ROKOKO (galantní styl)
= přechod mezi barokem a klasicismem
- vznikl jako opozice proti baroknímu patosu ve 30.letech 18.stol.
- zaměřen více na drobnokresebné ozdoby než na stavbu širokých ploch
- odmítá kontrapunkt (= soubor komp.technik vícehlasé hudby, zal.na spojování různých současně zaznívajících melodií; horizontální zřetele k výstavbě jednotl. melodic.linií se zde komplikují vertikálními zřeteli ke kvalitě vznikajících souzvuků a jejich spojů)
- vyjadřuje určité stránky hravosti a graciézní líbeznosti charakt.stránky raného klasicismu a mladší tvorby Haydnovy a Mozartovy
KLASICISMUS:
- nejvyšší stadium vývoje hudby v evr.feudalismu
- ideově souvisí s racionalismem a osvícenstvím, kt.jsou již charakt.znaky rozkladu feudalismu
- dotváří se vývoj svébytných forem instr.hudby, zjm. sonátové v užší slova smyslu i sonátového cyklu, a důl.hud.druhů:
symfonie = technicky i obsahově nejvýznam.druh orch.skladby
- asi 1750 se stabilizoval převzetím cyklické formy sonáty
- rozhodující vliv na její formování ital.hudba (G.B.Pergolesi, G.B.Sammartini)
raně klasičtí vídeňští skladatelé
(G.Ch.Wagenseil, C.Dittersdorf, M.G.Monn)
mannheimská škola (J.Stamic, F.X.Richter)
+ její čeští předchůdci a současníci
(J.Zach, F.Tůma, F.V.Míča, J.Benda)
Bachovi synové (C.Ph.E.Bach, J.Ch.Bach)
- definitivní podobu vrcholní mistři klasicismu (J.Haydn, W.A.Mozart, L.v.Beethoven)
- u Beethovena 3.částí scherzo (skerco = pův.veselá, žertovná hud.skladba, konc.18.stol hud.druh příznačný složenou písňovou formou s triem a rychlým ¾ pohybem) místo menuetu romantičtí skladatelé navazují na Beeth.odkaz, myšlenky expresivnější, stupňování harmon.bohatosti, obohacená instrumentace
smyčcový kvartet
serenáda = večerní hudba, dostaveníčka
- různé typy skladeb spojené způsobem provozování (v podvečer, pod širým nebem)
- nejčastěji písňový útvar s milostnou tematikou nebo instr.dílo obdobného charakteru
- známa již z tvorby trubadúrů a truvérů
- jako předklasická cyklická skladba – rozvrh: na začátku a na konci pochodová část
uprostřed menuet-árie-menuet
- v klasicismu přetvořen na sonátový útvar, pův.formový plán však nezanikl
- př. s. na sonátovém cyklickém půdorysu: P.I.Čajkovskij, A.Dvořák, J.Suk
divertimento = druh instr.hudby, zprav. lehčího, zábavného charakteru
- známý od pol.18.stol.
- pův. 5-6 částí (vliv taneční suity), vlivem klas.sonáty počet zmenšen na 4 + proniknutí sonátové formy
- střídání částí tanečního charakteru s variacemi
- nástroj.obsazení se vyvíjelo od kom.sestav k orch.
- znamenitá d.: J.Haydn (66) a W.A.Mozart (29)
- výskyt i v hudbě 20.stol. (např.B.Bartók, B.Martinů)
instrumentální koncert aj.
- k dalšímu soustředění dospívá i forma opery – nově vnik útvaru komické opery
- pro klas. charakt. přehledná melodika, nejčastěji směřující k periodicitě a převaha homofonní faktury
- termín klasicismus – významový posun mezi češtinou a němčinou: pro Němce klasicismus = slohově pokleslá tvorba následovníků Haydnových, Mozartových a Beethovenových;
„die Klassik“ – tvorba těchto tří vídeňských klasiků, kt.jsou pro ně nadřazenými reprezentanty epochy
„Vorklassik“ – předklasicismus či raný k.
