Komenský, Jan Ámos - Labyrint světa a ráj srdce

Vypravěč, poutník, dostal se do věku, kdy zmaten všemi druhy lidí, stavy, řády, povoláními etc., byl převelice zmaten a nevěděl, pro co se má rozhodnout, aby se mu nejlépe a nejpohodlněji žilo. vydal se tedy poznat svět, průvodci se mu stali Vševěd všudybyl a zakuklený Mámení., kteří sloužili královně Márnost, která řídila běh světa. Poutník dostal uzdu řemenů všetečnosti a brýle mámení, pod kterými viděl vše co bylo černé bílé, co bílé to černé etc. Brýle byly ze skla domnění. Nasazeny mu však byly trochu křivě a poutník mohl vidět i svět skutečný. Dostal se se svými průvodci do výše, odkud uviděl město, kruhového tvaru, které se otáčelo. Bylo tam šest hlavních ulic, které značili šest hlavních vrstev lidí. Byla tam brána na východě -Brána života, tam přicházeli všichni lidé co přišli na svět žít, a pak Brána rozchodu, tam odcházeli lidé, kteří si již vylosovali své povolání. Pak tam byl hrad fortůny, kde si někteří vybraní užívali bohatství, uprostřed byl Ryňk obecní, kde se scházeli všichni všech vrstev a bylo tam sídlo královny. Poutníkovi se tento svět velice líbil, ale vyšlo z toho, že tento svět vypadá zdálky ušlechtile a spořádaně, ale jak vypadá při podrobném zkoumání?.... když sestoupili dolů, bylo tam mnoho mladých lidí, kteří právě přišli na tento svět, stál tam zuřivý stařec a oni si od něj losovali svůj osud - „služ“ nebo „vládni“ nebo „kopej! nebo „suď“...a kdo si vylosoval, s radostí či se smutkem do oněch ulic.Šli se podívat na Ryňku světa, kde poutník poznával různé povahy lidí a poznal tu pokrytectví (lidé měli ve společnosti měli na tváři larvu, když se vzdálí a jsou sami, sundavají si jí a když se vrací do společnosti, opět ji připínají. Zjistil, že se zaobírají pracemi zbytečnými, že jsou všelijak zpotvořeni (oslí uši, oslí pysk, malomocenství....) a že se rádi nechávají poslouchat, ale jeden druhého neposlouchají a nerozumí si, poutník to přirovnává Babylónu. Objevil mnoho špatných vlastností, vrtkavost a nestálost jejich. Viděl ulice plné překážek, přes které mnozí padali a se o ně zabíjeli a ostatní se jim posmívali. Chodili na vysokých botách, chtěli být nad všemi - to byla pýchy, ale vysoké boty zvyšovaly možnost pádu.... Mezi lidmi pobíhala smrt s kosou a lukem, jejíž volání všichni ignorovali a ona střílela do lidí „hlava nehlava“. Pak poutník zjistil, že smrt nemá šípy, ale že sami lidé si je připravují sami a jen co smrt vidí hotovy šíp, vezme ho a zastřelí toho člověka.Z toho vyplývá, že lidé jsou sami strůjci nemocí a smrti. Dále se podívá na stav manželský. Zasnoubení bylo, že si vylezli na váhy a když se váhy rovnaly, mohli projít bránou. A za branou jim kovář spojil ruce pouty. Pozoroval, jak nešťastní jsou ti, kteří mají děti a jak moc nešťastní jsou ti, kteří je mít nemohou. Dozvěděl se o tragice nepodařeného manželství a jako na zkoušku se nechal přemluvit a sám se do pout také dostal. A o manželství nakonec usoudil, že se tam sladké s hořkým mísí. Pak se šel podíval na stav řemeslníků.Pozoruje je v uličkách, jak věnují se své práci. Vidí, jak všechna práce je jen pro to, aby „to zpět nacpali „ do pusy. Vidí, jak někteří pracují na souši, na vodě etc. Dostane