Zakladatelé Egyptologie

Obsah:
I.Úvod
II. 1.Belzoni-horlivý sběratel
2.Champollion-šťastný luštitel
3.Lepsius-pečlivý pořadatel
4.Mariette-odpovědný uchovatel
5.Sir Fliders Petrie-neúnavný budovatel
6.H.Carter-šťastný objevitel
III.Závěr
IV. Použitá literatura
V. Poznámky 

I.Úvod
Člověk se celý život snaží dovědět se a naučit něco víc než ostatní. A jak jinak by se mohl poučit, než z nepříjemných situací a prožitků. Vždyť ne nadarmo se říká: ,,Jednou si z toho vezmeš ponaučení“. Lidé se tedy učí z minulosti. K tomu stačí zavzpomínat si, ale jak máme vzpomínat třeba na lidi, kteří žili svůj život před tisíci a tisíci lety? K tomu nám slouží památky a písemné texty. Ne každý dokáže pochopit a také přečíst tyto starožitnosti. Proto je potřeba vědců, kteří dokáží publikovat svoji práci i pro veřejnost, tedy pro laiky. Egyptská říše vznikla jako nejstarší na Zemi okolo 3100 let před Kristem. Myslím si, že pro všechny ať už zájemce nebo pouhé čtenáře je dobré vědět, kdo nám pomohl zprostředkovat nesčetné množství informací o této říši, kterou si samozřejmě nemůže nikdo pamatovat, ale která by nám mohla pomoci třeba jen trochu pochopit naši budoucnost. Proto se v této práci snažím seřadit a uvést nejdůležitější odborníky na tuto tématiku, kteří se zasloužili o založení nového oboru archeologie-egyptologie. Tedy zakladatelé egyptologie, jejich život a hlavně výsledek jejich práce. Bylo jich samozřejmě hodně a třeba mnozí z vás by se mnou po přečtení této práce zas až tolik nesouhlasili, ale opravdu si myslím, že budu schopná úkol, který jsem si dala za cíl, splnit.
K tématu jsem se pokusila sehnat co nejvíce knih, z kterých bych mohla čerpat informace. Začnu knihou, o které si myslím, že mi pomůže nejvíce. Je to kniha s názvem V zemi sfing a pyramid od autora Miloše Biče. Tento autor napsal o egyptské tématice mnoho knih a právě v této by měl popsat a stručně shrnout poznatky o Starověkém Egyptě a archeologech, kteří se jako první začali o tuto historii zajímat. Doufám, že mi pomůže seřadit a pochopit, kdo a v čem proslul v egyptologii.
Další ,,pomocnicí“ mi snad ,bude kniha Zapomenutý faraón od německého spisovatele Philippa Vandenberga. Jak již název napomíná,měla by vyprávět o nejslavnějším archeologickém objevu v historii. Tedy objevu Tutanchamona a jeho bohatství. O to se zasloužil, jak jistě mnozí ví, anglický archeolog Hovard Carter. Proto doufám, že v této knize bude shrnut i život tohoto vědce.
Kniha od dalšího německého spisovatele Ericha von Dänikena - Oči sfingy mě zatím nadchla spíše obalem, než textem. Nevím přesně, co mohu od této knihy při svém tématu očekávat a tudíž ani nevím, jak zatím tuto knihu představit.
Český spisovatel Miroslav Verner a jeho kniha Pyrmidy – tajemství minulosti. Pyramidy jsou vlastně pomalu nejstarší památky na Zemi a také poutají největší zájem lidí. Proto snad v této knize budou popsány nejen tyto obrovské hrobky, ale i lidé, kteří je jako první objevili a prozkoumali.
Jako poslední se mi do ruky dostala kniha od autorky Joyce Tyldesley – Dcery bohyně Isis. Ani o této publikaci nemohu podat přesnější informace. Rovněž spoléhám na autorku, že se alespoň slovem zmínila ve své knize o někom významném pro moji práci. I když samotný název mému mínění zatím neodpovídá. Pouze z těchto knih hodlám načerpat co nejvíce informací pro moji práci a věřím, že jsem si opravdu vybrala dobře.

