Přeskokové chování živočichů

Jedná se o chování živočichů v konfliktních situacích. Jeho úkolem je uvolnění napětí. Můžeme se s ním setkat zejména u vnitrodruhových potyček. Dojde zde ke střetu přirozených tendencí (zaútočit, či utéct). Oba sklony se zablokují a zároveň se uvolní další typ chování, zdánlivě neodpovídajícího dané situaci. Bojující sokové na sebe přestanou náhle dotírat a věnují se nějaké neškodné činnosti. Nejčasteji se chování přeskokové odvozuje od chování potravního, nebo komfortního. Například dojde k tomu, že jelení samci v říji na čas přeruší svůj souboj a zdánlivě se pasou nebo předstírají péči o srst. Později svůj zápas ale dokončí.
Podobná situace může nastat, když se u potravního zdroje sejdou dva stejně silní jedinci - havrani. Přítomnost soka je naladí útočně, ale současně jejich přibližně stejná síla budí vzájemný respekt, takže k útoku ani nedojde. Havran začne klovat do suchých větviček, jako by sbíral materiál na stavbu hnízda (aniž by hnízdo vůbec stavěl).U lidí se toto projevuje ve zjevných rozpacích, způsobených stresovou situací (upravování kravaty, drbání se ve vlasech, pohrávání si s různými předměty…). Kromě prvotního významu (zabránění konfliktu) je chování přeskokové důležité při vzájemném dorozumívání, ritualizuje se a stává se výrazovým signálem.

Cesta „od podnětu k činu “: motivace - apelační chování - nalezení „spouštěče “ - konečné chování
Instinktivnímu chování předchází motivace, tj. vnitřní vyladění vyvolané fyziologickými příčinami. Motivace působí na živočišný organismus jako celek vyvolávající pocity neklidu. Neklid má za následek sled určitých pohybů – hledací (apetenční) chování. V této fázi živočich ignoruje většinu vnímaných podnětů, jelikož jednání je zaměřeno na setkání se zcela určitým, vrozeným klíčovým podnětem – spouštěčem, který potom uvolňuje další fáze instinktivního chování. Proto smyslové orgány spolu s centrální nervovou soustavou provádějí filtrování podnětů. Spouštěčem může být třeba spatření kořisti nebo pachový signál zanechaný potenciálním partnerem. Po jeho nalezení je spuštěno konečné chování. (V případě potravního chování šelmy je to útok na kořist.) Není to ale zase tak jednoduché. Klíčový podnět musí dosáhnout určité intenzity – tzv. prahové hodnoty, jinak ke konečnému chování nedojde. Tak je živočich chráněn před zbytečným vysilováním v případě, že by dosažení cíle bylo nereálné. Musíme však podotknout, že existuje vazba mezi stupněm motivace a potřebnou silou podnětu. Nemůže-li při odpovídající motivaci delší dobu proběhnout vrozené chování, klesá prahová hodnota podnětu na mnohem nižší hodnotu. (Šelma se vrhá na potenciální kořist, přestože není zcela jisté, zda dosáhne úspěchu.)

Papáček, Miroslav a kol.: Zoologie, Scientia, Praha 1997
Jelínek, Jan a Zicháček, Vladimír: Biologie pro střední školy gymnazijního typu (teoretická část), FIN publishing , Olomouc 1996

Hodnocení referátu Přeskokové chování živočichů

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  3. červen 2008
  2 694×
  402 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Přeskokové chování živočichů

stana stanislava21(zavináč)post.sk
chcem sa opytat, ktore informacie su z tej Zoologie a ktore z Biologie pre stredne skoly. pisem pracu a potrebujem presne citacie. dakujem.