Vančura, Vladislav - Obrazy z dějin národa českého - kapitola Kosmas

kapitola Kosmas

Vladislav Vančura
* 23. 6. 1891 + 1. 6. 1942
Lékař, spisovatel, filmový scénárista a režisér. Jeho literární tvorba patří k vrcholům českého písemnictví. Na Zbraslavi si po svatbě otevřeli spolu s manželkou (rovněž lékařkou) praktickou ordinaci v pronajatých prostorech. V roce 1928 se přestěhovali do své nové vily (arch. Krejcar), kde Vančura napsal svá nejlepší díla. V době heydrichiády byl zatčen a popraven.

Kosmova kronika podávává přehled českých dějin od nejstarších dob po Kosmovu současnost. Přináší řadu údajů nejrůznějšího typu mj. i ústní, jinak nedoložená „bájivá vyprávění starců“ (obsahující pověsti o nejstarších přemyslovských panovnících). Jako historik není Kosmas objektivní – nezmiňuje se téměř o staroslověnské vzdělanosti, oceňuje především ty panovníky, kteří se nedostávali do rozporu s církví. S nevolí pohlíží na vše , co oslabovalo panovnickou moc a tím i český stát (důležitým podnětem pro vznik díla byly nepochybně mocenské střety, jichž byl Kosmas za svého života svědkem). Ačkoli tedy kronika sleduje také cíle výchovné a agitační, zůstává především dílem literárním. Kosmas není moralizátor a suchý vzdělanec, dokáže zajímavě vyprávět a rád se nechá vyprávěním unášet: lakonické záznamy střídá s barvitým líčením prostředí a postav, události a děje domýšlí do ucelených příběhů, s chutí připomene zajímavou historku, užívá humor a ironii. Jeho vzdělanost dokládají časoměrné verše, jimiž prokládá prózu, a četné odkazy k antickým a středověkým spisovatelům.

Příběh se odehrává ve 12. století. Kosmas je kanovníkem ( to je významná církevní funkce) a žije ve svém domě se svojí ženou Božetěchou a písařem Brunem. Kosmovou zálibou jsou knihy, které sám i sepisuje. Má rád nejen dobré jídlo, ale i nejrůznější příběhy a povídačky. Jejich zdrojem jsou tři chudí starci (dva váleční zbrojnoši a uprchlý otrok), které si zve do svého domu a kteří mu za stravu vypráví nejrůznější povídačky . Časté rozpravy však ruší jeho přítele Bruna, který opisuje světské knihy. Také Kosmově ženě se příliš nezamlouvaly časté návštěvy zablešených starců v jejich domě, a tak jednoho dne byli starci vyprovozeni od Kosmových dveří holemi. Jednou navštívil Kosmu mnich vyhnaný z kláštera, který mu za teplou polévku přenechá velmi důležité svitky. Výpraskem zubožení starci se nakonec dobelhali až na pole jednoho žida, kde nejstarší ze starců umírá. Ještě před svou smrtí však žida prokleje. Žid ve snaze odčinit prokletí pozve ostatní do svého domu a tam jim naloží mnoho jídla. Mezitím Božetěcha vážně onemocněla. Její stav se neustále zhoršoval. Kanovník Kosmas byl v té době požádán svými kolegy, aby jel do Prahy urgovat za jejich peníze, které kanovníci již delší dobu neobdrželi. Kosmas, ale místo do Prahy zamířil na místo soutoku Labe s Vltavou, tedy do Mělníka za svým dlouholetým přítelem Šebířem. (Šebíř byl probořt mělnického kostela.) Tam zůstal Kosmas několik dní. Oba muži po tuto dobu zavzpomínali na svá mládí a vyměnili si své zkušenosti týkající se společného koníčka, tj. psaní knih. Když se Kosmas posléze vrátil domů, navštívil ho jeden ze tří starců, konkrétně uprchlý otrok, a nabídl Kosmovi sochu, kterou našli při hledání pokladu na hřbitově. Kosmas se slovy, že je to pohanská modla, vyžene muže opět holí. Zanedlouho potom jeho žena Božetěcha umírá. Kanovník zdrcen touto skutečností je jak smyslů zbavený a hlavou se mu honí nesmyslné myšlenky. Světlou chvilkou jeho chmurných dnů je návštěva starého přítele Šebíře, který se snaží Kosmu dostat zpět do života. Po dlouhé rozpravě mezi sebe zavolali i Bruna. To se ze začátku Šebířovi příliš nelíbilo, ale nakonec souhlasil. Po chvíli Kosmas vytáhl velkou knihu. Byla to kronika. Potom začal předčítat začátek knihy. Mezitím se dva váleční veteráni a bývalý otrok vrací opět na židovo pole, aby si natrhali nějaké ovoce, ale byli přistiženi. Dvěma se podařilo utéci, ale ten nejstarší a nejpomalejší byl polapen a vyslýchán. Po chvíli se přišlo i na mrtvolu zakopanou na zahradě a i na ostatní skutky, které mají tito tři na svědomí. Kapitola končí tím, že Kosmas se Šebířem vyřeší poslední spor kroniky týkající se Sázavského kostela a pak zhodnotí tuto Kroniku nejstarších dějin s obdivem a úctou.

Hodnocení čtenářského deníku Vančura, Vladislav - Obrazy z dějin národa českého - kapitola Kosmas

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  27. červenec 2008
  3 154×
  650 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Vančura, Vladislav - Obrazy z dějin národa českého - kapitola Kosmas