Svatý Kryštof

Žil ve 3. Stol.

O Sv. Kryštofovi víme jedině, že zemřel jako mučedník v Malé Asii a že v Bithýnii (dnešní turecko) mu byl kolem roku 450 zasvěcen kostel. Zbytek je pouhá legenda. Její nejznámější podoba ho popisuje jako člověka obřího vzrůstu, který svým vzhledem naháněl strach. Jmenoval se prý Offero. V mládí své služby nabídl ďáblu, který se mu zjevil v podobě rytíře na černém koni, ale když ďábel uviděl bílí kříž, dal se na útěk, Kryštof se rozhodl hledat Krista. Poustevní, který ho vzdělával v křesťanské víře mu dal za úkol, aby žil poblíž řeky a přenášel lidi na druhou stranu.
Jedné bouřlivé noci za ním přišlo malé dítě a nechalo se přenést. V prostředku řeky začalo přibývat na váze tak, že se Offero pod jeho tíží prohýbal. Když dosáhli břehu, řeklo dítě, že je Ježíš Kristus a že se bude jmenovat Kryštof (v řečtině Christofos znamená nosič Kristův). Ježíš mu také přikázal, aby přebrodil řeku a zasadil svou hůl do země, příštího dne z ní vyrostou květy a datle. Kryštof po této události šířil evangelium v maloasijské Lýkii. Tam byl uvězněn, protože odmítl obětovat římským bohům, a během pobytu ve vězení obrátil dvě ženy ve víru v Krista, i když byly poslány, aby ho svedly na „pravou“ víru.
Byl odsouzen k smrti, nejprve ohněm a potom šípy, ale zázrakem mu ani jedno neublížilo. Nakonec byl sťat.
Je uznáván jako patro pocestných a je vyzíván na pomoc proti vodě, moru a bouři.
Kryštof, byl velmi oblíben ve středověku. V sedmnáctém století jeho kult upadl, ale ve dvacátém století se dočkal nečekaného oživení, tentokrát proto, aby uchránil ty, kteří cestují. V Paříži mu byl zasvěcen kostel. Říká se, že kdo spatří jeho obraz ten den nezemře. Proto je svatý Kryštof tak častým námětem kostelních obrazů.