Tělesná výchova na zvláštní škole

Obsah:

1. Osobnost a činnost mentálně handicapovaného žáka
2. Cíle a úkoly tělesné výchovy na zvláštní škole
2.1. Výchovné úkoly
2.2. Vzdělávací úkoly
2.3. Zdravotní úkoly
3. Osobnost učitele tělesné výchovy na zvláštní škole
3.1. Odborná úroveň
3.2. Organizační schopnosti a dovednosti
3.3. Zdravotní stav
4. Výchovná stránka vyučovací činnosti učitele
4.1. Mravní výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy
4.2. Rozumová výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy
4.3. Estetická výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy
4.4. Pracovní výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy
4.5. Vyučovací činnost učitele při rozvoji pohybových schopností žáka
5. Vzdělávací stránka vyučovací činnosti učitele
6. Hodnocení ve vyučovací činnosti učitele
7. Didaktické zásady ve vyučovací činnosti učitele
Seznam použité literatury

1. OSOBNOST A ČINNOST MENTÁLNĚ HANDICAPOVANÉHO ŽÁKA

Mentálně handicapované žáky, navštěvující zvláštní školu, můžeme rozdělit na žáky mentálně retardované a na žáky výchovně zanedbané.

Mentálně retardovaný je takový žák, jehož poznávací činnost je trvale narušena v důsledku vrozeného nebo získaného poškození mozku. Jedná se o strukturální poruchu celé osobnosti žáka, která ovlivňuje psychickou i fyzickou stránku jeho osobnosti. U takového žáka převládá konkrétnost myšlení a slabá schopnost zobecňovat. Řeč je po obsahové stránce chudší, objevují se vady řeči. Paměť je převážně mechanická. Vlivem poruch v oblasti pozornosti je doba osvojování si nových činností delší. Uchování a znovuvybavení je málo přesné a souvisí většinou s doprovodnými emocemi. V důsledku malé zvídavosti jsou na nízké úrovni i zájmy žáka, chybí touha o něco usilovat. Charakter žáka není limitován druhem a rozsahem postižení, nýbrž určitým způsobem jeho životního stylu a životním prostředím.
Většina žáků má vadné držení těla se všemi s tím spojenými důsledky. Celkově se jeví organismus žáka jako dříve unavitelnější.
Většinu žáků charakterizuje celková nebo částečná atypičnost motorického vývoje. Atributem motoriky žáka eretického typu je pohybová zbrklost, motorické zlozvyky a nadbytek pohybových činností. Naopak motorika žáka torpidního se vyznačuje pohybovou pasivitou a pohybovou negramotností. Takový žák bývá často i velmi bázlivý a strach pro něj představuje těžko překonatelnou bariéru.

Žák výchovně zanedbaný je žák s příznaky psychického zaostávání. Většina těchto žáků pochází z méně podnětného rodinného prostředí. Pro takového žáka je obvykle charakteristické pomalejší tempo vnímání a myšlení a slabší paměť. Motorický vývoj výchovně zanedbaného žáka je srovnatelný se žákem zdravým.

Naprostá nehomogennost žákovského kolektivu s výraznými interindividuálními diferencemi v možnostech žáků zvyšuje náročnost práce učitele. Má-li být jeho vyučovací činnost efektivní, je primárním předpokladem důkladná znalost nejen obecných charakteristik mentálně handicapovaného žáka, ale i znalost individuálních zvláštností, jimiž se jednotlivý žák odlišuje od svých spolužáků. Učitel by měl mít informace o žákovi v oblasti:
- psychického rozvoje - úroveň vlastností osobnosti žáka
- fyzického rozvoje - anatomické, morfologické a fyziologické zvláštnosti organismu žáka
- pedagogické - úroveň jeho vědomostí a dovedností
- zdravotního stavu - rozsah postižení, choroby, momentální indispozice
- sociálních podmínek - znalost prostředí, v němž žák vyrůstá.

 

2. CÍL A ÚKOLY TĚLESNÉ VÝCHOVY NA ZVLÁŠTNÍ ŠKOLE

Cílem tělesné výchovy na zvláštní škole je přispívat svými specifickými prostředky k rozvoji (ke kultivaci) osobnosti každého žáka v rámci jeho omezených možností, zejména zajištěním optimálního tělesného a pohybového rozvoje žáka. Z obecného cíle pak vyplývají konkrétní úkoly.

