Úvod
Nejprve pár slov úvodem, proč jsem si vlastně vybral toto téma. Jedná se o druhé nejdůležitější hospodářské zvíře vůbec, které svou produkcí masa a ostatních produktů pokrývá padesát procent veškeré spotřeby masa a masných výrobků u nás i v Evropě. Biologické zvláštnosti staví prase do popředí mezi velkými hospodářskými zvířaty z hlediska posuzování vhodnosti pro produkci masa. Jsou to především mnohorodost, rannost, krátká doba březosti, nízká spotřeba krmiva na jednotku produkce, vysoká výtěžnost, dobré chuťové a výživné vlastnosti masa,schopnost konzumovat odpady potravinářského průmyslu a odpady z kuchyní. Prase konzumuje prakticky všechna krmiva, která se vyrábějí pro krmení hospodářských zvířat, je všežravec.pro uvedené přednosti zůstává prase nadále ve světovém rejstříku druhů chovaných hospodářských zvířat i přes to, že je konkurentem člověka v konzumaci zrnin. V naší zemi má své pevné místo nejenom ve struktuře živočišné výroby,ale také v našem tradičním jídelníčku. Dosud nevyčerpaný potenciál prasete v plodnosti a růstové schopnosti jej činí perspektivním zvířetem v prognózách vývoje živočišné výroby.
praseti obecně
Organizmus zvířat se skládá z buněk, z nichž každá má přesně určenou funkci. Jejich rozměr se v průměru pohybuje od 2 do 200 mikrometrů.v živých buňkách probíhá nepřetržitá přeměna látek, jejíž výsledek je růst buněk, jejich vývoj, stárnutí a odumírání. Tento jev je charakterizován dvěma protichůdnými, ale vzájemně navazujícími procesy: tvorbou látek v buňce(asimilace) a jejich rozpadem(disimilace). Jednotlivé buňky stejného složení a funkce se spojují mezi sebou a tvoří tkáně. Zvláštní role v organismu zvířat patří epiteliální, spojovací, svalové a nervové tkáni.
Epiteliální tkáň pokrývá tělo zvířat a tvoří výstelku dutých vnitřních orgánů, plní tak ochranné poslání.
Spojovací tkáň kromě ochranné a oporné funkce má i funkci ve výživě, zúčastňuje se zásobování organismu výživnými látkami. Z této tkáně jsou vytvořeny kosti, vazy,chrupavky. Tvoří také součást každého orgánu a kůže. U prasat podkožní vrstva, která se skládá ze spojovací tkáně, prorůstá tukovou tkání a tvoří tak vrstvu špeku.
Svalová tkáň se dělí na hladkou, příčně pruhovanou a srdeční. Příčně pruhovaná svalová tkáň tvoří základ svalů skeletu, hladká tvoří svalový obal dutých vnitřních orgánů a srdeční svalová tkáň strukturu srdečního svalu.
Nervová tkáň se skládá z nervových buněk, z nichž každá má výrůstky různé délky. Ty se spojují mezi sebou a tvoří nervy, které pronikají celým organismem a předávají vzruchy z jedné oblasti těla do druhé. Rozlišuje se centrální nervová soustava( mozek hlavy a tkáň míchy) a periferní část. nervové procesy, které probíhají v organismu, se regulují centrální nervovou soustavou, která je spojena s každou nervovou buňkou v těle.
Nahromadění jednotlivých tkání tvoří orgán, který má určitou formu a vykonává odpovídající funkci.
Systém orgánů to je souhrn jednotlivých orgánů, které se liší mezi sebou svým složením a činností a které jsou zaměřeny na vykonávání určitých procesů v organismu. Např.kostra, svaly a vazy patří k systému orgánů pohybu, dutina nosní, průdušnice a plíce k systému orgánů dýchání. V organismu prasat se nacházejí následující mezi sebou související systémy orgánů: nervový, zažívací, krevního oběhu, dýchací, rozmnožovací, vyměšovací, vnitřní sekrece, pohybu a kožního krytu.
Nervový systém u prasat je velmi dobře vyvinutý a už na počátku po narození se tvoří vazba organismu s vnějším prostředím díky nepodmíněným a podmíněným reflexům. Nepodmíněné reflexy jsou sání, tvorba slin,vyměšování apod. podmíněné reflexy vznikají často jako výsledek vytvoření časového spojení s určitými jevy nebo předměty vnějšího prostředí. Například u novorozených selat je velice dobře vyvinou nepodmíněný reflex sání. Jestliže vznikají při sání zvukové signály, které jsou spojeny s příjmem potravy, vyvolává to později u selat reakci na tyto zvuky. Tak se vypracovává podmíněný reflex, který můžeme využít pro řízení jejich výživy(příkrm). Toto je nutné brát v úvahu a prakticky použít ve své práci. Např. kotec pro zvířata je možné udržovat v čistotě, jestliže pravidelně po krmení se prasata vyženou do výběhu, při osazení nové stáje se dá určit místo kálení prasat tím způsobem, že navlhčíme určité místo v kotci. Část nervového systému, tj. orgány smyslové, které přijímají vzruchy zvenčí spojuje organizmus s vnějším prostředím. K nim patří analyzátory kůže, orgány čichu, zraku, sluchu, rovnováhy a chuti.
K orgánům zažívacím počítáme ústní dutinu, zuby, jazyk, slinné žlázy, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, slinivku břišní a játra. Tyto orgány jsou určeny k příjmu a trávení potravy. Novorozená selata mají 8 ostrých mléčných zubů(4 řezáky a 4 špičáky), jejichž konce se uskřipují speciálními kleštěmi nebo se obrušují, aby nedocházelo k traumatizaci struků prasnic. Ve věku 15 až 30 dnů se vyvíjejí zuby, které se zúčastňují rozmělňování potravy. U dospělých prasat se nachází v ústní dutině 44 zubů. Prasata ve věku 4 až 5 měsíců produkují 7 až 10 ml slin na 1 g zkrmovaného koncentrátu. U dospělých prasat v průběhu jednoho dne se vylučuje asi 15 l slin, ale netvoří se téměř při přijímání potravy ve formě šlichty. Nejvyšší fermentační aktivita slin u selat se vykytuje při podávání krmiva se 60% vlhkostí. Suché nebo velmi zvodněné krmivo nezpůsobuje zvýšenou aktivitu slin. Z ústní dutiny jícnem krmivo prochází do žaludku, kde pod vlivem žaludeční šťávy bohaté na kyselinu solnou a pod vlivem různých fermentů probíhá štěpení bílkovin a tuků. U selat prvé dny po narození v žaludeční šťávě chybí kyselina solná( jev achlorhydrie), která hraje důležitou roli v přeměně (trávení) přijímaných látek a také plní funkci mikrobiální bariéry, tj. zabraňuje rozvoji mikroorganismů, které se dostaly do žaludku. Její nepřítomnost vytváří předpoklady pro onemocnění žaludku a střevního traktu u selat. Kyselina solná se objevuje v žaludku selat asi od věku 3 týdnů. U selat se žaludeční šťáva vylučuje jen po příjmu krmiva a u vzrostlých prasat nepřetržitě. Vezmeme-li toto v )úvahu, je třeba zajistit stálý přístup selat k příkrmu, který se začíná podávat od 3 až 5 dnů věku. Objem žaludku u novorozených selat je 25 až 30 ml a u dospělých prasat do 3.550ml. krmivo v žaludku se nemísí, ukládá se ve vrstvách postupně a nasycuje se žaludeční šťávou. Ze žaludku putuje do tenkého střeva(nejdříve do dvanácterníku), kde pod vlivem střevní šťávy, žluči a sekretu slinivky břišní pokračuje trávení bílkovin, tuků a uhlohydrátů. Produkty štěpení těchto látek se přes stěnu tenkého střeva dostávají do krve a lymfy. V tlustém střevě kromě procesu dalšího štěpení probíhá kvašení sacharidů a rozklad bílkovin. Délka střeva značně přesahuje rozměry těla prasete. U prasat po narození délka tenkého střeva představuje 3,5 až 4m a u dospělých 22 až 26m, u tlustého střeva 0.4 až 0.6 m a u dospělých 6.5 až 7m. důležitá role v trávení náleží slinivce břišní a játrům. Šťáva slinivky břišní způsobuje trávení vlivem speciálních fermentů. V játrech probíhají procesy hromadění glykogenu, vitamínů, mikroelementů a také mají významnou úlohu v tvorbě žluči, která u prasat začíná záhy po narození a s postupem věku vzrůstá.
