Přehled nejen maturitních otázek do výpočetky!

Historie VT, vývoj osobních počítačů
Ř Před 5 tisíci lety používali ve starověkém Řecku a Římě tzv. abakus – hliněná destička z vrypy a do ní se vkládaly kamínky – první počítadlo
Ř 17. stol. – objeveny logaritmy, logaritmické pravítko
Ř pol. 17. stol. – francouz. Fyzik Pascal sestrojil první mechanický sčítací stroj – ručně ovládaný
Ř 19. stol. – byl sestrojen v USA – první děrnoštítkový stroj – použit na sčítání obyvatelstva
Ř koncem 19. stol. – byl vytvořen první ideový návrh samočinného počítače – technicky nerealizovatelný
Ř 1943 – byl v USA sestrojen první počítač Mark I
- elektromechanický
- hlavní součástkou relé – nultá generace počítačů
Ř 1946 - v USA – první samočinný počítač – ENIAC
- hlavní součástka elektronka – první generace počítačů
- velký sálový (terminálový) počítač

Ř od roku 1953 se vyrábí počítače osázené transistory – počítače druhé generace
Ř 1961 – vyrábí se počítače s jednoduchými integrovanými obvody – počítače třetí generace
Ř počítačům, které jsou osázeny složitějšími integ. obvody – tří a půltá generace – pro ukládání dat se používali magnetické pružné disky – 70. léta (1000 transistorů = 1 integ. obvod)

vývojová řada počítačů
· 1981 – 80. Léta – až do dnes – velmi složité integrované obvody a mikroprocesory
- v tomto roce uvedla americká firma IBM – PC první osobní počítač (person computer – PC)
- počítače IBM se stali nejrozšířenější a jsou považovány za standart v oblasti PC – po celém světě
· 1983 – vytvořila počítač PC/XT – zdokonalený – zabudovaný pevný disk
· operační systém MS – dos, používali se 5 1/4 palce ……………………………….360 MB
· PC/AT – nový mikroprocesor 286 (8286) od americké firmy INTEL
- větší rychlost, kapacita
· 386 ……… INTEL , frekvence 33 Mhz (mega hertz) (8386)
· 486 ……… - ||- , zrychlil taktovací kmitočet (8486)
· od roku 1992 – Pentium – mikroprocesor pentium
- pentium pro, II (586)
- na trh se dostali až v 93 - 94

V dnešní době jsou již na trhu i - Pentium III, IV
Firma INTEL vyrábí také mikroprocesor - Celeron – nemá vyrovnávací paměť

Další firmy vyrábějící mikroprocesory jsou AMD – Duron
- Athlon
- Thunderbird

V Evropě jsou rozšířené PC od IBM a v Americe Macintosh od firmy Apel Computer

Hardware – základní jednotka

- jsou fyzické komponenty počítačového systému.
Sestava počítače se skládá ze tří základních součástí:
1) Počítač – základní jednotka
2) Vstupní zařízení
3) Výstupní zařízení
- speciální přídavná zařízení

ZÁKLADNÍ JEDNOTKA

Počítač může být: - desktop (plochá skříň) – dá se umístit na stůl
- tower (věžová skříň) – postavit vedle monitoru
- ATX – vypíná se sám

složení:
1) Základní procesorová deska
(motherboard) – deska tvořená tištěnými spoji. Protože spojů přibývá, je deska ve skutečnosti tvořena několika vrstvami, které jsou od sebe odděleny nevodivou hmotou.
Obsahuje: - mikroprocesor
- operační paměť
- sběrnice
- konektory

a) Mikroprocesor - integrovaný obvod (hlavní součástka PC), křemíková destička s jemnými spoji obvodů, jejíž plocha je menší než 1,5 cm2. Mik. Je uložen do keramického nebo plastického pouzdra. To je osazeno kolíčky, které se zasunou do zásuvky na základní desce PC.

Mikroprocesor


Řadič Registry CACHE ALU (aritmeticko logická
- řídí chod PC - pomocná - pomocná jednotka (matematické a
mezipaměť vyrovnávací logické spracování dat)
paměť

výkon: taktovací frekvence – udává jakou rychlostí procesor pracuje a udává se v MHz
např: 486/100 MHz – 100 znamená, že provede 100 mil. operací za vteřinu

b) operační paměť (vnitřní) – se dělí na:
1) RAM (Random Access Memory) – paměť s přímým přístupem k datům
- slouží k dočasnému ukládání dat, procesor s ní komunikuje přímo, je energeticky závislá a
proto musíme před vypnutím PC ukládat data na pevný disk nebo disketu, obsah paměti
RAM se smaže.

2) ROM (Read Only Memory) – paměť jen pro čtení
- obsahuje data pěvně daná výrobcem, není závislá na elektrickém proudu a její obsah se
uchovává i po vypnutí PC, řídí činnost PC po startu.
- BIOS – prostředník mezi Hardwarem a Softwarem, SETA – zde lze nakonfigurovat nějaké
změny v Biosu.

Binární soustava (dvojková) – hodnoty jsou vyjádřeny pomocí dvou znaků (1 a 0), lze je užít
k vyjádření dvou různých stavů, zapnutý, vypnutý, pozitivní, negativní.
Pomocí těchto kódů je vyjádřena sada znaků. Tato abeceda obsahuje zpravidla velká a
malá písmena latinské abecedy, číslice 0 až 9 a další speciální znaky. Každý takový znak je
zakódován. Nejpoužívanější kód je ASCII (American Standard Code for Information
Interchange), obsahuje 256 znaků
1 b…… nejmenší jednotka informace
1 B…… byte [bajt] = 8 bitů
1 KB……1024 B
1 MB……1 045 876 B = miliony
1 GB ……1 073 741 524 B = miliardy

c) sběrnice – - ISA, VL – BUS – zastaralé, PCI, AGP pro graf. karty
- vedle procesoru je typ sběrnice to hlavní, co určuje výkon PC

d) Konektory – PORTY – na zadní straně PC jimi vyúsťují ven přídavné karty
Mohou být: 1) sériové porty – COM (kolíčky) – přenášejí jednotlivé bity za sebou po jednom
vodiči, jsou pomalejší, ale hodí se na velké vzdálenosti
COM 1 – připojuje se myš
COM 2 – připojuje se modem
2) paralelní porty – LPT (dírky) – přenášejí inf. Po jednotlivých bytech, tj. současně
je vysláno několik bitů prostřednictvím osmi souběžných vedení, jsou velmi
rychlé, ale nehodí se pro přenos dat na delší vzdálenosti.
LPT 1 – připojuje se tiskárna

2) Přídavné desky (karty)
- jsou to rozšiřující desky s elektrickými obvody (obsahují sady čipů nebo celých procesorů),
- jejich úkolem je zabezpečovat základní, ale i další, nadstandardní funkce PC
- PC má tři základní karty:
a) karta pro vstup a výstup (input/output, I/O), ta má obvykle jeden či dva paralelní a jeden nebo dva sériové porty
b) grafická karta (videokarta) – přebírá data od procesoru, mění je na videosignál, který vysílá do monitoru. Výkonné videokarty mají grafický procesor a vlastní lokální sběrnici pro provádění náročnějších úloh v grafickém prostředí, je na ni připojen monitor
c) karta rozhraní disku podporuje pevné disky a disketové jednotky
další: zvuková, síťová

3) Pevný disk – Harddisk HDD – C:
- vnější paměťové záznamové médium, tj. uchovává inf. i po vypnutí PC

4) Disketová mechanika – Floppy disk FDD – A:
- nejrozšířenější vstupně výstupní zařízení,
- čtecí a zapisovací zařízení