se na loď, kde opět vidí, jak na ní všichni pracují, dostane na ní mořskou nemoc etc. Pak přijde bouře a on, hledajíc zbožnost vidí, jak se všichni opíjejí, přejídají, baví se... Až teprve v největších bouřích si najednou vzpomenou na Boha, ale je pozdě, loď se potopí. Poutník se s několika šťastlivci zachrání.Pak se podíval na stav učených. Byla tam brána - Disciplinam - bylo v ní hodně ozbrojené stráže a mladí lidé tam chodili a museli skládat různé zkoušky. Museli mít ocelovou hlavu, mozek ze rtuti, zadek olověný, železnou kůži a zlatý měšec, který byl také důležitý.Když vešli do brány, stráže jim přikrajovali jazyky, seřezávali prsty a dělali jiné změny, tím se pak lišili od lidu nevzdělaného, bylo bolestné a nesnadné dostat se mezi ně. Byly čtyři hlavní obory : filosofie, medicína, juris prudentie a teologie. Šli se podívat tam, kde se všichni vzdělaní scházeli, ale někteří neměli třeba jazyk, nebo neměli oko....z toho vyplývalo, že i mezi nimi jsou nedostatky. Pak šli do „apatéky“, vlastně jakoby knihovny - ale byly tam krabice s vědomostmi, někteří je vstřebávali a vypadali zdravě a tučně. Jiní je sice vstřebávali, ale hned se druhou stranou dostávaly ty vědomosti pryč nevyužité a to už příliš zdravě nevypadali. Někteří to dokonce nesnesli a buď utíkali, nebo i zemřeli.(to bylo utěch, kteří to do sebe „hlava nehlava“ cpali) Zmiňuje tam ty, kteří si zakládali knihovny, ale nevyužívali je, a přesto se mezi učené počítali! Setkal se tam s krutostí jinde příliš neviděnou, ani mezi řemeslníky. Pak k jeho radosti, několik nejvýznamnějších se sešlo, aby udělali pořádek :Cicero, Luther, Hus, Erasmus a mnoho jiných. Sepsali knihy žalob a stížností a pak si je četli a vznikali mezi nimi hádky a nic tím nespravili. Šel se podívat na filosofy .“ však tu jako sedláci v krčmě, každý vyje a každý jinak. A to jsou ti mudrcové, světlo světa?“, mezi gramatiky- dělají podle něj dětinské věci, poéty -„tohoto umění se jen k pochlebování či úštipkům užívalo“, dialektiky -dělali různé druhy brýlí, mezi fyziky, metafyziky, aritmetiky - kteří aritmetiku nade vše vyzdvihovali, mezi astronomi - na oblohu lezly, lapali hvězdy a „že do nebe se vzpínají a regule dávat smějí - podivení nad lidskou opovážlivostí, mezi astrology a mezi historiky. Šel pak za alchymisty, kteří se zuřivě snažili vyrobit zlato a nápoj nesmrtelnosti, ale marně. Nechtěli si přiznat, že to je nemožné, vinu přičítali různým hloupým příčinám. Podíval se také na Rose-crucion, místo, kde se sešli všichni filosofové. Někdo tam prodával tajemství vzatá z pokladů nové filosofie, nikdo to ale nesměl otevřít....někteří to nevydrželi, otevřeli a nenašli nic. Začali se bouřit, byli upokojeni: „To nejtajnější tajností býti právě, že věci ty, kromě filiis sciantiae, nespatřitelné jsou, čehož jednomu z tisíce že nedostává, on že tím vinen není“.Pozoroval medicínu a všelijaké lékařské zákroky, zdálo se mu to jako ošklivá práce. Pak spatřil Juris prudentiam, místo, kde lidé na zdi malují různé zátarasy, dveře, ploty, hranice...všechno moc berou z toho materialistického hlediska, zatímco duše se takhle „za plůtek“ strčit nedá. To nutí lidi zase vymýšlet nové zákony etc. a způsobuje to boje a sváry. poutník je