Chování živočichů

Etologie je věda zabývající se přirozenými projevy zvířat, jejich pohybem z místa na místo, pohybem částí těla, smyslového vnímání a dorozumívání se. mimo jiné sem můžeme zařadit také odpočinek a spánek. Chceme-li studovat chování živočichů, tak musíme předpokládal, že zvíře má rozvinutou nervovou a svalovou soustavu, neboť jeho chování jsou většinou jen odpovědi na nějaké podněty (vnější nebo vnitřní). Účinnost jednotlivých podnětů se velice různí, protože smysly zvířat pracují velmi odlišně od lidských a každý živočich vnímá svými čidly jinak než druhý.

Chování můžeme rozlišit na vrozené (stereotypní) a získané (adaptivní). Vrozené chování má v sobě každý jedinec již při narození – je dědičné, ale bývá během vývinu pozměňováno. Základ pro vrozené chování tvoří nepodmíněné reflexy, jejichž řetězce zajišťují i velmi složité formy jednání. Vrozené chování je životu potřebné u živočichů, kteří nepečují o své potomstvo nebo u těch, kteří zahynou dříve než se jejich potomstvo vylíhne.

Získané chování není geneticky předurčené, je tvořeno během celého života a projevuje se individuálním přizpůsobením (adaptací) a proto se nazývá adaptivní chování. Je založené na poznávání nových podnětů, zkoušení jak s nimi zacházet a jak se z nich poučit. Základní procesy probíhají v centrální nervové soustavě a základem jsou podmíněné reflexy. Činnost, kterou se vytváří nové poznatky a nové chování, se nazývá učení. Získané chování u živočichů (na rozdíl od člověka) nikdy nepřevažuje nad vrozeným.

Vrozené chování

Nejjednodušší formy vrozeného chování jsou kineze a taxe, složitější je instinktivní chování.

Kineze je nejjednodušší odpověď na podnět, závisí pouze na intenzitě podnětu a ne na směru. Kineze je základní druh reakce prvoků, kteří odpovídají na nepříznivé podmínky. Při zesílení podnětu se živočich pohybuje rychleji.
Taxe je pohyb směrově orientovaný ke směru působení podnětu. Vyvolá-li podnět pohyb směrem ke zdroji působení, jedná se o pozitivní taxi, v opačném případě se jedná o negativní taxi.

Instinktivní chování není naučené a je druhově specifické. Řídí se určitými principy a dělí se na několik složek: Motivace (vnitřní vyladění) – u potravního chování je motivací pocit hladu, u rozmnožovacího chování to jsou hormony,...

Hledací chování je způsobeno motivací, která vyvolala stav neklidu. V této fázi živočich ignoruje vnímané podněty
Filtrování podnětů provádí centrální nervová soustava.

Klíčový podnět – spouštěč uvolňuje další fáze instinktivního chování. Klíčový podnět spustí konečné chování, které vede k dosažení cíle celého instinktivního chování. Klíčový podnět, který spouští konečné chování musí dosáhnout prahové hodnoty, jinak ke konečnému chování nedojde.

Nepřiměřené chování bývá někdy způsobeno s mimořádně silnými podněty.

Instinktivní chování se dále dělí do těchto okruhů:

  1. chování podmíněné látkovou výměnou
  2. ochranné a obranné chování
  3. komfortní chování
  4. rozmnožovací chování
  5. sociální chování
  6. dorozumívání

Chování podmíněné látkovou výměnou

Nejlépe poznaným chováním je potravní chování. Motivačním faktorem je pocit hladu nebo žízně. Každý živočich stráví jinou dobu hledáním potravy – př.: mlži přijímají potravu téměř nepřetržitě, had sežere myš, která mu vystačí i na tři měsíce. Dýchací chování je neobvyklé u druhotně vodních obratlovců – u tuleňů a kytovců, kteří vyplouvají na hladinu k nadechnutí i bez přerušení spánku.

Způsob kálení a močení – všichni ptáci a někteří savci kálejí na libovolném místě. Jen zvířata žijící ve skupinách kálejí a močí do společných „záchodů“.

Ochranné a obranné chování

Aktivní ochrana je odpověď na přímé ohrožení. Její nejjednodušší formou je strnutí nebo předstírání vlastní smrti. Nejčastější formou ochrany je útěk do bezpečí, jehož spouštěcím podnětem je překročení útěkové vzdálenosti. U mnoha ještěrek je za aktivní ochranu považována autotomie = odvrhnutí ocasu.

Obranné chování rozlišujeme na varování a obranný útok. Varováním na sebe zvířata upozorňují případného nepřítele. Varování pak dává najevo změnou postoje,, ceněním zubů a různými zvuky (vrčení, syčení,...). Obranný útok je reakcí na překročení kritické vzdálenosti, která nastává tehdy, je-li prchajícímu zvířeti bráněno v útěku.

