Problémy s ozonem

1. OZON

Ozon je forma kyslíku,který má tři atomy v molekule,zatímco normální má dva.Vzniká takto:(UV) záření,jehož kratší vlnové délky jsou pro život nebezpečné,dopadá na svrchní vrstvy atmosféry a ve výškách 15-40 km nad povrchem (ve stratosféře) se poprvé setkává s molekulami kyslíku.Energie tohoto záření rozbíjí dvouatomové molekuly kyslíku na jednotlivé atomy.Ty jsou vysoce reaktivní a reagují s jinými dvouatomovými molekulami kyslíku a tvoří molekulu tříatomovou – ozón.

2. OZONOVÁ DÍRA

Dohady o tom,že za ozonovou díru může sám člověk, se objevily již v letech sedmdesátých.Nejvíce látek, které poškozují ozonovou vrstvu, bylo v přitom vyrobeno v roce 1987.V témže roce byl též uzavřen mezinárodní montrealský protokol o omezování výroby freonů a o ochraně ozonové vrstvy. Vědci však tvrdí, že i kdyby všechny státy ihned splnily přijaté dohody, bude destrukce a oslabování ozonové vrstvy trvat minimálně ještě deset let.
Koncentrace ozonu se snižuje. Tak vznikla „díra“, která způsobila u obyvatel Země pocit ohrožení. Její velikost se totiž různě mění.
Pravidelné ubývání celkového ozonu nad Antarktidou začíná každým rokem v období jihopolárního jara.
Ozonovou vrstvu například poškozují freony unikající ze sprejů a starých chladniček. Ne všechny škodliviny jsou ale vyrobeny průmyslově.
Dosud největší velikost díry v ozonové vrstvě hlásili američtí vědci na přelomu loňského léta a podzimu nad Antarktidou. Vědci tehdy naměřili plochu úbytku ozonu 28,3 milionu kilometrů čtverečních. V září 2000 se ozonová díra dostala dokonce až nad území Chile.
V říjnu téhož roku však bylo dosaženo nového maxima. Rozsah díry se totiž ještě zvětšil. Na 29,3 milionu kilometrů čtverečních. Pro představu – to odpovídá zhruba rozloze tří území Spojených států.
Vědci říkají, že v roce 2050 se už prý nebudeme muset bát ozonové díry.Podle odborných předpovědí totiž už nebude existovat.Mezinárodní tým vědců předpokládá, že se díra v ozonové vrstvě nad Antarktidou začne brzy zmenšovat. Do padesáti let se tak podle nich dokonce úplně zacelí.
Zákaz výroby chemických exhalátů byl zakotven v roce 1987 v již zmiňovaném montrealském protokolu.Podle profesora Alana O´Neilla,předsedy konference,začíná tento zákaz konečně vykazovat známky úspěchu. Bude-li se i nadále dodržovat, mohla by se ozonová vrstva skutečně opět začít obnovovat.
Ozonová vrstva má však i další problémy. Kromě polární ozonové díry dochází k postupnému zeslabování ozonové vrstvy nad celým povrhem Země, vyjma rovníkových oblastí.Nad územím České republiky byl zjištěn pokles ozonu –1,5 procenta za jedno desetiletí.
Přibývající oxid uhličitý se stále více dostává do atmosféry. Právě neustále se zvyšující koncentrace oxidu by mohla prodloužit také dobu existence ozonové díry.

Jak se chránit před UV zářením?
Je-li hodnota ozonu pod průměrem v létě více než deset procent a v zimě více než dvacet procent, je třeba, aby se lidé chránili před přímým sluncem. Jak, to záleží na typu jejich pokožky.Fototypu jedna, čili blonďákům, stačí ke spálení pokožky mnohem menší doba pobytu na slunci než fototypům dvě a tři.
Dnes je k dispozici mnoho výrobků, které obsahují UV filtry. Od brýlí až po různé krémy a loje na rty. Jejich užívání by se rozhodně nemělo podceňovat.

