Antické drama

Antické drama se vyvinulo v rámci kultu boha Dionysa , zavedeného Peisistratem (athénksý tyran), jako jedna ze složek jeho slavností . Proto byla účast na nich záležitostí především svobodných občanů.. Původně ženský Dionysův kult byl v podobě Peisistratově již kultem mužským , proto také muži hráli všechny role a vystupovali ve sboru . Ke konci 4. a v průběhu 5 stol. př.n.l. se začaly organizovat herecké skupiny .

Herci vystupovali v maskách , kryjící celou tvář a otvory pro oči a ústa . Výraz těchto masek se neměnil a podle nich se tvořily pro tragédii , komedii i satyrské drama některé základní typy. Masky v tragédii měly ještě vysoký nástavek ( onkos ) , připomínající zvláštní stylizaci účesu, . Tím vznikal nepoměr mezi velikostí hlavy a těla . Ten vyrovnávaly zvýšené podrážky . Vznikly z nich kothurny – ty se používaly jen v tragédii. → znemožňovaly pohyb + masky znemož. mimiku →těžiště herec. výkonu především v hlas. projevu a v gestech .
Důležitou složkou divadla byl sbor – maskovaný a mohl i tančit .
Kostým tragédie se lišil od běž. oděvu – měl dlouhé rukávy . Komedie se hrály v oděvech řeckého všedního dne.
První divadla byla dřevěná až v 5. stol. se začalo užívat kamene. Nejstarší –Dionysovo v Athénách a Syrakúské.
divadlo bylo otevřené , postavené v údolí . Mělo 3 části – orchéstru , hlediště a divadelní budovu . Bylo i místem soudu a shromaždiště obyvatel .

TRAGÉDIE -
„Kozlí píseň “ ( tragos – kozel + óidié – píseň )
·vyvíjela se ze satirské hry ( veselá ,žertovná) → dlouhá proměna charakteru
·tématicky vázaná mýtem , téma závažné z oblasti morálky , cti , obsahem spojující mluvené slovo , zpěv, tanec
·hl. hrdina zpravidla zápasí se silami (osud, bohové), které jsou silnější než on a podléhá jim, je odvážný nebo krutý, samolibý
· nikdy nevystupovaly více jak 3 hrající postavy najednou + tzv. němé postavy
· 1. tragédii uvedl Thepsis- „ O velkých Dionysiích“ ( 536 –533 př.n.l.) – 1 herec + sbor =) dialog . Aischylos přidal druhého herce , omezil úlohu sboru a učinil hlavní složkou dialog. 3 herce a jevištní dekoraci zavedl Sofoklés → v této podobě tragédie setrvala.

Řecko – 5-4 stol. př.n.l.
AISCHILOS – ( 525-455 př. n. l.)
-„pravým otcem tragédie“
- ze šlechtického statkářského rodu
- dílo ovlivněno politikou – přívržencem demokrat. státu
-celkem napsal 90 tragédii – dochováno 7 – nejstarší Peršané ,Upoutaný Prométheus
- trilogie Oresteia
·byla uvedena krátce před jeho smrtí
· doba děje odpovídá událostem po trojské válce v Argejském království
· námět z řecké mytologie o králi Agamemnónovi a jeho synu Orestovi . Orestés – rozvážný , odhodlaný , ochotný obětovat se ve jménu mravního zákona a povinnosti zachránit otcovu čest , řeší vnitřní dilema ( mstí otce ´ vraždí matku )
· 3 části
1) Agamemnón - vrátí se z Trojské války , úkladně zavražděn manželkou Klytaiméstrou – pomsta že obětoval dceru Ifigenii bohyni Artemidě , aby výprava do Tróje , jíž velel ,mohla vyplout. Klytaimestřin milenec Aigisthus se zmocní vlády.
2) Obět na hrobě- Orestes se vrací s přítelem Pyladem oby pomstil otcovu smrt na příkaz boha Apollóna. U otcova hrobu se setká se sestrou elektoru.. Vnikl do domu (vydával se za posla nesoucí zprávy o Orestově smrti . .Zabil Aigistha i matku → zešílí z hrůzného činu → pronásledován krvavými bohyněmi pomsty Erínyemi ( Líticemi ) .
3) Usmířené Lítice – Orestés prosí o pomoc u bohyně Athény. Na radu Apollona odchází do Athén. Apollon uspí sbor Erínyí ale duch matky je zase probudí aby Apollona pronásledovaly . Pallas Athéna zakládá soud na posouzení Oresteovy viny – Erínye požadují trest za vraždu matky ´ Apollóna obhajuje zákon krevní msty . I Athéna je na Oresteově straně → osvobozen .
3 díl je spojnicí mezi mýtem a přítomností