Orgány krevního oběhu u prasat začínají fungovat 18 až 19 den embryonálního vývoje. K nim patří srdce, cévy krevní, krev a krvetvorné orgány. Srdce zabezpečuje nepřetržitý oběh krve v cévách po celém těle. U dospělých prasat počet srdečních tepů za minutu je 70 až 80. Cévy, ve kterých protéká krev do srdce nazýváme tepnami(arteriemi) a ty, jimiž krev do srdce přitéká žílami (venami). Srdce se skládá z levé a pravé poloviny, které jsou rozděleny na předsíň a komoru. Předsíň a komora jsou spojeny otvorem s chlopní vychylující se jedním směrem, což zabezpečuje tlačení krve v jednom směru. V systému krevního oběhu rozlišujeme velký a malý krevní oběh, jenž jsou mezi sebou spojeny. Díky krevnímu oběhu dostává organizmus živiny a probíhá regulace teploty těla. Krev se tvoří v červené kostní dřeni, slezině, lymfatických uzlinách, lymfoidních orgánech. Kromě toho v embryonálním období tuto úlohu plní i játra a v raném věku brzlík. Množství krve v organismu prasete dosahuje 4 až 5% hmotnosti těla. Krev se skládá z erytrocytů a leukocytů a navíc trombocytů, které se nacházejí v tekutině krve, resp. její části, tj.v plazmě. Červené krvinky zabezpečují pro organismus kyslík, který přenáší z plic a také dopravují oxid uhličitý z tkání do plic. Bílé krvinky ochraňují organismus od škodlivých mikroorganismů, které se dostanou do krve nebo do různých tkání. Krevní destičky způsobují sráženi krve a přerušují různé průtoky krve. Jedna z charakteristických vlastností krve je přítomnost faktorů přirozené odolnosti (gamaglobulinů, normálních protilátek a dalších), které se zúčastňují tvorby imunity u zvířat a zajišťují odolnost organismu proti různým onemocněním. Tyto faktory chybějí v krvi prasat do prvého přijetí colostra(mleziva), a proto pro profylaxi různých onemocnění je nezbytné co nejdříve novorozeným selatům umožnit přístup k matce a tím příjem mleziva.
Orgány pro tvorbu lymfy vykonávají funkci likvidace škodlivých mikroorganismů, zúčastňují se výměny látkové v organismu a také dopravují do krve přebytečnou tekutinu a mezibuněčné produkty výměny látkové.
Orgány dýchací jsou nosní dutiny, dýchací část hrdla, hrtan, průdušnice, průdušky a plíce. Tyto orgány zabezpečují v organismu přívod kyslíku a výdechem ho zbavují oxidu uhličitého. Výměna kyslíku a oxidu uhličitého probíhá v plicích přes alveoly, které obklopuje hustá síť krevních cév a nervů. V závislosti na fyziologickém stavu zvířete(spánek, neklid a další) se frekvence dechů pohybuje v rozmezí od 15 do 30 za minutu.
Orgány pohlavní u kanců tvoří varlata, přídatné pohlavní žlázy(váčky semenné, prostata, žlázy cowperovy) a vývodové cesty (nadvarlata a chámovody). Varlata jsou uložena v šourku mimo dutinu tělní, což zajišťuje sníženou teplotu nutnou pro tvorbu spermií. Spermie se tvoří nepřetržitě po dosažení pohlavní dospělosti kance v semenotvorných kanálcích (jejich délka je 3 až 5 km), hromadí se a dozrávají v nadvarlatech, která zároveň slouží jako zásobníky spermií připravených k ejakulaci(ocas nadvarlete). Tvorba spermií trvá asi 6 týdnů, dozrávání a pasáž nadvarletem asi dva týdny. Spermie má zařízení pro vlastní pohyb(bičík) a je vybavena na hlavičce enzymovým průnikovým systémem(akrozóm), který jí umožňuje proniknou to vajíčka a uskutečnit tak jeho oplození. Motor pro pohyb spermie se nachází ve spojovací části bičíku, která dále pokračuje vlastním bičíkem, jenž kmitá kolem své osy a tlačí tak spermii v tekutém prostředí vpřed za hlavičkou. Spermie kance je dlouhá asi 0,06 mm. Pohybuje se dopředu za hlavičkou rychlostí asi 2,5 mm za minutu. Pohyb spermie se snižuje postupně s poklesem teploty. Po ejakulaci spermie v semenné plazmě odumírá za několik hodin. Spermie kance je velmi citlivá na změny teploty. Ve varlatech se tvoří hormony nazývané androgeny, z nichž nejznámější je testosteron. Tyto hormony se podílejí na sexuálním chování kance, na jeho samčím vzezření. Jeden z těchto hormonů je odpovědný za typický kančí pach, který se nachází ve větší koncentraci v tuku a slinných žlázách. Spermie v nadvarlatech se nepohybují, jsou posouvány pasivně v tekutině v kanálcích nadvarlete. Pohybovat se začnou až po ejakulaci při styku se semennou plazmou z přídatných pohlavních žláz. Přenos spermií do pohlavních orgánů prasnice při páření a ejakulaci zajišťuje pohlavní úd, kterým probíhá močová roura, sloužící zároveň pro průchod spermatu. Pohlavní úd je ukončen spirálně utvářeným hrotem. Semeno při ejakulaci je vypuzováno peristaltickými stahy pod tlakem a při přirozeném páření je protlačováno kanálkem krčku děložního do děložních rohů. Přítomnost kance vzrušuje pohlavně plemenice zejména v říji a to pachem, zvukem, dotykem a vzezřením. Řídícím centrem pohlavních funkcí a projevů u kanců, stejně jako u plemenic, je mezimozek a potom hypofýza, která produkuje dva základní gonadotropní hormony FSH a LH.
Pohlavní orgány prasnice tvoří pohlavní žlázy- dva vaječníky, vývodné cesty-dva vejcovody, děloha, krček děložní předsíň poševní s pochvou a vulvou. Vaječníky produkují vajíčka a samičí pohlavní hormony. Vejcovody zabezpečují přijetí samčích a samičích pohlavních buněk, jejich setkání a oplození. V děloze pak dochází k vývoji nově vzniklých jedinců až do narození.
Vaječníky u pohlavně dospělých plemenic plní v podstatě dvě funkce: produkci vajíček v říji a produkci hormonů. V době říje se vajíčka nacházejí uvnitř světle šedě růžových měchýřků nazývaných graafovy folikuly,které zde dozrávají a vytvářejí na vaječníku měchýřky o velikosti 0.8 až 1 cm vyplněné čirou tekutinou. V době říje dozrává na každém vaječníku po 5 až 10 graafových folikulech s oocystem 2 řádu(vajíčkem). Vaječníky produkují pohlavní hormony, a to estrogeny a progesteron. Estrogeny vyvolávají hlavně příznaky říje, tj. změny na pohlavním ústrojí a typické chování plemenice v období říje. Tvoří se nejvíce v graafových folikulech. Progesteron je hormon žlutých tělísek, která vznikají v místě jizev po prasklých graafových folikulech (po ovulaci). Nedojde-li v říji k zabřeznutí, žlutá tělíska asi po 14 dnech po říji postupně zanikají a s nimi i produkce progesteronu a dochází k zahájení další říje. Dojde-li k zabřeznutí, pak žlutá tělíska nezanikají a produkují progesteron, který chrání březost, takže nedochází k říji po celou dobu březosti. Řízení pohlavních funkcí se uskutečňuje tak jako u samců přes řídící pohlavní centrum hypotalamus, odkud je řízena činnost podvěsku mozkového. Hypofýza pak uvolňuje hormony FSH a LH a ještě LTH. FSH hormon stimuluje růst a dozrávání graafových folikulů, podporuje tvorbu estrogenů. LH hormon vyvolává ovulaci a je důležitý pro vývoj žlutých tělísek. LTH, také nazývaný prolaktin, má úlohu udržování funkce žlutých tělísek a podílí se na řízení laktace.
Vejcovody jsou párové trubicovité útvary asi 25 cm dlouhé o průměru asi 3 až 5 mm. Otvor, který ústí do dutiny břišní pokračuje průsvitnou tkání nálevkovitě rozšířenou (průměr činí více než 20 cm), která v době říje přiléhá k vaječníku a zachycuje při ovulaci uvolněná vajíčka z prasklého graafova folikulu. Vejcovod je uvnitř vystlán řasinkovým epitelem. Protilehlý konec vejcovodu ústí do děložního rohu a vytváří s jeho vrcholem uterotubální spoj. K oplození vajíček dochází ve vejcovodu zpravidla v horní třetině. Zde se oplozené vajíčko(zygota) vyvíjí a asi 3 den sestupuje z vejcovodu do dělohy.