2.1. Výchovné úkoly
- překonávat nechuť žáka k pohybu a vypěstovat u něj relativně trvalý vztah k aktivní pohybové činnosti
- zvyšovat úroveň pohybových schopností
- odstraňovat negativní důsledky rodičovské výchovy
- odstraňovat sociální negramotnost, potírat egocentrismus žáka, učit ho žít a pracovat v kolektivu
- formovat vědomí žáka od lokálního patriotismu až k vlastenectví
- přispívat k realizaci cílů ostatních složek výchovy rozumové, pracovní, estetické a mravní

2.2. Vzdělávací úkoly
- rozšiřovat škálu pohybových dovedností jako základ pro vytváření pracovních návyků
- odstraňovat poruchy hybnosti a motorické zlozvyky
- rozšiřovat okruh vědomostí z oblasti tělesné kultury, zdravotní výchovy, dopravní výchovy
- zkvalitňovat řeč po stránce obsahové i formální

Mimo těchto úkolů přispívá tělesná výchova i k upevnění zdraví žáka. Rozumíme tím nejen zdraví fyzické, ale i zdraví duševní. Vliv tělesné výchovy na organismus žáka není automatickým důsledkem aktivity žáka v hodině tělesné výchovy. Je výsledkem záměrné vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy na zvláštní škole.

2.3. Zdravotní úkoly
- zkvalitňovat činnost centrální nervové soustavy a jednotlivých analyzátorů
- zkvalitňovat činnost vnitřních orgánů, zejména dýchacích a látkové výměny
- přispívat ke správnému růstu a držení těla
- zvyšovat psychickou a fyzickou odolnost žáků vůči vnějším i vnitřním vlivům
- osvojovat základní hygienické návyky a zásady správné životosprávy
- přispívat ke kompenzaci oslabených funkcí organismu

 

3. OSOBNOST UČITELE TĚLESNÉ VÝCHOVY NA ZVLÁŠTNÍ ŠKOLE

3.1. Odborná úroveň
Z oblasti teoretické se předpokládají vědomosti z teorie tělesné kultury, z didaktiky tělesné výchovy a z didaktiky tělesné výchovy tělesně oslabených. Dále vědomosti z dopravní výchovy a ze zdravotní výchovy. Velký důraz se klade na znalost metodiky osvojovaných pohybových dovedností a znalost pravidel her a soutěží v rozsahu učebních osnov tělesné výchovy pro zvláštní školy.
Současně s teoretickou připraveností je nutná i optimální úroveň pohybové kultury učitele, praktická znalost základních pohybových dovedností a věku učitele přiměřená tělesná zdatnost. Předností je i hudební sluch. Praxe ukazuje, že s úrovní pohybových dovedností učitele roste i jeho autorita.

3.2. Organizační schopnosti a dovednosti
Na rozdíl od jiných vyučovacích předmětů zaujímá značný podíl ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy příprava organizačních podmínek, tj. prostorové uspořádání nářadí a náčiní, vymezení pohybu žáků v prostoru a v čase, organizace vlastní vyučovací činnosti a učební činnosti žáka atd.

3.3. Zdravotní stav
Vyučovací činnost učitele v hodině tělesné výchovy na zvláštní škole je práce velmi náročná a představuje pro učitele osobně značně fyzické a psychické zatížení.
Fyzické zatížení nespočívá jen ve vlastní tělocvičné aktivitě učitele, ale je spojeno i s přípravou nářadí, s poskytováním dopomoci žákům a nakonec i s tím, že učitel nemá možnost si v průběhu vyučovací hodiny sednout jako má v jiných vyučovacích předmětech.
Vyučovací činnost učitele v hodině tělesné výchovy na zvláštní škole je doprovázena i vyšším psychickým zatížením. Hlavní příčinu vidíme v pocitu odpovědnosti za bezpečnost a zdraví žáků při provádění tělocvičné aktivity. Mentálně handicapovaný žák nedokáže dostatečně přesně odhadnout své možnosti a riziko úrazu je mnohem vyšší než v hodině tělesné výchovy zdravých žáků. Dále na učitele číhají psychicky náročné situace, například v podobě nezvyklých situací ve vyučovací hodině, může se objevit rozpor mezi původní představou učitele a vlastní vyučovací činností. Učitel musí být odolný vůči negativním projevům žáků. Zejména na zvláštní škole se častěji setkává s přestupky, hrubostmi, s nevhodným chováním, s nedůvěrou nebo negativismem.