tím zhnusen, je označen průvodcem za příliš náboženského a odveden pryč. Dívá se na promoci doktorů. Pak pozoruje stav nábožníků, mluví židech, mohamedánech a o násilí na kterém mohamdánství stojí. Šel se pak podívat mezi křesťany. Viděl jich zástupy, jak hledí na obraz před sebou. Někteří mu byli blíže a nasytit se mohli dost, ti co stáli moc vzadu, nemohli ho pořádně vstřebat a poznat jeho krásu. byla tam brána u vody,u níž se uděloval křest a kde se zavazovali k dodržování určitých pravidel. Křesťany zde velice velebil! Ale i připustil určitou rozpustilost a hříšnost některých. Upozorňoval tam na jalovost některých kazatelů, jak ve svých posluchačích chtějí mít pochlebníky a následovníky. Ukazoval zhýralý život některých kněží, kteří káží skromný život a sami jezdí na lovy, cpou se, truhlice jim překypují bohatstvím....A zjistil, že biskupové se zaměstnávají i správou důchodů a pokladů. ketré by s církví neměly moc souviset. Byl tam také prubířský kámen, o kterém se lidé hádali, jestli je modrý či zelený...Hádky vznikaly. Tedy, že o víru jsou hádky Některé se názory lišily a vznikaly sekty. Jedna z nich byla největší a nejtřpytivější,ale i tam našel závist a sváry. Jako pravé křesťany označil ty, kteří byli přátelští ke všem, kteří byli skromní a nevadilo jim posívání ostatním a jen hleděli zbožně k nebesům...Je přemluven, vezme kutnu a jde mezi ostatní duchovenstvo na svůj pahorek a ač se nedívá, vidí, jak mu hrozí a vůbec jak se hrozně k sobě chovají, proto radši uteče. Jde se podívat na stav vrchnosti. je tam ulice a na ní lavičky, v různých výškách. Vidí, jak se na ně někteří dostali zásluhami, někteří jen doprošováním nebo uplácením.Vidí, jak někteří nemají očí a některý uší, aby raději neslyšeli a neviděli...Vidí soudce, jak soudí a vidí, kolik nespravedlnosti se tam děje! mluví o knížatech a jiných velkých pánech, kteří mají vysoké stolice a místo uší dlouhé a proděravělé trouby...takže než se k nim něco donese, pokud to neunikne nějakou tou dírou...nemohou mít normálních uší kvůli své pozici a vzácnosti své osoby.Ukazuje tam rádce jako lidi, kteří dmýchají cosi pánům do nosu, nasazují různé brýle, etc. etc. Zjistil také, že je velmi nebezpečné, skoro až o život, pohybovat se v blízkosti těch vysokých stolic!! Pak se dívá na stav soldátský, jak za peníze krev prolévají, pijí, perou se, vedou zhýralý život. Buben vyhlásí válku, všichni do sebe začnou mlátit - je to popsané dosti svébytným „gore stylem“:) Poutník je znechucen a označen za příliš choulostivého. Označuje ty bojovníky za šelmy, ne za lidi. Pak uviděl stav rytířský, popisuje,jak to nejsou jen bojovnici,ale třeba i jiní, různě se k tomu dostali - najednou dostali titul a znak a už se nosí. zpochybňuje jejich „šlechtictví“- mluví o jejich životě radovánek a zhýralosti. Setká se s novináři, kteří mají píšťalky a pískají, některým některé zvuky se líbí, někteří si musí zacpávat uši, jde o náklonost. Každý to slyší jinak. Vidí v jejich práci marnost. Pak se jde kouknout na hrad Fortůny a pak přístup k němu. Našel zapadlou branu ke slávě - Cnost. Po stranách byly fortny s nápisy jako : lež, nepravost, násilí.... etc. Někteří jimi prolézali, jiní, snažili se projít trnitou cestou