Hardware – přídavná zařízení

rozdělují se na: 1) vstupní přídavná zařízení
2) výstupní přídavná zařízení

VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ

Zajišťuje vstup takových informací, kterým rozumí PC.
1) klávesnice - Keyboard
- standardně má 101 – 102 kláves

Funkční klávesy Kontrolky


Numerická část

Alfanumerická část Kurzové klávesy

Insert – přepínač, která mění režim vkládání a přepisování znaků
PrintScreen – vytiskne aktuální textovou obrazovku na tiskárnu
ScrollLock – přepínač, který ovlivňuje funkci kurzorových kláves

2) Myš – Mouse
- přenos informací: a) kabelem – nejčastěji používaný, ale brání volnému pohybu těla myši. Kabel
je připojen na sériový port.
b) opticky – pomocí infračervených paprsků, pohodlné, ale nákladné. Myš musí být vybavena vlastním akumulátorem, který se musí dobíjet.
Mohou být:
· myši s kuličkou – pracují na principu kuličky s adhezním povrchem a dvou či tří
kladek dotýkajících se kuličky, pohyb je sním kladkami, převáděn
do digitální formy a předáván PC

· myši pracující na principu optického snímání pozice – vyžadují speciální podložku, která je
opatřena hustou mřížkou, v těle myši se nachází zařízení vysílající světelný paprsek
směrem k podložce, tím dochází ke změně odrazu – pohyb myši,
- přesný pohyb myši
· myši kombinující obě předchozí technologie – myš má kuličku na které je umístěna mřížka, při dopadu paprsku na kulovou mřížku dojde ke změně odrazu, čímž je indikován posuv myši

speciální polohovací zařízení:
trackball – u notebooku, myš obrácená vzhůru nohama, kulička se ovládá prsty, není
nejrychlejší
tlaková podložka – pohybuje se po destičce prsty a tím se stlačuje fólie, citlivost záleží
na hustotě kontaktních bodů pod fólií, provizorní způsob a nedá se
používat na delší práci.
- pro činnost myši musíme nainstalovat do PC ovladač (driver) – program, který myš oživuje, dostaneme je při koupi myši

3) Joystick – většinou se používá na hry, je spojen s rozhraním obvykle přes port na zvukové
kartě (game port)
druhy: - řadící páky letadel
- volant

4) Scanner – zařízení, které obrázky, fotografie, text přenáší do podoby počítačových dat.
· snímané předlohy se digitalizují, převádí se n a sekvence jedniček a nul.
· obrázky se promítnou na obrazovku a s pomocí speciálních grafických programů je možné je dále upravovat v prostředí textového procesoru – rozpoznávání písmen OCR
· obrazová předloho je po řádcích osvětlována, tmavé oblasti odrážejí méně světla než plochy světlé
· motor pohybuje snímací hlavou podél stránky předlohy, hlava zachycuje světlo odrážené z jednotlivých oblastí stránky a to je pak optickým systémem vedeno k přijímači. Informace je přes rozhraní posílána jako digitální signál
· PC pak s pomocí programů data zpracuje a ukládá ve formátu pro grafické programy

základní typy scannerů: a) ruční – umožňuje snímat pouze malou šíři obrazu
b) stolní – ve školách, i pro profesionální práci
c) bubnový – pouze pro profesionální použití v grafických studiích, vysoké
rozlišení a velká hloubka barev, drahý

VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ

- zprostředkovává výstup digitálních inf. z PC k uživateli.

1) Monitor – princip činnosti podobný jako u televizoru – vyzařuje elektomagnetické záření, vyšší kvalita výstupu
režim práce: a) textový režim – vývojově starší (25 řádků), nejdou barvy (pozadí černé a obr. Zelená), pracuje v něm MS DOS a textové aplikace ( T602)

b) grafický režim – operační systém Windows 95 a jeho aplikace, kvalitu obrazu v grafickém režimu určuje rozlišení
rozlišení – určuje kolik má obrazovka řádků a sloupců (pixelů) – př. 640 x 480
velikost – délka úhlopříčky a udává se v palcích

14“ – rozlišení 640 x 480 nebo 800 x 600 pixelů
15“ – stejné parametry rozlišení
17“ – kvalitní rozlišení v grafický orientovaných prostředích
800 x 600, 1024 x 768 ale lze i 1280 x 1024 pixelů
19“, 20“, 21“ - nejjemnější detaily grafiky (systémy CAD, DTP)
až po hranici 1600 x 1200 pixelů
barvy – počet barev zavisí na grafické kartě
min. 16 barev – standard 256 barev – max. 16,8 mil. barev
u monitoru je rozhodující parametr délka úhlopříčky a obnovovací frekvence (ta musí být větší než 75 Hz, jinak se obraz chvěje a vlní a oči trpí)

2) Tiskárny
parametry: rozlišení DPI (hustota tištěného rastru), barevnost, rychlost tisku, paměť a maximální rozměr tiskové stránky nebo šířka tisku
Ř Jehličkové – základ tvoří válec kolem kterého se odvíjí papír, rovnoběžné s osou válce se
pohybuje tisková hlava – ta obsahuje určitý počet elektomagnetů ( 9 nebo 24)
z nich každý ovládá jednu jehličku. Při tisku jsou jehličky vystřelovány přes
barvící pásku k papíru
tisk je b grafickém nebo textovém režimu:
o textový – posílají se inf. o znacích a tiskárna si je už převede sama do
jednotlivých bodů
o grafický – posílají se inf. o každém jednotlivém bodu, proto pomalý tisk

Výhody: nejodolnější, nejlevnější, všechny druhy a formáty papíru, průpisy, kopie
Nevýhody: nižší kvalita tisku, pomalý tisk, hluk

Ř Inkoustové – firma Hewlett-Packard r. 1984 vyvinula první monochromatickou tiskárnu
ThinkJet a r. 1987 vyrobila první barevnou tiskárnu PaintJet.
- základem je tisková hlava, která obsahuje určitý počet trysek a zásobník
inkoustu, ten je vystřikován na papír, kde vytváří jednotlivé body
druhy hlav: a) bublinkové - technologie bubble-jet, inkoust se rozehřívá až na 400o C a
obvykle bývá 16 trysek
b) piezoelektrické – inkoust je řízen elektricky
Výhody: barevný tisk, rychlé, kvalitnější než jehličkové
Nevýhody: vyžaduje kvalitní a dražší papír, drahý inkoust a provoz, vyšší cena

Ř Laserové - stránkové, tzn., že zpracovává celou výstupní stránku najednou,
- do paměti se načte celá tisková stránka, ta se přenese na světlocitlivý válec,
ten je osvícený laserem a ulpí na něm prášková barva (toner), ta se otiskne na
papír a při teplotě asi 200oC se toner zapeče do papíru (jako kopírka)
Výhody: nejkvalitnější tisk (barevný i černobílý), vysoké rozlišení – ostrost a jemnost t
tisku, rychlé
Nevýhody: drahé , vysoká spotřeba energie

3) Plotter – používá se na rýsování technických výkresů, velkých plakátu (fixy)

4) Reproduktory

Speciální přídavná zařízení:

1) CD-ROM (Compact Disk Read Only Memory) – velkokapacitní záznamové médium
(650 MB)

2) Digitální videodisky DVD – stejný průměr – 12 cm, ke čtení slouží také laserový paprsek.
Kapacita: 4,7 GB - Lze nahrát 133 minut obrazového a zvukového záznamu ve vysoké kvalitě dvouvrstvé a dvoustranné disky - 17GB – 8 hodin
Využití: film, hudba, hry, multimediální aplikace

3) Modem – umožňuje aby PC vysílal informace přes telefonní linku
- převádí digitální data na analogové signály a na opačném konci demoguluje analogové signály zpět na digitální
dva druhy modemů: a) vnitřní
b) vnější
faxový modem – s jeho pomocí se odesílají dokumenty a fax příjemce
- všechny přijaté faxy se ukládají na disk