II. 1. Belzoni-horlivý sběratel
Egyptologické bádání se v počátku podobalo sběratelství a často dokonce i rabování. Cenu mělo hlavně to, co se dalo odnést. Více než staré chrámy lidé hledali sochy a drobnější předměty. Ostatní se ničilo nebo nechávalo bez užitku stát. Mnohé se nenávratně ztratilo,to je pochopitelné, ale spousta věcí se také dostávala do muzeí a soukromých sbírek.K tzv. sběratelům náleží čestné místo Italovi Giovanni Baptistu Belzonimu.
Žil v letech 1778-1823. Narodil se v Padově v Itálii a do Egypta se dostal až po bouřlivém mládí.2, Nejdříve ho nešťastná láska málem přivedla do kláštera, ale naštěstí mu k tomuto způsobu života chyběla povaha. Jeho prudkost ho spíše hnala do různých konfliktních situací a také toužil využít svoji mimořádnou sílu. Proto se nechává najmou do Napoleonova vojska, kde moc dlouho nezůstal. Nevyhovovala mu vojenská kázeň. Nebyl totiž stvořen pro život, kde by mu někdo poroučel. I jeho povaha tomu odporovala – především hrdost a nepodřízenost. Poté pár let působil v cirkuse, kde si také našel svoji ženu. Byla s ním ochotna sdílet dobré i zlé. Toho zlého bylo ze začátku nesporně víc. Bídy si také užili dost.
Giovanni se ve svém volném čase věnoval technice a vynálezům. Sestrojil kolo na čerpání vody, které by se podle jeho názoru nejlépe využilo v Egyptě, kde by lidem byla usnadněna práce na polích. Proto se také rozhodl do Egypta odjet a toto kolo ukázat. Zjistil, že je dokonce 4x účinnější než to původní.3, Ovšem vladař Mohammad Alí – paša nechtěl lidem ulehčit práci, a tak se Belzoni ocitá bez peněz. Později se nechává najmout jako nosič pro Britské muzeum a má za úkol dopravit do Londýna sochu faraóna Rammesa II. z 19. dynastie. Je nutné ji dostat z Théb do Alexandrie a po moři do Londýna.4, S pomocí desítek Arabů se mu to opravdu podařilo. V dalších pěti letech byl dvorním dodavatelem muzea. Posílal do Anglie všechno, co mohl získat, ať to byl malinký skarabeus nebo monolitický obelisk. Roku 1820 dokonce uspořádal svoji vlastní výstavu toho, co získal v Egyptě a ještě ten rok vyšla jeho první kniha, jejíž název byl Narrative of the Operations within the Pyramids, Temples, Tombs and Excavations in Egypt and Nubie.5,
Činnost Belzoniho se sice nedá srovnat s prací dnešních archeologů, ale i on se o něco zasloužil. Přispěl ke dvěma významným objevům. V říjnu roku 1817 zahájil vykopávky v Údolí králů.6, Objevil hrobku faraóna Setchio I., otce velkého Rammesa II. I tato hrobka byla během staletí vykradena, ale Belzoni v ní našel překrásný alabastrový sarkofág, který je díky němu dnes vystavován v Londýně. O půl roku později, v březnu roku 1818, vnikl do Chafréovy pyramidy v Gíze.7, Pod vlivem učené knihy Pyramidographia astronoma Johna Greavse se soudilo, že tato pyramida nemá vchod. Ovšem Belzoni tuto domněnku vyvrátil poté, co vstup skutečně po vylámání několika kamenných kvádrů objevil. Belzoni prokázal, že pyramidy byly hrobkami či lépe náhrobky faraónů. To ale on sám nevěděl, spíše se domníval, že šlo o královské pokladnice.