bránou Cností. Došel na plac,kde bylo mnoho lidí, kteří se snažili dostat se k Fortůně. Ale hrad neměl schody ani dveře a jen kolo, toho, kdo se na něj dostal, vyvezlo nahoru a Fortůna si ho vzala. Ale na kolo se jen tak nedalo dostat, to občas úřednice Fortůny - Náhoda někoho vzala a vysadila ho na to kolo. Jiní se tam všemi různými způsoby snažili dostat, ale ruce jim sklouzávaly. Podíval se na boháče. Byli ve třech patrech ti, kteří měli peníze, druzí, kteří měli rozkoš a třetí, kteří bydleli v palácích a měli moc. Někteří měli všechno z těch pater. Uviděl špínu a v ní leželi lidé se spoutanými rukami, kteří byli velice pyšni na to. Jako železo to viděl poutník, oni to jako zlato vnímali. Zjistil, že mít bohatství a neužívat ho, způsobí víc starostí, než ho nemít! Pak se podíval na „rozkošníky“. Leželi v hale a užívali komfortu, ruse se o ně starali a oblékali je do hedvábí, ale Poutník usoudil, že stojatá voda hnije a zasmrádá, a tak i tento život musí být časem krajně nudný a nezáživný. Pak se podíval na divadelníky a příliš rozkoše v tom neshledal, tu našel u hodovníku, kteří se cpali za plnými stoly jídla. To se Poutníkovi zdá nepěkné a Ručí za to, že Bůh by tomu nežehnal!Ale na požádání průvodce tam znovu vešel a s nimi popíjel a pak, pokud dobře jsem pochopila, opil se...ale cítil, že mu to nesluší tento stav. Pozoroval ty hodující rozkošníky, jak přejídají se a už ani jíst nemohou a je jim špatně a nemůžou spát. Zamýšlí se nad tím, jestli tohle je rozkoš! pak viděl místnosti, kde obě pohlaví byla a objímali se a líbali a kožní nemoce měli a vůbec byli celkově dost nechutní. Podíval se na stav povýšených, seděli na převysokých lavicích a byla mezi nimi nenávist, závist a uplácení. Kdo byl čím výš, tím snadněji se shodil dolů. Tak to Fortůna zařídila, aby se lidé prostřídali. Dozvěděl se, jak ti, kteří si to zaslouží, získají nesmrtelnost a to myšleno v historii. Je tam plac Pověsti a u vchodu Všudysud, který má strašně moc uší a očí a rozhoduje, zda bude ten či onen vpuštěn na plac. tam mu je namalován obraz. Některé obrazy ukazují podobné věci, ale trochu pozměněné... Působí tam také Fortůnin sluha Fáma, který má zase strašně moc pus. Viděl, že na plac se dostanou i ti, kteří si to nezaslouží, kteří škodili a Fortůna je tam nechala vpustit. Vidí, kolik falše je v historii a vidí, že slavní jsou hlavně z duchovenstva a učenců. A také vidí, že i přesto, je všechno smrtelné. Když ani na hradu Potěšení nenašel...potěšení, něco, co by se mu líbilo, začne si tuze zoufat a začne se hádat se svými průvodci, kteří mu nadávají do „kysela“, které si všechno oškliví, že jiní si ve svých stavech žijí docela spokojeně a on je tak náročný. Tvrdí, že ho provedli, všechno viděl a neumí ničeho navíc, nenašel, co hledal.Říká, že lidská mysl ve světě nenajde to co hledá. A zoufá si, že lidé jsou nic nevědoucí, že neprohlédli tu pravdu, že jsou mámeni a něco se jim zdá. A kdo tohle prohlédne, trápit se nemůže přestat! Podíval se do paláce královny Moudrosti, kam se jen tak někdo nedostal, ale díky průvodcům byl vpuštěn. Tvrdili mu, že zdi jsou z alabastru, ale bylo šálení,bylo to z papíru! Dostal se do sálu, velká sláva tam kolem královny byla. Měla své rady: Čistota, Bedlivost, Opatrnost, Rozmyslnost, Přívětivost, Mírnost, Pravda, Horlivost, Opravdovost, Udatnost, Trpělivost, Stálost. A jako úřednice Snažnost a Fortůnu. Pod snažností byla:manželství - Milost, řemesla - Pracovitost, učenci - Důvtipnost, duchovenstvo - Nábožnost, vrchnost - Spravedlnost, soldáti - Srdnatost....etc. Hlídl velký pes, který štěkáním upozorňoval na nepřátele. A dva drabanti tam byli- Úlisnost a Moc.