4) Streamer – kazetopásková jednotka na zálohování dat

5) Zip disk – externí jednotka, připojena dozadu PC (100MB – 200 MB), zálohování dat

Software

- programové vybavení počítače 1. Programy
2. Data (text, obrázek)
Program – sled nějakých příkazů, instrukcí, které musí počítač provést, aby vykonal námi požadovanou činnost

Rozdělujeme je:
Operační systémy

· Prostředník mezi hardwarem (počítačem) a softwarem (uživatelem) (činnosti, které jsou stejné ve většině aplikací jako je ukládání na disk, spouštění programu)
· Automaticky se po zapnutí počítače načte z pevného disku do operační paměti RAM (je tam až do vypnutí počítače)
· základní program bez kterého bychom se neobešli + nástavby k MS – dosu –Norton Comander, T 602 (programy, které usnadňují práci s MS – dosem)
· MS – dos , Windows 3,1,3,11, 95, 98, 2000, XP (grafické nástavby k MS – dosu)
· OS/ 2 IBM
· UNIX – tvoří část Internetu (síťový o. s.)

Aplikační software
· Textové editory
· Tabulkové procesory
· Grafické programy- A) počítačová grafika Corel – Drow – pro tvorbu a úpravu obrázků i naskenovaných
- B) ADOBE – Ilustrator, Foto shop, Foto paint Software 602 – Magic
- C) CAD systémy – AUTO CAD – pro konstruktéry, tvorba výkresů
· DTP programy - pro publikační činnost na počítači (knih)
· Databázové programy
- zpracovávají seznamy žáků, knih v knihovně, zaměstn. slouží k vyhledávání a třídění dat (údajů)
- MS – Access
- Fox pro, Base, software
- D Base
- Win Base od české firmy Software 602
- Vorland – Paradox
· Ekonomický software - + všechny programy vyrobené na zakázku
· Pomocné programy - (utiliti)
- komprimační programy – Win zip, rar
- prog. pro kontrolu pevného disku – Scan disc
- ovladače – prog. pro oživení hardwaru
- zpráva souborů – průzkumník ve Windows, Salamander
· Zábava
· Programy pro práci s Internetem - prohlížeče – MS – Internet Explorer,
- prog. pro tvorbu inter. stránek – Front page, Expres
- Editory – jazyk HTML
· Viry a antiviry

---

Programovací jazyky

· Uměle vytvořený jazyk , slouží pro tvorbu programů
· BASIC, Pascal, Fortran, C ++
· Objektově orientované programování – Visual Basic, Borland Delphi – programuje pomocí objektů. Zápis programu v prog. jazyku se říká zdrojový text – je překládán programem, kterému se říká překladač, do strojového kódu (kombinace 0, 1)

Software a zákony
Program je autorské dílo, které je chráněno autorským zákonem => kopírování instalačních disket a instalace na více PC než je v licenčním ujednání je nezákonné

Výhody legálně drženého softwaru:
1. Upgrade – cenově výhodná aktualizace programu na vyšší verzi
2. Poradenství, servis, hodline – telefonem
3. Bezplatné vyzkoušení programu během vymezené doby

Možnosti získání legálního softwaru:
1. Koupě
2. Přes Internet
3. CD – v různých počítačových časopisů
Shareware – má určitou dobu platnosti (např. 30 dnů) pokud uživatel do té doby nezaplatí program přestane fungovat
Freeware – zdarma

! Ochrana firem před počítačovým pirátstvím:
u některého softwaru musíme zadat tzv. sériové číslo

Organizace dat v PC, základy práce na PC

- data se ukládají na záznamových médiích-pevném disku počítače, přenosných disketách, nebo
na CD discích. Z hlediska využití a kapacity je nejdůležitější pevný disk počítače.
- data musí být na disku organizována tak, abychom je kdykoliv mohli bez problému rychle
nalézt.

Soubory - nejmenší jednotky záznamu informací (např. text, sada dat využívána programem,...).
- pocházejí z různých zdrojů: - některé soubory jsou součástí operačního systému, jiné jsou
základem aplikačních programů, ve formě souborů jsou uloženy obrázky,hryŢtzv.programové soubory
- nejcennější soubory jsou vlastně vytvořené (texty, tabulky
doplněné obrázky)Ţtzv.datové nebo dokumentové
- rozdělení dat do souborů umožňuje operačnímu systému oddělovat jednotlivé druhy informací
od sebe a dále s nimi pracovat.

Jméno souboru
Pomocí operačního systému můžeme soubor kopírovat, přejmenovat, mazat, tisknout, atd.
* jméno souboru - max. 8 znaků (neplatí u Windows 95)
* přípona u souboru - max. 3 znaky (od jména oddělena tečkou)
* DOS nerozlišuje mezi velkými a malými písmeny abecedy
* jméno souboru nesmí obsahovat -mezeru . , ;/[]:=+*?
Soubory můžeme pojmenovat libovolně, ale s příponou musíme nakládat uvážlivě. Umožní nám rozlišit typy souborů.
Přípony: - com, exe, bat spustitelné soubory
- txt textový soubor
- doc textový soubor programu Word
- sam textový soubor programu Ami Pro
- hlp soubor obsahující nápovědu
- bmp, tif, wmf grafické soubory
- xls tabulka programu Excel

Adresáře - seskupují se zde soubory, které patří tématicky k sobě.

Struktura adresářů - při práci s daty je třeba dodržet určitou organizaci.
V uspořádání adresářů existuje hierarchie - nadřazenost a
podřízenost adresářů.
n v adresáři lze založit i podadresáře
n uvnitř adresáře nesmí být dva nebo více souborů stejného jména
n aktuální adresář-při vyhledávaní souborů se zde právě nacházíme

Disky- slouží na ukládání dat. V PC jich máme několik a jsou označeny
velkým písmenem abecedy a dvojtečkou
* A: disketová jednotka o kapacitě 1,44 MB
* B: druhá disketová jednotka pružného disku
* C: první pevný disk
* D: další pevný disk nebo CD-ROM

Cesta
· disk je označen písmenem a vždy je za ním dvojtečka
· jméno disku, adresáře, podadresáře jsou od sebe odděleny zpětným lomítkem
· jména adresářů se vypisuje velkými písmeny
· název souboru se skládá ze jména a přípony

Operační systém MS Windows 95

OS provádí:
- organizuje přístup a využívání zdrojů počítače (čas procesoru, přístup k datům na discích, přístup do paměti)
- fyzicky zajišťuje vstup a výstup dat podle požadavků ostatních programů
- komunikuje s uživatelem, na základě jeho pokynů vykonává požadované akce
- reaguje na chybové stavy programů a mylné požadavky uživatelů tak, aby tyto chyby nezpůsobily
destrukci systému nebo poškození dat
- eviduje využívání systémových zdrojů

Operační systémy

OS/2
Je velmi podobný Win 9x. Obsahuje některé „nadčasové“ prvky, např. ovládání celého systému hlasem, velmi stabilní systém. Nedostatek software, většinou jej používají systémoví programátoři
Výhody: - příjemné uživ. prostř., stabilita, multitasking
Nevýhody: - málo softwaru, málo rozšířený

Unix
Neobyčejně stabilní a otevřený systém. Poměrně složitý k ovládání – prostřednictvím příkazového řádku se stovkami příkazů a desítkami parametrů u každého příkazu. Existuje k němu i několik grafických nástaveb. Používaný hlavně mezi systémovými administrátory.
Výhody: - stabilní, rozšířený, otevřený systém
Nevýhody: - složité ovládání
Windows
Velmi příjemné uživatelské rozhraní s velkým množstvím software. Systém se ovládá v grafickém prostředí se spoustou ikon a obrázků. Standardní operace jako kopírování, mazání nebo přesun souborů se provádí velmi jednoduše.
Výhody: - velké množství software, hodně rozšířený, příjemné uživ. prostř., plug & play
Nevýhody: - náročný na hardware

Pojmy a vlastnosti OS

Uživatelské rozhraní (interface)
- je prostředí v němž uživatel pohybuje
- v DOSu textové, ve WIN nebo OS/2 grafické

Plug & Play
Umožňuje automaticky detekovat nový hardware. Pokud uživatel přidá do slotu např. novou zvukovou kartu, po spuštění ji operační systém s Plug & Play automaticky detekuje a nainstaluje příslušný software. U operačních systémů, které nepodporují Plug & Play musí uživatel nový hardware nainstalovat ručně.
Plug & Play zjednodušuje instalaci hardwaru a zvládne ji i nezkušený uživatel.

