Období patristiky od gnose po Augustina

vliv křesťanství . mnoho pramenů (orientálních), tradice asyrské, egyptské, perské a židovské, filozofie prohrává, je služkou filozofie. (nástrojem víry). Křesťanství se dostává do Evropy s Apoštolem Pavlem. Křesťanství bylo likvidováno (Nero), ale bylo tímto posilováno, alternativa vykoupení se z hříchů. Stěhování národů – barbaři přicházejí z východu, přistoupili na křesťanské tradice.
Křesťanství – období církevních dogmat (do r. 800nl od doby Apoštolské po scholastiku – vytvořena základní církevní dogmata.
- Období scholastika – ranná, vrcholná, pozdní (od r 800 do 1500) období církevních učitelů.
Člověk x Bůh – ranné křesťanství
Bůh = stvořitel – vzdálenost mezi člověkem a bohem je nepřekonatelná. Vůči Bohu nám zbývá jen pokora. Největší neštěstí je pýchou (hybris). Skrze Ježíše Krista se člověk dostane do dialogu s Bohem.
Bůh je spravedlivý a dobrý (pokud dodržuješ určitá pravidla). Bůh je pro všechny lidi, lidé jsou si rovni. Spásu hledá v jiném světě (kloní se k Platónovi).
Rozpadla se tradiční společnost – člověku se stává křesťanství výchozí cestou – hluboká potřeba osobní religiozity.
Nebezpečí:
- vnější – z národů přinášejících jiná náboženství
- vnitřní – věřící si vykládají víru jinak, než je jim dovoleno – hnutí Gnose – Gnostici -
„poznávající“ – nesouhlasí s určitými dogmaty – jsou likvidováni. Poseidonius – dějepisec a
myslitel, náboženské a mystické představy z orientu a Persie. Basileides – židovská gnose.
Marcion ze Synopy – založil si vlastní církev.

Gnose – myšlenky: Theodíceá – zkoumá původ zla na světě, církev se tím zabývá do dnes. Kde se bere zlo, když je bůh milosrdný? - Zlo pochází od lidí – jednají zle při své svobodné vůli.
Gnostici mají bohy dva: vykupitele a stvořitele – Demiurg – stvořitel – hrůzovládný, vykupitel je dobrotivý ale je podřízený demiurgovi.
Mystika – popření světa, ve kterém se nacházíme, do světa mimo sebe )představy, přání)
Manichejci – od Peršana Mání – zavedl židovské, perské a indické tradice do křesťanství,zavádí askezi do křesťanství (žádné maso, no sex) byl ukřižován 273. existuje Otec světa (vykupitel) a otec temnoty (demiurg) – vysílá démony zla.
Gnostici – přistupovali k dogmatům vědecky, zde je něco racionálně přijatelné. Dávali přednost rozumu před vírou – byly nebezpeční,
Myšlenky Apoštola Pavla: „Duch zkoumá všechno i hlubiny boží.“
Proto i člověk může zkoumat hlubiny boží a může se přiblížit bohu. Člověk nemá o bohu pochybovat.
Nýcejský koncil – 325 spor s církví, setkali se církevní hodnostáři Arius (presbitarián) bůh syn není totožný s bohem otcem“ Ježíš je samostatná osoba. Atanasius – sekretář biskupa :“Bůh syn je jedno a totéž jako Bůh otec“. Bůh existuje v trojjedinosti.,
Rozhodnuto – je nepřístupné, aby byl Bůh a Ježíš dvě osoby.Polytheismus.
Dogma o boží trojjedinosti.
Názory: Theodíceá – Bůh je dobrý, protože dobro je jeho vlastností.
Dobru se podřizuje i Bůh.
Dogmata – základní kámen církve.

Aurelius Augustinus.
Autor slavných vyznání – Confesiones
Narozen v Numidii (sev.Afr.) v městě Tagaste. Rodiče: smíšené manželství, otec pohan, matka křesťanka. Mládí prožil v Kartágu, výstřední, pak se ale seznámil s Cicerovým spisem. Začal se zabývat filozofií, ovlivněn Manichejci, přemístil se do Říma, pak do Milána – četl křesťanské spisy, vyučoval rétoriku. Dal se ke křesťanství 387 po vlivem Ambrože z Milána. Odebral se do ústraní, vysvěcen na presbitariána, stává se biskupem, v sev. Afr. 430 zemřel v obležení Vandalů, Filozofie je v zajetí theologie – zabývá se potíráním bludných nauk:
O svobodné vůli
O trojici Boží
O obci Boží
Reakce na vnější podměty.
O trojici Boží – zavrhuje nauky, které se snaží popřít boha. Lidské poznání je nedokonalé, poznání neplodí to, co lze poznat. Existuje skutečnost, která je tu i bez nás, našeho vědomí -> pochází to od Boha (vědomí)
Trojí podobenství boží – emanace jednoho božského principu. Srovnává trojicí boží s lidskou duší. Je jedna ale vystupuje v podobách: Bytí (princip), Života (konkrétní naplnění), Poznání (vesta, kterou se duše dává.
Nauka o stvoření a času zabývá se psychologickou analýzou času – čas si dává dohromady s lidským životem, čas nelze oddělit od našeho vědomí. Skutečná je pouze přítomnost. Minulost je ve vzpomínkách, budoucnost je v očekávání. – není to skutečné. Co bylo nemůžeme uznat za pravdivé – mění se okolnosti. Všechno prochází boží rukou, my i naše dny. Čas může být pouze tam, kde je svět. Bůh nemohl stvořit svět po uplynutí určitého času, ale svět i čas vznikli společně. Čas je pohyblivá proměnlivost. Věčnost je bez změny. Svět byl stvořen s časem, jestliže při jeho stvoření vznikl proměnlivý pohyb.
O svobodné vůli a predestinaci – spor o svobodě vůle - Pelagius – člověk se rodí svobodný a bez hříchu. Vlastními silami se člověk může zasloužit o svoji blaženost, bude-li se držet učení Krista. Odpůrci – predestinace – boží předurčení, člověk je hříčkou v rukou Boha, vlastními silami nesvede vůbec nic. Člověk není svobodný, protože propadl dědičnému hříchu (za Adama) a musí se z něj vykoupit. Bůh vykupuje lidi z hříchu svou milostí – avšak ne všechny lidi. Bůh vybere lidi podle svého úmyslu. Člověk není pánem svého osudu.
Bůh nezavrhl lidi předem, ale už dopředu zná jejich rozhodnutí.
Zlo je nedostatek , nepřítomnost dobra. Dějiny světa jsou zpředmětnění boží vůle, vše co se děje stejně vede k nějaké spáse. Boj mezi vírou a nevírou, kde víra vždy zvítězí. Mezi lidmi vznikne sounáležitost (budou věřit), stát – „obec boží“, církev je prostředníkem, připravujícím půdu pro ti, aby obec boží vznikla, Shromažďuje lidi povolané ke spáse.

Hodnocení referátu Období patristiky od gnose po Augustina

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 991×
  824 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Období patristiky od gnose po Augustina

Pavel Štěcha pavel.stecha(zavináč)seznam.cz
Křesťanství není služkou filozofie, nýbrž naopak Augustinova filozofie je služkou teologie .