Přestože po narození má dítě vyvinutý dýchací systém a další životně důležité systémy k samostatnému životu bez pupeční šňůry, nervová soustava není ještě zcela vyvinuta. Novorozenecké období je obdobím přizpůsobování se na vnější prostředí, proto se neprojevují žádné psychické procesy.
V kojeneckém období dochází k největšímu celkovému rozvoji. Dochází nejen k rozvoji tělesnému, ale také psychickému, především rozvoji myšlení a paměti. Kolem 9. měsíce dítě chápe význam některých slov, což dokazuje funkci mechanické paměti, která je nezáměrná. Dítě si pamatuje především silné emotivní zážitky. Co se týče myšlení dítěte, projevuje se myšlení praktické, kdy dítě potřebuje dostatek podnětů z okolního prostředí, které by mohlo samo objevovat. Proto vidíme, děti v tomto období neustále něco okusují nebo žužlají. Kolem 1 roku se začíná projevovat příčině-následné myšlení.
Dalším obdobím ve vývoji je období batolete. Společně s rozvojem pohybového aparátu se rozvíjí také myšlení. Dítě se prostřednictvím pohybu setkává s novými věcmi, což umožňuje další rozvoj praktického a příčině-následného myšlení. Na konci tohoto období se začíná částečně projevovat také pojmové myšlení, kdy dítě začíná chápat význam některých pojmů (např. ukliď si hračky). Co se týče paměti batolete, stále přetrvává nezáměrná mechanická paměť. Mechanická paměť se rozvíjí především recitací nejrůznějších básniček. Paměť má však poměrně malou kapacitu. Paměť je emocionální, krátkodobá, a proto se potřeba neustále opakování a přiměřené množství podnětů.
V předškolním věku dochází k výraznému rozvoji paměti i myšlení. Roste kapacita paměti, kdy dítě je schopné uchovat více informací po delší dobu. Stále přetrvává emocionální typ paměti, ale začíná se objevovat také názorná paměť, pro kterou je nutné využití smyslových orgánů. Také je začíná poprvé objevovat záměrná paměť. Co se týká myšlení, stále převládá konkrétně-názorné myšlení. Pro děti je typické počítání na prstech. Za základě předchozích zkušeností, které si dítě dokáže již lépe zapamatovat, dochází k dalšímu rozvoji pojmového myšlení. Jako myšlenkové operace se využívá především analýza a syntéza.
Se vstupem do školy dochází k masovému rozvoji intelektových schopností – paměti a myšlení. Stále přetrvává konkrétně-názorné myšlení a rozvíjí se pojmové myšlení. Poprvé se začíná objevovat abstraktní myšlení a dítě je v tomto období schopno pracovat s některými abstraktními pojmy. Dochází stále ke zvyšování kapacity paměti, která už je zcela záměrná. Dítě je schopné uchovávat některé informace po dlouhou dobu Dále se samozřejmě rozvíjí názorná paměť. Začíná se zvyšovat podíl také logického myšlení a paměti.
V období puberty dochází k výrazné změně myšlení. Jedinec běžně využívá pojmové a abstraktní myšlení. V případě řešení problému se dospívající nespokojují pouze s jedním řešením, začíná se projevovat divergentní myšlení. Kolem 15. roku je zcela rozvinuto logické myšlení. S rozvojem myšlení dochází také k rozvoji slovně-logické paměti, která se nejvíce projevuje na střední škole.
Následujícím obdobím je období adolescence, kdy dochází k celkovému ustálení vývoje jak fyzického, tak psychického. V tomto období je ukončen vývoj kognitivních schopností a dosažení celkového vrcholu. Maxima je dosaženo jak v oblasti myšlení, tak i paměti.
V průběhu dospělosti dochází k postupnému úpadku intelektových schopností. V ranné dospělosti stále přetrvává vrchol, kterého bylo dosaženo v adolescenci. Na konci ranné dospělosti začíná klesat vštěpování do paměti i pružnost myšlení. Při stereotypním typu profese a celkové stereotypnosti života dochází v období střední dospělosti k rychlému poklesu kognitivních schopností. Aktivním přístupem k životu může být tento proces značným způsobem zpomalen. Po 40. roku dochází k rozpadání buněk, s čímž je spojeno zhoršení paměti.
Ve stáří dochází k celkovému úpadku vštěpování i vybavování. Starý člověk si pamatuje staré věci ze svého života, avšak není schopen vybavit si, co měl ke snídani. Výrazným způsobem klesá pružnost myšlení. Důležitá je zde vlastní aktivita, aby si člověk neustále svou paměť a myšlení trénoval. Vhodné jsou různé vědomostní soutěže, křížovky aj.
V novorozeneckém období dítě prospí cca 20 hodin denně. Není u něho rozvinut pohybový aparát ani kognitivní schopnosti, proto o hře v tomto období nemůže být mluveno. Teprve u kojence s rozvojem uchopovacího reflexu jsou spojeny první pokusy o hru. Za takový pokus může být považováno vyhazování hraček z postýlky nebo kočárku.
