Olympijské hry ve Starověku

Žádný starověký národ nepřisuzoval sportu takový význam jako Řekové. Pojem sport v sobě zahrnoval soutěžení a byl považován za součást výchovy mladých mužů - snad to byly pozůstatky starodávných rituálů, které měly ověřovat odvahu, chrabrost a válečnické schopnosti. Ve velmi rané řecké historii byla proto zavedena spojnice mezi náboženskými festivaly a soutěžními sportovními událostmi. Obojí se konalo ve velkých svatyních jak mimo města, tak v ústředních městských státech.
V literatuře je možné najít celou řadu odkazů k významným sportovním kláním starověkého řeckého světa: jsou zde zmíněny slavné Olympijské hry pořádané na počest boha Dia, Pýthijské hry pořádané v Delfách na počest boha Apollóna, Nemejské hry oslavující v Nemeji vládce bohů Dia a upomínající Héraklovy skutky, Isthmické hry pořádané v Poseidónově svatyni na Isthmu a spoustu dalších sportovních klání.

Vraťme se však k olympijským hrám. První olympijské hry se oficiálně konaly v roce 776 př. n. l. Tento rok však pravděpodobně není rokem vzniku her, ale rokem, kdy se poprvé začala zaznamenávat jména vítězů a vést o hrách chronologické záznamy. Pořádaly se k poctě boha Dia. Byla to vždy velká událost, kde nejen sportovci předváděli své sportovní umění, ale i básníci, filosofové a dějepisci přednášeli svá díla. Hry také přilákaly noho kupců a řemeslníků. Název dostaly podle řeckého města Olympie, kde probíhaly. Stejně jako dnes se konaly jednou za čtyři roky koncem léta, v době našeho srpna a září. Období mezi hrami se nazývalo olympiáda.
Zpočátku hry zahrnovaly jen jedinou soutěž, běžecký závod. Postupně se pak jejich program rozšířil o zápas, pěstní zápas, pětiboj, běh v plné zbroji, jezdecké a další soutěže. původně se sjížděli změřit síly pouze zástupci Řeků. Asi v roce 736 př. n. l. je zde zaznamenán i soutěžící z cizí země. V období soutěžení bylo vyhlášeno "olympijské příměří" zvané také "Boží mír". Pokud jej některá země porušila, byla ze soutěží vyloučena na několik let.

Hry byly z počátku přístupné pouze svobodným řeckým občanům. Přísná nařízení zakazovala přístup do Olympie během her hlavně ženám. I přes tento zákaz však Calipatura, matka jednoho z atletů, porušila tento zákaz a v přestrojení za muže se na stadion vydala. Tato lest však byla prozrazena a Calipatura byla odsouzena k smrti. Později však byla od omilostněna vzhledem k honosnému původu. Od této doby se však museli soutěžící dostavovat na stadión nazí, aby se podobným prohřeškům předešlo. Ani mnozí pozorovatelé nesměli být oblečeni. Pokud ano, pak jen do půl těla.

Hry, které dosáhly největšího rozkvětu kolem roku 350 př.n.l. prudce změnily svůj ráz po dobytí Makedonie Římany v roce 146 př.n.l. Byly zpřístupněny všem a zároveň se objevily další olympijské disciplíny, jako třeba závod vozů, gladiátorské zápasy a boj mužů proti zvířatům.

Sám císař Nero se stal olympijským vítězem v závodě dvojspřeží, a to proto, že ostatní soutěžící během závodu přitáhli opratě, jelikož si byli vědomi, že při případném vítězství nad císařem by byli odsouzeni k smrti.
I přesto, že hry nebyly tak férové jako kdysi, měly nadále neobyčejný úspěch. Tak jako se však olympijské hry zrodily k pobavení bohů, tak kvůli bohům zanikly. Po letech bojů se začalo konečně na území Řecka prosazovat křesťanství a císař Theodorius I., jenž považoval olympijské hry za pozůstatek pohanství, rozhodl o jejich zrušení. 286. hry, které se konaly roku 393 našeho letopočtu tak byly poslední. Znovuzrození se olympijská myšlenka dožila až o 11 let později, mezi lety 1875 a 1881.

Hodnocení referátu Olympijské hry ve Starověku

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 063×
  557 slov

Komentáře k referátu Olympijské hry ve Starověku

alik
Velká pomoc,ale nenašla jsem,jak byl dlouhý stadion.Jinak
...
Suprové