BSE - nemoc šílených krav

SOŠ veřejnosprávní, Masarykova 1313, Orlová - Lutyně

BSE

Seminární práce předmětu Občanská výchova
11. 6. 2001 Jana Šajdlerová

Osnova:

1. Úvod – Úvaha

2. Stať - Co je BSE a CJD
- Historie onemocnění
- Opatření Evropské unie
- Etiologie onemocnění
- Klusavka
- Situace v ČR

3. Závěr - Nemoc BSE, to je i historie chovu zvířat

 

Úvaha
Příroda nám přináší nová a nová překvapení. Část z nich souvisí s činností člověka s jeho neznalostí a nepochopením složitostí světa v němž žije. Neuvědomujeme si dostatečně rizika, která s sebou přinášejí změny životního stylu, nové výrobní technologie a všechny zásahy do zaběhnutého řádu přírody. Takové zásahy, zprvu zdánlivě prospěšné, mohou dříve nebo později narušit rovnováhu přírodních dějů, která je křehčí, než si troufáme připustit.
Tak nějak by se mohl uvést problém, který vzrušil celý svět. Jak se uvádí ve vědeckých pramenech vyvstal díky tomu, že jsme se snažili předělat býložravce na masožravce.
Na celý problém se většina lidí kouká z pohledu strachujícího se konzumenta, který si již nikdy žádný salám z hovězích jater nekoupí a v současnosti vyčkává, jak se celý ten mediální cirkus vyvine. Až se většina nakaženého a pro jistotu i nenakaženého dobytka vybije, potom začneme s čistým štítem nanovo a o kus jinde. Strach opadne a do hamburgerů budeme cpát namísto nedostatkových krav třeba veverky. A až veverky stejně jako krávy dostatečně zdegenerujeme, tak přejdeme kupříkladu na slimáky a tak pořád dokola a dokola. Lidský konzum je věc v přírodě opravdu nevídaná. Jestli jsme v něčem výjimeční, tak s největší pravděpodobností v něm. A právě ten je prvopříčinou ideje masokostní moučky, která je ve své podstatě zrůdná. O našem vlastním duševním zdraví by se tedy v souvislosti s touto moučkou dalo pochybovat zcela určitě také.

Co je BSE a CJD
BSE (Bovine Spongiform Encephalopaty) v podstatě znamená houbovité chorobné změny mozku hovězího dobytka. Mozková hmota postiženého zvířete postupně dostává houbovitou podobu, zvíře ztrácí svalovou kontrolu, je dezorientované a buď uhyne samo nebo musí být utraceno. Ve Velké Británii takto od roku 1986 onemocnělo zhruba 180 tisíc zvířat. Lidská forma této choroby, takzvaná varianta Creutzfeldt-Jakobovy nemoci (vCJD - variant Creutzfeldt-Jakob disease), způsobila jen ve Velké Británii smrt devadesáti lidí. Lék proti ní zatím neexistuje. U lidí je její průběh podstatně pomalejší, vždy však končí smrtí devastovaného jedince.
CJD - Creutzfeld-Jacobův syndrom znamená bolestivé umírání: rozkládá se mozek, nastávají bolesti hlavy, ztráty koordinace, halucinace, ochrnutí a následné koma a smrt. Od roku 1986 zemřelo 55 osob na tuto nemoc - všechny v Anglii.
U člověka se v prvním stadiu začíná vCJD projevovat psychickými problémy - depresemi a příznaky připomínajícími schizofrenní psychózy. Běžné jsou prudké výbuchy zlosti, záchvaty křiku, rozbíjení věcí. Zhruba v polovině případů pozorovali pacienti lepkavost kůže. Následuje nejistá chůze a nezvladatelné pohyby. Pacient postupně přestává ovládat pohybové ústrojí, až se nakonec stává zcela nehybným a neschopným řeči. V posledních stadiích většinou nikoho nepoznává a jeho stav připomíná demenci.