Multitasking
- funkce umožňující souběžné zpracování více úloh v jednom okamžiku
- např. ve WIN lze pracovat zároveň s Wordem a Excelem

1, Kooperativní multitasking
- přiděluje procesům procesor na takovou dobu, na jakou ji
procesor potřebuje

Faxování WORD Fax. Mail WORD Fax.

Na schématu si kooperativní multitasking rozdělil čas procesoru tak, že Wordu poskytuje větší
prostor než poště a faxovacímu serveru

2, Preemptivní multitasking
- na rozdíl od kooperativního vysoce výkonný. OS sám rozděluje, komu přidělí jakou dobu procesu. Většinou mají všechny procesy
přidělenou stejnou dobu procesoru. Toto nastavení lze měnit prioritami.
- vzhledem k uživateli se aplikace chovají skutečně jako by běžely
současně (např. současně lze formátovat disketu a
provádět defragmentaci disku)

Faxování WORD Mail Faxování

Na schématu je rovnoměrné rozdělení u preemptivního multitaskingu. V tomto případě dostane
WORD k dispozici stejný prostor jako fax nebo mail.

Bootování
- start (zavádění) operačního systému. OS je většinou zaváděn (bootuje) z pevného disku. Pokud je systém např. poškozen, lze nabootovat jádro OS z diskety

Windows

- nejrozšířenější operační systém pro osobní počítače, výrobcem firma Microsoft
- je systém oken, všechny programy a operace spuštěné ve Windows se vždy provádějí v okně, na prac.
Ploše může být zobrazen libovolný počet překrývajících se oken
- první testovací verze „Beta verze“ Windows 95 byla uvedena v Říjnu 1994, první uvedení na trh Srpen
1995 (anglická verze), systémové požadavky pro Win 95 (486 DX, 8MB Ram, 50 MB HDD, myš,
grafická karta VGA

Základní verze MS WINDOWS:
Windows 95, Windows 98, Windows NT, Windows Millenium, Windows XP

Pracovní plocha:
· je výchozím bodem pro všechny operace
· jsou na ní umístěny ikony, hlavní panel s tlačítkem START

Okno
· základní stavební jednotkou Windows
· lze otevřít, přesunout na jinou pozici, změnit jeho velikost, minimalizovat, maximalizovat nebo zavřít
· v novějších verzích lze také okno vzhledově nakonfigurovat

Hlavní panel
· lišta umístěná na stěně obrazovky, je nedílným prvkem a nelze jej natrvalo ze systému odstranit
· obsahuje symboly nainstalovaných komponentů, slouží jako prostředek pro přepínání mezi otevřenými okny a spuštěnými programy
· tlačítko start je výchozím místem pro práci se systémem (obsahuje položky programy, oblíbené, dokumenty, nastavení, najít a vypnout)

Průzkumník - Pomocník při práci se systém, udržuje adresáře i podadresáře na discích
· lze pomocí něj vytvářet a mazat adresář, kopírovat, přesouvat, přejmenovávat, a mazat soubory, prohlížet obsah disků, formátovat disky, zjišťovat kapacitu na discích a další drobné operace

Obsah příslušenství Windows je dán typem instalace, např. Hry (solitaire, hledání min), Systémové nástroje (defragmentace, scandisk), kalkulačku, malování a jiné

OS Windows neobsahuje žádné významnější programy, se kterými by bylo možné např. psát dopisy v profesionální kvalitě, tvořit tabulky a z nich následně grafy. Pro tyto operace je vhodné mít příslušný software.

Textový editor MS Word

- je ovladatelný několika způsoby – myší, klávesovými zkratkami, horkými klávesami
- jednu konkrétní operaci lze ve Wordu provést minimálně dvěma způsoby

softwarové požadavky: minimálně software Win 95

Popis prostředí:
- součástí kancelářského balíku Microsoft Office 97
- po instalaci balíku Office se zástupci programů umístí do nabídky Start a tam do položky Programy
- po spuštění bude zobrazeno prostředí Wordu, které se skládá z několika částí:
1) hlavní nabídka (menu)
2) Panely nástrojů – ve Wordu je k dispozici 13 základních panelů, možnost vytvořit nových
3) Pravítko
4) Oblast pro psaní a editaci textu

Základní funkce Wordu
V textových editorech platí pravidlo: „Nejprve napsat text a teprve poté provádět všechny úpravy“

Označování textu do bloku
Jedno slovo – 2x na slovo poklepat levým tlačítkem myši
Dvě a více slov – 1x levým tl. myši klepnout na první slovo, které si přejete označit, držet
tlačítko stisknuté a táhnout směrem k dalšímu slovu vpravo nebo vlevo (i rozsáhlý blok)
Celý odstavec – Uprostřed odstavce 3x klepnout levým tl.
Celý řádek – nastavit kurzor myši za levý okraj dokumentu tak, aby s šipka myši zobrazila
zrcadlově překlopená a klepnout levým tl.
Celý dokument – nastavte myš za levý okraj dokumentu tak, aby se šipka zrcadlově překlopila.
Poté klepněte 3x za sebou levým tl.
Klávesami – nastavit se na začátek budoucího bloku a stisknout klávesu Shift. Za současného
držení klávesy Shift stisknout a držet některou z kurzorových kláves (šipek).

Kopírování formátu
- používá se při jednom způsobu zvýraznění slova. (př. slovo věc potřebujeme, aby vždy vypadalo věc)
1) klepnout na slovo, ze kterého bude formát kopírován
2) klepnout na ikonu štětce na panelu nástrojů
3) klepnout na slovo, které má být změněno podle vzoru, postup je možno opakovat jen bodem 3

Pravítka
- Word disponuje dvěma pravítky, jedno je zobrazeno těsně nap papírem a druhé u levého okraje obrazovky
Odsazení prvního řádku – klepnutím levým tl. na horní trojúhelník na pravítku a následného táhnutí, odsadí se pouze první řádek
Tabulátory
- dovolují „zaaretovat“ text na přesně definované pozici řádku.
- Máme čtyři typy: Levý – zarovná tet od tabulátoru směrem doprava
Středový – zarovná text vzhledem k tabulátoru na střed
Pravý – zarovná text vzhledem k tabulátoru doleva
Desetinný – bude zarovnávat text vzhledem k tabelátoru doleva, dokud se
nevyskytne desetinná čárka. Od desetinné čárky bude veškerý
text zarovnávat doprava

Schránka
- podobný princip jako ve Windows
- jako virtuální odkládací prostor spolehlivě splňuje požadavky na kopírování dat v rámci jednoto ho nebo více dokumentů ve Wordu

Styl
- tvoří samostatnou kapitolu Wordu,
- je předdefinovaný typ, řez, velikost a zarovnání písma, který leze kdykoliv v dokumentu aplikovat pouhým klepnutím myši