- jinak souborné označení pro celou epochu nemají
Sonátová forma
= formový typ, který vykrystalizoval v hud.klasicismu
- sestává z expozice, provedení a reprízy
- může mít úvod a kódu (= závěr skladby) – velká SF
1. Expozice
- nejméně 2 kontrastní hud.myšlenky (hlavní a vedlejší), uzavřena i závěrečnou myšlenkou
- po hl.myšlence (hl.tematické skupině) následuje mezivěta – má modulovat do kontrastní tóniny, v hud.K. nejčastěji do dominantní nebo paralelní (vedlejší myšlenka/tematická skup. se objevují v této nové tónině)
- u klasiků a raných romantiků se expozice opakovala repeticí, v nástr.koncertech ji poprvé hrál jen orch., podruhé sólista s průvodem orch.
2. Provedení
- pracuje se s myšlenkami uvedenými v expozici, využívá se jejich skrytých dispozic, obměňují se, stavějí do kontrastu, mění se tonální hladiny atd.
- někdy se objevují i nové myšlenky
3. Repríza
- opakuje myšlenkový materiál expozice, popř. celou expozici s tím rozdílem, že mezivěta nemoduluje do kontrastní tóniny – končí v hl.tónině
- vedlejší i závěrečná myšlenka zní také v hl.tónině, aby před koncem skladby (části skladby) nedošlo k porušení tonálního centra
- někdy repríza proti expozici zkrácená nebo v ní může být přehozený sled myšlenek atd.
Vídeňská škola:
- 1.VŠ: souhrnné označení představitelů vrcholného klasicismu a jejich skladat.slohu
- působení těchto skladatelů převážně spojeny s Vídní
- J.Haydn, W.A.Mozart a L.van Beethoven
- 2.VŠ: A.Schönberg, A.Webern, A.Berg
- též působili (alespoň zčásti) ve Vídni, kde se ve 20.letech 20.stol. zrodil nový organizační princip hudby = dvanáctitónová technika
- představitelé raného klasicismu (předklasicismus):
mannheimská škola: J.V.Stamic, F.X.Richter
synové Bachovi: C.Ph.E.Bach, J.Ch.Bach
bří Bendové, J.Mysliveček
vídeňští skladatelé: M.Monn, G.Ch.Wagenseil, F.Tůma
dramatická tvorba: Ch.W.Gluck
Jan Václav Antonín STAMIC (1717 Něm.Brod – 1757 Mannheim)
- čes.skladatel, houslista a dirigent
- studoval hudbu u svého otce
- od 1745 prvním houslistou a dirigentem orchestru v Mannheimu; zakladatel mannheimské školy
- 1754-55 dirigoval v Paříži
- považován za nejlepšího tehdejšího dirigenta
- k jeho žákům patřili Ch.Cannabich, W.Cramer, A.Fils, I.Fränzl a jeho synové Karl a Johann aj.
- jeho tvorba zahrnuje: symfonie
houslové koncerty
sonáty pro sólové housle, pro housle a continuo
orchestrální tri a kvartety
triové sonáty
- značný podíl na ustálení klasické sonátové formy s hl. a vedlejším tématem a tematickou prací
- jeho skladby se vyznačují nepředvídanými změnami afektů, svěžími a odvážnými nápady
- číslovaný bas (= generální bas) nahrazuje přesně fixovaným zápisem
- v orchestraci užívá vedle do té doby běžných smyčců, fléten, hobojů, fagotů a lesních rohů nově i klarinetů, takže předjímá Mozartův orchestr
František Xaver RICHTER (1709-1789)
- český skladatel, vedle J.V.Stamice nejvýznamnější představitel mannheimské školy
- o jeho činnosti v mládí a o jeho vzdělání nemáme přímé zprávy
- 1740 kapelníkem v Kemptenu
- 1747-69 působil v kurfiřtské kapele v Mannheimu
- zbytek života strávil jako dómský kapelník ve Štrasburku
- svými komorními a orch.díly přispěl k rozvoji klasického slohu
- na rozdíl od J.V.Stamice spojoval často prvky nového raně klasického slohu s důkladně polyfonní prácí
- napsal 70 symfonií, řadu cembalových a flétnových koncertů
6 koncertů pro lesní roh
6 smyčcových kvartetů
triové sonáty a četné další komorní skladby
na 40 mší, několik rekviem, Te Deum
moteta, lamentace
oratotium La deposizione della croce aj.
