28. prosinec 1895 se do historie zapsalo především kinematografií. Nové médizm, film, se zrodilo v okamžiku, kdy bratři Louis jean a Auguste Lumierovi předvedli v Indickém salónu Grand café první představení pro platící diváky. celkem se promítalo 11 filmů s přibližnou délkou trvání 1 minuta, celé představení tedy trvalo 20 minut. Louis a August pracovali v otcově továrně na fotografické přístroje v lyonu. Tam začali zdokonalovat kinetoskop thomase Alvy Edisona. 13. února 1894 patentovali svůj kinematograf, kombinaci kamery a projektoru.Jejich přístroj umožňuje rovnoměrné snímání a následné promítání s uspokojivým výsledkem.
19. března 1895 natáčel Louis Lumiere kinematografem první film, který zachycuje dělníky při odchodu z Lumierovi továrny.Použil k tomu již perforovaný první pás, který se vlastně používá dodnes ( ne však celuloidový), vyrobený ze speciálního papíru.
Zatímco první den vydělali bratři Lumierovi pouhých 33 franků, o několik týdnů později předváděli svůj program již 20krát denně a jejich příjmy dosahovaly 2 500 franků.Tehdejší obecenstvo zvlášť ocenilo film Příjezd vlaku, kdy lokomotivy projíždí těsně kolem kamery. Diváci byli tak zděšeni tím, že se lokomotiva řítí na ně, že několik jedinců ze sálu utekli.
1. listopadu 1895, tedy ještě před bratry Lumiérovými, předvádí německý herec a vynálezce Max Skladanowsky v berlínském varieté Wintergarten své první filmové představení pomocí bioskopu, přístroje, který sám zhotovil. Protože snímky snímal frekvencí pouhých osmi obrázků za sekundu, musí filmy rozstřihnout, alepit do dvou pásů a ukazovat je střídavě pomocí dvnojího projektoru. Vzhledem k nevyzrálému technickému stavu přístroje se Skladanowskému nepodařilo natrvalo se prosadit.
1. filmová projekce v Čechách se promítala roku 1896 v Karlových Varech. Jinak se u nás promítaly filmy na poutích do doby, kdy zde vzniklo první české kino v Karlově ulici s pravidelným promítáním.
Roku 1898 se v Praze konala Světová výstava, na které se promítali filmy. Zásluhu na filmovém umění měl Jan Křížecký, český filmař a zakladatel filmování u nás, který zakoupil několik kinematografických přístrojů pro výstavu a zaplatil kopie některých zahraničních filmů (z Francie, Itálie,…) jako např Smích a pláč či Pokropený kropič, ve kterém chlapec škádlí zahradníka s hadicí, kterému vytriskne voda z hadice do obličeje, tedy první groteska.
Film Hrabě Monte Christo z roku 1908 se začal točit v Chicagu a dokončen byl v Hollywoodu, městěčku na jihu Kalifornie a budoucí čtvrti Los Angeles. Jedna hospůdka na sunset Boulevard byla v roce 1909 přestavěna na studio. V následujících letech se objevují další studia. Filmový průmysl, který vznikl na severovýchodě USA, se trvale usazuje v Kalifornii, jejíž slunné podnebí umožňuje natáčet téměř po celý rok. Nachází zde mnoho nenáročných zájemců o práci, k nimž v době hospodářské krize třicátých let přibude ještě mnoho dalších z řad nezaměstnaných.
Dnes si již ani neumíme představit film bez zvuku, hudby a ruchů, které souběžně slyšíme při sledování jekékoliv podoby filmu. Zvuková éra filmu začala snímkem Jazz Singer v roce 1927. Přesněji 6. října 1927 film Jazzový zpěvák, vyrobený firmou Warner Bross, poprvé mluví k divákům. Monolog oblíbené hvězdy broadwayských muzikálů Ala Jolsona, čítající na 250slov, “Say, Ma, listen to this…” jsou první slova,která zaznějí z filmového plátna.Společnost Warner Bross udělala tehdy správný krok, protože se v roce 1925 již potřetí nacházela v těžké finanční krizi. Čtyři bratři se tehdy obrátily na vynález firmy Western Electric s cílem zachránit svoji společnost zvukovým filmem. Ve vší tajnosti byl ozvučen film don Juan, koncipovaný původně jako němý. Jeho premiéra se stala senzací, ale Jazz Singer, který přinesl na plátno mluvené slovo, úspěch Dona Juana jednoznačně předčil.
Prvním stoprocentně zvukovým a mluvícím filmem je film Lights of New York z roku 1929 od Bryana Foye. Film Broadway Melody z roku 1929, režírovaný Harym Beaumontnem, poprvé využívá zvuku jako kontrapunktu k obrazu. Autor pomocí zvuků vyjadřuje děj, který bezprostředně v obraze nevidíme ( např. bouchnutí dveří či zvuk odjíždějícího auta).
Prvním zvukovým kinem v Praze je Lucerna, vybavená v srpnu 1929 americkou zvukovou aparaturou systému Western Electric. V roce 1930 je v Praze již 8 zvukových kin. Počátkem roku 1930je natáčen první československý zvukový film Když struny lkají režiséra Freidricha Fehera, využívající zvukového zařízení německé společnosti Tobis. Film byl vytvořen i v německé mutaci pod názvem Ihr Junge.
Na přelomu 20. a 30. let vzniká avantgardní filmové umění, do kterého spadá i René Claire. Natočil pohybový film Mechanický tanec , kde jsou v pohybu různé předměty. Jeho film Mezihra obsahuje honičkové scény a neustálé zrychlování filmu. Přidali se k němu i španělé Louis Buenuel a Salvator Dalí, kteří se podíleli na společných filmech Andaluský pes či Zlatý věk, kde do scém byly přidány rekvizity, které neměli žádné spojení s dějem, tzv. absurdní rekvizity.