(oba spolu dělali obranu). Poutník se zamýšlí nad tím regimentem vládnoucích žen. Až na ty drabanty jsou všechno ženy. Je tam obžalován, že je nespokojen se vším. Při soudu přijede Šalamouna chce Moudrost za manželku, ta ale tvrdí, že už je ženou Boha. Šalamoun řekne také, že je nespokojen, co se děje pod sluncem a Poutník se ho rozhodne následovat. Když uvidí, že úřednice světa Fortuna a Industria snaží se spolu s Opatrností přijít na to, kdo příčinou byl neřádu na světě, vidí, že nejenom on vidí ty špatnosti.... Vina byla hlavně na lakotnosti, obžerství, lži.... Zasedli Nedbal s Přehledou a k nim zasedla Mírnost. Oni to vnímali různě: krutost*přísnost, lakomství*hospodářství, ožralství*rauš, veselost.....a lidé si vybrali ten či onen mandát..Sešli se také zástupci všech vrstev a vydupali si, že ti nej nemusí ani listu přijmout, když na nějaký titul zapomene pisatel apod. - „znamenitá vaše kořist, čáry na papíře“. Vyřizuje královna Moudrost stížnosti a prosby lidí jako poddaných, vládnoucích, učených etc. Někomu pomohla, jinému nemohla a vyšlo z toho, že prostě poddaní mají sloužit a měli by se chovat slušně. Řešila spor mezi muži a ženami, usmířili se tak nějak :“muž je hlava ženy jako i Kristus církve“ nebo „Žena, která ctí muže svého, za moudrou bývá považována“. Pak Šalamoun tomu přísedící se zvedl a došel k Moudrosti, které sundal larvu, to jest maska a pod ní se ukázala její pravá hnusná tvář a to udělal i jejím pracovnicím.Spravedlnost*nespravedlnost, svatost*ohavnost,...etc. Prohlásil, že vše je tam marnost.On pak chodil po světě a roznášel moudrost, ale úspěchy a přičinění Úlisnosti a Přívětivosti začal se mu úspěch líbit, začal chodit do různých stavů, např. v řemeslném stavu vymýšlel nová umění apod. a zapletl se i do stavu manželského, kde byl sveden Rozkoší. Někteří s ním pak nechtěli nic mít: např. Mojžíš, Jeremiáš, Izaiáš etc. Královna pak svolala pomocí Moci vojsko a byla velká bitva. Velice zhnusen tím vším, rozhodne se odejít, opustí ho průvodci a on v zármutku se motá v mrtvolách. Pak se mu ozve Bůh a řekne ať se navrátí do domu srdce svého a zamkne ho. On to udělá a najde na zdech hezké začmoudlé obrázky s nápisy Opatrnost, pokora, spravedlnost etc. a u nich přelámané žebříky apod. A pokoj ten smrděl, jak poutník putoval světem a pak k němu snesl se Ježíš, byl velmi laskavý. Ptal se ho, co hledal...potěšení ve světě? A pak mu řekl, že měl hledat potěšení v Bohu, neboť to ho nezklame.A poutník se mu oddal. Ježíš vlastně tvrdí, že tento svět člověka ničemu nenaučí, nenasytí ho....on prý ano.¨Připomínal zbytečné chování některých, kteří si snažili prodloužit život...není důležité, jak dlouho žijeme, ale jak ten život žijeme. A dal mu Bibli. Říkal, že