 

Historie onemocnění
Na úplném počátku bylo onemocnění ovcí a koz zvané Scrapie (svědění). Dokonce se toto onemocnění údajně vyskytovalo i u nás protože jsou zprávy, že se jeho výskyt podařilo zmapovat v tehdejším Rakousku. V 70. letech našeho století byl výskyt Scrapie zaznamenán v Itálii, Norsku, Španělsku, Francii, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Belgii, Holandsku a samozřejmě ve Velké Britanii, kde byl chov ovcí majoritním podílem v živočišné výrobě. Dokonce se Scrapie vyskytovala v S a J Americe, Indii a Pákistánu.
První případy nemoci šílených krav zaregistrovali v roce 1985 na britských ostrovech. Většina vědců a lékařů je přesvědčena, že se nemoc rozšířila především užíváním masokostní moučky vyráběné z kostí a částí těl nemocných zvířat, a to i ovcí uhynulých na nemoc zvanou klusavku a později krav s chorobou BSE. Jedním z důvodů náhlého výskytu mohla být změna v technologii výroby masokostní moučky. V Británii se touto směsí běžně přikrmovalo. V roce 1988 britská vláda používání této směsi pro krmení dobytka zakázala, výrobci však začali tento přípravek vyvážet do jiných evropských zemí. Údajně byl určen k výkrmu prasat a drůbeže, ale např. ve Francii i dalších zemích se používal i pro přikrmování skotu, a ten se nakazil. Teprve poté, co se i ve Francii objevily krávy s nemocí BSE, bylo zde používání této masokostní moučky zakázáno, krátce nato učinilo stejné rozhodnutí Německo.

 

Opatření Evropské unie
Evropská unie vytvořila v srpnu 2000 seznam zemí, v nichž je riziko nákazy krajně nepravděpodobné. Je to např. Argentina, dále Austrálie, Nový Zéland, Chile, Norsko. V zájmu ochrany spotřebitele by měly masné závody dát vyšetřit všechny jednotlivé kusy dobytka na přítomnost BSE, což je prakticky nereálné. Avšak ani potom by nebylo riziko stoprocentně vyloučeno, protože dosavadní testy infekci neprokážou, zejména u mladších zvířat. (Chybné výsledky mohou ovšem testy ukázat i u starších zvířat, u nichž se choroba ještě dostatečně nevyvinula.)
Od 1. října 2000 musí být ve všech 15 členských zemích EU odstraňován z jatečně opracovaných těl skotu, ovcí a koz (tj. přežvýkavců) tzv. specifický rizikový materiál. Mezi tento materiál se řadí lebka, mandle (tonzily) a mícha z přežvýkavců starších 12 měsíců, úsek tenkého střeva - ileum skotu staršího 12 měsíců a slezina ovcí a koz. Rozhodnutí Komise EU z 29.01.2000 k úpravě použití určeného materiálu živočišného původu s ohledem na riziko přenosu BSE a ke změně rozhodnutí 94/474/EG nařizuje všem členským s tátům zabránit, aby se živočišné tkáně potenciálně infikované původcem BSE od 1. října 2000 nedostávaly do potravního a krmivového řetězce. Od tohoto data musí všechny jateční provozy, bourárenské provozy a asanační zařízení v EU respektovat nové harmonizované předpisy.
Pro dovoz masa z třetích zemí platí odpovídající úprava od 1. dubna 2001.Odstraňování tzv. specifického rizikového materiálu (SRM) v rámci zemí EU a uhynulých zvířat z krmivového řetězce snižuje riziko rozšiřování BSE ve stádech zvířat, odstraňování z potravního řetězce snižuje riziko BSE pro spotřebitele. První případ BSE v Dánsku, zjištěný v březnu tohoto roku dále osvětlil, jak je nezbytné bojovat cíleně proti přenosu BSE ve všech zemích EU. Ve všech členských státech odstraňují jatky, bourárny a asanační ústavy tyto tkáně, považované za rizikový materiál:
- Lebku (včetně mozku a očí), tonzily, míchu a ileum (kyčelník) skotu staršího 12 měsíců
- Lebku (včetně mozku a očí), tonzily a míchu ovcí a koz starších 12 měsíců
- Slezinu ovcí a koz všech věkových kategorií.
Ve Velké Británii a v Portugalsku (v těchto zemích existuje zvýšené riziko BSE) musí jatka, bourárny a asanační ústavy odstraňovat navíc tento materiál:
- Celou hlavu (bez jazyka, ale s mozkem, očima a tonzilami), brzlík, slezinu, vnitřnosti a slezinu skotu staršího 6 měsíců
- Páteř včetně spinálních ganglií skotu staršího nad 30 měsíců.
Rozhodnutí dále zakazuje od 31. 12. 2000 stanovené jateční techniky, u kterých se může dostat tkáň infikovaná původcem BSE do krevního řečiště a takto kontaminovat krev. Odejmutý rizikový materiál se obarví a zcela zničí. Lze jej buď ihned spálit nebo zpracovat v asanačním ústavu a následně spálit nebo zahrabat na schválených skládkách. Povoleno je přepravovat tento rizikový materiál do jiných členských států za účelem spálení.

