Velká francouzská revoluce

VFR v dějinách někdy také označována jako Velká buržoazní revoluce, též jako Revoluce třetího stavu. Jednoznačným cílem revoluce bylo zlikvidovat středověké dělení obyvatelstva, společnosti na stavy a vytvořit tak demokratickou občanskou společnost postavenou na rovnoprávnosti lidí, snaha, aby si lidé byli rovni před zákonem.

Již v 17. století proběhly revoluce např. v Anglii a v Nizozemí.
Francie v 18. století: Poměry ve Francii byly pravým vzorem absolutistické monarchie, který byl vytvořen královským rodem Bourbonů. Na trůn se dostává Ludvík XVI., ze jehož vlády došlo k dalšímu upevnění absolutistické moci. Řídil se heslem: „Po nás potopa.“ Francouzská společnost se v té době dělila na tři stavy: 1. stav – církev; 2. stav – šlechta a ta se dělila na dvě kategorie – na dvorskou (úředníci, ministři) a na provinční (byla reprezentována typem podnikatelské šlechty, vytvářela užitné hodnoty, vlastnila manufaktury); 3. stav – svobodní rolníci, měšťané - bankéři, obchodníci. 1. a 2. stav byli tzv. privilegovaní, což znamená, že nemuseli platit daně. 3. stav byli neprivilegovaní – zatíženi daněmi. Situace se vyhrotila 1788, kdy byl neúspěch v severní Americe násoben se špatnou úrodou, kvůli čemuž zavládl ve Francii hlad. Francouzská pokladna vyhlásila bankrot. Z tohoto důvodu byly do Versailles na květen 1789 (po 175 letech) svolány tzv. generální stavy (zástupci všech tří stavů – duchovenstvo, šlechta a měšťané), aby jednali o tom, co s prázdnou pokladnou. 17. 6. 1789 zástupci třetího stavu rozpustili generální stavy a sami se prohlásili za Národní shromáždění. Signálem zahajujícím první období revoluce (1789 – 92) bylo 14. 7. 1789 dobytí Bastily, královského vězení; absolutismus byl svržen, stavovské zřízení zrušeno, bylo vydáno Prohlášení práv lidských a občanských. Tento letopočet slaven dodnes jako státní svátek ve Francii.
1. fáze VFR: (14. 7. 1789 – 10. 8. 1792) V čele revoluce stáli feanti.
2. fáze VFR: (10. 8. 1792 – 02. 7. 1793) V čele revoluce stáli girondisté.
3. fáze VFR: (02. 7. 1793 – 27. 7. 1794) V čele revoluce stáli jakobíni.
Heslem revoluce: fratemité – egalité – liberté = volnost, rovnost, bratrství.
V 1. fázi se k revoluce přidal také panovník L. XVI., který připojil svou bílou královskou barvu k barvám červené a modré, se k revoluce přidal také panovník L. XVI., který připojil svou bílou královskou barvu k barvám červené a modré, čímž vznikla světoznámá trikolóra VFR. Z národního shromáždění vzniká Ústavodárné shromáždění, jehož cílem je příprava ústavy. V čele stáli tedy feanti – zástupci špiček třetího stavu. ÚS vydává v srpnu 1789 zákon: Deklarace práv člověka a občana (Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnoprávnými) – splněn hlavní cíl revoluce. Na konci roku byla provedena územně správní reforma, veškeré území Francie bylo rozděleno na departamenty. Byly zavedeny papírové peníze. V roce 1790 byl vydán Dekret o zrušení šlechtictví. Zrušeno rozdělení společnosti na stavy, všichni obyvatelé Francie se stali rovnoprávnými (včetně krále). Tento dekret vyvolal samozřejmě odpor ze strany krále. Rozhodl se se svou manželkou Marií Antoinettou (dcera Marie Terezie) uprchnout do Rakouska, útěk se ale nezdařil a královská rodina byla zadržena a uvězněna. 13. 9. 1791 byla vydána první ústava v dějinách Francie – Francie se stala konstituční monarchií, přestože měla krále v domácím vězení. Roku 1792 revoluční Francie vyhlásila válku Rakousku. Začala první koaliční válka monarchistické Evropy proti revoluční Francii. Po francouzské revoluci z r. 1789 se Rakousko, Prusko a ostatní evropské státy chovaly zpočátku neutrálně. Ale situace byla stále napjatější, neboť Evropa se obávala dalšího rozšíření revoluce. Válka znamenala porážku francouzské armády a katastrofální následky. Ve Francii opět vypukla nespokojenost, která vyvrcholila 10. srpna 1792, kdy byli svrženi feanti a na jejich místa nastoupily girondisté. 2. fáze revoluce: Při nástupu girondistů byl vyhlášen stav vlasti v nebezpečí, proto se snažili zastavit válečné konflikty. Výsledky byly poměrně brzy známy, neboť Dělostřeleckým soubojem u Valmy (tzv. kanonáda u Valmy) mezi spojeneckou intervenční armádou a francouzskými, většinou dobrovolnickými jednotkami zastavila revoluční armáda poprvé útok Pruska a Rakouska. Vítězství bylo pro Francouze velkou morální podporou. Ústavodárné shromáždění se přejmenovalo na tzv. Konvent, jehož opatření vešla brzy ve známost: 22. 9. 1792 byla vyhlášena republika, první v pořadí. Král je automaticky zbaven titulu a přestává existovat. (Král byl v lednu 1973 popraven). Na popravu reagovali povstáním tzv. royalisté, přívrženci krále. Jejich povstání bylo potlačeno. Ve snaze o vývoz revoluce vznikly nové válečné výboje. Válka opět prohlubovala ekonomické problémy, které vyvrcholili třetí revolucí. Girondisté svrženi a zahájena třetí fáze revoluce. Tentokrát se do čela dostávají tzv. jakobíni (Scházeli se v kostele sv. Jakuba). Jakobíni byli radikálové, šlo jim o čistý průběh revoluce, v jejímž zájmu rozpoutali revoluční teror. Vznikl zákon o podezřelých, počet odpůrců tak stoupal. 