Ludvík Aškenazy

(1921 - 1986)

Ludvík Aškenazy se narodil 24. února 1921 v Českém Těšíně. Studoval na gymnáziu v Polské Stanislavi, později studoval na vysoké škole ve Lvově slavistiku. V jeho 19 letech přišla druhá světová válka. Aškenazy prchal před Němci do Sovětského Svazu. Dostal se až do kazažšského města Berčogur, kde se stal učitelem. Později vstoupil do čs. armádního sboru v SSSR, se kterým se vrátil do Čech. Stal se redaktorem v čs. rozhlase, později byl zahraničně-politickým komentátorem. Tato profese velmi ovlivnila jeho spisovatelské začátky, neboť díky své funkci hodně cestoval, a to nejen po Evropě. Byl také v Americe a v Orientu.

Aškenazyho první knížky jsou tvořeny reportážemi z Polska, Středního východu a tehdy nově vzniklé Německé demokratické republiky. Již tyto práce naznačovaly, že v něm vyrůstá schopný novinář vyznačující se mimořádným smyslem pro působivý detail. Jeho pohled byl ovšem často zkreslen ideologickými předsudky doby, a právě proto jsou tyto díla „černobílá“ - komunismus vidí pozitivně, zatímco na straně kapitalismu vidíme pouze temné kontrasty komunistických ideálů. Z těchto děl například: Kde teče krev a nafta, Ulice milá, Německé jaro.
Aškenazy byl komunistickou ideologií ovlivněn natolik, že se jí nevyhnula ani jeho beletristická tvorba první poloviny 50. let - Např.: Sto ohňů, Vysoká politika (1953), Květnové hvězdy.
Postupem času vypracoval Aškenazy své schopnosti téměř k dokonalosti, zejména schopnost vytvořit scénku zhušťující na malé ploše dramatické napětí ústící ve vtipnou pointu, a schopnost dovedně zacházet s významy slov v kontextové vazbě. Účinek jeho próz je v podstatě založen na tom, že dokázal o důležitých problémech hovořit s lehkostí a prostotou, takže je odsunul do všednosti, zatímco drobnému životnímu detailu dokázal dodat monumentalitu historické události. Bohužel již zmiňovaná ideová zaslepenost degraduje jeho prózu na pouhou politickou propagandu.
Přibližně v polovině padesátých let však objevil svět, ve kterém se mohl teprve plně rozvinout - svět dětství a fantazie, svět do kterého vstoupil, aby unikl vzpomínkám na zážitky z války. Jeho Dětské etudy (1955) se vyznačují ničím nezatíženým jemným humorem, citem pro půvab naivity a hravou obrazotvorností. Z dalších děl z tohoto období například: Ukradený měsíc (1956), Milenci z bedny (1959), Psí život (1959), Černá bedýnka (1960).
Toto vzdálení se politice (a jejím idejím) se projevilo v jeho nejlepších prózách cestopisných záznamů ze Spojených států Amerických (Indiánské léto, 1956) i odjinud, ale ovlivnilo také charakter jeho povídek a her, v nichž stále doznívala zkušenost s nacistickým terorem a násilím (Vajíčko (1963), hra Host).

Ve své době patřil Aškenazy k našim nejpřekládanějším autorům - jeho díla byla překládána především do němčiny, ruštiny, polštiny a maďarštiny. V roce 1968 emigroval do Německa, kde napsal ještě řadu povídek a próz pro děti (jenom pro děti!), které ovšem vyšly pouze v němčině. Ludvík Aškenazy zemřel 11. března 1986 v Bolzanu.

Filmy natočené podle jeho předloh:

- Můj přítel Fabián
- Tam na konečné
- Hry a sny
- Májové hvězdy
- Noční host
- Křik

Milenci z bedny

Poetické, místy až snivé, vyprávění nás zavede na dvůr domu, kde dvě děti - v jejich hře „tatínek“ a „maminka“ - objeví starou bednu vhodnou k dětským hrám. Dále se dostáváme k putování za svatebním obřadem a poté na cestu zpět domů. Nakonec se dovíme o „odměně“, kterou děti dostaly za pozdní návrat.

Seznam děl

Vysoká politika (1953)
Dětské etudy (1955)
Indiánské léto (1956)
Ukradený měsíc (1956)
Putování za švestkovou vůní (1959)
Milenci z bedny (1959)
Psí život (1959)
Černá bedýnka (1960)
Vajíčko (1963)
Etudy dětské a nedětské (1963)
Praštěné pohádky (1966)
Cestopis s jezevčíkem (vydán 1970)

Hodnocení životopisu Ludvík Aškenazy

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  16. leden 2008
  4 458×
  564 slov

Komentáře k životopisu Ludvík Aškenazy