Renesance

Osnova:
1. Úvod: Vznik slova a povaha renesance.
2. Stat: a) Námety renesance.
b) Popis renesancního umelce.
c) Hlavní díla renesance – lidské telo
d) Clenení renesance na období
3. Konec: Zhodnocení renesance

Slova renesance použil nejprve G. Vasari a mínil jím obrození antického umení v 15. a 16. století v Itálii (rinascitá dell arte antica); J. Burckhardt tímto pojmem oznacoval (1855) objev prírody a cloveka na pocátku novoveku. H. Wölfflin podstatu renesancního slohu spatroval v uzavrené forme, harmonických proporcích, prostorovosti, velikosti, uklidnení a jednote. Povahu renesancního umení nelze vysvetlit pouhým návratem k antice, výsledkem jejich tvorení bylo nové umení, objevující soudobou skutecnost a reagující i na gotickou minulost.
Renesancní malírství si vybíralo náboženské námety, výjevy ze Starého a Nového zákona, ze života svetcu a mucedníku, zvlášte si však oblíbilo takové, které umožnovaly uplatnit nahé lidské postavy (Krest Kristuv, Umucení sv. Šebestiána). Ale i biblické príbehy lícilo jako scény ze soudobé spolecnosti, dokonce s portréty významných soucasníku (B. Gozzoli, D. Ghirlandajo aj.). Novým náboženským typem obrazu, který vytvorilo renesancní malírství, je tzv. sacra conversazione. Stejný význam jako náboženská malba mela v renesanci malba mytologická, alegorická a historická; námety z antické mytologie a historie nabízelo soudobé humanistické písemnictví, renesancní malíri sami se zabývali humanistickými studiemi.
Ideálem doby byl vedec-umelec, ovládající dokonale všechny vedecké i umelecké disciplíny, jak ho renesance vytvorila v geniálních osobnostech Leonarda da Vinci a Michelangela. Vznik a rozvoj italské renesance souvisí se zvláštními politickými a hospodárskými pomery v Itálii na zacátku 15. století, s rozvojem italských mestských státu, v nichž se soustredila rostoucí remeslnická výroba, obchod a bankovní kapitál. Mecenáši umení se staly vedle církve, vládnoucích rodu a šlechty také mocné mestské cechy. Pod vlivem humanistického studia se renesancní malír cítil umelcem, tvurcí osobností, která má svá práva vuci objednavateli. Umelecká tvorba se zacíná hodnotit predevším z estetického hlediska, prestává plnit pouhou funkci propagace náboženské ideologie.V renesanci byl poprvé definován obraz jako plošný prurez optickým kuželem, jehož vrchol leží v oku diváka (L. B. Alberti, De Pittura, 1435).
Renesancní realismus v malírství se opíral o vedeckou teorii perspektivy (architekt F. Brunelleschi, Piero della Francesca), hledal ideální lidský typ, který by ztelesnoval predstavu dokonalého cloveka, v nemž by se harmonicky spojovala telesná krása s duševní ušlechtilostí podle príkladu antické kalokagathie, pricemž vycházel z napodobování typu soudobé spolecnosti. Snahou renesancního malíre bylo podat lidské telo, nejlépe nahé, v plnosti jeho plastické modelace, v prirozených postojích a pohybech, v živé mimice a gestikulaci, ve skutecném prostredí architektonickém nebo krajinném. Hlavním cílem vývoje rane renesancního malírství bylo dosáhnout suverénního zvládnutí a dokonalého podání lidského tela ve všech pohybech a z nejruznejších pohledu. Malíri vrcholné renesance se pak po zvládnutí této základní úlohy zamerili na presvedcivé vyjádrení duševních stavu a hnutí, smyslových a emotivních hodnot, aniž porušovali renesancní umerenost, harmonii tela a duše. Tehdy se uplatnily vedle kresby a modelace svetlem a stínem, jež charakterizovaly rané období, také šerosvit a kolorit jako prostredky umelecké poetizace skutecnosti. Stupnování duševního výrazu a telesného pohybu, protažení proporcí lidských postav - úmyslné zrušení renesancní harmonie za úcelem zvýšení expresívnosti a duchovního obsahu - to jsou již znaky manýrismu.
Italské renesancní malírství cleníme na rané období (15. st.) a vrcholné období (1500-1520); pozdní renesance splývá s obdobím manýrismu. Hlavním druhem italské renesancní malby je fresko, které se práve tehdy zrodilo ve své technické cistote. Nejvýznamnejší školy italské renesancní malby byly škola florentská, v níž se v podstate odehrála raná renesance, umbrijská, ferrarská, milánská, padovská a benátská; hlavním strediskem vrcholné renesance se stal papežský Rím. Na sever od Alp pronikla italská renesance teprve v 16. století (severská renesance).
Renesance zasáhla velkým dílem do celoevropské umelecké tvorby, která je zachována do dnešní doby a je stále obdivována pro svou genialitu a schopnost zachytit objekty jedinecným zpusobem.

Hodnocení referátu Renesance

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  6 065×
  616 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Renesance

nub
gej