3. OZONOVÁ VRSTVA

Na existenci ozónové vrstvy přišli vědci již kolem 19.století. V rozmezí let 1975 – 1985 bylo měřením zjištěno,že množství ozonu se snižuje více než předtím. Pokleslo dočasně o 50 procent své hodnoty.
Ozónová vrstva je součástí atmosféry a na život na Zemi má příznivý účinek. To,čeho by se lidé měli bát, je její úbytek. Ozon totiž chrání naši planetu před přílišným působením paprsků ultrafialového záření (UV).Větší množství UV může u člověka způsobit vznik rakoviny kůže a poškození zraku.
Nadbytek UV ohrožuje ale i existenci mořského planktonu.Ten je důležitý, protože stojí na počátku potravinového řetězce. Příliš mnoho ultrafialového záření také oslabuje imunitu organismů.
Ačkoliv ozónová vrstva tvoří pouhou miliontinu zemské atmosféry, hraje v udržení života na planetě důležitou roli.Vrstva,která se nachází ve výšce 10 až 45 kilometrů nad povrchem Země, je přitom již mnoho let přirozeně narušována například erupcemi vulkánů i průlety meteoritů. V posledních desetiletích však přibývá k přirozeným „nepřátelům“ ozónové ochrany ještě jeden zásadní vliv, a tím je naše průmyslová civilizace. Hlavními činiteli jsou zkoušky jaderných zbraní, lety tryskových letadel a především produkce halovaných uhlovodíků neboli freonů.

5. KYSELÉ DEŠTĚ

Kyselé deště vznikají spalováním sirnatého hnědého uhlí a sirnaté ropy a vlastně ze všech spalovacích procesů se dostávají do ovzduší oxidy síry a dusíku. Tyto plyny mohou být vzdušnými proudy přenášeny na obrovské vzdálenosti a mohou přímo ničit vegetaci a nepříznivě ovlivňovat zdraví člověka. Mají patrně dílem na svědomí například úhyn lesů v Krušných a Jizerských horách.
Na základě nejjednodušších chemických reakcí těchto plynů s vodou vznikají poměrně silné kyseliny. Ty mohou být odnášeny s vzdušnou vlhkostí a dešťovými mraky zase jinam a tam dokonávat dílo zkázy při okyselování vody, půdy a hornin.
Mnohé památky vzaly za své díky kyselým dešťům a konstruktéři železných a železobetonových konstrukcí také nemají s kyselými srážkami ty nejlepší zkušenosti.
Řada druhů rostlin a živočichů nedokáže snášet změny v kyselosti svého prostředí. To vedlo v šedesátých letech k tomu, že jezera v čistých oblastech ve Švédsku, ale i u nás na Šumavě či ve slovenských Tatrách se stala jezery mrtvými.

4. FREONY(HALOVANÉ UHLOVODÍKY-CHLORFLUORKARBONY)

Freony jsou sloučeniny velice stálé a co je důležité, nejsou toxické. Proto jsou jako chladící kapaliny velmi vhodné při uchovávání potravin a nevadí lidskému organismu ani při používání ve sprejích. Největší potíž s freony tkví v tom, že obsahují chlór, který pozvolna vynášejí vysoko do atmosféry, až tam, kde se nachází ozonová vrstva. Chlór lačně reaguje s ozonem a způsobuje jeho rozklad. Tragedie je, že po použití první ozonové molekuly může každý atom chlóru tuto destrukční činnost opakovat až třicettisíckrát než je z atmosféry
odstraněn.Přírodovědci a klimatologové nezastírají, že chlorované sloučeniny jsou produkovány i přirozenou cestou z hladiny oceánů. Není však čas na dohady, kolik procent poškození ozonové vrstvy má na svědomí příroda a kolik člověk.
Volání po okamžitém zastavení výroby freonů není nikterak nadsazené.Díky velké odolnosti a pomalému pohybu vzhůru v atmosféře ponesou následky dnešní produkce a užívání freonů i příští generace.
Vážnost situace však vyjadřuje i celá řada mezinárodních konvencí, které byly na ochranu stratosférické ozonové vrstvy přijaty. Jde především o Vídeňskou dohodu z roku 1985, kterou podepsalo 21 států, Montrealský protokol, který v roce 1987 přijalo 24 států a který stanovuje konkrétní postup redukce výroby a spotřeby halogenových uhlovodíků, Londýnskou konferenci signatářů Montrealského protokolu z roku 1990, k níž se připojuje i tehdejší ČSFR.Londýnská konference reviduje a zpřísňuje přijatá opatření. Podle nich by předpokládaná redukce v užívání freonů vzhledem k roku 1985 měla být 20% v roce 1993, 50% v r. 1995, 85% v r. 1997. Po roce 2000 by mohly být freony užívány pouze v případech, kdy není jiná možnost, například ve zdravotnictví. Ne však déle než do roku 2040.
Je potěšitelné, že Česká republika závazky plynoucí z Montrealského protokolu i Londýnské konference plní a dokonce překračuje. V tomto směru můžeme být řadě vyspělých zemí světa příkladem.