Makra
- je posloupnost instrukcí, které se začnou po aktivaci makra postupně provádět
- prostřednictvím makra lze uložit často se opakující akce ve Wordu, pokud následně takové makro spustíme, Word sám provede všechny nadefinované operace
- automatizuje složitější úpravy textu, zjednoduší vyhledávání a zaměňování slovních spojení nebo stylů

Obecně o textových editorech
- jsou programy určené pro psaní, editaci a grafickou úpravu textu a následným výstupem např. na tiskárnu
- jsou to nejpoužívanějšími programy pro osobní počítače na světě
- V ČR se po dlouhou dobu držel na vrcholu textový editor T602, s příchodem Windows se stává populární textový editor Microsoft Word, ale také programy Lotus AmiPro (dnes WordPro)

MS Power Point

- presentační program
- jeden z nejpoužívanějších programů na přípravu prezentací
- je to program prostřenictvím kterého je možné kvalitně navzhnout, ztvárnit a následně zpustit prezentaci

P.P umožňuje:
· Rychlou tvorbu prozentace pro zpětný projektro a 35 mm diapozitivy
· Promítání prezentace na obrazovce
· Možnost označit vybrané stránky za skryté
· Nabídku 55 dodávaných grafických šablon ve třech barevných provedeních
· Možnost vkládat objekty z jiných produktů (Excel, Word)
· Zařazení multimediálních prvků do prezentace (zvukový záznam, videozáznam)
Výhody: intuitivní ovládání a množství pomůcek, rozsáhlý help, který kopíruje uživatelskou
příručku

Základy práce s PowerPointem

způsoby vytváření nové prezentace
- po spuštění P.P. se zobrazí okno, které nabízí vytvoření nové prezentae jedním ze tří způsobů nebo otevření již wxistující prezentace
a) stručný průvodce:
– má usnadnit prvotní vytvoření šablony. Každý sebemenší krok při vytváření prezentace je
dopovázen četnými dotazi průvodce, je určen pro začátečníky
- je určitý forma nápovědy, která nám v několika krocích pomůže vytvořit obsah naší
proezentace a rovněž vygeneruje vzhled proezentace
- v P.P jsou využívány tzv. úrovně. Je jedna úroveň textu pr nadpis stránky a pět úrovní
tetů k použítí v automatických textových polích
b) se šablonou – nabízí mnoho typů šablon, které slouží jako prostředí (pozadí) prezentace.
Jedná se o optimální způsob vytváření prezentací
c) prázdná prezentace – je určen zkušeným uživatelů nenabízí prosředí, ale přímo rozvržení
prvního s nímku

Viry a antivirové programy
Počítačový virus je zvláštní program, který je schopný vytvářet své kopie. Aby zabezpečil své spuštění, připojuje se k souborům na disku, ukládá se do systémových oblastí apod
Typy virů
- počítačový virus je program, který je schopen se bez vědomí uživatele množit a provádět nežádoucí operace. Protože z každého zavirovaného programu může být nakaženo dalších x programů, připomíná množení viru řetězovou reakci
- podle toho jakým způsobem se viry projevují je rozdělujeme na
a) souborové viry – napadají pouze soubory a projevují se nejrozmanitějším způsobem např.
· doprovodné viry – zkopírují napadený soubor do souboru se stejným jménem, ale typu
com.(Zdena.doc = Zdena.com)
· přepisující viry – přepíše část programu
· viry přímé akce – provedou destrukční akci a tím skončí
b) boot viry – souvisí se zaváděním systému
- napadají boot sektor nebo partition tabulku pevného disku nebo diskety
- při zavádění systému jsou pohodlně aktivovány a převezmou kontrolu nad
funkcemi systému
c) multipartitní viry – představují kombinaci a výhody obou předcházejících typů
d) makro viry – objevily se s příchodem textových editorů a tabulkových procesorů.
Zákeřnost makrovirů spočívá v tom, že virus je přenášen a uložen v dokumentu.

Projevy virů
1) virus obtěžující – projevují se např. nesmyslným hlášením na obrazovce, záměnou kláves na klávesnici
2) destrukční virus – jejich úkolem je zlikvidovat data
3) ostatní

Viry vykonávají během svého životního cyklu mnoho akcí (pořadí bývá u každého viru individuální, nemusí být použity všechny akce):
· převzít kontrolu nad procesorem
· zkontrolovat aktuální stav prostředí
· nainstalovat se do paměti
· přesměrovat přerušení
· provést test na podmínku spuštění škody (datum, počet spuštění...)
· vykonat škodlivou činnost
· najít místo pro vytvoření své kopie
· zkontrolovat, zda místo neobsahuje kopii
· vložit svou kopii
· uskutečnit úpravy napadeného místa ( zakódování)
Viry se šíří v rámci jednoho počítače i mezi počítači. Existuje několik možných přenosových médií mezi počítači: Běžné média
· diskety
· síťové linky ( při zapojení v síti )
· telefonní linka ( při použití modemu )
· výměnné pevné disky
· disky CD ROM

Nepříliš častá média
· sériová linka ( při propojení počítačů )
· uveřejněný zdrojový text viru
· paměti EPROM

Antivirové programy
- vzhledem k vývoji podléhají neustálým změnám. Existuje celá řada antivirových programů např. AVG, Avast!, F-Prot

AVG – představuje komplexní nástroj pro vyhledávaní a likvidaci počítačových virů. Jeho
součástí je kontrola integrity dat, antivirový test, heuristická analýza, test prostředí

Rychlý test – kontroluje integritu systémových oblastí a nejdůležitějších souborů PC
Kompletní test – je základním testem systému AVG, udržuje srovnávací databázi, heuristickou
analýzu, kontroluje nové a změněně soubory a vyhodnocuje zjištění změny.
Antivirový test – vyhledává známé viry. Pro zachování jeho účinnosti je nutná pravidelná
aktualizace
Heuristická analýza – vyhledává známé viry a na základě detailní analýzy textovaných objektů.
Dokáže odhalit i nový dosud neznámý virus
Test diskety – provádí heuristickou analýzu složení diskety, je určen pro pohodlnou kontrolu
většího počtu disket.
Test prostředí - na souborové viry spočívá v tom, že program vygeneruje na disk soubory typu
com a .exe, potom je kopíruje a provádí s nimi různé operace, přičemž vždy
kontroluje jejich obsah. Pokud se při manipulaci s nimi změní jejich obsah, je
velmi pravděpodobné, že se na návnadu právě chytil virus

