Parapsychologie

Neprobádanými zákonitostmi, úkazy a jevy duševního života se obírá nová vědní disciplína parapsychologie (nebo také metapsychologie). Do oboru parapsychologie spadají jevy, u nichž jde o přesahování duševního života přes jeho normální hranice. Co nevnímáme svými smysly, je nadsmyslno, které je rozsáhlé a nekonečné. A tato nová věda se obírá těmi supra nadnormálními jevy psychologie a biologie. Tyto jevy vycházejí z lidské duše a jsou vázány na zvláštní schopnosti a stavy, jež nazýváme stavy medijní. Parapsychologické úkazy nejsou iluzí ani podvodem, protože jejich význačným rysem je jejich neobvyklost.

Tuto novou vědu je možno považovat za vědu budoucnosti. Parapsychologické bádání stojí na 2 spolehlivých základnách každé vědy – na zkušenosti a pozorování. Studia nadnormálních jevů jsou v cizině již dávno předmětem soustavného výzkumu odborníků, ale i vědeckých společností a univerzit. Na univerzitách pro psychická bádání jsou zřizovány laboratoře a stolice pro parapsychologii. Doba vědeckého bádání na tomto úseku se datuje od roku 1872, vlastně od průkopnických pokusů přírodozpytce Wiliama Grookena (1832–1919). Pokusnými parapsychologickými metodami bylo objeveno základní „já“ člověka, které má téměř neomezené schopnosti. Teorie, jež za základ považovaly jedině hmotu, jsou falešné. Hmota je jen dočasnou formou skryté energie – nižšího řádu, které se uvolní. Jednotlivé fáze energie se mění, to znamená, že je možné proměnit hmotu v teplo, světlo, zvuk, ale také v Roentgenovy ultrafialové paprsky. Naší zemi patří ke cti, že vědecké kapacity uznávají za spoluzakladatele světové parapsychologie (psychotroniky) našeho Břetislava Kafku (1891 – 1967).

Zde se věda parapsychologie dostává k otázkám smrti a existence ducha. Nesmrtelnost je nejzávažnější věcí ve stvoření – je to vědomé trvání po smrti. Podvědomé „já“ je skutečnou duší člověka, která přežívá život. Aby tělo žilo, předpokládá vyšší druh ovlivňující síly, kterou nazýváme duší. Duše ovládá hravě všechny buňky, molekuly i atomy lidského těla zvláštním prostředím, které jmenujeme oduším – dušefluidem. Duše dovede svou vůlí ovládat lidské tělo. Smrt není koncem existence ducha, nýbrž pouze koncem oživené hmoty ve formě mrtvého těla. Náš parapsycholog Břetislav Kafka napsal: Smrt ničí jen tělo, duši však vybavuje k dalšímu individuálnímu životu. Lidská přirozenost smrtí nezaniká, pouze se vývojem postupně mění a zdokonaluje a dává tělu vyšší hmotný a dokonalejší energotronový tvar.

Duše má ohromné schopnosti dosud neprobádané, které se dnešní parapsychologická věda pokouší vysvětlovat a pokusně je využívat. Co se týče lidské duše, víme, že budoucnost je pouze iluzí – je vlastně jen věčná přítomnost. Už filozof I. Kant vyjádřil, že smrt není nic jiného, než změněná forma života : „Koncem života je smrt, ta však není koncem duše, nýbrž koncem člověka. Narození, život a smrt jsou jen stavy, tělo pouze forma duše“. To, že lidský život je jen pranepatrnou chvilkou ve vývoji ducha a vzdělání nevyhnutelným postulátem k utužení spjatosti těla a duše, odhalil už Sokrates. Je znám jeho poslední výrok k jeho žákům před otravou v žaláři: Za chvíli zemřu, ale můj duch se povznese nad hmotný stav, zničí se mé tělo, ale můj duch nikoliv.

Dnes už víme, že Stvořitel nestvořil nic ke zničení, život se může pouze změnit, převádí se z jedné formy bytí do formy jiné. A lidská duše je jakýmisi relativními úseky absolutna.