Děloha u prasnic má krátké tělo děložní(5 až 6 cm), ale dlouhé dva děložní rohy, které měří u prasniček kolem 60 cm, u starších prasnic dosahují délky 100 až 150 cm. Průměr činí 2 až 4cm. Sliznice uvnitř dělohy obsahuje četné žlázky, které tvoří v době březosti výměšek(děložní mléko) důležitý pro výživu zárodků v prvních dnech vývoje, tj. až do implantace. Děložní rohy v době březosti se značně zvětšují s postupem(délkou) březosti. V březosti dochází zde ke vzniku placenty v období asi od 12 do 28 dne po zabřeznutí. Vyvíjejícímu se zárodku už nestačí výživa děložním mlékem a proto funkci výživy přejímá placenta.mezi dělohou a pochvou se nachází válcovitý útvar v délce 15 až 20 cm-děložní krček. Je tvořen silnou svalovinou, vazivem a sliznicí uspořádanou do příčných řas, které do sebe zapadají tak, že kanálek krčku děložního má klikatý průběh. Kanálek je pevně uzavřen mimo období říje, porodu a několika dnů po porodu.
Pochva a předsíň poševní jsou rovněž duté asi 18 až 25 cm dlouhé útvary uložené v pánvi pod konečníkem. Na rozhraní pochvy a předsíně poševní je u prasniček panenská blána(hymen) za níž se nachází vyústění močové roury. Sliznice obsahuje četné žlázky, které zejména v době říje produkují hlenovitý výměšek.
Ochod(vulva) je zevní část dutých pohlavních orgánů u plemenic, směrem dozadu jím končí pohlavní aparát, směrem dopředu představuje vstup do dutého systému pohlavních orgánů. Tvoří ho dva stydké pysky nahoře a dole se stýkající, uzavírající mezi sebou štěrbinu stydkou. V místě dolní spojky se nachází poštěváček(clitoris). Ke změnám velikosti a prokrvení(barvy) ochodu dochází v říji a před porodem.
Orgány vylučování moči tvoří ledviny, močovody, močový měchýř a močová trubice. Tyto orgány slouží k odstranění produktů výměny látkové z krve. Toto probíhá jako výsledek složitých fyziologických procesů v ledvinách.
Žlázy s vnitřní sekrecí:hypofýza, štítná žláza, příštitná žláza, brzlík, nadledvinky, epifýza, slinivka břišní, pohlavní žlázy, to jsou regulátory fyziologických procesů v organismu. Tvoří se v nich zvláštní aktivní látky-hormony, a ačkoli nemají žádné vývody, vylučují tyto látky bezprostředně do krve a lymfy, čímž se dostávají ke všem orgánům. Velmi závažnou roli hraje hypofýza, neboť vylučuje více než 10 hormonů. K nim patří např. STH, který stimuluje růst organismu.
K orgánům pohybu náleží kostra, svaly a vazy. Skelet tvoří oporu organismu. Rozlišujeme základní a periferní části skeletu. K prvé části patří skelet hlavy, krční obratle, páteř a kosti trupu a kosti ocasu. Ke druhé části páry končetin. V organismu prasete napočítáme okolo 200 kostí. V závislostí na stáří prasete dosahuje hmotnost kostí 7 až 15 % hmotnosti zvířete. Množství svalové tkáně v těle prasete tvoří 40 až 70 % hmotnosti trupu,což ovlivňuje mnoho faktorů(plemeno, věk,druh výživy).
Kůže, štětiny, mazové žlázy, potní žlázy a špárky ochraňují organismus před nepříznivými vlivy vnějších faktorů(teplotních, mechanických a chemických) a mimo špárků a štětin se podíjejí také na výměně látkové a na regulaci teploty těla. Hmotnost kůže novorozených selat dosahuje 9 % hmotnosti těla a ve věku 4 měsíců se zmenšuje na 7 %. Kůže je propletena velkým množstvím krevních cév a nervů. Cévy se rozšiřují při zvýšené teplotě vnějšího prostředí nebo se zužují při snížené teplotě a pomáhají tak při řízení teploty těla prasat. Normální teplota zdravých dospělých kanců a prasnic je38,5 až 39°C. Je třeba připomenout, že u prasat není termoregulace zvláště dokonalá(zejména u novorozených selat). Při teplotě vnějšího prostředí 18 až 20°C se u nich teplota těla snižuje o 1,5 až 3°C. Chov prasat při teplotě nižší než 10°C vyvolává u nich značné zvýšení tepelných ztrát prostřednictvím kůže (do 80 % celkové tepelné produkce), což způsobuje někdy onemocnění, příp. i úhyn. V kůži prasat se tvoří fermenty, vitamíny a další biologicky aktivní látky, které se aktivují pod vlivem ultrafialového záření. Podkožní vrstva u prasat se skládá z měkké spojovací a tukové tkáně. S věkem se zvětšuje a vytváří vrstvu podkožního tuku.
Fyziologie růstu a vývinu
Základem růstu a vývinu je jejich dědičné založení, které je více nebo méně ovlivňováno úrovní přeměny látek v organismu a zevními činiteli, z nichž nejvýznamnější je výživa. Růst a vývin je řízen nervovou soustavou a hormony. Nejdůležitější z nich je hormon předního laloku podvěsku mozkového STH(somatotropin), tj. růstový hormon. V mládí ovlivňuje růst a vývin brzlík(thymus) hormonem thymokrescinem až do období dospívání. Potom jeho funkce klesá, až mizí úplně. Somatotropin podporuje celkový růst organismu, zvyšuje zejména hmotu kosterního svalstva a podporuje odbourávání tuků v játrech a tkáních, tzn., že zvyšuje odbourávání tuků v organismu. Zvyšuje využití dusíkatých látek z krmiva pro tvorbu bílkovinných produktů těla. Zvyšování hladiny STH v organismu lze pokusně dosáhnout injekčním podáváním. Toho lze využít u prasat k regulaci intenzity růstu a ke změně poměru maso:tuk ve prospěch masa. Mimo STH se na růstu a vývinu podílejí další hormony jako např.somatomediny, které se tvoří v játrech, dále hypofyzární hormon thyreotropin (TSH), který řídí činnost štítné žlázy, dále hormony varlat a vaječníků(androgeny a estrogeny), které se v době dospívání podílejí na metabolismu a na tvorbě samčích a samičích pohlavních znaků(rozdíly v růstu a vývinu kanců a prasnic), dále hormony nadledvin a pankreasu (inzulín), vytvářejí podmínky pro ukládání tuku v organismu a další. Z naznačeného vyplývá složitost řízení metabolických procesů v organismu. U růstu a vývinu prasat rozlišujeme stádium před narozením(prenatálním),které dělíme na období zárodečné(embryonální),tj. od oplození asi do 35 až 40 dne stáří embrya a plodové (fetální), které začíná když podle tvaru zárodku můžeme usuzovat, že jde o zárodek prasete a končí narozením selete. Obě stádia jsou charakterizována bouřlivým množením buněk a tvorbou specializovaných tkání, tedy intenzivním růstem, který neprobíhá rovnoměrně plynule. Tak např. druhé fetální stádium probíhá dvěma periodami s různou intenzitou růstu. Z nich velmi důležitou je druhá perioda začínající asi do 80 dne po oplození, kdy velmi intenzivně roste kostra plodu a zdvojnásobuje se hmotnost plodu. Stádium růstu a vývinu po narození(postnatální období) není rovněž plynulé a vyznačuje se několika fázemi.
fáze- selata přijímají výlučně jen mateřské mléko- vzestup růstové křivky je nejprudší.
fáze-selata kromě mateřského mléka přijímají příkrm- vzestup přírůstků není tak prudký.
fáze- začíná poklesem intenzity růstu o více než 50 % a trvá asi do dvou měsíců věku.
fáze-probíhá od 2. měsíce věku do 5 až 6 měsíce a přírůstky jsou závislé především na výživě.
fáze-začíná v době pohlavního dospívání, tedy do věku asi 6 měsíců a trvá do věku 10 měsíců. Zde jsou již výrazné rozdíly v přírůstcích podle pohlaví,tj. vyšší u kanečků a nižší u prasniček.
fáze-od 10 měsíce věku je charakteristická nižšími přírůstky, tj. intenzita růstu prudčeji klesá.
