Kartografie, geografické informace a zdroje dat

MAPA A GLOBUS

- mapa – zmenšený rovinný obraz Země, nebo jiného vesmírného tělesa
- tvar Země GEOID je v kartografii nahrazen REFERENČNÍM ELIPSOIDEM a ten je nahrazen REFERENČNÍ KOULÍ
- globus – zmenšený trojrozměrný kulový model Země; znázorňuje zemský povrch bez zkreslení

KARTOGRAFICKÁ ZOBRAZENÍ GEOGRAFICKÝCH MAP

- jsou to početní a konstrukční metody, jejichž pomocí lze sestrojit zeměpisnou síť v rovině mapy
- projekce – kartografická zobrazení, při kterých se užívá k sestrojení sítě promítání
- matematická kartografie – řeší zobrazení referenční koule nebo elipsoidu do roviny mapy
- dělení podle kartografického zkreslení:

a) plochojevná zobrazení – v každé části mapy zachovávají nezkreslené části plochy, ale zkreslují úhly a délky
b) úhlojevná zobrazení – nezkreslují úhly a zachovávají tvar, ale zkreslují plochy a délky
c) délkojevná zobrazení – zachovávají nezkreslené délky v určitých směrech
d) vyrovnávací zobrazení – tlumí zkreslení ploch a úhlů

- dělení podle konstrukční osy:

a) zobrazení v poloze normální – konstrukční osa je shodná s osou glóbu
b) zobrazení v poloze příčné – konstrukční osa leží v rovině rovníku
c) zobrazení v poloze obecné – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném směru

- dělení podle druhu zobrazovací plochy:

a) azimutální zobrazení – zobrazovací plochou je rovina; kulová plocha glóbu se převádí přímo do roviny mapy
b) válcová zobrazení – zobrazovací plochou je plášť válce, na který se převádí kulová plocha glóbu. Poté se rozvine do roviny mapy; vhodné pro území protáhlé podél hlavní kružnice
c) kuželová zobrazení – zobr. plochou je plášť kužele; zkreslení v obou směrech je zmírněno, jedná se o vyrovnávací mapu; vhodné pro území protáhlé podél vedlejší kružnice
d) obecná zobrazení – geografická síť je zde odvozena podle matematicky formulovaných požadavků; hlavně pro mapy světa na 1. listu v atlase

VZNIK MAPY

- mapy původní – vznikly z přímého měření v terénu nebo na základě fotogrammetrického vyhodnocení
- mapy odvozené – z map původních obvykle většího měřítka s užitím kartografické generalizace
- fotogrammetrie – geodetický obor zabývající se rekonstrukcí tvaru, velikosti a polohy předmětů z leteckých snímků
- tvorba map:

1. astronomické práce – stanovují přesnou polohu základních bodů mapované oblasti
2. geodetické práce

a) tvorba soustavy trojúhelníků na mapovaném území; úhly na trigonometrických bodech se měří teodolitem, vzniká trigonometrická síť
b) tvorba nivelační sítě – podklad pro výškopis mapy; pro měření výškových rozdílů se používá nivelační přístroj

3. topografické práce

a) práce v terénu
b) vyhodnocení leteckých snímků

4. kartografické práce – tvorba tzv. čistokresby mapy
5. reprodukční práce – reprodukce a tisk map v kartografické polygrafii; roste podíl výpočetní techniky

MĚŘÍTKA PLÁNŮ MAP

- zobrazení mapované krajiny nemůže být nezmenšené
- při znázornění malé části zemského povrchu lze zakřivení zem. povrchu zanedbat
- plán – zmenšený rovinný obraz kolmého průmětu malého území, na kterém se neprojevuje zkreslení
- geografické měřítko – uvádí, jaké skutečné délce odpovídá délka jednoho dílku na příslušné mapě
- kartometrie – měření na mapách

OBSAH MAP

- kartografická generalizace – výběr a cílevědomé zevšeobecnění objektů znázorňovaných na mapě
- polohopis a výškopis mapy

a) polohopis – znázorňuje vzájemnou polohu objektů zem. povrchu v horizontálním směru; hlavními složkami jsou: vodstvo, pobřežní čáry, dopravní linie, hranice, sídla, vegetace…; znázorňování je provedeno půdorysnými kresbami a smluvenými značkami
b) výškopis – vyjadřuje výškové poměry a tvary reliéfu

1. výškové body – trigonometrické, nivelační – podkladem pro obsah mapy
2. vrstevnice – spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou; nejrozšířenější vyjádření nerovností krajiny na mapách větších měřítek
3. barevná hypsometrie - znázornění terénu barvami
4. stínování

c) popis mapy – popisuje a vysvětluje ostatní obsah mapy; studiem zeměpisných jmen se zabývá toponomastika

1. zeměpisná jména: místní (obydlená místa) nebo pomístní (neobydlená místa)
2. cizí názvy jsou uváděny: transpozicí (pův. znění), transliterací (přepis do latinky) nebo transkripcí (vžité české názvy)

KARTOGRAFICKÉ VYJADŘOVACÍ PROSTŘEDKY

- mapové značky – půdorysné kresby a grafické symboly; u geografických map jsou uvedeny ve vysvětlivkách a u topografických map ve klíči značek; dělí se na:

a) bodové – znázornění objektů, jejichž délku ani šířku nelze v měřítku mapy vyjádřit
b) čárové – znázorňování dlouhých objektů, jejichž šířka je zanedbatelná
c) plošné – znázornění objektů rozložených na ploše odlišnou barvo nebo rastrem

1. kartogram – obrysová kresba územní jednotky, na které jsou plošnými značkami znázorněny statistické údaje týkající se různých geografických jevů
2. kartodiagram - územní celek, v jehož centru je umístěn diagram, vyjadřující kvantitu nebo kvalitu určitého jevu

DRUHY MAP

- dělení podle měřítka:

a) mapy velkého měřítka – do 1:200 000
b) mapy středního měřítka – 1:200 000 do 1:1 000 000
c) mapy malého měřítka – od 1:1 000 000

- dělení podle obsahu:

a) mapy s topografickým obsahem – znázorňují vzájemně vyvážené přírodní a společenské jevy (podrobné; topografické nebo obecně geografické)
b) mapy tématické – redukován topografický obsah

1. mapy přírodních jevů – geologické, meteorologické…
2. mapy společenských jevů – silniční, obyvatelstva…
3. ostatní tématické mapy – turistické, dějepisné…

- dělení podle účelu:

a) pro hosp. výstavbu – projekční, plánovací…
b) vědecké
c) vojenské
d) školní
e) atlasy

Hodnocení referátu Kartografie, geografické informace a zdroje dat

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  15. červenec 2008
  4 830×
  732 slov

Komentáře k referátu Kartografie, geografické informace a zdroje dat