji vzal na Boušín. Antonín za ní měsíce nemohl. Učila se náboženství i vařit a být dobrou hospodyní. Nikdo nevěděl kde je. Nikam moc nechodila a bratr ji hledal i všěichni židé z Náchoda. Jednou přišel na Boušín Pikl a že chce vidět Justynu a zeptat se jí jestli ona chce být dobrovolně a nenásilně křestankou. Pak odešel a byl dlouho klid. Stará Šimůnková tam přišla a tak říkala co a jak a Justynaka si nevšimla, že je moc daleko od fary a zničehonic jí Šimůnková chytla a z křoví vyskočilo Pikl, bratr, Šimůnek a honily jí, ale ona jí s pomocí Antonína utekla.
Na zámku potkal starý Čejchan Havlovického a ten mu poradil až udělá to nejlepší plátno a at jede do Lázní je prodat. On že pojede, ale až na jaře.
Justyna se po měsících setkala s Antonínem, dověděla se, že se bratr odstěhoval. Justynka byla potom pokřtěna a na podzim po žních byla oddána za Antonína. Její družička byla Vincina Frýdková.
Ten rok na jaře odjel Čejchan do Lázní a vrátil se na sv. Jakuba, kdy byl schazován černý kozel ze zvonice. Vrátil se bohytý a napřesrok jel znovu a nejel sám, jelo jich už o hodně více.
Toho roku se ještě něco přihodilo. Starý farář Zeidler zemřel. Pohřeb měl velice velký a smutný. Přišla Knížaqta, kněží a plno jiných vážených osobností přijelo. Bylo jasné, kdo za něj nastoupí. Páter Havlovický z Náchoda. Paní Márinka, která sloužila faráři se odstěhovala do Police a páter tedy mol přijet do Padolí, kde se nastěhoval na faru.
Konečně mohl něco podniknout, aby zmírnil chudobu v tomto kraji. Chystal se všem říct „novinu“!!

Úryvek:
Chvilku se rozhlížel. Jen sem tam se mihly zářivé body rudých světel. Všude ticho, tolio dech mrazu bylo cítit. Zase mu připadlo, že tady je bída zaklena, tady že sedí a vládne. A jak jí snášejí s jako až tupou odevzdaností, bez pomyšlení, aby ji vyhnali, aby ji oslabili.Všechni ty úvahy a dojmy slily se ve jediném slově.
„Úhor“! „Úhor“!, prošlehlo mu v ten okamžik duší. Cítil, že v tom slově vyřknut i jeho úkol. Půda dobrá, ale zanedbaná, zarostlá bejlím, nutná ji zkypřit, posílit, třeba ji osít i novým semenem.

-tento úryvek je z části, kdy se vrací Havlovický ze Srbské od nemocných lidí. Jede na koni a v noci, ale i tak toho docela dost zhlédl. Moc se mu chce s touto krajinou něco dělat, ale brání mu v tom ještě Zeidler, který nemá rád novinky a který se jen stará o to aby lidé dělaly jen to co mají.

Hodnocení čtenářského deníku Jirásek, Alois – U nás

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. červenec 2007
  2 469×
  1240 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Jirásek, Alois – U nás