- napsal rovněž učebnici harmonie a skladby
Carl Phillip Emanuel BACH (1714-1788)
- „berlínský“, resp. „hamburský“ Bach
- něm.skladatel, syn J.S.Bacha
- působil jako kom.cembalista u Fridricha II. v Berlíně a jako „musikdirektor“ (dirigent) v Hamburku
- slohově vyšel z přísně kontrapunktické práce svého otce, ale už v Berlíně se stává jedním z nejvýznamnějších předchůdců vídeňského klasicismu (zjm. v klavírních sonátách)
- Díla: asi 200klavírních (resp.cembalových) sonát, sonatin, fantazií apod.
varhanní skladby
přes 50klav.koncertů, koncerty pro jiné nástroje
30 triových sonát
instr.dua, kvartety, moteta
pašije, oratoria, kantáty, světské a duchovní písně
ódy a árie
- dílo Versuch über die wahre Art das Clavier zu spielen je dokumentem o klav.technice a přednesu v pol.18.stol
Johann Christian BACH (1735-1782)
- „milánský“, resp. „londýnský“ Bach
- něm.skladatel, syn J.S.Bacha
- působil jako varhaník v milánském dómu
- od 1762 v Londýně jako skladatel dvorního divadla a konc.podnikatel a organizátor
- patří mezi nejdůležitější předchůdce vídeňského klasicismu
- jeho sloh velký vliv na W.A.Mozarta
- díla: 13 oper ve slohu neapolské opery seria
pasticcia
četné árie, kantáty a jiné vok.skladby
2 oratoria
přes 90 symfonií
koncerty pro klavír a jiné nástroje
mnoho kom.skladeb
František BENDA (1709 Staré Benátky – 1786 Postupim)
- čes.houslista a skladatel
- hudbě se učil ve St.Benátkách a v Praze, kde zpíval v chrámových sborech a hrál na housle
- po přechodových pobytech ve Vídni, Drážďanech a jinde se stal konc.mistrem kapely pruského krále Friedricha II.
- s velkým úspěchem koncertoval v řadě něm.měst
- skladatelsky vyšel z mistrů it.baroka (A.Vivaldi, G.Tartini, J.J.Quantz aj.G.Graun) – jejich slohové podněty spojoval s čes.zpěvností
- ve formování nejvyspělejších děl přejímá klasické postupy
- díla: 15 koncertů, 100 sonát
převážně housl., smyčc.kvartety a jiné kom.skladby
sólová capriccia pro housle
- vydal autobiografii
Jiří BENDA (1722 Staré Benátky – 1795 Kostřice)
- čes.skladatel
- hudbu studoval ve St.Benátkách, byl žákem gymnázií v Kosmonosích a Jičíně
- z popudu bratra Františka B. se stal houslistou král.kapely v Berlíně
- největší skladat.význam má jeho tvorba do 1770, kdy se stal dvorním kapelníkem v Gotě
- svobodomyslné prostředí dvora, kde našly značný ohlas myšlenky franc. encyklopedistů, na B. silně zapůsobilo: Rousseauova myšlenka scén.melodramu jej podnítila k tvorbě děl, jež byla po vlastních Rousseauových pokusech prvními zralými hodnotami tohoto žánru
- v dram. i instr. dílech přinesl B. postupy, jež předjímají nejeden prvek hud.dikce Beethovenovy či připomínají dokonce romantickou atmosféru
- díla: klav.sonáty, sonatiny
4 koncerty s orch., housl. Koncerty s orch.
kolem 30 symfonií
četné komorní skladby, písně
přes 100 kantát
scén.melodramy Ariadna na Naxu (1774)
Medea (1775)
Pygmalion (1779)
Philon a Theone
singspiely Vesnický trh (1775)
Romeo a Julie (1776) aj.
scén.hudba k Shakespeareovu Macbethovi a další skladby
Josef MYSLIVEČEK (1737 Praha – 1781 Řím)
- čes.skladatel
- studoval u F.Habermanna a J.Segera
- v Itálii nazýván „Il divino Boemo“ nebo „Venatorini“ (= ital.překlad příjmení)
- dosáhl úspěchů zjm. jako operní skladatel
- působil v Neapoli, Boloni, Vídni a Mnichově
- nakonec žil v bídných poměrech v Římě
- patřil k osobitým zjevům předklasického období; anticipoval sloh vídeňské klasiky
- současníci (i mladý W.A.Mozart) si jeho tvorby velmi vážili
- díla: sinfonie (mj. 6 s názvy podle prvních měsíců roku)
ouvertury, koncerty, klav.skladby
téměř 30 oper: Bellerofonte
Il Demofoonte
Montezuma
Il gran Tamerlano
Ezio
Armida
Olimpiade
Medonte, re di Epiro aj.
oratoria (Abramo ed Isacco)
kantáty, konc.árie, chrámové skladby aj.