SOFOKLÉS (496-406 př.n.l.)
-zyn zámož. majitele zbrojařské dílny → dobrá výchova mimo jin. i v hudbě a tanci
- jako mladý člen sboru , na podnět Aischyla se počal věnovat dramatu , ve svých hrách nehraje – má slabý hlas
dochovaly se názvy a fragmenty asi 120 jeho dramat → celých 7 tragédii ( např. Antigona , Král Oidipus ..) + 1 satir. drama
Antigona:
· mytolog. námět z okruhu pověstí o thébském králi
·generační konflikt – mládí ( Antigona a Haimon , svědomí, rozum, mrav. etika) ´ Kreon ( moc ,autorita stavěna na strnulých dogmatech )
·Antigona – nositelka a oběť rozporu , proměnlivé zákony vládců ´věčné morální zákony , ve sporu s Kreonem sice fyzicky podléhá ale morálně vítězí , hrdě hájí svůj čin , obětavost , odhodlání hrdinství
·Kreon – krutý s neústup. vladař , nedbal odvěkých nepsaných zákonů své země , proti vůli občanů prosadil své rozhodnutí . Velká moc a důmysl člověka má však své meze.
Jen ten kdo dbá zákonů své vlasti je hoden přátelství a úcty – hl. myšlenka chóru
· Oidipus odchází do vyhnanství =→spor o trůn mezi bratry - Eteoklés ( ten se spojil se Kreontem ) s Polyneik – vyhnán , s vojskem se vrací , oba bratři umírají . Nástup Kreona – dal Eteokla pohřbít, Polyneika zakázal . Jejich sestra nedbá varování sestry Ismény , porušuje zákon vládce ,ale polní mravní příkaz bohů – Polyneika pohřbí . Přistižena, odsouzena k smrti ( zaživa zazděna ve skalní hrobce). Prosby Kreontova syna Haimona o její milost. Teprve po výstraze věštce ,že se bohové rozzlobili , dává pohřbít Polyneika a milost Antigoně . Avšak je pozdě – oběsila se → Haimon se probodne mečem → jeho matka žalem spáchá sebevraždu → Kreon je sám → uvědomuje si vinu , žádá bohy aby jej zbavili života...

EURIPIDES: (480-406 př. n. l.)
· získal poměrně rozsáhlé vzdělání
·vážili si ho Sokrates a Sofokles
·dochovalo se mnoho podrobností anekdotické povahy o 2 E. manželstvích a nevěře jeho manželek
·napsal přes 90 tragédii
– Médeia:
· klasický typ tragédie . kompozičně podobná Sofoklovým trag.
·období antické otrokářské demokracie
·Médeia – žena barbarka , podle pověsti kouzelnice , milovala Iasona ( byla pro něho schopná zradit kohokoli) a pak jím zhrzena, opuštěna → schopna nejhrůz. činů – těžký duševní konflikt
Jedná ne podle etiky athén. obce , ale jako společem. nezávislý jedinec – důraz na duševní jednotu člověka. Její čin je vykoupen bož. zásahem ( deus ex machina )
·Iáson – věrolomný,sobecký,nevděčný,opustil M. z vypočítavosti, bezcitně
·Médeia s Iásonem přicházejí do Korintu s dvěma syny- uprchli po tom , co Medeia přesvědčila dcery krále Peila aby rozsekaly otce na kusy → pomohla Iásonovi pomstít otcovu smrt .Iásona, vůdce Argonautů, zachránila a pomohla Iásonovi získat zlaté rouno . Zamilovala se do něho ale on ji chtěl opustit kvůli Glauce – dceři krále Kreonta. Médeia Kreontem vykázána ze země – odchází do Athén pod ochranu krále Aigea. Posílá Iasonově nevěstě Glauce šaty a věneček (jed ) →Glauka uhořela + Kreont také zemřel. Pak zabila své i Isaonovy syny – z jejich smrti obvinila Iasona .V dračím voze svého děda , boha Hélia, odlétá Médeia do Athén i s mrtvolkami svých synů .
· náznak kritiky bohů a nedostatků Athén. demokracie. Propagace rovnopráv. žen a mužů

KOMEDIE:
·veselohra, komický účinek, zesměšňuje jevy života ,kritika některých lid. vlastností , šťastný smírný konec , útok na polit. poměry , soudobou morálku
· nevázaný žert , dialog , často se objevovala satira
·děj má větším dílem fantastický ráz
·oficiál. uznání nabyla později než tragédie

ARISTOFANÉS: (446-385 př. n. l.)
·představitel tzv. staré komedie
·jeho činnost spadá do doby peloponés. války a krize athén. státu
·jeho komedie nejčastěji podává polit. nálad antických sedláků – nespokojeni s polit. radikál. demokracie
·řeší aktuál. polti. otázky , názory , kritika přetvářky ,podlosti atd.
Jezdci , Mír , Žáby- výsměch literárním snobům, souboj mezi Aischylem a Euripidem; Euripidův morální systém je krásný, ale nereálný , protiválečné

Řím ( 3.st. př. n. l. )

TITTUS MACCIUS PLAUTUS: (250 –184 př.n.l.)
· jeho dramat tvorba patří ke zlatému pokladu evrop. dramatu
·navazuje na pozdní řeckou komedii
·čerpá z běžného života (zamilovaní, vychytralí otroci, lakomci, nevěstky...)
·živý, hovorový jazyk
·inspirace např. pro Molierova Lakomce – Komedie o Hrnci
, Pseudolus ( O prohnaném otroku ) , Vychloubačný Voják

Hodnocení referátu Antické drama

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  23. srpen 2007
  8 934×
  1183 slov

Komentáře k referátu Antické drama