Etiologie onemocnění
Nemoc šílených krav i její lidskou podobu - vCJD - způsobují priony. Priony jsou zcela zvláštním infekčním činitelem - nejsou to ani viry ani bakterie. Je to v podstatě složitý specifický protein, který je netypicky zformován - a právě toto zvláštní zformování dělá z prionů to, čím jsou - když se prion dostane do kontaktu s normálním proteinem v mozku, nezničí ho, ale zatím z neznámých důvodů protein začne napodobovat prion a formovat se podle něj. Stane se vlastně prionem. U BSE nebo vCJD se postupně většina proteinů v mozku změní na priony, a mozek se tak mění v houbovitou hmotu. Není dosud známo, proč tělo nemůže priony na rozdíl o běžných proteinů štěpit. Podle některých vědců postupuje nemoc způsobená priony zcela atypicky. Je-li prion nemoci BSE naočkován myším, po hodině už je těžko zjistitelný a po čtyřiadvaceti hodinách ho nelze zjistit vůbec. Myš se zdá zcela zdravá. Priony se znovu objevují zhruba po týdnu, ovšem není dosud známo, odkud se vracejí ani kde se v mezidobí skryly.
Mimo to jsou priony těžko zničitelné. Nepodaří se je všechny zlikvidovat ani při teplotě vyšší než 135 °C. Dokonce se některé priony udržely i v mase, které bylo po celou hodinu vystaveno teplotě 360 °C. Stejně je tomu s pohřbíváním krav. Po třech letech sice těla krav setlela, ale priony jsou stále na místě.
Do lidského těla se priony dostanou pravděpodobně nakaženou potravou, tedy trávicím ústrojím. Po síti nervových buněk pak putují do mozku (Poznámka: podle některých odborníků hraje rozhodující roli v šíření prionů tělem imunitní systém - hlavně Peyerovy plaky ve střevě a slezina). Nemají ovšem tu vlastnost virů či bakterií, které mají tendenci se v těle rychle množit, a tím na svou přítomnost upozornit - nakažený člověk o své nákaze nic netuší - ta se nemusí projevit léta. V současné době se odhaduje, že mohou být v klidu až 40 let.
Vědcům se podařilo izolovat prionový gen, jehož produkt byl schopen vyvolat onemocnění u pokusných zvířat. Při bližším zkoumání zjistilo, že existují dva druhy prionů. První druh bývá označován jako PrPc (celulární), který se běžně vyskytuje ve všech organismech a nevykazuje žádné známky infekčnosti. Jeho funkce v organismu je dosud neznámá. Naproti tomu PrPsc (scrapie) se vyznačuje bodovou mutací na jedné z aminokyselin. K přeměně PrPc na PrPsc dochází pravděpodobně mutací v jedné z buněk, kdy vzniká PrPsc, tento se následně naváže na PrPc a dosud neznámým způsobem jej přemění na PrPsc. Dochází tak k řetězovité reakci ("dominový účinek"). Priony se nahromadí v mimobuněčném prostoru, kde se shlukují v masu (vytvoří tzv. amyloidní plak). Krátký průběh nemoci s dlouhou inkubační dobou svědčí o tom, že se priony tvoří exponenciální řadou.

 

Klusavka
U zvířat způsobují priony kromě zmiňované BSE scrapii (klusavku) ovcí a koz, která je rozšířena po celém světě mimo Austrálii. Scrapie se zatím považovala za nepřenosnou na člověka. Na Slovensku však bylo na Oravě, hustě pokrytém regionu s chovem ovcí, diagnostikováno od roku 1976 22 případů fatální demence. Za poslední tři roky se objevilo nových 12 případů. Dalších 19 případů bylo zaznamenáno v Lučenci asi 80km jižně. Náhlý výskyt na Slovensku byl identifikován jako CJD. Zabíjí do 7 měsíců od manifestace choroby. Sám laureát Nobelovy ceny D.C.Gajdušek označil toto onemocnění za "Oravské Kuru" a připojil se k hlasům hlásajícím, že nastává začátek epidemie nastartované v 70.letech. Co hlavně znepokojuje přední světové odborníky je fakt, že Oravské Kuru může být výsledek přenosu scrapie na člověka (Czech´s Orav´s Kuru, Medical server).
Experimentálně se podařilo BSE (nemocí šílených krav) nakazit další zvířata - potravou nebo injekcí. Doposud je takto známo devatenáct druhů, které mohou onemocnět některou z forem spongiformní encefalopatie (houbovitého onemocnění mozku). Nebezpečí nákazy potravou - z nakažených pastvin - hrozí však i lesním býložravcům, např. srnám či jelenům. Na některých rybích farmách v Norsku se používala masokostní moučka z Velké Británie.