Matthias Georg MONN (1717-1750)
- rak.skladatel a varhaník působící ve Vídni
- patří k nejvýznamnějším zjevům vídeňské předklasické instr.hudby
- autor četných instr.skladeb (symfonie, preludia a fugy) i 3 mší
- značně přispěl k vývoji klasické cyklické sonátové formy
Georg Christoph WAGENSEIL (1715-1777)
- rak.skladatel, klavírista a pedagog; jeden z nejvýznamnějších představitelů předklasicistické vídeňské školy
- působil jako učitel klavíru Marie Terezie a jejich dětí, jako císařský dvorní skladatel a varhaník
- jeho sloh, v němž je patrný vliv it. a mannheimské školy a rak.lid.hudby, měl vliv na J.Haydna a W.A.Mozarta
- nejvýznamnější jeho cembalová tvorba
- díla: 16 oper
oratoria
symfonie
koncerty a kom.skladby
František TŮMA (1704-1774)
- čes.skladatel
- studoval v Praze, u B.M.Černohorského a ve Vídni u J.J.Fuxe
- ve Vídni kapelníkem hraběte Kinského a císařovny Alžběty
- v Praze působil i jako pěvec a ve Vídni vynikl jako virtuos na violu da gamba
- autor cenných děl, v nichž spojuje barokně důkladnou polyfonní práci s ranně klasickou plynulostí a lehkostí výrazu, předjímající místy W.A.Mozarta
- díla: triové sonáty
orch.partity
asi 10 symfonií
četné chrámové skladby: asi 30 mší
Stabat Mater
Miserere
Magnificat
Rekviem
Responsoria pro velikonoční týden
Pašijové zpěvy pro sbory a varhany aj.
Christoph Willibald GLUCK (1714-1787)
- něm.skladatel, reformátor it.opery seria
- žákem G.B.Samartiniho v Miláně
- během 12-letého pobytu v Itálii, Londýně (1746-46 – setkání s G.F.Händelem), působení v Mingottiho operní společnosti, s níž cestoval po Evropě, a pobytu ve Vídni (od 1752) napsal několik úspěšných, ale průměrných oper
pro vídeň.dvůr několik franc.komických oper a baletů
- ve spolupráci s libretistou R.Calzabigim vznikly první reformní opery Orfeo, Alceste a Paris a Helena pro Vídeň
- pro Paříž napsal opery: Ifigenie v Aulidě, Armida a Ifigenie na Tauridě – vytvořil v nich ideál klasické franc.opery, platný ve Francii v následujících 50 letech
- uměl.zápas s N.Piccinim v Paříži skončil vítězstvím ChWG
- podstatou reformy bylo přesunutí těžiště opery zpět na dram.složku, kt.byla v průběhu vývoje postupně omezena ve prospěch efektnosti hudby
- s uměl.pravdivostí a nekompromisností uskutečnil svou koncepci mravně velkého hud.divadla, povznášejícího lidstvo na příkladech antických příběhů
- díla: viz výše
komické opery Oklamaný kádí
Nepředvídané setkání
Písně na texty G.F.Klopstocka
- představitelé vrcholného klasicismu:
instrument.tvorba: L.Cherubini, G.B.Pergolesi, L.Koželuh, bři Vraničtí
vídeňští klasikové: J.Haydn, W.A.Mozart, L.v.Beethoven
Luigi Maria CHERUBINI (1760-1842)
- it.skladatel
- studoval v Benátkách u G.Sartiho
- po 1.oper.neúspěších přišel jako dvorní skladatel 1784 do Londýna
- od 1788 působil v Paříže, nejdříve jako operní dirigent, od 1795 jeden z inspektorů konz.
- 1816 prof.kompozice, 1821 ředitelem konz.