Roku 1823 se Belzoni rozhodl najít pramen Nilu. Pokusil se proniknout do legendárního města Timbuktu, ale svůj cíl už nesplnil. Umírá v africké buši nedaleko vesničky Gvato mezi kanibaly.8,

2. Jean-Francois Champollion
Jean-Francois Champollion se narodil 23.prosince 1790 v jihofrancouzském městečku Figeac (department Dauphine).9, Už jako malý se Jean-Francois od ostatních dětí lišil barvou pleti, která mu později vynesla přezdívku Egypťan. Vynikal bystrostí a podnikavostí. Na svůj věk byl neobyčejně chytrý, už v pěti letech se naučil sám číst. A to tak, že srovnával texty modliteb, které uměl nazpaměť, s tištěnou formou. Jako sedmiletý poprvé slyšel o bájném Egyptu. Jeho bratr Jacques-Joseph ho vzal k sobě do Grenoblu, kde on sám vyučoval řečtinu. Umožnil tak Champollionovi dosáhnout lepšího vzdělání, kterého by se mu jinak nedostalo.10,
Jean-Francois uměl už v devíti letech latinsky a řecky a ve svých jedenácti dokázal číst Starý zákon hebrejsky. Ve třinácti přidal ještě arabštinu, syrštinu, kaldejštinu a koptštinu. Koptsky si dokonce psal deník, aby se v této řeči lépe zdokonalil a nezapomněl ji. Později přibral ještě perštinu a čínštinu pro rozptýlení. Vším tím sledoval svůj životní cíl: rozluštit egyptské hieroglyfy.11,
Roku 1809 byl jako devatenáctiletý jmenován univerzitním profesorem. Hodně lidí mu to tenkrát nepřálo a závidělo mu. Proto dosáhli jeho vyloučení z univerzity a odebrání stipendia. Tím se ocitl bez peněz a musel se plně spolehnout na svého bratra. R. 1816 začal neúnavně pracovat na velkém francouzsko-koptském slovníku. Nakonec ho dokončil s rozsahem přes tisíc stran. R. 1822 uveřejnil své pojednání, které se stalo základem jeho rozluštění egyptských hieroglyfů: Lettre á M.Dacier relative á l´alphabet des hiéroglyphes phonétiques.12, Bon-Joseph Dacier byl klasický filosof a Champollionův přítel. Předložil dopis Francouzské akademii, a tak 23.září mohl Champollion předstoupit se svojí teorií a zdůvodnit její správnost. Východiskem jeho práce bylo srovnání řeckého a egyptského textu na Rosettské desce. Připravil i rozsáhlou mluvnici egyptštiny Grammaire Égyptienne, Paris 1836-41. Tato mluvnice však byla vydaná až po jeho smrti. Po jeho smrti pokračovali další vědci v jeho stopách, např. Ital Rosellini, Holanďan Leemans, Francouz de Rougé, Němci Lepsius a Brugsch aj. Z českých vědců navázal na jeho teorie také František Lexa, profesor Karlovy univerzity v Praze (1876-1960), který napsal mnohosvazkovou démotickou gramatiku.13,
Champollion se vrcholného uznání svého díla dočkal. R. 1827 se stal správcem egyptského oddělení v Louvru a r. 1829 byla pro něho zřízena první stolice egyptologie v Collége de France. Mohl také cestovat do srdce země, která mu byla po celý život tak blízká. R. 1828 byl postaven do čela výpravy, která prošla celý Egypt od severu na jih. Obdivovali sutiny dávného Mennoferu, objevili dva dosud neznámé chrámy v Mitrahíně, navštívili Sakkáru, Tell el-Amarnu a Denderu.