Komfortní chování

Komfortní chování jsou projevy péče o své tělo. Účelem je udržení těla a důležitých orgánů ve funkčním stavu a v čistotě. Zvláštní formou tohoto chování je protahování a sociální péče o srst.

Rozmnožovací chování

Rivalské chování – zajišťuje rovnoměrné rozprostření jedinců téhož druhu v teritoriu. U některých teritoria jsou trvalá, u jiných se vytvářejí pouze na dobu určitou – doba námluv (př.: říjiště jelenů). Nejnápadnější jsou hnízdní teritoria ptáků. S potravními teritorii se můžeme setkat u dravců (př.: šelmy, vážky). Zvířata si svá teritoria označují například hlasem, trusem, pachovými signály nebo i signály optickými (př.: plazi, ryby).

Partnerské chování začíná namlouváním, které předchází páření. Partneři se spolu seznamují pomocí pachových, zvukových i optických signálů. Chování různých živočišných druhů je velice specifické a to zabraňuje křížení mezi druhy.

Pečovatelské chování u některých živočichů zcela chybí – u těch, kteří po nakladení o své potomstvo nepečují. Pečovatelské chování patří k nejsložitějším projevům instinktivního chování.

Sociální chování

Sociální chování souvisí se životem ve skupinách.

Agregace je zcela volné seskupení jedinců způsobená ekologickými podmínkami – př.: seskupení zvířat u napajedla, u krmítka, ...

Societa je skupina jedinců téhož druhu, mezi nimiž je určitá hierarchie. Tyto skupiny jsou výhodné k obraně před predátorem. Jiný typ society má sociální hmyz, u něhož jsou i funkčně odlišení jedinci.

Dorozumívání může probíhat různými prostředky: chemické (př.: feromony), hmatově mechanické, akustické (př.: zpěv) a optické (př.: změna zbarvení).

Získané chování

Získané chování se vyvíjí až během života na základě učení a poznávání. Hlavními procesy, kterými dochází k vytvoření získaného chování, jsou vtiskávání, pohybové zdokonalování, přivykání, podmiňování, vhled a tradice.
Vtiskávání je zapamatování si odpovědi na podnět, se kterým se živočich zejména ve svém raném mládí setkal.
Pohybové zdokonalování se projevuje hlavně u mláďat, která se učí lépe koordinovat své pohyby.

Přivykání je postupné snižování citlivosti vůči určitému, opakovanému podnětu. Přivykáním se snažíme ochočovat plachá zvířata.

Podmiňovaní je proces vytváření podmíněných reflexů – dočasných spojů v centrální nervové soustavě. Častým typem učení je metoda pokus – omyl – úspěch, přitom pozitivní zkušenost (př.: dobrá strava) potřebuje větší počet opakování než negativní zkušenost (př.: nebezpečná situace).

Nejsložitější forma učení je pochopení vztahů mezi různými podněty, pochopení vztahů mezi prostorovými jevy v prostředí a v řešení situace na základě usuzování. Úplného vhledu je schopen pouze člověk.
Tradice je přenos naučeného chování z jedince na jedince, z generace na generaci.

Poznatky z etologie nám pomáhají v úspěšném chovu jakýchkoliv hospodářských, laboratorních nebo domácích zvířat.

Vydra obrovská je velice společenský denní živočich vyskytující se nejčastěji v Jižní Americe. Se svými druhy se dorozumívá pomocí štěkavých zvuků a své teritorium označuje silně zapáchající tekutinou z análních žláz. Vydra je aktivní pouze ve dne a lze ji spatřit jen ve skupinkách čítajících až dvacet jedinců. Páry spolu se svými mláďaty zůstávají a loví dohromady a čekají na všechny členy až dožerou. Malé ryby jí vydry ve vodě („šlapou vodu“) a velké si odnáší na břeh, kde je později sežerou. Naše znalosti o vydrách jsou velmi omezené, protože vydry jsou velice plachá zvířata a při sebemenší známce možného nebezpečí utíkají pryč. Vydry jsou monogamní a páří se mezi sebou v rodinných skupinkách. Mláďata se rodí v norách od konce srpna do začátku října.

Strakapoud velký je šplhavec, který je schopný provrtat dřevo, aby se nažral nebo si vybudoval bezpečné hnízdo. Tím, že bubnuje do dřeva informuje ostatní ptáky o svém teritoriu. To, že je strakapoud blízko zdroje potravy mu prozradí pro nás neslyšné zvuky, které vydávají larvy požíráním dřeva. Když zrovna nažere larvy, pochutná si i na šiškách (sežere až 7 000 semen). S přibližující se dobou rozmnožování dospělý pták klove na dřevo, aby ostatním ukázal své teritorium. Sameček vydlabe hnízdo, do kterého si přivede samičku. Když vše dobře proběhlo, tak do dvou týdnů jsou mláďata na světě. Rodiče již nevyklovávají larvy ze dřeva, ale sbírají housenky.

Hodnocení referátu Chování živočichů

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  9 496×
  1241 slov

Komentáře k referátu Chování živočichů