- přední představitel hud.klasicismu
- svůj talent naplno rozvinul v Paříži, kde ze zápasu Ch.W.Glucka s N.Piccinim nalezl východisko v syntéze nejlepších it.tradic a nového klasického hudebně dram.ideálu
- jeho opery koncipovány dramaticky, s bohatě vypracovaným orch.partem, v němž se LMCh jeví jako mistr klasické motivické práce
- vrcholné dílo Vodař velký vliv na Beethovenova Fidelia
- LMCh círk.sloh vyrůstá z pevného základu kontrapunktického mistrovství
- díla: Vodař (pův. Les Deux journées, 1802)
opery Lodoiska
Elisa
monumentální Medea
Les Abenceréges
Ali Baba
předehra Anakreon (nejpopulárnější)
mše F dur (vrcholné círk.dílo)
symfonie, kom. a klav.skladby, kantáty, árie,
písně, revoluční hymny a písně s orch. aj.
Giovanni Battista PERGOLESI (1710-1736)
- it.skladatel
- studoval hru na housle a skladbu na konz. v Neapoli
- napsal 2 oratoria, kantáty, koncerty pro housle, partity, 2 sonáty pro cembalo, 2 mše, pravděpodobně 1 triovou sonátu, několik motet a žalmů, Stabat Mater
- nejvýznamnější jeho opery v neapolském slohu:
komická opera Zamilovaný bratr (Lo frate ´nnamorato, 1732) – v neapol.nářečí
Il Flaminio
intermezzo Služka paní (La serva padrona, 1733) – značný vliv na vznik a vývoj it. a franc.komické opery
Jan Ev.Antonín Tomáš KOŽELUH (1738-1814)
- čes.skladatel
- studoval na jezuit.gymnáziu v Březnici, hudbu u J.Segera v Praze a také ve Vídni
- působil jako regenschori u křižovníků s červenou hvězdou
- od 1784 30 let kapelníkem u sv.Víta
- slohově se jeho skladby nevymykají z dobové produkce
- díla: fagotový a hobojový koncert
oratoria, opery, chrám.skladby (dochováno 300)
Antonín VRANICKÝ (1761-1820)
- čes.skladatel, houslista a pedagog
- působil zjm. ve Vídni
- komponoval instr.skladby, symfonie, koncerty, kom.hudbu aj.
- přidržel se haydnovsko-mozartovského slohu podobně jako jeho bratr Pavel V.
Pavel VRANICKÝ (1756-1808)
- čes.houslista a skladatel
- působil v Eisenstadtu, později jako ředitel dvorního operního orch. ve Vídni
- komponoval instr.skladby, autor 22 symfonií, koncertů, asi 60 smyčc.kvartetů, kantát, baletů, několika zpěvoher (Oberon) aj.
- ovlivnil vývoj singspielu
Joseph HAYDN (1732 Rohrau – 1809 Vídeň)
- rak.skladatel
- 1739-49 zpěvák svatoštěpánského dómu ve Vídni
- 1759-61 kapelník hraběte Morzina v Lukavici u Plzně
- 1761-90 kapelník knížete Esterházyho nejdříve v Eisenstadtu, potom téměř 25 let v Esterházu
- poslední léta života strávil ve Vídni, odkud podnikl 2 cesty do Londýna (1790-92 a 1794-95)
- JH je nejstarší z geniální trojice vídeňských klasiků
- dovršil slohotvorné úsilí předcházejících období a vytvořil ucelenou koncepci klasického slohu
- zavedl obligátní doprovod (místo generálního basu)
- zdokonalil cyklickou sonátovou formu (1.část s těžištěm v tematicko-motivické práci), stmelenou v jednotný celek
- smyčc.kvartet pozdvihl na jeden z nejušlechtilejších projevů evr.hudby: prohloubil jeho obsahový výraz, dal první podnět k zrovnoprávnění všech 4 hlasů a uplatnil nové formové i kompozičně technické postupy klasického slohu
- podobně zdokonalil symfonii, z níž vytvořil reprezentativní formu klas.hud.kultury
- jeho oratoria jedinečnou oslavou života a výrazem životního optimismu
- H.tvorba ideálně splňuje hl.požadavek hud.estetiky období klasicismu: aby hudba byla univerzální řečí osvíceného lidstva, plná lidskosti, jasnosti, harmonie a krásy
- Hl.předpokladem všeobecné srozumitelnosti JH hudby – její lidovost (zvl. v melodice, čerpající z lid.hudby středoevr.národů)
- díla:
104 symfonie (1759-1795) pojmenované většinou dodatečně podle instr.efektů, okolností vzniku ap.