Kolem roku 1930 byly první barevné filmy vyráběny jen jako dvoubarevné a byly také tak promítány. Nyní představila americká společnost Technicolor způsob, který používá tří základních barev, jejichž smícháním můžeme reprodukovat všechny barvy. Nový filmový materiál má zcela přehlednou podložku a je potoštěn třemi barvami. Barevný film se však hned neprosadil.
Nejprve byly tímto způsobem vyráběny kreslené trikové filmy Walta Disneye. Teprve roku 1935 byl v tomto systému natočen první celovečerní film se všemi barvami, jeho název byl Becky Sharp. Po mnoho let vyvýjel Herbert Kalmus svůj způsob technicolor od původních dvoubarevných filmů k tříbarevným. Pro realizaci své myšlenky se mu nejprve podařilo získat dosud neznámého tvůrce Walta Disneye, který již v roce 1926 vytvořil kresleného myšáka Mickeyho. Velkou slávu barevnému filmu přinesl v roce 1937 Disneyův celovečerní film Sněhurka a sedm trpaslíků. Po tomto úspěchu se začaly točit i hrané barevné filmy.
Poválěčný film ovládli Američané a Italové. Hollywoodský film dosahuje vrcholu díky velkým finančním možnostem a technickým novinkám, např. v oblasti barevného filmu nebo zavedením širokoúhlé panoramatické projekce. Režiséři John Ford, Howard Hawks, Vincent Minnelli nebo Stenley Kubrick( film Lolita) se předhánějí ve svém umění. Filmové hvězdy jako Marilyn Monroeová, Gary Cooper, Marlon Brando nebo Elizabeth Taylorová se stávají živou legendou. Italskému filmu vévodí novorealisté – Roberto Rossellini, Vittorio De Sica, kteří se skromnými prostředky vytvářejí filmy o nezaměstnanosti a bídě v Itálii.
Evropské kreslené seriály se nedaly srovnávat s americkou produkcí tohoto žánru, jejímž nejvýraznějším představitelem byl Charlie Brown. V letech 1947 – 1950 na sebe upozornila vznikající francouzsko-belgická škola. Nezaměřovala se však na epiku, nýbrž na komiku a satiru. Mezi nejznámější hrdiny veselých dobrodružných příběhů patřili Tintin a Milou. Oblíbenými postavami komické satiry byli zejména Gal Asterix a Gaston Lagaffe. Z hlediska stylu komiksu tato škola zavedla a obdivuhodným způsobem rozvedla vyjádření zvuků.
Roku 1946 se poprvé konal filmový festival v Cannes.
Vývoj filmu u nás
První Československý film Stavitel chrámu od režisérů Degeho a Novotného byl natočen roku 1919.
První naši režiséři : Karel Lamač, Vladimír Slavinský a Svatopluk Inzemann.
Martin Fryč byl hercem v němém filmu, režisérem na Slovensku a později na Barrandově. Natočil přes 100 filmů, jako např. :Hej Rup! Svět patří nám Pudr a benzín Jánošík císařův pekař a pekařův císař Pytlákova schovanka Cesta do hlubin študákovy duše Škola základ života. V jeho filmech hráli známí herci jako např. Voskovec, Werich, Adina Mandlová, Lída Baarová, Rudolf Hrušinský, Vlasta Burian, Plachta, Pešek,….
Nastává útlum, recenze a okupace.
Po II. SV V se 11.srpna 1945 znárodňuje filmový průmysl.Hlavně po roce 1948 dochází k státním zásahům. V této době u nás točí Karel steklý ( film Siréna), Jiří Weiss ( Vstanou nový bojovníci), Otakar Vávra ( Němá barikáda,Jan Hus, Jan Žižka, Putování Jana Ámose), Vladimír Krška ( Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr). Největší navštěvovaným filmem, pohádkou se stává Pyšná princezna od Bořivoje Zemana.
V 60. letech se vytváří nová vlna filmařů, kteří kritizují chyby a nedostatky z 50.let. Kladou důraz na dokumentárnost filmu, na autentičnost. Vychází z francouzské nové vlny a britské free cinema. Jsou jimi Jiří Mencl, který má vztah k poezii a vznikají adaptace na literární día, hlavně na Hrabala. Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Na samotě u lesa, Vesničko má středisková,… Věra Chytilová je nejvýznamějším představitelem dokumentarismu. Pytel blech, Hra o jablko, Kopytem sem kopytem tam,…. Miloš Forman tvořil v emigraci: Přelet nad kukačím hnízdem, muzikál Vlasy, 3hodinový film Amadeus, který získal 8 Oscarů.
V 70. letech poklesla návštěvnost kin. Chytilová a Mencl byli zakázáni a začíná nová éra crazykomedií. Nejznámějšímí autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak a jejich národní komedie: Kulový blesk, Na samotě u lesa, Jáchyme hoď ho do stroje, Jára Cimrman ležící spící, Rozpuštěný vypuštěný.
V 90.letech dochází k uvolnění cenzury a vznikají soukromé filmy. Prvním takovým soukromým filmem byl Tankový prapor od Víta Olmera. Začíná uvádění tzv. trezorových filmů jako např. Žert, Ucho,… a nastupuje nová generace režisérů,mezi něž patří Jan Svěrák se svými filmy Akumulátor, Obecná škola, Ropáci, Kolja.Filip Renč s filmy Requiem pro panenku, Rebelové. A Jan Hřebejk, který se se svou tvorbou vrací do 60. let. Šakalí léta, Pelíšky či Musíme si pomáhat.
28. prosinec 2012
11 173×
1438 slov