Postup při napadení počítače virem
1. Vypneme počítač.
2. Zavedeme systém z čisté DOS diskety chráněné proti zápisu.
3. Z diskety spustíme antivirový program. Pokud chceme spouštět antivirový program z napadeného disku, nejprve ho zkopírujeme z diskety na pevný disk. Antivirový program spuštěný z pevného disku poskytuje větší možnosti při léčení, jeho práce je rychlejší.
4. Jestliže se jedná o souborový virus, napadené soubory necháme" vyléčit", pokud máme soubory zálohované, je vhodnější napadené soubory smazat a nainstalovat nové. Po vyléčení i lepším antivirovým programem ne vždy soubory pracují korektně.
5. Jestliže jde o boot virus, necháme provést obnovu boot sektorů antivirovým programem, nebo příkazem SYS si provedeme obnovu sami (SYS spouštíme z diskety).
6. Jestliže se jedná o virus v MBR, zálohujeme si nejprve všechny systémové oblasti a zkontrolujeme funkčnost záložních kopií. Antivirové programy občas poškodí při odstraňování tohoto viru tabulku partition, čímž způsobí ztrátu dat. Jestliže dokáže náš antivirový program virus v MBR odstranit, nebo umí sektor obnovit z diskety, provedeme jeho obnovení.
7. Zkontrolujeme všechny diskety.
8. Informujeme o nákaze uživatele, se kterými si vyměňujeme diskety
Ochrana před počítačovými viry
· softwarová
· hardwarová
Softwarová ochrana
- softwarová ochrana je realizována antivirovými programy. Služby, které antivirové programy
poskytují lze rozdělit do tří skupin:
· konkrétní antivirové techniky
· obecné antivirové techniky
· preventivní ochrana
Konkrétní antivirové techniky:
- vyhledávají pouze známé viry podle virové databáze, kterou je nutné aktualizovat.
- Většinu takto nalezených virů je možné ze souborů nebo z boot sektorů také odstranit, a to buď s použitím informací o viru, který příslušný soubor infikoval nebo s použitím původních informací o souboru, které popisují, jak vypadal před infekcí.
- největší výhodou této metody je její rychlost, tato metoda se tedy používá pro pravidelné kontrolování pevného disku.
- známé viry je také možné vyhledávat v každém spouštěném, kopírovaném, otevíraném souboru a v zaváděcích sektorech všech disket, které do počítače vkládáme. K tomu je určen rezidentní ovladač, který lze zavádět vždy po spuštění počítače. Tento ovladač se zavádí v config.sys a je tedy v paměti ještě dříve, než se načte command.com (což je obvyklá základna většiny virů). Samozřejmě nechybí možnost prohledat paměť na přítomnost rezidentních virů.
Obecné antivirové techniky:
- se snaží najít a pokud je to možné i odstranit neznámý virus.
- první metodou, jak najít neznámý virus je tzv. srovnávací test. Při prvním spuštění tohoto testu si program zapíše důležité informace o souborech (velikost, datum, čas, atributy a kontrolní součty).
- při dalších spuštěních porovnává tyto informace s aktuálním stavem. Pokud v těchto údajích došlo ke změně většího rozsahu, je pravděpodobné, že počítač byl napaden virem. Program obsahuje tzv. plnou heuristickou analýzu (heuristická analýza s emulací kódu), kdy se antivirový program přímo pokouší emulovat činnost počítače při spuštění programu.
- nevýhoda metody je v tom, že často dochází k falešným poplachům, kdy některé soubory jsou označovány jako napadené. Avšak vzhledem k zvětšování počtu stále složitějších virů, bude v budoucnu tato metoda nejčastěji používaná..
Preventivní antivirové techniky:
- se doporučí využívat pokud možno ještě předtím, než se virus v počítači usídlí.
- spočívají v zálohování některých důležitých informacích o počítači, podle nichž bude v případě potřeby možné obnovit původní stav.
- pomocí programu si můžeme uložit obsah paměti CMOS, tabulku rozdělení pevného disku apod. Po napadení počítače lze tyto informace zpětně obnovit.

Jiné antivirové programy (F-PROT, SCAN) obsahují další užitečnou funkci - vkládání vlastních virových řetězců. Tato metoda se však neuplatní v případě polymorfního viru.

Hardwarová ochrana
Kromě softwarové ochrany před viry existuje i možnost hardwarové ochrany. Ta je realizována pomocí rozšiřující karty. Karta obsahuje paměť ROM se speciálním softwarem.
Základní funkce:
· bezpečnost je zajištěna pomocí několikastupňového ochranného systému
· přístup k počítači je pomocí šifrovaného hesla
· uživatele je možné rozdělit podle přístupových práv, které si sami navrhneme
· pro pevné disky a diskety je možno nastavit přístupová práva (jen čtení, zápis apod.)
· dlouhodobé sledování provozu počítače včetně registrace všech pokusů o porušení přístupových práv
· karta obsahuje baterii zálohovanou paměť, ve které jsou uložena všechna přístupová práva a nastaveny parametry
· kartu je možné doplnit o nadstavbové moduly pro zálohování, kódování apod.
Automaticky je zajištěna ochrana boot sektorů proti přepsání a formátování.

Zálohování dat a komprimace

Ochrana a zálohování dat

- Zálohování je vytvoření kopie dat pro obnovu ztracených dat.

1. Scan Disk
2. Defragmentace
3. Zálohování dat

ad1) Scan Disk - na pevném disku vznikají skupiny „Ztracených dat“, které není možné
odstranit či využít. Existuje program Scan Disk, který umožňuje:
· tyto skupiny ztracených dat odstranit
· převést je na soubory
· ponechat v původním stavu
Program ® Příslušenství ® Systémové nástroje ® Scan Disc
ad2) Defragmentace - při zápisu nebo mazání souborů vznikají na disku volné úseky, do
kterých se pak zapisují volná data. Nově zapisovaný soubor se pak může
uložit ne v celku, ale po částech je rozkouskován, což zpomaluje práci
počítače. Odstranění rozkouskovaných souborů slouží program
„DEFRAG“ – ten je součástí DOSu i Windows 95
Programy ® Příslušenství ® Systémové nástroje ® Defrag. disku
Průzkumník ® C: ® Vlastnosti
ad3) Zálohování dat – je vytváření kopie dat určené pro obnovu ztracených dat na :
- pevný disk
- disketa
- CD
- další počítač
Archivace – jedná se o unikátní data, která můžeme později potřebovat nebo jsme je ze
zákona povinni po určitou dobu archivovat.
- doba uchování je také delší než u zálohovaných dat Ţ větší nárok na
záznamová média (magneto-optické nebo optické systémy)

Komprimace
Používá se:
§ při archivaci
§ při zálohování
§ při zasílání dokumentů elektronickou poštou
§ u grafických dokumentů
§ u obrazových dokumentů
§ při nedostatečném místu na disku
Pozn.: není vhodné používat komprimaci u souborů, které často používáme

U prostředí Windows jsou ke komprimaci používány zejména programy:
n WIN ZIP
n WIN RAR

Multimédia

- představují spojení pohyblivého obrazu alespoň v televizní kvalitě, vysoce kvalitního zvuku a počítače jako řídícího systému
- počítač využívá pro práci s textem, grafikou, při přenosu údajů a zpracování dat.

Využívají se doplňky: dotekové obrazovky, účelově konstruované klávesnice nebo projekční systémy
Znak multimédií - interaktivnost – aktivně se účastnit

Formy multimédií:
Prezentace různého typu
§ nabízení služeb a poskytování informací všem zákazníkům
§ součástí mohou být obrázky, názorné grafy, videosekvence, animace, vše ozvučené
§ vytváří jí např. Microsoft PowerPoint

Multimediální databáze
§ komfortní nabídka výrobků či služeb přes internet, např: prohlížení auto z autosalonu přes internet

Multimédia ve vzdělání
§ ve škole, doma
§ podporují výuku, k předvedení stačí PC a projekční zařízení
§ např. „Bohemia“ – historie českého státu, obsahuje vše – mapy, texty, obrázky s komentářem, videosekvence

Multimédia při výuce jazyků
Zde můžeme pracovat dvěma způsoby:
1) využívat cizojazyčné tituly převážně encyklopedického charakteru při práci s nimi se procvičovat již osvojené znalosti (např. Microsoft a Dorling Kindersley)
2) využívat CD určená přímo pro výuku jazyků, obsahuje nejen jednoduché animované a
ozvučené příběhy s textem, ale i rozsáhlejší výukové programy (totéž co učebnice)

Multimediální PC musí mít:
· Sluchátka nebo reproduktory
· Příslušný software (je zpravidla součástí dodávky hardware)
· paměť RAM 4MB
· kapacitu pevného disku 230 MB
· 3,5" diskovou jednotku s kapacitou 1.44 MB,
· porty paralelní a sériové, myš, game port , MIDI port s funkcí I/O
· MPC kompatibilní zvukovou kartu,
· MPC kompatibilní mechaniku CD-ROM,

Počítačové sítě

- spojení dvou a více počítačů navzájem z důvodů komunikace (sdílení dat, hardwaru, softwaru…).