Champollion zemřel r. 1832, tři roky po návratu, úplně vyčerpán nadlidskou prací, při níž neznal odpočinku. Přesto dokázal položit pevné základy egyptologie.14,

3. Lepsius – pečlivý uchovatel
Zásluhou početného zástupu ,,sběratelů“ narůstaly sbírky staroegyptských památek v nejrůznějších muzeích světa, ale bohatý materiál zůstával vědecky neroztříděn. První, kdo se pokusil o systematické zpracování získaného materiálu, byl Richard Lepsius ( 1810-1884 ).Byl to syn zemského rady z Naumburku v Saale. Platil za nejpřednější archeology v Německu.Trochu ješitný člověk, ale schopný se nadchnout pro danou věc, skeptický a zatvrzelý, zároveň však galantní švihák.15, Tak to byl právě Lepsius. Už ve svých 32 letech se stal mimořádným profesorem berlínské univerzity. Ačkoli sám neuměl číst hieroglyfy, začal se zajímat o studia francouzského egyptologa Jeana-Francoise Champolliona, který sám pronikl před lety do tajů egyptského písma a rozluštil význam hieroglyfů. Lepsius nejdříve pomocí své intuice a o tři roky později i pomocí své vlastní vzdělanosti, kdy se naučil číst hieroglyfy, vytušil, že překlady nebudou přece jen tak přesné. Lepsius doplnil Champollionův překladatelský odkaz velice důležitou poznámkou: hieroglyfy nejsou pouze zkratky, ale zároveň znaky pro hlásky a slabiky.16, Po tomto poznání Lepsius s cílevědomou zarputilostí zkopíroval a přeložil téměř všechny egyptské texty, které byly tou dobou v Evropě přístupné. Roku 1842 se rozhodl pruský král Bedřich Wilhelm IV. poslat vědeckou výpravu do Egypta.Vedoucím byl určen právě Lepsius.17, Král měl jen jediné přání, aby na největší pyramidě – Chufuově byla deska s jeho jménem. To se mu také splnilo. Výprava posílala zpět do Německa vše, co objevila, a tak během několika let se do Evropy dostalo na dvěstě beden starožitností.
Lepsius navštívil v Egyptě město Mennofar ( Menfida ) a Véset ( Théby ). Stal se objevitelem Staré říše ( 2635-2155 př.n.l. ) a svůj objev doložil nesčetnými důkazy.18, Také našel pozůstatky 30-ti neznámých pyramid. Ke zvláštním objevům u Lepsia patří labyrint, který byl už podle Hérodota ( řecký historik a cestovatel ) větším divem egyptské architektury než samotné pyramidy. Byl prý postaven u umělého jezera a byla to stavba o veliké rozloze s 1500-ti místnostmi. Ovšem v 19.století o tomto divu nebylo ani památky a spousta lidí se jej marně pokoušela objevit. Lepsius předpokládal, že toto místo se nachází ve Fajjúmské oáze u Karunského jezera, které podle něj mělo plnit účel dávného uměle zbudovaného jezera. Bylo tu ale dost nepřesností, které daly podnět k přezkoumání objevu. Pracovalo na tom mnoho vynikajících vědců s pomocí nejmodernější techniky.Ti ale došli k názoru, že toto místo není hrobkou s 1500-ti místnostmi, a že se Lepsius zmýlil. To už se bohužel nikdy sám Lepsius nedozví. Zatím to není jasné ani egyptologům.19, Trvalou památkou na Lepsia je Egyptské muzeum v Berlíně, kam pod jménem pruské expedice posílal veškerou ,,kořist“. Byl také zakladatel egyptologie na univerzitě v Berlíně.