 

Situace v ĆR
Ročně se v ČR vyrobí přibližně 300 tis. tun masokostní moučky, která obsahuje rizikový materiál (mozek, mícha, páteř, střeva) a kadávary (uhynulé zvířata- 15-20% moučky). Moučka se přidává do krmiv hospodářských (prasata a drůbež) a domácích zvířat (psy a kočky). V ČR se moučka vyrábí od roku 1962 technologií, které likvidují nebezpečný prion. Od listopadu platí zákaz zkrmování masokostních mouček skotem. V ČR se chová 1,573 mil. skotů. Cena jednoho testu v ČR stojí kolem 1600 Kč. Nepříznivý vývoj odbytu hovězího masa vyvolaný panikou kolem nemoci šílených krav (BSE) způsobil, že za dva měsíce poklesla poptávka po hovězím o čtyřicet procent. Zemědělci dostanou od státu při vývozu živého býka pět korun za kilogram. Při prodeji hovězího masa na zahraničním trhu dostane vývozce deset korun na kilogram v přepočtu na živou hmotnost. Podporu bude fond poskytovat do 30. dubna.
V ČR se vyskytl pouze jediný případ nakažení krávy BSE – v Dušejově. Proto také půjde prvních 139 českých dobytčat na porážku. Tato kráva byla odhalena náhodou – dostala se do jediného masokombinátu, který od února testoval všechna poražená zvířata. Testy se nyní zpřísní. Už od 12. 6. 2001 veterináři prověřují nejen krávy nuceně utracené, uhynulé nebo s příznaky nervových chorob, ale i skot starší třiceti měsíců. Stát to přijde ročně na 300 milionů. Další evropské státy zakázaly dovoz tuzemského hovězího. Již se nesmí vozit skot a výrobky z něj do Rumunska, Polska, Slovenska, Rakouska, Bulharska, Ruska, Lotyšska a Litvy. Jen Maďarsko pouští testované maso.
Obavy, které je dobré mít v tento čas z hovězího, se netýká masa samotného, ale spíš výrobků z něj. Ty totiž mohou teoreticky obsahovat i suroviny, které jsou považovány z hlediska nemoci šílených krav za rizikové. Pokud tedy riziko BSE existuje, spíš se skrývá ve zpracovaných potravinách. Ty nejrizikovější části hovězího dobytka – například mozek, mícha – jsou sice z potravinového řetězce vyloučeny, nicméně listina zakázaných částí se stále rozšiřuje. V nejbližších dnech přibudou k zakázaným surovinám např. hovězí střeva a maso seškrabávané z kostí, které se až dosud směly používat. Spotřebitel nemá však jistotu, že zpracovatelé masa všechny zákazy dodržují. Teprve dlouho poté, co se ve Velké Británii dozvěděli, že hovězí mozek byl přidáván i do dětské výživy. Němečtí spotřebitelé zase zažili šok před loňskými Vánocemi, když zjistili, že jejich oblíbené grilovací klobásy obsahují mozkové tkáně, které se nesmějí do potravin zpracovávat.
Jistotu nemůže mít ani zákazník, který ze svého jídelníčku vyloučí masné výrobky obsahující hovězí maso. Za výrazem „hovězí“ může být jak čistá svalovina, tak maso oškrabávané z kostí. Také tuk ze slaniny v rajských polévkách, hovězí lůj v zeleninových pizzách nebo hovězí želatinu v mražené zelenině není řadový spotřebitel s to rozpoznat. Výrobci přítomnost hovězího, ať už vědomě či nevědomě, někdy zatajují. I když mají výrobci povinnost uvádět na obalech všechny použité suroviny, někteří to nedělají důsledně. Jednoduchá rada, jak bychom měli nakupovat potraviny v době, kdy hrozí BSE, neexistuje. Spíš je dobré vědět, s jakým rizikem a kde musíme počítat:
Hovězí maso: Odborníci považují svalovinu za bezpečnou. Testy prokázaly, že maso z první „šílené“ české krávy neobsahuje kontaminované priony. Bezpečné jsou i vnitřnosti kromě střev, brzlíku a sleziny. Tedy i játra.
Párky, paštiky: Představují riziko. Dnes už se do nich sice nepřidává mozek jako dříve, ale k jejich výrobě se používá takzvaný separát, maso odškrabávané z kostí. Nelze vyloučit, že se s ním nedostanou stopy tkáně z centrálního nervového systému.
Biomaso: Je považováno za bezpečné, protože ekologičtí chovatelé nekrmí dobytek masokostní moučkou. Navíc si nechávají každý poražený kus testovat na BSE.
Telecí maso: Je považováno za bezpečné, protože BSE se projevuje až u starších zvířat.
Rybí, drůbeží a vepřové maso: I to je podle dosavadního stavu poznatků možné považovat za bezpečné, třebaže se ryby, drůbež a vepři krmí kostními moučkami. Testy nepřinesly žádné náznaky přenosu BSE.
Salámy: Do mnoha druhů trvanlivých salámů se zpracovává hovězí maso. V tvrdém salámu je ho například třetina. Hovězí maso však obsahují i čajovky a métský salám. Kdo chce mít naprostou jistotu, musel by salám přestat jíst zcela. V každém případě je třeba se vyhýbat levným druhům.
Želatina: Je obsažena v pečivu, jogurtech a četných sladkostech. Z 90% je vyráběna z vepřových kostí a kůží. Zbylých deset procent se vyrábí z hovězích kostí z páteře, které mohou být případně kontaminovány. Drastický výrobní proces, při němž se používají kyseliny a louh, však přenos BSE vylučuje. Želatinové bonbony se vyrábějí pouze z vepřové suroviny. Snadněji se totiž nalévá do forem.
Hovězí mozek: Představuje největší riziko. Proto se nesmí prodávat ani zpracovávat do masných výrobků.
Jehněčí a skopové: I když se objevila varování i před skopovým masem, protože ovce mohou onemocnět tzv. klusavkou, která je podobná nemoci šílených krav, souvislost zatím nebyla prokázána.
Mléko a mléčné výrobky: Je považováno za bezpečné. Dosud nebylo nijak prokázáno, že by priony způsobující BSE byly v mléku vůbec přítomny.