- nejznám. symfonie: Ráno, Poledne, Večer, Na odchodnou,
6 „pařížských“ ve vrch.klas.slohu (z nich Medvěd, Slepice, Královna)
Oxfordská
12 „londýnských“ (z nich S úderem kotlů, Vojenská, S vířením kotlů)
83 smyčc.kvartetů (1755-1803): rané v galantním slohu s převahou 1.houslí
6 Slunečních kvartetů – přechodně se vrátil k přísnému fugovanému slohu
6 Ruských kvartetů – uplatnění tematicko-motivické práce (Skřivánčí a Císařský)
četná smyčc.tria a dua
klav.tria, klav.sonáty aj. skladby pro klavír
kompozice pro flétnu, baryton (oblíbený nástroj knížete Esterházyho) aj.
velký počet předeher, tanců, divertiment a koncertů
24 oper, většinou opery buffy se sigspielovými prvky pro dvorní divadlo
Esterházyho; dnes zapomenuté pro nedostatek dramatičnosti:
Lékarník,Svět na Měsíci,Pravá věrnost,Zpěvačka,Orlando Paladino
oratoria: Stvoření, Čtvero ročních období
mše, kantáty, árie, písně, úpravy lid.písní aj.
Wolfgang Amadeus MOZART (1756 Salcburk -1791 Vídeň)
- rak.skladatel
- hudebnost, podnícená starostlivým vedením otce Leopolda, se tvořivě projevila již ve 4.roce jeho života
- jako šestiletý již výborným klavíristou, improvizoval, doprovázel
- s 11-letou sestrou Marií Annou koncertoval v Mnichově, ve Vídni, na pozvání uherské šlechty i v Bratislavě (1762)
- následovaly konc.zájezdy do Paříže, Anglie, Holandska, Curychu, po koncertech ve Vídni 3 cesty do Itálie (Neapol, Milán)
- jako osmiletý komponoval 1.symfonii, 12-letý operu a mši
- 1770 jmenován konc.mistrem salcburské arcibiskupské kapely
- cestou do Paříže se zastavil v Mannheimu, kde navázal kontakty s tamějšími hudebníky
- po návratu dvorním varhaníkem v Salcburku
- napjatý vztah k chlebodárci arcibiskupovi Hieronymu Colloredovi ukončil odchodem do Vídně, kde žil jako svobodný umělec
- 1787 získal místo císařského kom.skladatele
- oženil se s Konstancí Weberovou
- v době, kdy se vídeň.obecenstvo od něho odvracelo, získal Figarovou svatbou nadšené obdivovatele v Praze (1787)
- 1787 uvedl v Praze premiéru opery Don Giovanni
- pro vzrůstající nezájem o jeho tvorbu – komponoval tehdy vrcholné symfonie – podnikl uměl.zájezd do Německa; jeho postavení se však nezlepšilo
- Leopold II, nástupce Josefa II, nejevil o WAM zájem
- odkázán na finanč.pomoc přátel a na lichváře pracoval na Kouzelné flétně
- z tohoto období i Rekviem, kt.už nestačil dokončit
- 1791 umírá na nezjištěnou chorobu a pochován ve spol.hrobě vídeň.chudiny
- WAM jako skladatel pěstoval všechny dobové hud.žánry
- v oper.tvorbě navázal na nejlepší it.tradice a něm.zpěvohru
- po několika hud.jevištních pracích z mládí podle vzorů opery seria a buffa se projevil, počínaje Idomeneem, jako geniální pokračovatel linie Ch.W.Glucka
- na Kouzelnou flétnu navázali C.M.v.Weber a R.Wagner, na Únos ze serailu A.Lortzing a další skladatelé
- vedle vok.složky (kresba charakterů) je orch.důležitým ztvárňujícím činitelem dram.vývoje
- v instr., kom. a symf.hudbě navázal na dobové přínosy, především na Ph.E.Bacha, J.Ch.Bacha, mannheimskou školu i na svého staršího přítele J.Haydna
- WAM uplatňoval nová seskupení nástrojů, užíval jich do té doby nepoznaným způsobem: přispíval k vrch.klas.orch.zvuku, zvl. V posledních symfoniích, čímž zpětně ovlivňoval J.Haydna
- jako 1 z prvních komponoval čtyřruční klav.skladby, klav.kvartety, klav.kvintet, smyčc.kvintety