24. října byla popravena M. Antoinette. Vznikl Výbor pro veřejné blaho. Následovala řada poprav. Revoluce začala požírat vlastní děti. Např. Marat – zavražděn v lázních, Danton - zatčen, obviněn z korupce a jednání s nepřítelem, popraven. 27. 7. 1794 vznikla další povstání proti jakobínům. Povstalci dobyli Konvent, zastřelili jeho předsedu Robespiera. Podle změněného kalendáře ve Francii bylo povstání označeno jako thermidoriánská reakce. Tentokrát šlo o zástupce finančníků a velkých podniků. Celá revoluce nastolila především nový společenský systém a všichni si byli rovni před zákonem.
Nástup Napoleona a napoleonské války: Po revoluci byli pronásledováni jakobíni a royalisté. Royalisté totiž nejvíce ohrožovali vládu Konventu. V Paříži došlo ke vzpouře Royalistů a k potlačení byl přizván Napoleon Bonaparte (Narozen v korsickém Ajacciu, povýšen do hodnosti generála.). Konvent zřídil novou vládu – pětičlenné direktorium. Napoleon se stal jedním z členů. V roce 1795 vydal konvent novou ústavu – Francie zůstala nadále republikou a došlo ke změně volebního práva. Zaveden byl volební census, tzn., že volit mohli pouze ti, kteří platili daně. Nemajetní tím pádem nemohli volit. 1796 – válka Francie s Rakouskem, tehdy se proti Františkovi II. postavil Napoleon, N. zvítězil a stal se teď velmi vlivným. V roce 1799 táhl se svými vojsky do Egypta, který byl velkou obchodní křižovatkou – majetek Anglie. Zde byl ale Napoleon poražen a utíká zpět do Francie. 9. 11. 1799 se prohlásil za 1. konsula Francie (stal se vlastně diktátorem) a vyvrcholení přichází o pět let později, kdy se roku 1804 nechává po tajné dohodě s papežem korunovat císařem, čímž končí období první republiky. Napoleon chtěl vybudovat impérium a ihned se zaměřil na Anglii. 1805 bitva u Trafalgaru - 21. 10. 1805 byla u Trafalgaru svedena námořní bitva, v níž britské loďstvo pod velením admirála H. Nelsona porazilo francouzsko-španělské loďstvo. Nelson zabit. V tomtéž roce se odehrála bitva tří císařů, kdy Napoleon zvítězil nad rakouským císařem Františkem II. a ruským carem Alexandrem I. Vítězstvím u Slavkova donutil Napoleon I. Bonaparte Rakousko k podpisu Bratislavského míru. Velkou tíhu neslo Rakousko, neboť se svatá říše římská rozpadla (1806), František přestává být císařem, korunován na panovníka Rakouska – z II. na Františka I. Po rozpadu Sv. říše římské vytvořil Napoleon tzv. Rýnský spolek – seskupení severoněmeckých států v čele s Francií. V roce 1806 vyhlásil Napoleon v Berlíně tzv. kontinentální systém – přikázal panovníkům evropských zemí zakázat dovoz anglického zboží do Evropy. Úspěšnost tohoto systému byla pouze částečná. Např. Rusko systém nikdy neplnilo. Sňatkovou politikou se Fr. I. rozhodl vylepšit si vztahy s Napoleonem – dcera Fr. I. Marie Luisa + Napoleon. (Přerušena láska mezi Napoleonem a jeho láskou Josefínou). S Marií měl syna Napoleona II., zvaného Orlík. Roku 1812 započalo tažení do Ruska, příprava na tažení byla poměrně dlouhá, Napoleon chtěl porazit ruského cara. Proti němu stanul ruský maršál Kutuzov. V Rusku Napoleon doplatil na zimu a ruskou bojovou taktiku. Rusové totiž obětovali Moskvu a vypálili ji. Druhý plán spočíval v donucení Napoleona, aby se zpátky vracel stejnou cestou. Proběhla bitva u Borodina, která měla nerozhodný výsledek, Napoleon utekl. V Polsku pak vykládal o výhře, uchýlil se do Německa. Kupodivu brzy sestavil novou armádu, s kterou se pouští 19. 10. 1813 do bitvy u Lipska (bitva národů), kde se Napoleon postavil proti Prusům, Rusům, Belgii, Rakušanům a Angličanům. Napoleon byl poražen, zajat a eskortován do vyhnanství na ostrov Elba. Ve Francii se obnovila monarchie – Bourboni = restaurace Bourbonů. Na trůn nastupuje Ludvík XVIII. Do Francie se navraceli emigranti. Byly vypsány volby, které dopadly dobře pro emigranty – royalisty. Vše co zavedl Napoleon bylo zrušeno. Po L. XVIII. nastoupil na trůn Karel X. – velké protesty, neboť vydal tzv. ordonace – zákaz svobody tisku, změny ve volebním řádu, 1830 povstání v Paříži. Na trůn se dostává Ludvík Filip I. – byl docela oblíbený, zaštítil samostatnost Belgie, která byla součástí Holandska. 1834 – velká povstání za republiku v Paříži a v Lyonu, král ale udržen. Zpět k Napoleonovi: Ten se vrátil 1815 do Paříže, svrhl L. XVIII. Napoleon má podporu svého vojska, formuje novou armádu. Tato doba označována jako 100 denní císařství. V roce 1815, 18. 6. – Waterloo, Napoleon se utkal s Prusy a Angličany pod vedením gen. Wellingtona. Napoleon byl poražen, a to znamenalo jeho definitivní konec. Byl zajat a poslán na sv. Helenu (Atlantik), po šesti letech umírá. K činům Napoleona se v Evropě přihlíželo kriticky.