Historie:
· již v období sálových počítačů - tzv. terminálové sítě(zpracování dat probíhalo centrálně, jednotliví uživatelé byli připojeni pomocí terminálu=monitor, klávesnice).
· s rozvojem osobních PC počítačů dochází nejprve k oddělení uživatelů od sítě, později k opětovnému spojování do PC sítě

Výhody počítačových sítí:
· sdílení HW(pevný disk, plotter, tiskárny, CD-ROM, mechanika, scanner, modem)
· sdílení dat a programů(nejen náhrada disket, ale i využití elektronické pošty, sdílení databází, rezervační systémy…)
· komunikace mezi uživateli
· velká výhoda je bezpečnost uložených dat (účty a hesla; správce sítě)

Typy sítí

A) Lokální síť (LAN – local area network)
B) Globální síť (WAN – wide area network)

Kombinace LAN a WAN jsou Metropolitní sítě - MAN
LAN
- většinou jsou umístěny v samostatné budově, nebo v komplexu blízkých budov. Na rozdíl od
WAN nevyužívají prostředky pro vzdálené propojení, např. modem.
WAN
- slouží k výměně dat na velké vzdálenosti, vzniká spojením několika sítí LAN (mezi státy, mezi
kontinenty).Např. internet.

Co je potřeba k vytvoření sítě?
1) Počítače – servery (obslužné stanice) – hl. řídící počítač
- workstation (pracovní stanice)
2) Síťový hardware ( kabely s konektory)
3) Síťový software – na pracovních stanicích musí být operační systém, který podporuje chod sítě – Windows, OS2, Unix…
- na serverech musí být nainstalován tzv. síťový operační systém – Novell, Intranetware, Windows NT Server od Microsoft
4) Organizační zabezpečení –tj. správce sítě zřizuje uživateli účet a heslo (hesla mohou být dočasná) a nastavuje přístupová práva (disk G máme právo pouze z něj číst, disk H, kde máme všechna práva). Dále může získat kompletní informace o činnostech na síti – prověřovací záznamy.

Typy sítí LAN
1) Klient server - nejvýkonnější počítač je server (file server-hlavní počítač, který nabízí disky,
tiskárny…) a ostatní počítače jsou tzv. pracovní stanic

2) Peer to peer (rovný s rovným) -pro menší počet uživatelů (2-10), všechny počítače sou
rovnocenné a nabízí své disky, CD Rom, tiskárny… ostatním
uživatelům
-na tyto počítače se instaluje operační systém MS Windows
(95, 98, 2000)

Hardwarové zabezpečení sítě

1. Síťová karta
– instaluje se do volného lotu na základní desce
– transformuje signály uvnitř počítače na signály s větší energií a ty pak mohou procházet síťovými kabely
– nejrozšířenější typ síťové karty je Ethernet

2. Spojovací vedení – signály procházejí
· Kabely s měděnými vodiči (koaxiální kabel, nestíněná dvojlinka, stíněná dvojlinka) –
vedou elektrický signál, nejrozšířenější
výhoda - nejlevnější
nevýhoda-dochází k rušení elektromagnetickým polem
· Optickým kabelem – kabel se skleněným vláknem, signály jsou ve formě světelných
impulsů, používá se na velké vzdálenosti
výhoda – nedochází k rušení el. polem, větší kvalita
nevýhoda – vysoká cena, složité opravy a zabudování
· Vzduchem – ve formě radiových, světelných vln

3. Konektory
- každý konec kabelu musí být opatřen stejným konektorem jakým je vybavená síťová karta
Tenký koaxiální kabel – T konektor (BNC konektor), už se moc nepoužívá
Nestíněná kroucená dvojlinka (UTP) – RJ 45, malý konektor, levnější než stíněná
Stíněná kroucená dvojlinka (STP) – obalená v izolační vrstvě, používá se u kruhových
sítí LAN na kratší vzdálenost, velký konektor IBM
Terminátor – speciálně upravený konektor, který slouží k ukončení volných konců
kabeláže (používá se např. u Tenkého koaxiálního kabelu, u sběrnicové topologie)

Softwarové zabezpečení sítě

1. Síťový operační systém (NOS – network operating systém)- programové vybavení
ke komunikaci mezi počítači prostřednictvím síťových karet instaluje se na
serveru.
Př. Intra Netware od Novellu, Windows NT od Microsoftu.
2. Aplikační programy – většina programů lze používat na samostatných PC i na sítích
některé ale vyžadují síťovou verzi. Ale většina síťovou verzi nepotřebuje.
3. Síťové utility – pomocné programy, které napomáhají správci sítě např. k udržování se
seznamu uživatelů, zálohování, přístupových práva, archivovat…

Topologie sítí Lan
= schéma podle něhož jsou síťové PC navzájem propojeny.
a) Sběrnicová – každé PC je připojeno na průběžný kabel, použití pro malé sítě z menším
počtem pracovních stanic, používá se koaxiální kabel s T konektorem
Výhoda: malé pořizovací náklady (kabely, síťové karty), jednoduchá konstrukce.
Nevýhoda: malá stabilita. Při přerušení jednoho kabelu dojde k přerušení celé
sítě. Jakékoliv zásahy jsou podmíněny rozspojením sítě.
b) Hvězdicová – ve středu sítě je centrální uzel rozbočovač, od něj vede ke každé stanici
samostatný kabel (při přerušení jednoho kabelu nedojde k porušení celé
sítě). Velmi stabilní, používá HAP
Nevýhoda: vyšší cena (rozbočovač je dražší…). Porušení rozbočovače dojde
k zástavě činnosti celé sítě. Používá se ve větších organizacích a tam
kde se klade důraz na spolehlivost sítě.
c) Kruhová – kabel prochází od jedné PC ke druhému a celá síť je uzavřena do kruhu.
Nevýhoda: nízká stabilita.
Stejně jako sběrnicová topologie je dnes méně používaná
Internet

· síť sítí
· celosvětová síť, propojující servery lokálních sítí vysokorychlostními (128 kbit/s až několik Mbit/s) datovými spoji (kabely, satelity)
· oživuje jej přenosový protokol TCP/IP (síťový operační systém) – zajišťuje přenos dat mezi PC
· technický prostředek k získání informací pomocí několika služeb (nástrojů)
· Internet nikdo neřídí a jako celek jej nikdo nevlastní. Jeho vývoj probíhá pod vlivem mezinárodní společnosti Internet Society

Historie a současnost

- 1969 vznikla síť ARPANET (vojenská síť), ke které se postupně připojovaly americké výzkumné ústavy a univerzity. Během 70. let přerostla hranice USA a začíná se jí říkat INTERNET
- v dnešní době tvoří tzv. páteřní síť Internetu několik velmi výkonným počítačů amerických univerzit a ústavů, propojených velmi rychlými pevnými linkami
- na páteř jsou napojeny další počítače (kabely, přes satelit, podmořský kabel…), z nichž některé poskytují připojení koncovým uživatelům = poskytovatelé (ang. Providers)
- dnes ještě nejsou propojena rozsáhlá území Afriky a severní Asie, jinak celý svět propojen alespoň pomocí el. Pošty
- dnes je k Internetu připojeno asi 25 mil. PC a 100. mil uživatelů

Jak Internet funguje:
Data jsou mezi PC přenášena v tzv. PAKETECH = balíčcích
Aby se mezi PC dalo orientovat má každý počítač připojený do Internetu svoji adresu:
- ta se zapisuje pomocí čtyř čísel oddělených tečkou (např. 192.168.32.15),
- druhý způsob je tzv. doménový - kdy pro každou číselnou adresu je přiřazena jedna „textová“ doménová adresa (např. www.seznam.cz nebo dec59.ruk.cuni.cz)
- každá adresa musí být jednoznačná

Pro připojení na Internet potřebujeme:
1) PC
2) Modem – zařízení, které převádí počítačová data na elektrický signál, který se přenáší pomocí telefonní linky
rozdělení modemů: interní a externí
3) Telefonní linka
4) Příslušný software – např. prohlížeč web stránek, program pro el. poštu
5) Poskytovatele – firma na kterou se budeme pomocí tel. linky napojovat

Lokální síť je připojena do Internetu pomocí tzv. PROXY SERVERU = běžný počítač, jenž je připojený do Internetu přímou linkou nebo modemem. Na něm je program, který tvoří bránu (zprostředkovává ) přístup ostatním počítačům v sítí. Leze na měn nastavit různá omezení (např. Omezit velikost stažených informací, zakázat přístup na konkrétní stránky..)