Stupeň intenzity růstu se značně mění, a to i pokud jde o jednotlivé tkáně, v závislosti na věku a hmotnosti prasete. Z počátku roste v postnatálním období rychleji kostra, zatímco svalstvo a tuk rostou pomaleji. Později se tvorba svalové tkáně zrychluje a naposled se intenzivně ukládá tuk. U dospělých prasat tvoří přírůstek většinou tvorba tuku. Také tělesné rozměry a části těla rostou nerovnoměrně. Sele po narození má vzhledem k tělu poměrně velkou hlavu a končetiny. Postupně jeho tělo roste do délky a později do hloubky. Znalost zákonitosti růstu a vývinu má praktický význam zejména z hlediska optimalizace obsahu živin v krmné dávce při odchovu plemenný zvířat a ve výkrmu prasat, dále pro stanovení vhodné porážkové hmotnosti( podle požadované výtěžnosti nebo jatečné hodnoty).
Fyziologie trávení
Prase má žaludek a méně prostorné trávicí ústrojí a tím i omezené možnosti zpracovat a zužitkovat objemné krmivo. Trávicí ústrojí u prasete je 14 krát delší než těle, zatímco u skotu je to 21 krát. Prase navíc hltavě žere a nedokonale žvýká a rozmělňuje krmivo. Prasata mají daleko menší schopnost trávit krmiva bohatá na vlákninu než přežvýkavci. Je to dáno tím, že na rozdíl od přežvýkavců, jejichž procesy trávení jsou do značné míry povahy bakteriální, převládá u prasete témě výhradně trávení enzymatické. Schopnost využít vlákniny se u prasete zvyšuje se stářím, čehož se využívá zejména u prasnic.
Trávení u dospělých prasat a prasat ve výkrmu
Trávení u dospělých prasat ve výkrmu začíná prakticky v žaludku, i když sliny prasat obsahují poměrně hodně amylázy, vzhledem ke krátké době působení při žvýkání začnou enzymy působit až v žaludku. Žaludeční šťáva vylučovaná žaludeční sliznicí je kyselé povahy(pH 1 až 2,0). Její vysokou kyselost způsobuje vysoký obsah kyseliny solné. Vysoká kyselost žaludeční šťávy umožňuje působení přítomných trávicích enzymů, navíc chlór kyseliny solné tvoří z nerozpustných solí chloridy, které jsou snadno rozpustné a proto také vstřebatelné. Žaludeční šťáva dále obsahuje trávicí enzymy. Z nich nejvýznamnější je pepsin,který rozkládá bílkoviny. Dále se zde nacházejí enzymy peptidáza a lipáza. I když vylučování žaludeční šťávy probíhá nepřetržitě, její intenzita a trávicí účinnost se během dne mění, je např. vyšší než ve dne než v noci. Intenzitu vylučování žaludeční šťávy a její složení ovlivňuje především krmivo. Výrazné vylučování začíná již za 2 až 10 minut po přijetí krmiva. Se zvyšováním sekrece roste i kyselost žaludeční šťávy. S tím souvisí poznatek o užitečnosti vícenásobného( 3 až 4 krát)podávání krmiv během dne u prasat v žíru. Některá krmiva(například zrniny) výrazně podporují vylučování zvlášť kyselé žaludeční šťávy s vysokým trávicím účinkem. Tento efekt také vyvolávají krmiva drožďovaná. Těchto skutečností se využívá ve výživě prasat prostřednictvím složení a přípravy krmné dávky. V době, kdy jsou prasata navyklá na krmení,se zvyšuje vylučování žaludeční šťávy i přesto, že se jim krmivo nepodá. Vyloučené množství šťávy je však menší, je chudé na kyselinu solnou, ale přesto má vysokou trávicí účinnost. K tomu také dochází při změně časového režimu krmení a trvá nějakou dobu, než se rytmus zvýšené sekrece žaludeční šťávy opět upraví podle podávání krmiva. O tento poznatek se opírá přednost pravidelného krmení prasat před nepravidelným režimem krmení. Krmivo se v žaludku vrství v pořadí, ve kterém bylo přijato. V tomto sledu však z něho neodchází. Přednostně je vyloučeno do střev krmivo silážované, které urychluje i odchod krmiva, s nímž bylo zkrmeno. Tuky se zdržují v žaludku déle a s nimi i krmiva souběžně přijatá. Obsah žaludku se mísí minimálně pro nízkou aktivitu žaludku. Trávení v žaludku zajišťují žaludeční šťáva a z části i žluč a střevní lipáza, neboť se část potravy ze střeva vrací do žaludku, a dále také ptyalin a některé enzymy obsažené v krmivu. Ptyalin ze slin a enzymy z krmiva štěpí škrob a na cukry a mastné kyseliny, především na kyselinu mléčnou. V čerstvě přijatém krmivu tedy nejprve převažuje rozklad sacharidů. Trávení žaludeční šťávou charakterizované štěpením bílkovin začne převažovat po prostoupení obsahu žaludku touto šťávou,která současně inaktivuje amylolytické enzymy štěpící škrob. Natrávené krmivo se po částech vypouští ze žaludku do tenkého střeva.
Této proces začíná za 30 až 120 minut po nakrmení. Suché a hrubé krmivo zůstává v žaludku déle. Asi 10 až 15 %žaludečního obsahu zůstává v žaludku i déle než 1 den, takže při denním krmení prasat není žaludek prasete niky prázdný. Vypouštění žaludečního obsahu do střeva je řízeno hlavně podle náplně dvanáctníku a podle kyselosti jeho obsahu. Je-li plný a není-li jeho kyselost náležitě otupena zejména žlučí, vyprazdňuje se žaludek jen velmi málo a naopak. Trávení v tenkém střevě zajišťuje šťáva slinivky břišní, šťáva střevní a žluč. Trávení v tenkém střevě je velmi intenzivní a dochází zde ke vstřebávání rozložených složek krmiv.
Šťáva slinivky břišní se vylučuje nepřetržitě a je zásaditá. Obsahuje enzymy štěpící bílkoviny(trypsin a chymotrypsin), tuky(steapsin) a sacharidy(diastáza) na složky, které může sliznice tenkého střeva vstřebávat. Vylučuje se jí za den u dospělého prasete 5 až 10 litrů i více. Čím je kyselejší obsah žaludku,tím je zásaditější šťáva pankreatická. Podnětem pro vyměšování šťávy pankreatu je příchod kyselého obsahu žaludku do dvanáctvníku.
Trávicí šťávu střevní produkují žlázy střevní a žlázy dvanáctníku. Je zásadité povahy, anorganické soli v ní obsažené vážou snadno kyseliny. Z organických složek je nejdůležitější hlenovitý mucin a enzymy. Enzymy této šťávy štěpí zejména štěpené produkty bílkovin až na aminokyseliny, dále štěpené produkty tuků a cukrů. Bílkoviny štěpí enzym erepsyn. Střevní šťáva se vylučuje nepřetržitě ve zvýšené míře po nakrmení.
Žluč,která přichází do střev, neobsahuje trávicí enzymy. Její úloha spočívá zejména v neutralizaci kyselého obsahu žaludku ve dvanáctníku a dále zde emuluguje tuky, tj. dělí je na drobné kapénky, čímž zvětšuje povrch tuků a usnadňuje tak přístup enzymů štěpících tuky. Žluč se také vylučuje nepřetržitě, nestejnoměrně v závislosti na příjmu a složení krmiva.
Transport přijaté potravy zažívacím traktem ve fázi trávení začíná přesunem natráveného krmiva ze žaludku do dvanáctníku. Z dvanáctníku dost rychle přechází do další části tenkého střeva lačníku. Zde se průchod zpomaluje, není-li prase znovu nakrmeno,lačník se vyprazdňuje za 6 až 10 hodin. Aktivitou hladké svaloviny lačníku se obsah posunuje do dalšího oddílu tenkého střeva-kyčelníku. Mezi kyčelníkem a navazujícím tlustým střevem se nachází svěrač, který se nepravidelně otvírá a zavírá. Otevřeným svěračem se posunuje obsah kyčelníku do tlustého střeva. Z tenkého střeva se obsah většinou dostává do slepého střeva, přímo do tračníku vstupuje méně často. V konečníku se zbytky nestráveného krmiva formují do výkalů a odcházejí tak při kálení. Průchod krmiva trávicí trubicí je rychlejší ve dne než v noci. Ve výkalech se objevuje více než polovina zbytků ranního krmiva již za 11 až 13 hodin, zbytky večerního krmiva až za 13 až 17 hodin. V průměru prochází krmivo žaludkem a střevním traktem prasete 24 hodin. Poslední zbytky však až za 4 až 5 dnů.