Richard Karl Lepsius zemřel v sedmdesáti čtyřech letech. Je považován za vůbec nejvýznamnější osobnost v dosavadních dějinách egyptologie. Výsledky práce publikované pod jeho vedením v dvanáctisvazkových Denkmäler aus Aegypten und Aethiopien představují pravděpodobně největší dosud vydané egyptologické dílo.20,

4. Marriette-odpovědný uchovatel
Auguste Marriette (1821-1881) se narodil v Boulogne. Roku 1850 pracoval jako vědecký asistent v Louvru. Malý, neposedný muž získal v uplynulých sedmi letech rozsáhlé znalosti o Egyptě. Hovořil plynně anglicky, francouzsky a arabsky. Dokázal přečíst hieroglyfy a mezi jeho záliby patřilo překládání staroegyptských textů.21,
Poprvé přijíždí do Egypta jako francouzský egyptolog vyslaný Pařížskou akademií věd za účelem nákupů koptských rukopisů.22, Úředníci ale nechtěli rukopisy jen tak vydat.Tvrdili, že je nutné mít doporučení od ředitele muzea v Káhiře, kde byly tyto rukopisy uloženy. Proto se Marriette musel v Egyptě zdržet a vyčkat několik dní. Pouhou náhodou se tedy ocitá v Sakkáře před hlavou Sfingy s kusem nápisu, který po překladu znamená Apis - posvátný býk faraónů. Takto vlastně začal podivný osud Marrietteho, který ho přivedl na známý objev v egyptské historii. Objevil pohřebiště býků spolu s jejich chrámem a svatyní. Bylo to 5.září 1852, kdy stanul před dvěma nedotčenými sarkofágy, o kterých se mylně domníval, že v nich skutečně najde mumie posvátných zvířat. Jeho zklamání bylo ovšem tak veliké, že po nezdaru, kdy našel pouze pár úlomků kostí, se vrací zpět do Paříže.23,
Tam se ale dlouho nezdržel. Připadalo mu už nesnesitelné snášet zatuchlý pach pařížského muzea, a tak se vrací opět zpět. V Egyptě už zůstává a na doporučení Ferdinanda Lessepse, budovatele Suezského průplavu, je mu r.1858 svěřen egyptskou vládou vrchní dohled nad veškerými vykopávkami. Pod jeho vedením se kopalo dokonce na čtyřiceti místech najednou.
Marriette byl také první egyptolog, který nechal všechny nálezy systematicky katalogizovat. Založil světoznámé Egyptské muzeum a roku 1879 obdržel titul paši. Podílel se také na libretu k opeře Aida, která byla složena Giuseppe Verdim na počest otevření Suezského průplavu.24,
Mezi nejznámější Marriettovy objevy patří tedy býčí pohřebiště v Mennoferu a nevyloupená hrobka velmože Ti (5.dynastie-Abúsír). Nejenže se zachovaly předměty denní potřeby, ale i stěny zdobené výjevy ze života tohoto šlechtice a jeho služebnictva. Marriette ve svých průzkumech pokračoval i jinde. Navštívil mimo jiné Karnak, Dér el-Bahrí a Edfů. Také se zasloužil o vydání Dekretu na ochranu památek. Dekret zaručoval, že v budoucnu se budou moci provádět vykopávky jen se svolením vlády a jen ona rozhodne o tom, co se ze země vyveze a co v zemi zůstane.25,
Marriette prozkoumal i Rachefův komplex, tenkrát ovšem v domnění, že patří k Velké sfinze. Tam se podařilo objevit slavnou dioritovou sochu trůnícího Rachefa, jehož hlavu chrání zezadu rozepjatými křídly sokolí bůh Hor. Dodneška patří k nejvýznamnějším exponátům Egyptského muzea v Káhiře.26,
Auguste Marriette zemřel jako slavná osobnost roku 1881 v Egyptě. Do své rodné vlasti se už nikdy nevrátil.


5. Sir Fliders Petrie-neúnavný budovatel
Nejúspěšnější a nejiniciativnější badatel byl bezesporu William Matthew Fliders Petrie. Za své celoživotní dílo obdržel titul Sir, i když mu původně nenáleželo. Narodil se 3.června 1853 v blízkosti Londýna a zemřel téměř v devadesáti letech, 28.července 1942.27, Už jeho otec, chemik a inženýr, pracoval v Egyptě u pyramid. Spolu se svým synem, rovněž chemikem a matematikem, chtěl podepřít teorie astronoma Charlese Piazzia Smytha. Nakonec tento plán stejně nebyl uskutečněn, ale Petriemu se v Egyptě natolik zalíbilo, že tam zůstal. Roku 1880 podniká první cestu po Egyptě, tentokrát už sám bez svého otce. Na chvíli se zdržel v Gíze, kde ještě provedl pár výpočtů a měření Velké pyramidy. Tyto výsledky jsou dokonce platné dodnes. Zjistil také, že Smythovi závěry jsou naprosto nesmyslné,ale kvůli otci to zatajoval. Svou práci a život popsal v knize Pyramids and Temples of Gizeh.28,
Petrie navždy zůstal věrný Egyptu. Sice po 46 letech neúnavné činnosti ukončil výzkumy a r.1926 odjel do Palestiny,která ho také vábila, ale jeho život tu byl přece jen a jen pro Egypt.
