Květa Legátová - Jozova Hanule

Literární forma: próza
Literární žánr: Novela – žánr střední epiky, děj směřuje přímočaře k pointě(vrcholný moment), charakteristika postav se nemění
Místo a doba děje: 2.světová válka, zapadlá horská vesnice Želary
Jazyk díla: Prolínání spisovného a hovorového jazyka, objevuje se popis, ale také přímá řeč.

Obsah díla

Tento příběh se odehrává za 2. světové války. Eliška pracovala jako doktorka v brněnské nemocnici. Před časem začala ošetřovat Jozu. Dovezli ho ze slovenského pohraničí. Byl polomrtvý, ale zachránila ho. Vyprávěl jí o kraji, kde žije, o Želarech.

Roznášela dopisy s tajnými zprávami mezi odbojáři. Jeden ale nemohla doručit - už tam hlídali Němci. Z neúspěšné výpravy šla k Richardovi (kolega) - on určoval, ke komu půjde s dopisy. Nebyl doma. Místo něj se po chvíli objevil Slávek (kolega a kamarád). Dal jí do ruky životopis, falešné doklady, potravinové lístky. Musí odjet s Jozou do Želar a vzít si ho za muže (lidé, kterým nesla obálku, byli zatčeni; Richard emigroval).

Při cestě vlakem si všechno probírá v hlavě. Má šance se vrátit, ale nikdo neví za jak dlouho. Joza celou cestu skoro nemluvil - což bylo u něj nezvyklé. Naučila se svůj nový životopis a zapamatovala nové jméno - Hana.

Joza bydlel ve světničce v kovárně, kam by se nevešli. Spravil starou dřevěnou chaloupku a Hana bydlela až do svatby v hotelu v Šádově Huti. Okolo chaloupky byly jenom louky, pole a les. Vládla tam velká chudoba a bylo těžké se tomuto stylu přizpůsobit. Hana nic neuměla. "Sousedka" Žeňa ji všemu učila (včetně vaření). Joza začal Haně říkat Hanulko - a lidé ji mezi sebou nazývali Jozovou Hanulí. Měla z jeho velikosti neustálý strach. Chodili spolu na procházky a pomalu k sobě nacházeli cestu.

Jednou šla na ostružiny. Zabloudila. Odřela si celé tělo a udělala mnoho modřin, když sjela ze srázu. V bouřce se ukryla v krmelci. Joza ji našel za pomoci kamaráda a psa. Zanedlouho šla do nemocnice na operaci žlučníku. Když přijela zpátky, všichni želařští ji upřímně vítali.

Jozovi na pile rozřízli ruku. Jeli k doktorovi. Ten tam nebyl, tak mu ránu Hana zašila sama. Lucka - želarská "babka kořenářka" poznala, že není tou, za kterou se vydává. Od té doby chodili léčit po chalupách spolu.

Haně trvalo dlouho, než Jozu dobře poznala. Byl sice negramotný primitiv, ale dokázal jí vyjádřit velice zvláštním způsobem svůj cit k ní. Měla ho velice ráda.

Do Želar přišli Rusové. Nejdřív byli kamarádi. Nakonec celou vesnici vypálili. Hana s Luckou ošetřovali raněné. Boj trval několik dní. Po příchodu slováckého důstojníka vše utichlo. Zrovna přišel i Joza. Byl zraněný a zemřel.

Hana se vrátila zpátky do nemocnice. Se Slávkem se už nikdy nesetkala. Richard si přivezl z Ameriky novou manželku, která se s ním brzy rozvedla. Chtěl se tedy oženit s ní. Eliška odmítla. Našla by v něm sice dobrého muže, ale věděla, že by nikdy nenašel porozumění pro její stále přetrvávající vztah k Jozovi.

Hlavní postavy, charakteristika

Joza – obyčejný ale čistý muž z vesnice, neuměl číst
Hanule – vl.jménem Eliška, lékařka, prchající z města před gestapem, hrdá, ale po čase se hluboce zamilovala do Joze.
Lucka – vesnická bylinářka, drsná, mluvila bez servítků, sprostá, ale moudrá a spravedlivá
Žeňa – usměvavá, milá, hodná, málomluvná, učila Hanuli vařit, háčkovat..

Hlavní myšlenka

Jde o střet dvou rozdílných světů, dvou různých lidských povah. Jsou příběhem o zvláštním vztahu, ze strachu, obav a nedůvěry, dokonce i z odporu vyrostlé silné osudové lásky Elišky-Hany k Jozovi. Lásky tmelené společným úsilím přežít.

Želary jsou rovněž vyprávěním o nádherném kusu země, kde se vše odvíjí v souladu s přírodou a jejími často krutými, pravěkými zákony, jimž se člověk musí přizpůsobit, ctít je a vycházet z nich ve svém počínání. Eliška se o to v našem příběhu, byť klopotně, ale o to vehementněji snaží.

Zařadit autora+ směr datovat, uvést char. znaky, historické souvislosti

První polovina 20.století (1919)
Tvrdý zásah členů Sboru národní bezpečnosti proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 urychlil pád komunistického režimu. Prezidentem byl zvolen Václav Havel. Hned po revoluci byla zahájena demokratizace společnosti, Komunistická strana ztratila mocenský monopol. Byla zrušena Státní bezpečnost, otevřely se hranice a občané mohli opět svobodně vyjadřovat své názory. Centrálně řízené hospodářství se během kupónové privatizace změnilo na tržní. Cílem demokratizace společnosti bylo mimo jiné i vyrovnání se s předchozími čtyřiceti lety komunismu. Neoprávněně stíhaní občané byli rehabilitováni, neprávem zabavený majetek byl navrácen (restituce). Došlo k rozpadu ČSFR na dva samostatné státy Českou republiku a Slovenskou republiku. Současnou politickou scénu provází korupční skandály, objevila se extremistická hnutí a na vyřešení čekají např. problémy romské menšiny.