6. SKLENÍKOVÝ JEV

Jedním ze základních mechanismů, který přes velkou složitost dějů v atmosféře udržuje na Zemi stabilní podmínky pro život, je skleníkový efekt.Zde je jeho vysvětlení:
Světlo ze Slunce prochází vrstvami atmosféry bez větších překážek, dopadá na Zemi a ohřívá ji. Z povrchu pak sálá vzhůru teplo a snaží se unikat zpět do kosmického prostoru.Na své cestě atmosférou je však některými plyny pohlceno a na čas zadrženo. To způsobuje neustálé ohřívání atmosféry a druhotně i zemského povrchu. Plyny,které mají tuto zachycovací schopnost, se nazývají skleníkové, neboť plní funkci jako skla ve skleníku – zadržují uvnitř potřebné teplo. Patří mezi ně především vodní pára, oxid uhličitý a metan. Skleníkový jev je tedy přirozený, působící na zemi po stovky milionů let.

7. GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ(ZESILOVÁNÍ SKLENÍKOVÉHO JEVU)

Činností člověka se prokazatelně zvyšuje nejen obsah jinak přirozených skleníkových plynů,ale i plynů, které jsou přírodě cizí. Nepřirozené ohřívání naší planety – tzv. globální oteplování – může mít podle některých matematických modelů dalekosáhlé následky. Uvažuje se o postupném roztávání vysokohorských a polárních ledovců, o následném zvýšení hladiny oceánů, o katastrofálních záplavách v suchých oblastech a o suchu v oblastech vlhkých.
Změnit se prý mohou rozlohy lesů i pouští. Zda je v současné době již globální oteplování skutečně započato, nelze spolehlivě prokázat.
Řada výzkumů změn klimatu, teploty, koncentrace některých skleníkových plynů v prehistorických dobách ukazuje, že k velmi rychlým změnám podnebí na Zemi docházelo i bez přičinění člověka, například následkem změn sluneční aktivity, zvýšením sopečné činnosti, po dopadu velkých meteoritů či komet.
Navíc je třeba brát v úvahu, že není zcela prozkoumána role světového oceánu, jehož obrovská schopnost přijímat a uvolňovat teplo může i velké teplotní výkyvy vyrovnávat. I když však nejsou dostatečné poznatky doposud k dispozici, je třeba zásadní vliv člověka na nepříznivé změny klimatu brát v úvahu.
Nárůst koncentrace některých skleníkových plynů lze v budoucnu dále očekávat. Jenom v 80. letech našeho století byl nárůst oxidu uhličitého 55%, metanu 15%, oxidu dusného 6% a halovaných uhlovodíků – freonů 24%.
Princip předběžné opatrnosti nám velí nepodceňovat příspěvek lidské činnosti a nezvyšovat bezmyšlenkovitě koncentrace plynů, které sice nemusí, ale mohou nepříznivě ovlivnit naše životní podmínky.

8. SMOG

Slovo smog pochází z anglických slov smoke=kouř a fog=mlha.Smog je směs nepříznivých klimatických faktorů spolu s lidskou činností vedoucí k produkci nežádoucích plynů nebo aerosolů.
Podle měst, v nichž byl tento jev popsán, rozeznáváme dva typy smogu:londýnský a losangeleský.
Londýnský smog vzniká za mlhavých inverzních situací při spalování nekvalitního hnědého uhlí s vysokým obsahem popelovin a síry. Jeho hlavní součásti rozptýlené v mlze jsou jemné částečky popílku a sazí,oxid siřičitý a oxid uhelnatý.Epizody smogu mají vliv na zhoršení zdravotního stavu,zejména na větší výskyt bronchitidy, astmatu a dalších dýchacích potíží, a jak se v prosinci v roce 1952 v Londýně ukázalo, i na zvýšení úmrtnosti.Londýnský smog se v zimních obdobích vyskytuje ve větším rozsahu v Praze, Ostravě a dále například kolem Teplic.
Losangeleský smog vzniká naopak v létě, za intenzivního slunečního svitu, kdy na výfukové plyny ze spalovacích motorů působí ultrafialové záření slunce.Vzniká ozon, který je na rozdíl od ozonu ve stratosféře v přízemních vrstvách atmosféry velmi nežádoucí. Ten vstupuje do řady složitých reakcí za vzniku nejrůznějších škodlivých látek – aldehydů, kyseliny dusičné, peroxidů a řady dalších.Celá směs působí nejen dráždění oční rohovky a spojivky, zhoršení plicních funkcí, ale i ztráty rostlinné produkce a poškozování uměleckých památek.Tento typ smogu se vyskytuje v Praze, Plzni, Ústí nad Labem i v Ostravě.

Některá města se oběma typům smogu nevyhnou ani v létě ani v zimě.

Hodnocení referátu Problémy s ozonem

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. listopad 2007
  3 810×
  1735 slov

Komentáře k referátu Problémy s ozonem