Další předpoklady pro práci učitele tělesné výchovy na zvláštní škole se neliší od předpokladů pro jakoukoli pedagogickou činnost. Jedná se zejména o angažovanost ve výchovném procesu, profesní vyspělost, všeobecný přehled o společenském, kulturním a hospodářském životě země, komunikativní dovednosti a schopnosti. Pedagog má mít kladný vztah ke své práci i žákům, důležitý je zejména pedagogický optimismus, takt, humánnost, ale také trpělivost, spravedlnost, důslednost, vytrvalost, srdečnost atd.

Ve vyučovací činnosti začínajících učitelů tělesné výchovy na zvláštní škole se objevují některé společné nedostatky:
- učitel se dogmaticky drží písemné nebo myšlenkové přípravy na vyučovací hodinu
- učitel není schopen modifikovat svoji vyučovací činnost na okamžitě vzniklou reálnou situaci ve vyučovací hodině
- učitel obrací častěji svoji pozornost k celé třídě a méně často se dostává do interakce s jednotlivým žákem
- ve vyučovací činnosti učitele převažuje dominantní přístup k žákům
- vyučovací činnost učitele je poznamenána nedostatky v oblasti organizační, z čehož plyne menší účinnost jeho vyučovací hodiny, případně i problémy s kázní žáků
- verbální projev učitele je příliš odborný, zabíhající do detailů, projevují se nedostatky v hlasovém vedení hodiny

Atributem odborného života učitele je permanentní celoživotní doplňování si svých vědomostí, případně i dovedností.

Doporučuje se :
- sledovat odborné časopisy a literaturu s cílem rozšiřovat si zásobník cviků, seznámit se s úpravami pravidel her a soutěží, s výsledky výzkumů, které lze bezprostředně aplikovat v pedagogické praxi
- zúčastňovat se seminářů, školení, konferencí vztahujících se k problematice tělesné výchovy postižených
- usilovat alespoň nárazově o sebereflexi vyučovací činnosti v hodině tělesné výchovy, provést záznam své vyučovací činnosti s následnou sebekritickou analýzou

 

4. VÝCHOVNÁ STRÁNKA VYUČOVACÍ ČINNOSTI UČITELE

Ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy na zvláštní škole považujeme výchovnou stránku za primární. Tělesná cvičení ve vyučovací hodině nepředstavují jen cíl, ale i prostředek vyučovací činnosti učitele, formující psychické procesy mentálně handicapovaného žáka (kognitivní, emocionální, volní) a vlastnosti osobnosti žáka (schopnosti, charakter, temperament, postoje, zájmy atd.).
Učitelem správně vedená a organizovaná hodina tělesné výchovy plní výchovné úkoly a současně formuje osobnost žáka v duchu ostatních výchovných složek – - mravní, estetickou, rozumovou, pracovní a tělesnou. Všechny mají za cíl socializaci mentálně handicapovaného žáka.

4.1. Mravní výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy

Mravní stránka osobnosti mentálně handicapovaného žáka tvoří páteř jeho chování. Rozumíme jí úroveň morálních a volních vlastností.

Morální vlastnosti jsou vyjádřením:
- vztahu žáka k sobě samému – skromnost, sebekritičnost, sebedůvěra, ostýchavost, podceňování, ...
- vztahu ke společnému vlastnictví – opatrnost, šetrnost, nedbalost, …
- vztahu ke společnosti, ke kolektivu – pravdomluvnost, obětavost, egocentrismus, ochota pomoci, …
- vztahu k práci – svědomitost, kázeň, disciplína, pracovitost, odpovědnost, lenost, pohodlnost, …

Volní vlastnosti vedou žáka v jeho rozhodování a v úsilí tato rozhodnutí realizovat. Patří sem např. iniciativa, aktivita, rozhodnost, samostatnost, odvaha, houževnatost, vytrvalost, ale i pasivita, nerozhodnost, tvrdohlavost atd.

