Dospělost je hranice, která odděluje jednu část života od druhé. Nikdy není přesně určená. U každého člověka se dospělost projevuje jindy. Já rozděluji dospělost na „suchou“ a „záživnou“. Ta suchá je, že dospějete tehdy, když dosáhnete věku 18 let. Já mám raději tu záživnou, která se rozpoutává tehdy, když je člověk opravdu poučen o životě a připouští si, že je dospělý. Někteří lidé ani nedospějí. Jsou stále plni elánu do života, smyslu pro humor a radosti. Takové lidi nazýváme dospělými dětmi. Ovšem existuje člověk, který aniž by si to uvědomoval, jedná jako dospělý, i když mu je třeba jen 10 let. Dospělost je třeba také pomyslná čára, na které stojí soudce závodu a říká: „Dnes máš významný den ve tvém životě. Jsi dospělý! Nesmíš se jen o sebe a o své hračky, ale i o jiné a mnohem důležitější věci. Už nemáš za sebou maminku, která by se tě v těžké chvíli zastala. Už se musíš životem protloukat sám.“ Taková informace může v člověku vyvolat zajímavou reakci. Může tato informace vzít špatně i dobře. Špatně je, když to pochopí tak, už si nesmí hrát, nesmí se smát a musí jenom pracovat, protože na nic jiného nebude mít čas. A dobře je, když pochopí, že už sice musí živit rodinu, ale nesmí to hraní vzít i dětem, které jsou na hraní závislé. Vždyť hraním se nejmenší človíčkové učí prakticky všemu. Musí je to naučit tak dobře, jako to dříve uměl on.
26. listopad 2007
4 730×
240 slov