- svérázné jeho dech.serenády
- rozšířil kantabilnost na všechny části cyklické sonáty, nadřazoval zpěvnou melodičnost nad výraz napětí a nad zjevnější dram.akcenty
- temnější, hloubavější stránky jeho niterného světa se pohybují spíše v pozadí jeho hud.výpovědi
- tvorba WAM přesto stojí na rozhraní hravého a bezstarostného rokokového veselí a hlubokého rozjímání
- jeho dílo, uspořádané L.Köchelem do chronologicko-tematického seznamu (Köchelův seznam K.s.) čítá:
54 symfonií: nejznámější: „malá“ g moll (K.s. 183)
A dur (K.s. 201)
D dur, Pařížská (K.s. 297)
G dur (K.s. 318)
B dur (K.s. 319)
C dur (K.s. 338)
D dur, Haffnerova (K.s. 385)
C dur, Linecká (K.s. 425)
D dur, Pražská (K.s. 504)
vrcholné: Es dur (K.s. 543)
g moll (K.s. 550)
C dur, „Jupiter“ (K.s. 551)
serenády: D dur, Serenata notturna (K.s. 239)
D dur, Haffnerova (K.s. 250)
G dur, Malá noční hudba (K.s. 525)
divertimenta, kasace
klavírní koncerty: nejznámější: d moll (K.s. 466)
A dur (K.s. 488)
c moll (K.s. 491)
D dur, Korunovační (K.s. 537)
B dur (K.s. 595)
houslové koncerty: G dur (K.s. 216)
D dur (K.s. 218)
A dur (K.s. 219) ad.
koncertantní symfonie: Es dur pro housle a violu (K.s. 364)
koncerty pro fagot, flétnu, harfu, lesní roh, hoboj a klarinet
Německé tance, sonáty, tria, kvartety, kvintety a jiné kom.skladby pro různá obsazení
24 oper a jiných jevištních děl: La finta semplice (1768)
Bastien a Bastienka (1768)
Zahradníci z lásky (1775)
Il Rè Pastore (1775)
Idomeneo (1781)
Únos ze serailu (1782)
Figarova svatba (1786)
Divadelní ředitel (1786)
Don Givanni (1787)
Cosi fan tutte (1790)
La clemenza di Tito (1791)
Kouzelná flétna (1791)
150 vok.skladeb (kantáty, písně, árie aj.)
duchovní skladby: 18 mší: Rekviem (1791)
litanie, nešpory, ofertoria a další díla
Ludwig van BEETHOVEN (1780 Bonn – 1827 Vídeň)
- něm.skladatel, dovršitel vídeň.klasicismu
- 1.učitelem hudby Ch.G.Neefe
- už jako 12-letý varhaníkem a cembalistou u kurfiřtského dvora v Bonnu
- od 1792 žil trvale ve Vídni, po dalších studiích u J.Haydna, J.Schenka, J.G.Albrechtsbergera a A.Salieriho jako svobodný umělec, příznivě přijímaný vídeňskou aristokracií
- asi od 1795 postižen chorobou sluchu, kt. 1816 vyústila v úplnou hluchotu
- na sklonku života se stranil společnosti, projevoval se jako podivín
- LvB = člověk neobyčejně silné individuality, demokratického, republikánského smýšlení (nadšený humanistickými ideály Velké franc.revoluce), silného etického založení, pevné vůle, vitálního temperamentu a hluboké citlivosti
- v tvorbě vyšel ze slohu C.Ph.E.Bacha, J.Haydna a W.A.Mozarta, měli na něho vliv i F.J.Gossec, L.Cherubini, J.S.Bach a G.F.Händel
- když si osvojil sloh a formy vídeňského klasicismu (asi od 1802), rozvinul převzaté formové a slohové prostředky do individuálního slohu pronikavé výrazové síly (asi do 1812), v posledním tvůrčím období dospěl k max.individualizaci slohu a vystupňování subjektivního výrazu
- po formové stránce se jeho poslední období vyznačuje stmelení variační a fugové sazby s klasickými formami
- individuálnost slohu LvB vyrůstá ze:
zhuštění dialektických kontrastů v tematické stavbě na nejužší prostor
z témat
z výrazné rytmiky s častými synkopami a nečekanými přízvuky
z harmonické fantazie používajících vzdálených tóninových příbuzností a
překvapujících modulací