Objevil v deltě město Naukratis, kdysi ve starověku sídlo řeckých kolonialistů. Ze sutin Nebéši vykopal ramessovský chrám. U Kantary, kudy vedla cesta do Sýrie, objevil stopy po vojenském táboru žoldnéřů Psamteka I. a zjistil, že jde o místo, které Řekové nazývali Dafné a které známe ze Starého zákona jako Tachpanchés. Napsal samozřejmě i studie o svých výpravách. Přímo jako napínavou četbu lze označit jeho knihu Ten Years´Digging in Egypt (1881-1891). Rok nato byl jmenován univerzitním profesorem.29,
Roku 1889 se rozhodl prozkoumat vnitřek pyramidy krále Amennemhéta III. a jeho manželky (12.dynastie). Našel tam také pozůstatky po faraónově dceři Neferptah. Pyramida měla vchod na jihu, což bylo neobvyklé, a Petrieho to zprvu zmátlo. Ale nakonec tuto pozoruhodnost přisoudil k lepšímu zabezpečení proti vykradačům hrobů. Nález hrobky byl z pohledu vědy velkým úspěchem.30,
Za úžasný objev se považuje jeho rozdělení keramiky podle místa a doby zhotovení. Petrie napsal také mnoho knih a studií a svými objevy přispěl k rozvoji nejen egyptské archeologie, ale i archeologie celého Předního Orientu. Například prozkoumal jihopalestinské městečko Gezer. Leželo v blízkosti egyptských hranic na severu a bylo významným střediskem obchodu s Egyptem. Zachovalo se tam hodně původního zboží a výrobků, které mohl Petrie přesně rozlišit a zařadit podle jmen faraónů do přibližných období.31,
V Abúsíru byly roku 1893 nalezeny papyry, které mají pro dnešní dobu obrovskou jak historickou tak peněžní hodnotu. Část těchto papyrů se dostalo také do rukou Petriemu, který se jimi zabýval a překládal je. Dnes jsou papyry uchovány v Egyptském muzeu v Káhiře.
Archeologie se díky Siru Petriemu pohnula o notný kus dopředu a získala tak pevné základy.


6. Hovard Carter-šťastný objevitel
Hovard Carter (1873-1939) byl žákem významných učitelů W.M.Fliders Petrieho a Theodora Davise.32, Do Egypta byl vyslán lordem Tyssem-Amherstem jako sedmnáctiletý mladík, který se má otužit a naučit se samostatnosti. Později pracoval pro lorda Carnavona , plným jménem George Edwarda Stanhope Molyneuxe Herberta, pátého hraběte z Carnarvonu (1866-1923).27, S jeho pomocí a hlavně s jeho penězi si mohl dovolit nové vykopávky v Údolí králů. Mnoho lidí a nakonec i sám lord mu nevěřili, že by jeho práce někdy mohla přinést úspěch, protože Údolí už bylo doslova překopáno a jediné zrnko půdy nezůstalo na svém původním místě. Po roku, když pomalu vypršela jejich smlouva s egyptskými úřady, dal mu naposledy lord Carnarvon možnost něco najít. Carter za celý rok prozkoumal celé Údolí až po poslední zbytky cihlových domků pro dělníky. Chtěl se tak ujistit, že pro svůj sen, tedy objev nevykradeného hrobu Tutanchamona, udělal vše. A právě tehdy měl štěstí. Skutečně našel zapečetěné dveře něčí hrobky. Lord Carnarvon okamžitě odkoupil další práva na výzkum a jmenoval Cartera do čela archeologů.