Alternativní způsoby připojení
- telefonní linka + modem
- digitální telefonní přípojka se dvěma kanály ISDN (až 128 kb/s)
- pevné připojení
- rádiové spojení (trvalé připojení rychlostí až 1,8 Mb/s)
- satelity
- kabelová televize
- síť mobilních telefonů

Služby internetu

1) WWW (world wide web)
§ nejpopulárnější služba Internetu, která slouží k šíření informací pomocí WWW dokumentů
§ mohou osahovat text, obrázky, zvuky, vidosekvenci, hypertext – odkaz na jiné internetové stránky
§ vyvinula se počátkem 90. let ve Švýcarsku
§ je nutný prohlížeč (browser) – program, který zobrazuje WWW stránky (př. MS Internet Explorer. Netscape Navigator)
§ každý WWW dokument (stránka) – se umísťuje WWW server připojený do internetu,l má svou adresu, která se označuje URL adresa

http://www.název.typ/upřesnění

hypertext transmission protocol ty – určuje stát (cz), výjimkou je
USA, kde jsou různé přípony např.
Většinou jméno vlastníka stránky com - komerční organizace
edu – školy
gov – vládní úřady

HTML =HyperText Markup Language – jazyk pro tvorbu WWW stránek
- HTML editory programy, které umožňují vytvářet WWW stránky, např: MS Front Page
- Vzhledem k velkému počtu Web stránek slouží pro snadnější orientaci tzv. vyhledávací služby např. ALTA VISTA) nebo česká vyhledávací služba SEZNAM, ATLAS…

Vyhledávače jsou speciální velmi výkonné servery, na nichž jsou uloženy databáze o internetových stránkách. Stránky hledají podle jednoho nebo několika klíčových slov, které uživatel zadá

http = protokol, který se používá pro přenos webovských stránek (protokoly = pravidla komunikace v Internetu)

HTTP

Klient Server
dotaz (URL)

Odpověď (HTML)

odpověď

Jak nabídneme do Internetu své informace:
· Vytvoříme si vlastní domovskou stránku,případně celou strukturu WWW stránek a ty pak umístíme na nějaký server Internetu:
· Zdarma na server, který nabízí určité místo pro vaše stránky (např.: mujweb.cz)
· Za poplatek u poskytovatele služeb. Vhodné pro menší firmy, které chtějí poskytnou t informace o sobě a o svých výrobcích
· Zřídit si vlastní WWW server (výhoda je neomezená kontrola nad obsahem a libovolný rozsah stránek)Vhodné pro větší firmy, které nabízejí nebo prodávají své zboží přes Internet.

2) FTP – File Transfer Protocol
§ služba pro přenos souborů – počítače, které nabízejí tyto služby – FTP servery (např. od firmy Microsoft) – prostřednictvím této můžeme umístit naše WWW stránky na WWW servery
§ je potřeba spec. Program např. Ftp client for Windows

3) NEWS
§ el. Noviny, konference, diskusní kluby
§ spec. Programy – prohlížeče novin- newsraders – např. MS MAIL AND NEWS
§ konferenci spravuje počítač zvaný LISTSERVER (pokud listserveru přijde dopis, týkající se nějaké konference kterou spravuje, rozešle tento dopis automaticky všem účastníkům, kteří se do konference přihlásili)

4) Internet Relay Chat (IRC)
§ jedná se o rozhovor v reálném čase na dané téma mezi připojenými uživateli (lidé se potkávají na tzv. kanálech – mohou komunikovat všichni spolu nebo na privátních kanálech,počet komunikujících uživatelů není omezen)

5) Telnet
§ možnost přihlásit se z 1 PC internetu na 2. PC (není možné stahovat soubory)

6) Elektronická pošta

Elektronická pošta

- elektronická pošta (e-mail) je jednou z nejstarších nejpoužívanějších služeb Internetu
- tato komunikace je, na rozdíl od běžných prostředků komunikace (telefon, fax, pošta), levná, rychlá a pružná.
- Příjemce zprávy nemusí v okamžiku doručení vůbec pracovat na počítači, zprávy se ukládají do schránek, tzv. mailboxů, kde jsou uloženy, než si je uživatel přečte

Adresace
- každý, kdo potřebuje komunikovat E-mailem, musí mít zřízenou na poštovním serveru svou schránku (= prostor na disku vyhrazený pro příjem a odesílání zpráv) – tu zřizuje poskytovatel, ke kterému je uživatel připojen nebo je možné jí zřídit zdarma (freemail) na speciálních serverech např. www. Seznam.cz, www.hotmail.com…
- schránka musí mít určitou adresu např.
petra.mala@fi.vut.cz
obecně: uživatelské_jméno@doménová_adresa_počítače

K posílání a příjímání pošta je potřeba mít nainstalovaný program, který musí znát pravidla (např. standard POP3), prostřednictvím kterých mezi sebou poštovní servery komunikují, Např. MS Outlook.

Anatomie dopisu
Dopis (zpráva, message) se skládá ze tří částí:
Hlavičky – ta obsahuje:
§ Datum a čas odeslání, adresa odesílatele – doplní se automaticky
§ Adresa příjemce (To:) - položka určuje adresu příjemce zprávy
§ Věc (Subject:) - jednořádková anotace dopisu, čeho se dopis týká, tato položka se příjemci zobrazí v seznamu došlé pošty
§ Kopie (Cc:) – adresa příjemce, kterému se posílá kopie zprávy
§ Neoficiální kopie (Bcc:) – adresa (y) „utajených“ příjemců zprávy, adresáti uvedeni v položkách adresa příjemce a kopie se o těchto adresátech z hlavičky dopisu nedoví
§ Adresa pro odpověď (Reply to:) – jestliže příjemce dopisu bude chtít odesilateli odpovědět, obvykle se použije adresa uvedená v položce adresa odesílatele (from:), ale může se stát, že odesílatel bude chtít poslat odpověď na nějakou jinou adresu, pro tyto případy slouží právě tato položka

Následující atributy dopisu jsou sice často používané, v podstatě však není zaručeno, že se
vždy uplatní

- Důležitá zpráva (urgent) – informační příznak zprávy, interpretace závisí na konkrétním
programu, který je používán pro prohlížení došlé pošty
- Kódování zprávy (Encrypt) – při odesílání zprávy je možno zadat heslo, pomocí něhož se
text dopisu zašifruje, příjemce musí heslo znát rovněž
- Potvrzení o čtení zprávy (Confirm reading) – nastavení tohoto příznaku způsobí, že se

Hodnocení referátu Přehled nejen maturitních otázek do výpočetky!

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  5. červen 2008
  7 855×
  7505 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Přehled nejen maturitních otázek do výpočetky!