z vnitřního dynamismu, ovládaného i při rozšiřování a uvolňování forem klasickou
formotvornou disciplínou
- nejosobitějším rysem hudby LvB – její myšlenkové a citové bohatství
její mimohud.výpověď
- symfonie monumentálním nástrojem ideového poselství lidstvu:
1.sonátová část: otevřen a řešen dram.konflikt
2.sonátová část: zpěvné adagio nebo slavnostní andante
3.sonátová část: scherzo místo menuetu
4.sonátová část: myšlenkově závažné, vždy vítězné finále
- jeho ouvertury se programovým zvýrazňováním obsahu dramatu staly východiskem pro romantickou symfonickou báseň
- symfonismus přenesl LvB i do instr.koncertů, zvl. Do vrchol.klav.koncertů
- ve smyčc.kvartetech dospěl k nové hud.mluvě subjektivního výrazu
- jeho klav.sonáty, vyznačující se vždy novými kompozičně technickými finesami, volností stavby na rozdíl od tradičního klasického schématu, hud.vrcholem v závěrečné větě, slouží dodnes jako základ klavíristického a komp.vzdělání („nový zákon klavírní hry“)
- jediná opera Fidelio patří mezi největší tvůrčí činy v hudebně dram.lit., stejně jako monumentální Missa solemnis – jedinečné dílo duchovní hudby
- díla:
symfonie: 1. C dur (1799)
2. D dur (1802)
3. Es dur (Sinfonia Eroica, 1804)
4. B dur (1806)
5. c moll (Osudová, 1808)
6. F dur (Sinfonia Pastorale, 1808)
7. A dur (1812)
9. d moll se závěrečným sborem na Schillerovu Ódu na radost (1824)
orch.předehry k baletu Stvoření Prométheova
3 ouvertury Leonora
1 ouvertura Fidelio (všechny 4 pův. k opeře Fidelio)
Coriolanus, Egmont, Ruiny aténské, Král Štěpán
konc.ouvertury Zur Namensfeier
Die Weihe des Hauses
5 klav.koncertů: C dur (1788)
B dur (1795)
c moll (1800)
G dur (1806)
Es dur, tzv. Císařský (1809)
housl.koncert D dur (1806)
trojkoncert pro housle violoncello a klavír C dur (1804)
2 romance pro housle a orch.: G dur a F dur
16 smyčc.kvartetů: 6 v op.18
3 v op.59 (věnované knížeti Razumovskému)
op.74
op.95 (harfový kvartet)
5 velkých posledních kvartetů: op. 127 Es dur
op. 130 B dur
op. 131 cis moll
op. 132 a moll
op. 135 F dur
Velká fuga B dur pro smyčc.kvartet op. 133
2 smyčc.kvintety
5 smyčc.trií
7 klavírních trií
dechový kvintet s klavírem op. 16
dechový sextet op. 71
septet pro dechy a smyčce op. 71 aj.
10 sonát pro housle a klavír: Jarní op. 24
Kreutzerova op. 47
5 sonát pro violoncello a klavír
32 klavírních sonát: nejvýznamnější: Patetická op.13 c moll
Měsíční svit op. 27, č.2, cis moll
Valdštejnská op. 53 C dur
Appassionata op. 57 f moll
Les Adieux op. 81 Es dur
poslední sonáty: op. 101 A dur
Velká sonáta „für das Hammerklavier“ op.106 B dur
op. 109 E dur
op. 110 As dur
op. 111 c moll
22 variačních cyklů pro klavír: op. 34 F dur na vlastní téma
op. 35 Es dur Eroica
32 variací na vlastní téma
33 variací na Diabelliho valčík
op. 120
3 ronda: Rondo capriccioso Zlost nad ztraceným grošem, op. 129, G dur
Bagately op. 133
opera Fidelio (1805, definitivní znění 1814)
balet: Stvoření Prométheova
Missa solemnis (1823)
oratorium Kristus na hoře Olivetské
Fantazie pro klavír a orch. se sborem
FIDELIO:
- libreto J.Sonnleithner podle franc.předlohy J.N.Bouillye, přepracoval F.Treitschke
- premiéra Vídeň 1805, po druhém přepracování 1814
- dramatický příběh podle skutečné události z doby Velké franc.revoluce, ztvárněný jako revoluční opera o právu člověka na svobodu a o hrdinské manželské lásce (Leonora)
28. prosinec 2012
16 830×
4079 slov