Afrika žila svým svébytným životem. Existovaly dobře organizované, mocné říše, existovala příroda, velmi málo ovlivněná člověkem a plně vyvážená. Poměrně nízká hustota osídlení nemohla nijak vážně ohrozit africkou přírodu a ta se tak zachovala prakticky neporušená až do počátku minulého století, kdy byl africký kontinent postupně Evropou objevován.
Nesmírné bohatství zvířeny, zejména velikých savců, dalo vznik novému „sportu“ – loveckým výpravám do Afriky.
Koncem minulého století již bylo ochuzení přírod tak patrné, že se objevily první myšlenky ochrany africké přírody. A tak již v roce 1898 vzniklo první chráněné území – nynější Krugerův národní park. Úbytek zvěře se však nezastavil. Příčin je několik:
Národní parky a rezervace mohou mít naději na úspěch jen tehdy, je-li jejich funkce zajištěna trvale, bez přerušení.
Velký problém v Africe je pytláctví – často jsou žirafy nebo zebry zabity jen kvůli ocasu. Cenná kořist je i slon nebo nosorožec – slonovina a rohy jsou často pašovány do zahraničí, většinou do Hongkongu a pak do Číny. Za jednu noc zabijí pytláci 5 – 6 slonů, hlavně kvůli klům. Maso se použít nedá, protože pytláci často používají starodávné otrávené šípy. Když ale chtějí zvíře zabít pro maso, používají jinou technologii při namáčení šípů do jedu. Na menší šelmy se zřizují lapací jámy, ve kterých se zvěř chytí za krk do oka, jakmile se pokusí uchopit nastražené vnadidlo.
Největší africký národní park je Etosha, který má rozlohu 65 000 km2 a leží v JZ Africe, potom park Kafue – má rozlohu 22 403 km2 a leží v Zambii a třetí největší národní park je Tsavo, který má rozlohu 20 600 km2 a leží v Keni.
22. prosinec 2007
11 631×
348 slov