v pravém náboženství nevznikají hloupé hádky a nejsou tam ceremonie...náboženství má být v tichosti. Také, že neměl by se snažit dostat se na vysoké pozice, ale poslouchá, protože je to jednodušší, než rozkazovat a navíc jestli chce někomu, ať rozkazuje sám sobě a snaží se být lepším. Mluvil o zbytečnosti krvelačností, že nepřítelem je jen svět, ďábel a choutky těla. Že netřeba toužit po štěstí a bohatství, protože v Kristu je všechno. Odevzdat se Kristu = věc nejblahoslavenější . Najednou se místnost vyjasnila, obrazy nabyly dokonalosti, rozlámaná kola se spojila a vytvořila něco jako koloběh života, žebříky se spojily a vytvořily cestu k nebeskému světlu. Dostal nové brýle a uzdu, že viděl pak pravé služebníky boží. A pak zjistil, že je hrozně moc křesťanů ,ale jen hodně málo z nich září světlem božím. Ti se také většinou zbavili majetku. Pravý křesťané v sobě mají dvě světla, světlo rozumu světlo víry, oboje řídí duch svatý. Světlo rozumu jim zajistí to, že ve všem uvidí krásné věci, protože uvidí, že vším prostupuje bůh. To je vlastně všechno co vidí a slyší. Světlo víry mu umožní vnímat věci neviditelné a neslyšitelné. Svět viděl jako složité skleněné hodiny, kde všechen běh zajišťovalo velké neviditelné kolo - duch svatý, které dělalo, že všechna kola do sebe pasovala a fungovala. Popisuje, jak boží moc a velikost prostupuje vším a všemu dává to, že to funguje a to se týká především lidí... a také říká, že velký hněv dopadá na hříšníky.Pravým křesťanem jen tak něco nepohne, je neústupný, i když ochotný a naslouchající je. Křesťané mají být svobodní, ale ne svévolní, proto byla určena práva boží. -prostě desatero. A že jiných pozemských zákonů křesťan nepotřebuje. Měla by být mezi nimi jednomyslnost a z toho vycházející jednočitedlnost , se smutným jsou všichni smutní, s veselým, všichni veselí. Neměli by být materialističtí a měli by vědět, že všichni jsou si rovni před Bohem. Poslouchat Boha by měli a trpět pro Krista, protože i on trpěl za nás! Že často pobožní jsou chudí, ale mají Boha, bohatí, ho nemají. Mluví o neviditelných ochráncích andělech, kteří často ve snech nešťastným pobožným útěchu dají. Ukazuje na ochranou funkci andělů a na ochranu boží, kdy věřící vrháni do vody, ohně , i lvům, vše díky boží pomoci přestáli ve zdraví. Po křesťanovi se plive a podobně, ale on toho nedbá. Jen aby se Pánu zalíbil a dobře se k ostatním choval. Nestará se o mocenské tahanice a jiné zbytečné věci. Prohlédl stavy pravých křesťanů, jak do manželství jako panicové vstupují, místo pout mají zlaté spony. Když jsou šlechtici, chovají se k poddaným jako rodiče k dětem a duchovní tráví víc času s bohem, než s lidmi a jsou taky prostě strašně skvělý!!!! Takový křesťan má dobrý vztah ke smrti, dovede ho k Bohu, umírá chráněn anděly před Satanem. Pak uvidí boha na trůnu a celou tu slávu boží, Ježíš mu říká, jak se má chovat etc. Poutníkovi skončí vidění a pak velmi šťastný, děkuje asi na tří stránky knihy Bohu, že ukázal mu cestu, ke kráse a spasení

Hodnocení čtenářského deníku Komenský, Jan Ámos - Labyrint světa a ráj srdce

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  13. září 2007
  3 757×
  3178 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Komenský, Jan Ámos - Labyrint světa a ráj srdce