Metody mravní výchovy ve vyučovací činnosti učitele
Při volbě metod rozhoduje cíl, znalost žáka a situace.

a) Pochvala a trest
Tato metoda patří k velmi frekventovaným metodám ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy, protože rychlým způsobem reguluje chování žáka.

Pochvala by měla být atributem vyučovací činnosti učitele na zvláštní škole. I u nejslabšího žáka musíme najít něco, za co jej můžeme pochválit. Je dobré chválit žáka za výkon samotný, ale i za snahu o výkon.
Konkrétní projevy pochvaly : prostřednictvím mimiky (úsměv), gest (potlesk), slovně, dotykem, drobná odměna, odznak, písemně zápisem do třídní knihy, do kroniky školy, zveřejněním na nástěnce…

Součástí vyučovací činnosti učitele je i trestání žáka. Trest za provinění je nezbytný. Trest je donucovací prostředek, který znamená odsouzení jeho chování, ale postih nemá žákovi ublížit. Trestání žáka by nemělo nikdy probíhat v afektu učitele. Je sice vhodné trestat v co nejkratším časovém odstupu, avšak zásadně trestáme až když jsme si jisti vinou žáka.
Konkrétní projevy trestu : prostřednictvím mimiky (zamračení), gest (pohrození prstem), slovně (napomenutí), zákazem něčeho, odnětím něčeho, rozhovor s rodiči, zápis do třídní knihy atd.

b) Osobní příklad

Tato výchovná metoda vychází z vysoké míry schopnosti mentálně handicapovaného žáka napodobovat. Učitel je žákovi osobou blízkou, dobře známou. Proto často napodobuje jeho chování, gesta, mimiku, postoje a reakce, zejména u učitele oblíbeného. Učitel učí žáky svým vlastním vztahem k tělesné výchově, postojem ke vzdělání, svým vlastním příkladem je učí řešit vztahy k ostatním, vyrovnávat se s neúspěchy.
Učitel tělesné výchovy na zvláštní škole je pro žáka osobou reprezentující sportovní svět. Jeho chování v tomto směru působí na podvědomí žáka jako návod pro jeho vlastní chování.

Mezi další metody mravní výchovy patří přesvědčování, požadavek, záměrně ztížená situace, sportovní soutěže a veřejná vystoupení, pravidla soutěží a her a další.

4.2. Rozumová výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy

Přínos tělesné výchovy výchově rozumové se realizuje ve dvou směrech:

a) Učitel předává žákům konkrétní poznatky z oblasti tělesné kultury, dopravní výchovy a zdravotní výchovy obsažené v učebních osnovách tělesné výchovy pro zvláštní školy. Cílenou verbální komunikací s žákem rozšiřuje jeho slovní zásobu, hovoří s ním o aktuálních sportovních událostech apod.

b) Učitel v hodině tělesné výchovy záměrně rozvíjí psychické procesy mentálně handicapovaného žáka.

První směr je obsažen v učebních osnovách tělesné a sportovní výchovy pro zvláštní školy. Mezi konkrétní metody formování poznávacích procesů (vnímání, paměti, představ, pozornosti, myšlení, řeči atd.) patří kladení otázky učitelem, zadávání úkolů učitelem, stimulace vlastní iniciativy žáka a další.

4.3. Estetická výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy

Svojí vyučovací činností může učitel v hodině tělesné výchovy na zvláštní škole přispět i k realizaci úkolů výchovy estetické. Jako prostředků lze využít:
- tělovýchovného prostředí – čistota, barevnost, pořádek
- účastníků hodiny tělesné výchovy – estetický cvičební úbor učitele i žáků, držení těla, pohybová kultura
- tělocvičného pohybu – libé pocity vyvolané správným pohybem žáka či spolužáka, spojení pohybové činnosti s hudbou, se zpěvem, s říkankami, tanec apod.