První skutečné hry se objevují v období batolete. Hra se stává základní činností dítěte. Typické jsou manipulační hry, které umožňují rozvoj manipulace a pohybu. Důležitá je hra různými kostkami, bábovičkami a stavebnicemi, které podněcují rozvoj senzomotorických a poznávacích funkcí. Hračky by měly být přiměřené věku dítěte a měly by podporovat správný vývoj.
Na konci předškolního období musí dítě splňovat školní zdatnost, proto se hry stávají nejdůležitějším prostředkem pro vývoj dítěte. Rozvíjí se fantazie, přirozená zvědavost a sociální vztahy. Hry jsou důležité také pro poznání světa, formování mravních a volních kvalit a především pro rozvoj kognitivních funkcí. Hry bývají spontánní, samoúčelné tzn. dítě dělá hru pro ni samotnou, nikoliv pro její účelovost. Zpravidla bývají doprovázeny silnými emoce. Na vývoji dítěte se podílí hry na něco, kdy si děti sami volí námět. Tyto hry bývají často z profesních oblastí jako hry na doktory, učení, obchod atd. Dále se rozvíjí hry s pravidly, které nutí děti dodržovat určitá pravidla a řád. Důležité jsou kolektivní hry, které umožňují rozvoj sociálních vztahů a správný proces socializace. Individuálně si děti hrají především doma, např. s autíčky nebo panenkami.
V období mladšího školního věku stále přetrvávají hry s pravidly. Pro rozvoj sebevědomí je důležitý pocit, že dítě něco umí, proto si holky často vaří, nakupují atd. Ve škole se pak objevují hry, které trénují paměť a pozornost dětí. Takovouto hrou může být početní král, slovíčkový král aj., za které jsou dítě hodnoceny, čímž zároveň pozitivně motivovány. Postupem času hry ustupují do pozadí a nastupují individuální zájmy každého dítěte.
Zhruba do 15. roku je volba povolání pouze nezávazné rozhodnutí. Bývá často nereálné, podmíněné fantazií a bráno pouze jako hra. Toto nereálné volení profese se objevuje v předškolním období, kdy si děti hrají na nejrůznější profese. Zde se objevuje rozhodnutí jako „Já budu kosmonautem nebo popelářem.“
První skutečná volba povolání se objevuje kolem 15 let, při výběru střední školy. Průzkumy prokázaly, že až 90 % dospívajících neví jakou střední školu si vybrat. Mnoho z nich však ví, co dělat nechce. Bývá to způsobeno tím, že jsou srovnávána osobní přání se skutečností, co je student schopný zvládnout. V mnoha rodinách se volba střední školy, a tím budoucí profese, stává skutečným problémem, poněvadž dítě k volbě přistupuje velmi subjektivně. Naopak někteří rodiče nutí dítě do výběru povolání, které ono samo odmítá. Volba povolání je dlouhodobý proces, při kterém by rodina měla akceptovat rozhodnutí dítěte.
Při výběru povolání v pubertě je ona volba rozdělena do tří typů podle názorů, které při výběru mají největší váhu. Rozlišujeme typ A, který se při výběru povolání řídí výhradně názory rodičů nebo jiných dospělých v jeho okolí. Při výběru povolání nehrají roli individuální zájmy. Převládá pasivní podřízenost, kdy si nechá dospívající zcela rozhodovat o své budoucí profesi. Druhým typem je typ B, který je v současné době nejčastější. Zde se kombinují individuální zájmy s přáním rodičů. Dospívající má pouze jakousi hrubou představu toho, co by chtěl v budoucnu dělat, konkrétní výběr je pak na základě vnějšího vlivu. Posledním typem je typ C, který se rozhoduje výhradně dle individuálního zájmu, bez vlivu vnějšího okolí.
V období adolescence dochází k celkové stabilizaci, tím i stabilizaci názorů. Zde dochází k rozdělení pracujících, kteří získávají nové zkušenosti v zaměstnání, a vysokoškoláků, kteří se stále připravují na profesi. Může dojít k adolescenční krizi při výběru vysoké školy a tím budoucího povolání. Výběr školy již bývá více ovlivněn individuálními zájmy, ale i zde se může objevit silný vliv rodiny.
V ranné dospělosti vrcholí přípravy na budoucí povolání. Dochází k sekundárnímu hledání nejvhodnější profese, což se projevuje častým střídáním zaměstnání. V období střední dospělosti dochází k ustálení profesního zaměření. Dochází k budovací kariéry, která na konci tohoto období dosahuje maxima. Člověk má nejenom vysokou pracovní výkonnost, ale také dostatek zkušeností. Na počátku pozdní dospělosti dochází k ustálení profesního vývoje. Kariéra může být na vrcholu udržena až do důchodu nebo může klesnout.
Stáří je spojeno s odchodem do důchodu. V dnešní době se stává stále více moderní aktivní stáří, kdy většina důchodců stále pracuje alespoň na poloviční úvazek.
8. říjen 2017
3 640×
1335 slov