Trávení u selat a běhounů
Selata po narození nemají plně vyvinutou žaludeční sliznici, a proto tvorba žaludeční šťávy je velmi nízká a její složení nedokonalé. Neobsahuje kyselinu solnou a to až do stáří 10 až 30 snů. Obsahuje jen velmi málo pepsinu. Trávicí schopnost žaludeční šťávy u selat je proto velmi nízká. Nedostatek kyseliny solné se také projevuje malým účinkem na nežádoucí mikroflóru v zažívacím traktu. Žádoucí obsah kyseliny solné v žaludeční šťávě se objevuje u prasat ve věku 2 až 3 měsíců. Obsah žaludku u selat je přesto kyselý, pravděpodobně vlivem mikroflóry, která se sem dostává ze střev. Selata tráví bílkoviny mléka prasnice do věku 6 až 10 dnů po narození intenzivněji než bílkoviny mléka kravského. Kolem 16 až 20 dne již není v uvedené intenzitě trávení rozdílu. Asi ve věku 30 dnů se u selat projevuje přechodné snížení trávicí schopnosti žaludeční šťávy na bílkovinu mléka. Ve věku 2 až 4 týdnů odchází mléko ze žaludku do střeva cca za 2 hodiny. Žaludek a tenké střevo rostou až do stáří 5 až 8 měsíců, u dvouměsíčních až tříměsíčních běhounů je relativní velikosti žaludku v porovnání k velikosti těla největší. Tlusté střevo roste až u prasat odrostlých. Pro vývoj žaludku a celého trávicího ústrojí je dráždění krmivem je výrazným formujícím činitelem. Zvlášť významný je zde mechanický vliv objemných krmiv(význam příkrmu selat, zařazování objemných krmiv u plemenného materiálu v odchovu).
Vstřebávání
Konečnými produkty trávení bílkovin jsou aminokyseliny, u tuků glycerol a mastné kyseliny, u glycidů jednoduché cukry(monosacharidy). Aminokyseliny a cukry přecházejí v klcích střevních přímo do krve. Z části mastných kyselin a glycerolu se ještě v klcích znovu tvoří tuk, který ve formě drobných kapének vstupuje do mízy. Proto má míza odtékající ze střeva mléčné zbarvení. Resorbce složek potravy závisí na mnoha činitelích. Tak např. aminokyseliny při nižší koncentraci v roztoku se v tenkém střevě snadno vstřebávají, ale při vyšších koncentracích, např. 5,5 molární, se nevstřebávají. Také vstřebávání cukrů závisí na jejich koncentraci. Tento poznatek vysvětluje nutnost normování živin v krmné dávce pro prasata, jinak dochází ke hladovění nebo k plýtvání krmivy.
Trávení a vstřebávání u selat
Mláďata savců jsou v prvých dnech života odkázána na mléčnou výživu zajišťovanou matkou, která současně odpovídá stavu jejich zažívacího traktu. Selata do stáří 7 dnů nejsou schopna využít sacharózu a škrob. Po podání těchto látek vzniká u selat silný průjem s následným úhynem. U starších selat již k tomu nedochází. Enzymatická aktivita trávicího ústrojí selete je značně specifická a odpovídá obsahu látek v mléce prasnice. Aktivita trávicích enzymů, laktázy a lipázy je u novorozených selat vysoká(odpovídá obsahu laktózy a tuku v mléce matky), naproti tomu aktivita amylázy, sacharázy a maltázy je nepatrná. Poslední jmenované enzymy začínají nabývat na významu teprve u selat třítýdenních. Zajímavé je, že tryptické trávení bílkovin u novorozených selat je plně vyvinuto a přesto dochází ke vstřebávání nativních neštěpených bílkovin po narození. Selata jak známo se rodí bez protilátek. Ty získávají z kolostra matek, to znamená, že z mleziva matek bílkovinné molekuly protilátek nejsou tráveny a jsou střevní stěnou přijímány celé do vnitřního prostředí selete. Mlezivo totiž obsahuje činitele, jenž trávicímu účinku trypsinu zabraňuje. Prostupnost střevní stěny selat pro protilátky je časově omezena,trvá asi 36 hodin po narození, u hladovějících selat déle. Zvláštnosti trávení a vstřebávání živin u selat jsou příčinou problémů s umělým odchovem selat bez prasnic. Specifické požadavky na umělou výživu umělý odchov selat prodražují. Existují však postupy, které tento způsob odchovu umožňují.
Fyziologie produkce mléka
Mléčnost u prasnic je jednou z nejdůležitějších užitkových vlastností. Je zárukou požadovaného růstu a vývinu selat po narození.
Mléčná žláza je párový orgán symetricky uložený po obou stranách střední čáry. Vemínka jsou seskupena ve dvou řadách a jsou rozmístěna po celé délce hrudníku a břicha. Každé vemínko se skládá ze žláznatého tělesa, struku, v němž jsou dva až tři strukové kanálky a dutinové soustavy, tj.strukových kanálků, mlékojemů a mléčných kanálků. Fyziologicky je mléčná žláza v úzkém spojení s činností pohlavních orgánů. V době pohlavního dospívání podléhá vlivu hormonů z vaječníků a to estrogenům, v době březosti pak progesteronu-hormonu žlutého tělíska. První jmenované hormony podněcují růst mléčné žlázy, progesteron pak ji připravuje k vyměšování mléka. Činnost mléčné žlázy-laktace, začíná pod vlivem dalšího hormonu z předního laloku podvěsku mozkového (hypofýzy) –prolaktinu(LTH). V průběhu březosti je účinek prolaktinu brzděn estrogeny produkovaními placentou březích samic a po porodu odchodem lůžka klesne hladina estrogenů v krvi a začne působit prolaktin, který spouští laktaci. Mléko se tvoří v žlázových buňkách vystýlajících mléčné žlázy. Živiny přivedené krví do těchto buněk se zde zpracovávají na složky mléka a odtud se mlého vyměšuje do dutého prostoru alveolárního. Uvolňování mléka zajišťují selata drážděním mléčné žlázy, z hormonů se tohoto procesu zúčastňuje oxytocin, hormon zadního laloku podvěsku mozkového. Mléko prasnice má vyšší sušinu než kravské mléko, obsahuje zhruba dvojnásobné množství bílkovin(5,5%) a tuku(7%) a poněkud vyšší obsah mléčného cukru(4%). Z minerálních látek převládá vápník, kterého je v mléce prasnice nejvíce ze všech hospodářských zvířat.
Prasečí mléko se řadí do skupiny mlék albuminových, tj, mlék která produkují masožravci, všežravci a býložravci s jednoduchým žaludkem. Kromě základních látek obsahuje hormony, ochranné látky (protilátky) a vitamíny(A,D,C). hmotnost kojeného selete se zdvojnásobuje za 8 až 14 dnů. V prvních dnech po narození produkuje prasnice mlezivo s vysokým obsahem protilátek (zvláště gamaglobulinů). Celková denní produkce mléka prasnic stoupá po porodu a dosahuje vrcholu ve třetí dekádě laktace a pak postupně klesá. Maximální denní produkce mléka se pohybuje od 8 do12 kg. Přední struky bývají zpravidla bohatší na produkci mléka. Úroveň mléčnosti prasnic je ovlivňována dědičným založením této vlastnosti, výživou prasnice v době březosti a v době laktace, pořadím laktace(nejnižší je u prvniček a roste do 3 až 5 vrhu), počtem selat ve vrhu a jejich životaschopností, okolní teplotou prostředí a dalšími méně významnými činiteli. Mléčnost prasnic pro účely kontroly užitkovosti se vyjadřuje hmotností vrhu ve věku 21 dní. Na 1 kg přírůstku živé hmotnosti sele spotřebuje asi 4 kg mateřského. V podmínkách praxe se využívá hlavě první polovina laktace, kdy je produkce mléka vyšší a selata jej pro zdárný růst a vývin nejvíce potřebují.