Po prolomení pečetí 24.listopadu 1922 začali dělníci odklízet hromady suti a kamení. Po odnošení všech překážek se mohl konečně Carter podívat, co je uvnitř. Zmohl se jen na pohled se zatajeným dechem. Po odstranění dveří se všem naskytl úžasný pohled. Uviděl tři zlatým plechem potažená lůžka, čtyři královské vozy, rovněž pokryté zlatem , a spoustu dalších věcí, co měl faraón používat na onom světě. Po pečlivém uspořádání a spočítání jich bylo něco přes sedm set. Největší pozornost ale upoutaly třetí zapečetěné dveře, kde mohla být ukryta mumie. Ta se tam opravdu našla ve zlatem přes dva metry velikém sarkofágu složeném z pěti dílů. Trvalo něco přes dva roky než mohl Carter sarkofág otevřít a pohlédnout tváří v tvář faraónovi. Hlavu měl ukrytou ve zlaté posmrtné masce a hleděl na něj v celé své kráse. To byl zážitek, na který Carter do své smrti nezapomněl.33,
Práce v Údolí trvala téměř deset let, během nichž se Carter proslavil na celém světě. Dokázal totiž najít obrovský poklad krále Tutanchamona (1366-1357 př.n.l.), ukrytý ve třech místnostech spolu se sarkofágem faraóna. Jedinou obavou všech byla skutečnost, jestli bude v této době konzervace památek natolik vyspělá, aby se mohlo lidstvo tímto objevem kochat i nadále.
Hovard Carter umírá roku 1939 na podivnou nemoc a vyčerpání, které si způsobil neustálou prací a jenom krátkým spánkem při vykopávkách.34,
Památky faraóna 18.dynastie jsou uchovány v muzeu v Káhiře a v muzeích po Evropě. Objev Tutamchamunovy hrobky byl vědeckým úspěchem, který patří k těm nejpřednějším. Howard Carter se proslavil doslova ze dne na den jako šťastný objevitel. Obohatil tím egyptologii o dříve neznámé poznatky.

III. Závěr:
Tato práce měla za úkol seznámit veřejnost s nejvýznamnějšími egyptology té doby. Je jich samozřejmě mnohem více a nebyli to jen muži. I mnohé ženy zasvětily svůj život Egyptu a nesčetným tajemstvím, které tato země ukrývá. Ovšem na počátku egyptologie stanuli jenom muži ,a proto se o významných vědkyních v této práci nezmiňuji. Myslím si, že bude zapotřebí ještě hodně vzdělaných lidí, zapálených do historie, abychom úplně pochopili tuto civilizaci.
Určit přesně, kdo stál u vzniku a v egyptologii se proslavil, nebyl zrovna lehký úkol. Ne každý by po přečtení této práce mohl souhlasit s mým seřazením a přiblížením jednotlivých archeologů. Také mnohé nesrovnalosti v časových určeních a zkomoleninách jednotlivých egyptských jmen mé práci zrovna nepomohly. Pro časové rozdíly žádné vysvětlení nemám. Každý autor ve své knize asi čerpá z rozdílné literatury, a proto si myslím, že rozdíl například v uvedení: ,,Událost se stala 11.července 1836 a třeba událost se stala 20.července 1836“, zas není až tak podstatný a na výsledku to nic nemění. Pro vysvětlení různých výkladů staroegyptských jmen budu citovat autora Ericha von Dänikena: ,, V současnosti se hieroglyfické texty podávají v podobě müsli s jednou příchutí, ačkoli široká paleta možností jejich výkladů připomíná spíše celou chuťovou škálu. Navíc byly vcelku nedávno objeveny starodávné hieroglyfy, které přes Champollionův překladatelský a dešifrovací počin není možné přeložit.“ 35, Proto se liší výslovnost hlavně jmen králů a jednotlivých bohů. Problém nastává také v překládání těchto jmen do angličtiny a němčiny. Proto je nutné brát tyto údaje trochu s nadsázkou. Jinak se domnívám, že jsem vcelku vybrala opravdu nejdůležitější pány egyptologie, kteří stály u zrodu tohoto oboru a také jsem stručně uvedla, o co se asi zasloužili. Nedá se říci, kdo byl nejdůležitější, protože samozřejmě jejich jednotlivá práce navazuje na jinou a naopak.