 

Nemoc BSE, to je i historie chovu zvířat
Někteří historikové soudí, že člověk se stal člověkem, když se pustil do živočišné stravy. Maso obsahuje jiné aminokyseliny než rostliny, jsou v něm vitamíny B, A a E, najde se v něm vápník, fosfor, železo, měď, zinek, jod, selen. To jsou látky, které potřebujeme pro stavbu tkání, ale také pro rozvoj mozku.
Zpočátku člověk svou kořist jen lovil, pak si však zvířata pro svou potřebu začal chovat sám. Chov hospodářských zvířat umožnil vznik prvních městských států, které by lov nestačil zásobit dostatečným množstvím. Už v té době začalo šlechtění. Lidé vybírali k dalšímu chovu právě ta zvířata, která jim nejvíce vyhovovala, protože dávala nejvíc masa, mléka a vlny. Zajímavé je, že zvířata určená jako potrava jsou právě ta, která netrpí strachem ze smrti, pokud se s nimi před porážkou slušně zachází. Zato takový kůň cítí jatka na dálku, má strach a stresové hormony mění složení jeho masa.
Pomalá selekce hospodářských zvířat přerostla v půlce osmnáctého století v Anglii v intenzivní křížení. Vznikala nová plemena – u skotu se například začala odlišovat plemena chovná kvůli mléku od plemen určených na maso. V devatenáctém století se začala používat masokostní moučka – směs masa, kostí, hlav a vnitřností, které zbyly na jatkách. Když se rozdrtily a rozvařily, stalo se z nich velmi výživné krmivo – i pro býložravce. Podle nejvíc uznávané teorie se však právě prostřednictvím masokostní moučky v minulých letech po Evropě, a jak se nyní ukazuje, i k nám rozšířila nemoc šílených krav.
Dvacáté století přineslo intenzivní využívání poznaných genetických zákonitostí, umělé oplodňování zmrazeným semenem nejlepších samců, a tím vneslo i vysokou uniformitu do chovů, v nichž se zvířata podobají jedno druhému.
V budoucnosti se pak dá čekat masové rozmnožování nejžádanějších zvířat klonováním, genetické testování zárodků počatých ve zkumavce anebo rovnou přidávání požadovaných genů do hospodářských zvířat, či naopak odstraňování těch nežádoucích.

Použitá literatura
Mladá fronta DNES – pátek 15. června 2001
Vesmír 10 ročník 75 1996
Vesmír 12 ročník 75 1996
http://www. bse.cz
http://www.bobkei´sHomepage.cz

Hodnocení referátu BSE - nemoc šílených krav

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Jana Šajdlerová
  26. duben 2008
  7 386×
  2887 slov

Komentáře k referátu BSE - nemoc šílených krav

Jan Koždoň jan.kozd(zavináč)seznam.cz
Je to virové nebo bakteriálni