Konstituce a kondice
Pod pojmem konstituce obecně rozumíme celkový tělesný a fyziologický stav zvířete, jeho životní energii a stupeň odolnosti vůči nepříznivým vlivům zevního prostředí. Na utváření konstituce působí především dědičné založení jedince, ale také prostředí, ve kterém vyrůstá a žije. Poněkud větší úlohu v utváření konstituce má dědičnost, proto z hlediska šlechtění se musí konstituci plemenných zvířat věnovat zvláštní pozornost. Z vnějších činitelů pak má velký význam výživa, zejména v období intenzivního růstu a vývinu, tj.v mládí. Např. podvýživa v mladém věku působí velmi nepříznivě na konstituci organismu. Pro chovatele má dobrá konstituce zvířat velký význam, neboť na ní závisí schopnost chovaných zvířat přizpůsobovat se podmínkám chovu, odolávat nepříznivým vlivům(např. stresu a nemocem) a vlivem přizpůsobivosti a odolnosti zvířat umožňuje dosahovat u nich vysoké užitkovosti a u plemenných zvířat ještě navíc dlouhověkosti. Konstituce má tak i význam ekonomický. Konstituci posuzujeme u prasat nepřímo a to podle síly kostry, osvalení, podle kůže a štětin, zdravotního stavu a odolnosti vůči podmínkám prostředí. V tomto smyslu si ceníme zvířat, která i za nepříznivých podmínek prostředí si uchovávají dobrý zdravotní stav, kondici, užitkovost, dobrou plodnost a dobrou tělesnou zdatnost do vyššího věku. V podstatě rozeznáváme čtyři typy konstituce: pevná(suchá), lymfatická(měkká), hrubá a jemná. Pro plemenářské účely se zvláště ceníme pevné konstituce. Zvířata s touto konstitucí jsou harmonické stavby těla s pevnou přiměřeně silnou kostrou , s pevným klenutým hřbetem a pevnými klouby. Rohovina na špárcích je pevná, chůze lehká a pravidelná. Kůže je elastická, středně silná, štětiny středně silné a lesklé, rovnoměrně okrývající tělo. Zvířata s touto konstitucí jsou plodná, zdravá, mléčná, temperamentní, na pohled poskytují obraz dokonalého zvířete.
Lymfatická konstituce se vyznačuje hrubou stavbou těla, silně vyvinutou podkožní tukovou tkání, zaoblenými tvary. Kostra je křehká, vazivo méně pevné. Kůže je silná a měkká. Zvířata jsou klidná až apatická, méně pohyblivá. Jejích plodnost, mléčnost a odolnost je nižší.
Hrubá konstituce se vyznačuje hrubou kostrou, neharmonickou stavbou těla, zvířata jsou robustní. Kůže a štětiny jsou hrubé. Tato zvířata špatně zhodnocují krmiva a mají sklon k tučnění. Jsou klidná až flegmatická. Jejich chov je neekonomický, k chovu se nehodí.
Jemná konstituce je opakem hrubé konstituce. Kostra, svalstvo, kůže a štětiny jsou jemné. Štětiny pokrývají tělo řídce. Zvířata budí dojem ušlechtilého zevnějšku, jsou harmonická, štíhlejší, s patrnými klouby a šlachami pod kůží. Jsou temperamentní až nervózní. V optimálních chovatelských podmínkách dávají velmi dobrou užitkovost, ovšem ve zhoršených podmínkách užitkovost klesá. Jsou to zvířata náročná a choulostivější.
Kondicí rozumíme současný výživný stav zvířete vyjádřený stupněm zmasilosti a ztučnění. Kondice závisí hlavně na výživě, ale také na chovatelských podmínkách. V praxi rozlišujeme hlavně dva typy, tj.kondici chovnou a žírnou. Méně významné jsou kondice hladová, výstavné a pastevní. Chovná kondice je charakterizována přiměřeným výživným stavem. Kostra a svalstvo jsou dobře vyvinuty, velikost a hmotnost zvířete odpovídá věku, tělesné tvary jsou mírně zaoblené. Zvířata jsou čilá a zdravá, užitkovost velmi dobrá.
Žírná kondice je nežádoucí u plemenných a chovných prasat, neboť zhoršuje jejich užitkovost. Žírnou kondici můžeme vyžadovat u prasat ve výkrmu, určených k jatečným účelům. Žírná kondice se vyznačuje zaoblenými tělesnými tvary, zejména však ztučněním ve vyšším věku(vrstvy podkožního ruku). Zvířata jsou méně pohyblivá, trpí často poruchami pohybového aparátu, užitkovost v reprodukci je nižší.
Výstavní kondicí se rozumí stav, kdy je zvíře připraveno k přehlídce, tedy požadavkům kladeným na reprezentaci daného užitkového typu či plemene apod.
Hladová kondice představuje zvíře vyhublé v důsledku nedostatečné výživy. V chovu by se neměla vůbec vyskytovat. Pastevní kondici mají zvířata odchovaná na pastvě. Jsou to zvířata hubenější, mají méně podkožního tuku, jsou však zdravá a lehce pohyblivá. Snadno dosahují chovné kondice a velmi dobré užitkovosti při dobré konstituci.
Vliv tepla a světla na organismus prasete
Zvíře vydává minimum energie na udržení životních pochodů, odpovídá-li teplota vnějšího prostředí tzv.termoregulární zóně. Vyšší nebo nižší teplota se projevuje negativně. Příliš nízká stájová teplota vede u prasat ke ztrátě energie, což se projevuje u selat a prasat ve výkrmu snéžením denního přírůstků spojeného s vyšší spotřebou krmiv. Pro praktické účely se uvádějí tzv. optimální teploty pro různé kategorie zvířat. Tak např.pro prasata o hmotnosti 40 až 80 kg je to 20 až 23°C, o hmotnosti 80 až100 kg 15 až 16°C, pro kojící prasnice 15 až 20°C. Obecně platí, že dospělým prasatům spíše vyhovuje nižší teplota (12 až 25°C) než vyšší vzhledem k nedokonalé termoregulaci a tukovému podkožnímu krytu, který plní funkci tepelného izolátoru.
Fyzikální termoregulace(výparem vody z povrchu těla a sliznic) je u prasat relativně slabě vyvinuta. k zvyšování tělesné teploty prasat měřené v konečníku dochází od teploty prostředí nad 29°C. Ke kolapsu prasat dochází při rektální teplotě kolem 42°C. Lze mu předejít politím zvířete studenou vodou. Jinak je známo, že prasata v letních měsících vyhledávají bahniště s cílem ochlazování. U prasat ve výkrmu působí nižší teplota nižší ukládání tuku a vyšší tvorbu masa.
Světelný režim při řízení pohlavního cyklu se uplatňuje prostřednictvím hypofýzy. Ačkoli ultrafialové záření působí nepříznivě na povrch těla, aktivuje celý organismus, dochází ke zlepšení zdravotního stavu, snižuje se úhyn zvířat, zvyšuje se užitkovost. Dochází k pozitivním změnám v krvi, zvyšuje se počet erytrocytů a množství hemoglobinu, zvyšuje se srážlivost krve, stoupá počet leukocytů. Ultrafialové paprsky stačí krýt požadavek organismu na vitamín D, vliv ozáření organismu ultrafialovými paprsky je 50 krát účinnější než podávání rybího tuku. Aktivuje se endokrinní sekrece, která vede ke zvýšené pohlavní aktivitě a k vyšší oplozovací schopnosti. Urychluje se hojení ran a zvyšuje se užitkovost. Prasata vykrmovaná v bezokenních stájích mají zpravidla vyšší podíl tuku v jatečné půlce a horší tvorbu kosterní tkáně než prasata vykrmovaná ve stájích s přístupem denního světla okny. Někteří odborníci přisuzují příliš dlouhému osvětlení v letních měsících poruchy v reprodukci u prasat.
Zásady ustájení prasat
Cílem snažení chovatele je zabezpečit takové životní podmínky ustájeným zvířatům, které by umožnily plně využít jejich produkční schopnosti. Kromě výživy a péče o zvířata je jedním z nejdůležitějších činitelů i ustájení prasat. V našich klimatických podmínkách se neobejdeme bez dobrých, vhodně uspořádaných a na zimu zateplených staveb, které musí splňovat přirozené požadavky prasat na suché prostředí s dostatečnou výměnou vzduchu, ale bez průvanů. V neodborných kruzích převažuje názor, že prase je zvíře nepořádné, libující si povalovat se v bahně či vlastních výkalech. Zkušení chovatelé však vědí, že opak je pravdou. Prase si k ležení vybírá místo suché, pokud možno vyvýšené a v prostoru lože udržuje čistotu(za předpokladu dobře řešeného ustájení). Prasata kálí především v chladnější části kotce, u napáječky a v místě styku se zvířaty ze sousedního kotce. Proto je důležité věnovat pozornost zejména hrazení kotců a stájovým podlahám.
Hrazení kotců
Hrazení kotců je možno zhotovit z oceli, dřeva či desek z umělé hmoty. Zásadou je, aby kotce v prostoru lože měly hrazení plné(neprůhledné). Snižuje se tím proudění vzduchu v prostoru lože a zlepšuje čistota v loži. Naopak v kališti je žádoucí, aby zvířata sousedních kotců na sebe viděla-při zvýšeném neklidu zvířat v tomto prostoru dochází i ke kálení a močení. Proto hrazení kotce má být v prostoru kaliště zhotoveno z tyčí. Výška hrazení kotců pro prasnice, odchovy prasniček a výkrm postačuje 100cm, pro dospělé kance 130cm. Pro sající selata je potřebná výška hrazení 60cm, pro selata po odstavu do 30kg živé hmotnosti 80cm.