Své poznatky jsem získala především z knihy Miloše Biče – V zemi sfing a pyramid. Tato kniha se ukázala jako dobrá, především v systematickém seřazení klíčových egyptologů a také jejich života. Jelikož je tato kniha o 500 stranách dost obsáhlá, stačilo mně pouze okolo 50 stran. Zbytek je samozřejmě také zajímavý, ale pro moje téma se moc nehodí.
Také jako velmi dobrý studijní materiál se mi nakonec hodila kniha od německého autora Ericha von Dänikena. Sice neobsahovala informace o všech archeologech, které tady uvádím, ale když už jsem něco nalezla, bylo to velmi podrobné. Z dalších zmíněních knih jsem sice také načerpala pár cenných věcí, ale nebyly až zas tak důležité. Většinou tyto knihy obsahovaly poznatky na jiná témata . Tedy nebyly pro mě moc potřebné.
Na úplný závěr ještě uvedu použití této práce do budoucnosti. Psala jsem ji s vědomím, že i kdyby mi snad na nic nebyla, přece jen mi pomůže v dalším studiu, jak na střední, tak později na vysoké škole. Dále může být využita v dějepisu jako pomůcka při vyučování. Rovněž se hodí pro jiné studenty, tedy může být zveřejněna na internetu nebo v místní knihovně. A kdyby přece jen nesplnila toto očekávání, doufám, že nadchne další studenty pro vytvoření nových seminárních prací, které budou jinak potřebné. Nakonec uvádím jedno staré egyptské přísloví:
,,Člověk se bojí času – a čas se bojí pyramid.“ 36,


VI. POUŽITÁ LITERATURA:
Bič, Miloš: V zemi sfing a pyramid , nakladatelství: ISE-edice OIKÚMENÉ, 1993
Däniken, von Erich: Oči sfingy , nakladatelství: Naše vojsko, 1995
Vandenberg, Philipp: Zapomenutý faraón , nakladatelství: Vyšehrad, 1987
Verner, Miroslav: Pyramidy-tajemství minulosti , nakladatelství: Academia, 1997


V. Poznámky:
1. Bič, Miloš: V zemi sfing a pyramid, str.68
2. Tamtéž, str.68
3. Tamtéž, str.68
4. Tamtéž, str.69
5. Tamtéž, str.69
6. Tamtéž, str.70
7. Tamtéž, str.70
8. Tamtéž, str.70
9. Tamtéž, str.101
10. Tamtéž, str.101
11. Tamtéž, str.102
12. Tamtéž, str.103
13. Tamtéž, str.104
14. Tamtéž, str.106
15. Däniken, von Erich: Oči sfingy, str.10
16. Tamtéž, str.13
17. Tamtéž, str.19
18. Tamtéž, str.20-21
19. Bič, Miloš: V zemi sfing a pyramid, str.78
20. Verner, Miroslav: Pyramidy-tajemství minulosti, str.201
21. Bič, Miloš: V zemi sfing a pyramid, str.78
22. Tamtéž, str.79
23. Tamtéž, str.80
24. Tamtéž, str.81
25. Tamtéž, str.81
26. Tamtéž, str.85
27. Tamtéž, str.78
28. Tamtéž, str.79
29. Tamtéž, str.80
30. Tamtéž, str.80
31. Tamtéž, str.81
32. Vandenberg, Philipp: Ztracený faraón, str.8-32
33. Tamtéž, str.101-129
34. Tamtéž, str.129-273
35. Däniken, von Erich: Oči sfingy, str.184
36. Tamtéž, str.129

Hodnocení referátu Zakladatelé Egyptologie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Kateřina Postupová
  28. prosinec 2012
  2 343×
  4050 slov

Komentáře k referátu Zakladatelé Egyptologie