17. listopadu 1989- pád komunismu (Sametová revoluce)
1. ledna 1993 - rozpad ČSFR
1999 - ČR vstoupilo do NATO
2004 – ČR se stala členem Evropské unie

Literatura po roce 1989

Nejzásadnější proměnou, která nastala bylo zrušení hranic mezi dosavadními třemi liniemi literatury, členění literátů na tři větve (oficiální, samizdatovou a exilovou) ve svobodných poměrech zcela ztratilo smysl. Těsně po revoluci se na pulty knihkupectví dostaly texty dosud zakázaných autorů ( necenzurované dílo Hrabala, Škvoreckého atd.)

Od 2. poloviny 90. let se začal projevovat postupný pokles zájmu o literaturu, která začala ztrácet své dominantní postavení. Literatura musí stále více čelit konkurenci filmu, televize a internetu. Spisovatelé si uvědomují, že pokud chtějí i nadále oslovovat širší publikum musí využívat nové formy komunikace- literatura se tak objevuje na internetu, autoři si zakládají vlastní blogy, jejichž prostřednictvím mohou snadněji komunikovat se svými čtenáři.

Do centra zájmu se dostává ,,komerční“ literatura, která se podřizuje zákonitostem trhu a reaguje na čtenářskou poptávku.

Dalším prostředkem k upoutání čtenářské pozornosti je atraktivní beletrizace historických látek a zpracování dříve tabuizovaných témat( např. téma erotiky).

Dva druhy prózy:

  1. Vypravěčská próza-je postavena na příběhu,má autobiograf.charakter,řeší aktuální dobové problémy,čtenářsky oblíbená-vypráví příběhy ze skutečného života,které mohou potkat každého.
  2. Experimentální próza- autoři prolínají děj - používají více časových rovin = prolínání několika časových linií.

V psaní poezie pokračují autoři z disentu a undergroundu (např. Ivan Jirous), publikují se díla starších autorů i mladší generace.

Něco o autorce

Vlastním jménem Věra Hofmanová.Narodila se 1919 v Podolí u Brna

Absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity (čeština a němčina; matematika a fyzika). Celý život působila jako učitelka. Krátce působila na brněnské konzervatoři, pak dlouho učila na různých školách ve Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, odkud čerpá náměty pro svoji slovesnou tvorbu. Debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Česká poezie po roce 1945- významná literární skupina kolem brněnského časopisu Host do domu, tonto časopis poskytoval prostor autorům vracejícím se po létech odmlčení do literatury, stějně tak se věnoval začínajícím autorům, Tento časopis sehrál významnou úlohu v 60. letech při prosazování demokratických principů v zemi.) Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo zrealizováno (dvě jako televizní adaptace). K publikování se vrátila po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary (2001, Státní cena za literaturu 2002) a novelou Jozova Hanule (2002).

Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 film Želary.

Po úspěchu knih i filmu vyšly Květě Legátové krátce po sobě dvě sbírky rozhlasových her (Pro každého nebe, Labyrint 2003 a Posedlá a jiné hry, Paseka 2004) a kniha rozhovorů s Dorou Kaprálovou Návraty do Želar (Host 2005). Nejnovější knihou je soubor čtyř téměř detektivních próz Nic není tak prosté (Pistorius, 2006).

Autorčina díla

Postavičky
Korda Dabrová (1961) - román pro děti
Želary (2001) - povídkový soubor
Jozova Hanule (2002) - novela
Návraty do Želar (2005)
Nic není tak prosté (2006)
Pro každého nebe

Další autoři daného období

Halina Pawlowská (1955- žije) - významná novinářka, modrátorka, scenáristka soubor povídek: Díky za každé dobré ráno, Proč jsem se neoběsila, Zaoufalé ženy dělají zoufalé věci, Hroši nepláčou
Bára Nesvadbová – Bestiář
Simona Moniová – Deník citového vyděrače, Hříšný kanec, Matka v krizi
Vlastimil Vondruška – Olomoucký bestiář, Prokletí brněnských řeholníků, Adventní kletba, Zdislava a ztracená relikvie
Lenka Lanczová – dívčí romány, Tři na lásku, Stopa v mém srdci, Mokrá louka, Past na kočku, Oranžové blues, Zlodějka snů, Tajná láska
Michal Viewegh - Román pro muže, Báječná léta pod psa, Román pro muže, Výchova dívek v čechách

Typická ukázka z díla

Ráno se odehrávala každodenní surovost. Budila jsem se velmi brzo. I když se Joza snažil vstát co nejtišeji,nebylo to nic platné, odcházelo s ním i jeho teplo. Někdy jsem byla vzhůru už před ním a na kukačkách jsem odečítala čas, který mi ještě patří, než bude mé hnízdo rozmetáno. Braly to tryskem.

Hodnocení čtenářského deníku Květa Legátová - Jozova Hanule

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Andrea
  28. prosinec 2012
  15 019×
  1388 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k čtenářskému deníku Květa Legátová - Jozova Hanule