Podlaha kotce
Podlaha kotce do značné míry ovlivňuje čistotu v kotci a má vliv i na pohodu a užitkovost prasat. Její význam vynikne, uvědomíme-li si, že z celodenní doby leží selata 60 až 70%, chovná prasata 70%, prasata ve výkrmu 75 až 85% a prasnice 80 až 90% času. Na podlahy jsou kladeny požadavky (kromě trvanlivosti a levnosti) ze dvou hledisek-mechanického a tepelně-izolačního. Z mechanického hlediska je žádoucí, aby povrch podlahy byl přiměřeně drsný, ne kluzký, ale současně nesmí vést k poraňování končetin zvířat. Z hlediska tepelně-izolačního je důležité, aby odvod tepla povrchem těla ležících zvířat do podlahy byl co nejmenší. Výjimkou je horké letní období, kdy zvířata zaléhají v kališti, aby se ochladila. Proto také zejména pro usměrnění kálení v kališti zhotovujeme podlahu kotce v kališti z betonu, bez tepelné izolace podkladové vrstvy. Nášlapnou vrstvu podlahy kotce v prostoru lože zhotovujeme na tepelně-izolačním podkladu ze škvárobetonu či plynosilikátu (v porodnách prasnic i na polystyrenu) položeném na podkladovém betonu a oboustranně opatřeném izolací proti vlhkosti. Nejvhodnější jsou stájové dlaždice duté.
Obecně je možno říci, že zvýšené nároky na kvalitu podlahy kotce jsou ve stájích, kde se nepodestýlá. Suchá a dostatečná vrstva podestýlky je schopna eliminovat negativní působení špatné podlahy-pokud je alespoň povrch podlahy pevný a má spád 3-5% ke kališti nebo močůvkové stružce.
Na obrázku –viz příloha jsou uvedeny základní parametry ustájení jednotlivých kategorií prasat. Údaje platí zejména pro bezstelivové systémy ustájení, pro ustájení na podestýlce platí pouze přiměřeně s ohledem na podklad a systémové řešení ustájení.
Krmiva
Krmiva jsou látky využívané pro výživu zvířat. Podle původu rozeznáváme krmiva rostlinná, živočišná, minerální látky a vitamínové přípravky. Podle obsahu živin rozdělujeme krmiva:
a)bílkovinná- krmiva na jejichž organické hmotě se podstatnou měrou podílejí dusíkaté látky, mají úzký poměr živin
b)sacharidová- krmiva se širokým poměrem živin, tato krmiva obsahují především cukr nebo škrob a mají málo dusíkatých látek nebo žádné.
Krmiva rostlinného původu
Zelená píce
Pícniny obsahují značné množství vegetační vody (75 až 85%), které se snižuje se stárnutím porostu. Důležité je procento vlákniny, které se stárnutím podstatně zvyšuje a může negativně ovlivnit stravitelnost krmné dávky a využití živin. Zelená píce má být při zkrmování čerstvá. Příměs plevelů není žádoucí, varva má odpovídat původní barvě porostu. Změna barvy je většinou průvodním jevem znehodnocení. Hnědá barva znamená, že píce je znehodnocena stárnutím, deštěm, nebo rozkladnými procesy.
Namrzlá píce není ke zkrmování vhodná, zkrmuje se až po rozmrznutí. Ke zkrmování není vhodná zelená píce znečištěná zejména po deštích pískem nebo zeminou. Taková píce může způsobovat mechanické podráždění zažívacího traktu, nebo být infikována mikroflórou ze země. Význam zelené píce pro mladá plemenná prasata a prasnice spočívá v příznivém obsahu živin, minerálních látek a vitamínů. Mladá zelená píce působí příznivě dieteticky, vyvolává pocit nasycení, upevňuje se zdraví zvířete, zvyšuje plodnost a prodlužuje produkční věk. Starší píci s vyšším obsahem vlákniny budeme zkrmovat především skotu, který vzhledem k dokonalejšímu zažívacímu ústrojí dokáže lépe využít přítomné látky.
Z hlediska výživy prasat, zejména plemenných jsou nejvýznamnější jeteloviny a vojtěška. Mladý porost jetele obsahuje cca 3% stravitelných dusíkatých látek(SNL) a 5% vlákniny, mladý porost vojtěšky 3,6% SNL a 3,2% vlákniny. Významný je i obsah minerálních látek a vitamínů. V polohách, kde nejsou vhodné podmínky pro pěstování vojtěšky jako monokultury lze s úspěchem pěstovat vojtěškotrávy, které stejně jako jetelotrávy jsou vhodným komponentem s obdobnými vlastnostmi jako porosty jetelů a vojtěšky. Ke zkrmování jsou vhodné i travní porosty rozšířené ve všech pěstitelských oblastech. V malochovu s úspěchem zkrmujeme mladé kopřivy, u starších porostů nepříznivě působí velký obsah vlákniny.
Při výkrmu prasat vysokými dávkami zelené píce ztrácí sádlo bílou barvu- je žlutší a maso tmavší. Zelenou píci ve výkrmu zkrmujeme mladou, v čerstvém stavu, spíše jako doplněk krmné dávky v maximálním množství 2 až 3kg na kus a den.
Seno a úsušky
Z dietetických důvodů se má seno zkrmovat nejdříve 6 až 8 týdnů po uskladnění. Kvalitní seno obsahuje 12 až 14% SNL, je dieteticky vhodné zejména pro plemenná prasata, obsahuje cenné vitamíny-beta karoten. Obsah živin se blíží zrninám, které v krmné dávce vhodně doplňujeme. Nejcennější je seno z mladých porostů vojtěšky.
Horkovzdušné úsušky mají přirozenou vůni, tmavě zelenou barvu, vyrábějí se ve formě moučky, granulí nebo briket. Mají vysokou výživnou hodnotu, obsah živin odpovídá zrninám. Jsou výborným krmivem pro plemenná zvířata, vhodně doplňují krmnou dávku prasat ve výkrmu.
Okopaniny
Mezi okopaniny řadíme všechny druhy krmných bulev, hlíz, kořenů a plodů vyznačujících se šťavnatostí, malým obsahem dusíkatých látek, tuku i vlákniny a poměrně vysokým obsahem lehce stravitelných sacharidů.
Brambory jsou nejrozšířenější okopaninou, syrové obohacují cca 1,1% SNL a cca 18% bezdusíkatých látek výtažkových, v kterých převládá škrob a cukr. Zkrmování brambor v syrovém stavu není vhodné, prasata po nich trpí dietetickými poruchami. Brambory zkrmujeme nejčastěji pařené nebo silážované. V povrchové vrstvě a zejména v klíčcích je obsažen glykosid solanin, který je jedovatý (od 200 mg na kg). Proto brambory před další úpravou klíčků zbavujeme, solanin se varem ničí. Samozřejmě nezkrmujeme ani brambory nahnilé, či shnilé. V mokrých létech je nutné zbavit brambory všech nečistot a příměsí (zeminy). Brambory jsou typickým sacharidovým (uhlohydrátovým) krmivem, dříve nejčastěji používaným ve výkrmu prasat. Na základě brambor můžeme při současném použití bílkovinných krmiv, zejména odstředěného mléka zavádět typický výkrm bramborami, pří kterém použijeme dále malé množství jadrných krmiv. Na začátku výkrmu není vhodné zkrmovat vysoké dávky brambor, protože prasata rychle ztuční. Správné dávkování působí velmi příznivě na kvalitu masa, které je jemně vláknité, sádlo bílé a tuhé. V současné době se již nedoporučuje pracný způsob zkrmování brambor tak, že sami sháníme a mícháme další komponenty. Výhodné je i pro malochov objednat si doplňkovou směs, (DP-OK), aby byla krmná dávka vyvážená.
Krmná řepa je výhodným krmivem pro chovné kategorie prasat, působí příznivě dieteticky a má pozitivní vliv na tvorbu mléka. Syrová řepa obsahuje 1-2% dusičnanů- v závislosti na intenzitě hnojení. Při zkrmování v syrovém stavu je toto množství zdravotně vcelku neškodné. Zažívací poruch může způsobit zkrmování řepy nahnilé, namrzlé nebo znečištěné.
Krmná mrkev je vhodným dietetickým krmivem, zejména její barevné odrůdy. V jednom kilogramu obsahuje cca 50 mg karotenu, 10 mg vitamínu E a 10 mg niacinu. Působí dieteticky příznivě na trávicí ústrojí.