Vídeňský kongres: Probíhal již před bitvou u Waterloo, po válce obnoven. Hlavním představitelem byl Metternich. Angličané, Rusové, Prusové a Rakušané x Francie. Francii stanoveny válečné reparace. Obnova absolutistické monarchie. Další podmínkou je přerozdělení území. Některá území připadla Německu. Itálie byla rozdělena na 3 území. Jih Francouzů. Střed církevní stát. Sever získalo Rakousko. Švýcarsku byla přiznána neutralita. Polsko vlastně neexistovalo, neboˇv důsledku tzv. trojího dělení Polska připadla část Rusku, část Prusku a něco málo získalo Rakousko. Poláci usilovali opět o zřízení republiky a hledali spojenectví s Napoleonem. Rýnský spolek byl rozpuštěn a místo něho vznikl Německý spolek, který tvořilo 34 států + 4 hanzovní svobodná města – měla své vlastní zákonodárství. Tento spolek měl společnou ústavu a společný sněm. Předsednictví mělo Rakousko. Tímto spolkem ale vzniká soupeření mezi Rakouskem a Pruskem. Na druhé straně ještě neexistuje jednotný něm. stát, což vyvolalo pozdější problémy. Díky Vídeňskému kongresu byla obnovena monarchie téměř v celé Evropě. Vznik Svaté aliance – spolek papeže a císařů s cílem zabránit revolucím a udržet status absolutistické monarchie.

Hodnocení referátu Velká francouzská revoluce

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 646×
  1606 slov

Komentáře k referátu Velká francouzská revoluce