4.4. Pracovní výchova ve vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy

Vzhledem k budoucí profesionální orientaci mentálně handicapovaného žáka má v jeho školní přípravě prvořadý význam pracovní výchova. I v tělesné výchově může učitel přispět k rozvoji potřebných předpokladů pro úspěšné zařazení žáka do pracovního procesu v dospělosti – tím, že tělocvičnou aktivitou žáka zvyšuje jeho tělesnou zdatnost a pohybovou výkonnost, vede žáka k osvojení si škály pohybových dovedností jako základu pro formování pracovních návyků.

4.5. Vyučovací činnost učitele při rozvoji pohybových schopností žáka

Má-li učitel zvyšovat úroveň pohybových schopností mentálně handicapovaného žáka, znamená to, že musí organismus žáka vystavit určitému zatížení pohybového charakteru. Nesmí však zapomínat ani na odpočinek. Ten může mít formu aktivní
(tj. stejná činnost s nižším zatížením) nebo pasivní (tj. využití doby odpočinku k výkladu apod.)
Při rozvoji pohybových schopností dbáme na rozvoj každé složky :
- rozvoj silových schopností
- rozvoj rychlostních schopností
- rozvoj vytrvalostních schopností
- rozvoj koordinačních schopností

 

5. VZDĚLÁVACÍ STRÁNKA VYUČOVACÍ ČINNOSTI UČITELE

Základním obsahem vzdělávací stránky vyučovací činnosti v hodině tělesné výchovy je vést žáky k osvojení si široké škály pohybových dovedností v rozsahu učebních osnov. Současně učitel záměrně rozšiřuje i vědomosti žáků, vede je ke zkvalitňování jejich řečového projevu.

V didaktice tělesné výchovy rozlišujeme dva postupy :
- komplexní postup – žák si v jednotlivých etapách osvojuje pohybovou dovednost vcelku
- analyticko-syntetický postup – žák si osvojuje jednotlivé pohybové operace a úkony izolovaně v jednotlivých etapách

6. HODNOCENÍ VE VYUČOVACÍ ČINNOSTI UČITELE

Hodnocení průběhu a výsledku činnosti žáka je nejnáročnější a nejcitlivější součástí vyučovací činnosti učitele. Učitel zpracovává informace o žákovi získané pozorováním, rozhovorem, pohybovými testy apod. a konfrontuje je s vnitřními a vnějšími podmínkami. Nehodnotí standardnost provedeného výkonu, ale i úsilí a pokrok mentálně handicapovaného žáka. Žák se dovídá, jak jej učitel hodnotí, což má zásadní vliv na jeho motivaci k další činnosti, na jeho postoj k učiteli i k předmětu samotnému.

Kritéria hodnocení žáka učitelem :
- objektivnost
- spravedlnost
- nestrannost

Klasifikace může být pro mentálně handicapovaného žáka jediným motivem jeho činnosti v hodině tělesné výchovy. V této souvislosti může známka působit jako stimulátor nebo jako inhibitor další aktivity žáka.

 

7. DIDAKTICKÉ ZÁSADY VE VYUČOVACÍ ČINNOSTI UČITELE

Didaktické zásady jsou konkrétní aplikací obecných pedagogických principů v tělesné výchově postižených. Respektování těchto zásad je významnou podmínkou úspěšnosti vyučovací činnosti učitele.

Nejvýznamnější zásady :
- zásada přiměřenosti
- zásada názornosti
- zásada aktivity a uvědomělosti
- zásada postupnosti a soustavnosti
- zásada trvalosti
- zásada emocionálnosti

Seznam použité literatury :

Karásková, V. : Vyučovací činnost učitele tělesné výchovy na zvláštní škole.
Olomouc, FTK UP 1991.
Krejčířová, O. : Estetická výchova mentálně retardovaných. Olomouc, Netopejr 1998.
Kysučan, J. : Úvod do psychopedie. Olomouc, PdF UP 1986.
Monatová, L. : Pedagogika speciální. Brno, MU 1996.
Pipeková, J. a kol. : Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno, Paido 1998.
Učební osnovy zvláštní školy. Praha, Septima 1993.
Valenta, M. – Krejčířová, O. : Psychopedie. Olomouc, Netopejr 1997.

Hodnocení referátu Tělesná výchova na zvláštní škole

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  7 672×
  2399 slov

Komentáře k referátu Tělesná výchova na zvláštní škole