Pro výkrm prasat lze doporučit pěstování cukrovky, která je považována za technickou plodinu. Je typickým glycidovým krmivem (zastoupení SNL činí 0,8 až 0,9%).
Zrniny
Ve srovnání s objemnými krmivy obsahují zrniny podstatně více živin, tak například v 1 kg brambor je obsaženo 11 gramů stravitelných dusíkatých látek a 169 gramů veškerých stravitelných živin. 1 kg pšenice obsahuje 114 gramů SNL a 788 gramů VSŽ. Vzhledem k vysokému obsahu živin, stálým výnosům a vysokému stupni mechanizace pěstování jsou zrniny nejvýhodnějším krmivem pro všechny kategorie prasat. V kompletních krmných směsích jejich zastoupení činí 80 až 90%. Samotné zrniny mají široký poměr živin, nejsou biologicky plnohodnotné a pro intenzivní výkrm je nutné k nim přidávat další bílkovinné koncentráty, minerální látky, vitamíny, případně syntetické aminokyseliny (lyzin). Obsah dusíkatých látek je 9 až 12%, hlavní podíl připadá na bílkoviny.
Zrniny do směsí zařazujeme tak, abychom vhodně zkombinovali a vzájemně doplnily obsah živin u jednotlivých zrnin, jejich chutnost a samozřejmě i jejich cenu. V našich podmínkách zkrmujeme prasatům ve výkrmu do 65 kg živé hmotnosti pšenici a ječmen, podíl pšenice nemá být nižší než 30%. Nad 65 kg živé hmotnosti je možno zkrmovat oves, jeho zastoupení ze zrnin nemá být vyšší než 10%. V některých oblastech pšenici a ječmen kombinujeme s kukuřicí do 20 až 30% za stoupení zrnin. Rozdíly ve výživné hodnotě jednotlivých zrnin nejsou nijak velké a po přihlédnutí k výše uvedeným vlastnostem je můžeme vzájemně nahrazovat. Kvalita a zdravotní nezávadnost obilovin závisí na jejich sklizni a uskladnění. Zrno obilovin má být tvrdé, lesklé, má mít svoji charakteristickou vůni. Navlhlé zrno má zatuchlý zápach, plesnivé zrno je cítit po plísni. Při současných způsobech sklizně, nedokonalém uskladnění a dosoušení bývá 50% obilovin napadeno plísněmi, které produkují pro zdraví zvířat škodlivé a nebezpečné aflatoxiny. Ty působí negativně na organismus. Zvyšují křehkost kapilár, snižují pevnost tkání, působí ne metabolismus tuků a bílkovin a negativně ovlivňuje reprodukci. Kvalita obilovin se významně podílí na kvalitě krmné dávky a bezprostředně ovlivňuje ekonomiku výroby vepřového masa.
Pšenice je naší nejrozšířenější obilovinou. Používá se ve výživě všech kategorií prasat. Vzhledem k vysoké energetické hodnotě i obsahu dusíkatých látek, je vhodná do směsí pro intenzívní výkrm prasat a kojící prasnice.
Ječmen je klasickou zrninou pro výkrm prasat. Při vyšším zařazení ječmene do krmných dávek získáme trvanlivé maso a sádlo bílé barvy.
Oves má nižší energetickou hodnotu a vysoký obsah vlákniny, proto jeho obsah v krmných směsích je limitován. Ve vyšších dávkách 30 až 40= je zařazován do krmných směsí pro plemenné kance.
Žito má hořkou chuť a prasat ho nerada přijímají. Lze je zkrmovat v omezeném množství vyšším kategoriím prasat ve výkrmu.
Kukuřice má vysokou energetickou hodnotu a je vhodným krmivem především po výkrm prasat. Při vyšších dávkách kukuřice je sádlo nažloutlé, měkčí konzistence, kterou způsobuje vyšší zastoupení kyseliny linolové a olejové v zrnu. Tato nepříznivá vlastnost kukuřice se ztrácí, když prasatům zkrmujeme současně další krmiva, jako jetel, vojtěšku, ječmen nebo luskoviny, které působí příznivě na kvalitu masa.
Kukuřici není vhodné šrotovat do zásoby, zejména v letních měsících, vzhledem k vyššímu obsahu tuku, kterého obsahuje 3,2 až 4,8% a je ve srovnání s ostatními obilovinami( mimo ovsa) výrazně vyšší.
Luskoviny
Řadíme mezi hodnotná bílkovinná krmiva. V naších pěstitelských podmínkách se daří zejména hrachu a bobu, perspektivní je pěstování sóji a lupiny. Luskoviny obsahují 2,5 až 4x více dusíkatých látek než obiloviny, stravitelnost luskovin je zpravidla dobrá. Obsahují hodně fosforu, ale málo vápníku, obsah esenciálních aminokyselin je druhově a odrůdově proměnlivý. Hrách a bob obsahují zhruba stejné množství lyzinu v bílkovinách jako sójový šrot, ale jen asi polovinu sirných aminokyselin metioninu a cystinu. Limitujícím faktorem pro zkrmování v neupraveném stavu je obsah taninů, inhibitorů trypsinu a některých glykosidů. Hořkou chuť těchto látek lze odstranit tepelnou úpravou. Pokud luskoviny nakupujeme, přihlížíme k tomu- stejně jako u ostatních krmiv, zda cena odpovídá obsahu živin v krmivu. V současné době je z tohoto hlediska z rostlinných krmiv nejvýhodnější nákup sójového extrahovaného šrotu, který mu vysoký obsah dusíkatých látek i energie a je výborným krmivem pro všechny kategorie prasat.
Vedlejší produkty potravinářského a zpracovatelského průmyslu
Krmné mouky a otruby jsou zbytky mlynářského průmyslu. Jejich kvalita závisí na stupni vymílání. Vzhledem k tomu, že jsou hygroskopické, vyžadují uskladnění v suchu. Mají být bez nežádoucích příměsí, příjemné chuti. Nejvhodnější pro prasat jsou pšeničné otruby, které působí příznivě dieteticky, proto je přednostně zařazujeme do krmných dávek pro kojící prasnice.
Pokrutiny a extrahované šroty jsou produkty olejářského průmyslu po vylisování oleje (nebo extrací) z olejnatých semen. Nejhodnotnější jsou šroty sójový a podzemnicový, které jsou vhodné zejména pro mláďata. Řepkové extrahované šroty starších odrůd mají vysoký obsah glykosinolátů a kyseliny erukové. Vzhledem k hořké chuti jsou pro prasata méně vhodné. Zkrmujeme je pouze starším kategoriím prasat do 3% krmné dávky. Mokrý způsob krmení je v tomto případě méně vhodný- zvýrazní hořkou chuť. Řepkové šroty bezerukových odrůd typů “OO”, u kterých je obsah glykosinulátů podstatně nižší jsou pro výživu prasat vhodnější, můžeme je zkrmovat do 6% krmné dávky. Výhodná je kombinace s dalšími bílkovinnými komponenty-zejména sójovým extrahovaným šrotem.
Krmiva živočišného původu
Tato krmiva řadíme mezi cenná bílkovinná krmiva s výbornými nutričními vlastnostmi.
Mléko a zbytky mlékárenského průmyslu
Mléko řadíme mezi plnohodnotná, lehce stravitelná krmiv. Vzhledem k vysokému obsahu lehce stravitelných živin, minerálních látek a vitamínů je zkrmujeme především mláďatům a rostoucím zvířatům. Nevýhodou mléka je, že se rychle kazí a pak způsobuje zejména u mláďat vleklé, úporné průjmy. Zkrmujeme proto mléko čerstvé, nebo úplně zkysané. Takové mléko je potom výborným krmivem, působí i příznivě dieteticky.
Mlezivo(kolostrum) se liší od mléka svým vzhledem, je hustší, nažloutlé barvy. Má podstatně vyšší obsah živin, obsahuje ochranné látky, působí mírně projímavě. Jeho složení se rychle mění a za několik dní se mění v normální mléko. Zkrmování mleziva je pro další vývin selat velice důležité, proto po narození přikládáme selata ke strukům prasnice a vším umožníme sání mleziva.
Odstředěné kravské mléko, zkrmujeme-li mléko po odstředění, musí být zkrmeno co nejdříve, jinak rychle podléhá zkysnutí, zvláště v letním období. V případě, že nemůžeme odstředěné mléko zkrmit čerstvé, krmíme je až po úplném zkysání. Zkrmování odstřed
17. srpen 2007
8 661×
8689 slov