Delfín hektorův (bělohlavý) - Cephalorhynchus hectori

říše (regnum): živočichové (animalia)
kmen (phylum): obratlovci (chordata)
třída (classis): savci (mammalia)
řád (ordo): kytovci (cetacea)
podřád (subordo): ozubení (odontoceti)
čeleď (familia): delfínovití (delfinidae)
rod (genus): Delfín (Cephalorhynchus)
druh (species): Delfín Hektorův (Cephalorhynchus hectori)

běžná jména
Delfín Hektorův (E), Delfín novozélandský(E), Delfín bělohlavý(E), Dauphin d´Hector(F), Delfín de héctor(S), Tunina de Héctor(S)

pojmenování
Hektorův delfín byl pojmenován po Siru Jamesi Hectorovi. Sir James (1834-1907) byl správce Koloniálního muzea ve Wellingtonu (nyní se jmenuje Muzeum Nového Zélandu – Te Papa). Zkoumal první exemplář nového delfína ( v roce 1869) a byl svého času nejvlivnějším vědcem na Novém Zélandě.
V roce 1881 byl pojmenován van Benedem na počest Sira Jamese: Cephalorhynchus hectori.

fyzická identifikace
Hektorův delfín je jedním z nejmenších kytovců a nejmenším delfínem. Jeho velikost je 1,2 – 1,5m. Váha se pohybuje mezi 35-45 kg (průměrně asi 45 kg, přičemž samci jsou menší a teda asi o 10 kg lehčí). Dožívají se průměrně okolo 15 až 18 let.
Hektorova delfína není těžké poznat. Nejvýraznějším odlišením od ostatních delfínů je jeho hřbetní ploutev, která je zakulacená.
Přední část jejich těla je světle šedá, zatímco zadní je tmavě šedá někdy až černá. Ploutve jsou tmavě šedé až černé. Bílé skvrny, ohraničené černou linkou, mají na podobných místech, jako velryby (na břišní straně a na kapkovitou skvrnu na tlamě táhnoucí se až k očím).
V tlamě mají 24-31 zubu. Živí se malými rybami jako jsou parmy a červené tresky, ale nepohrdne ani chobotnicemi a drobnými korýši. K nalezení kořisti používají echo lokace.
V době pohlavní dospělosti mají Hektorovi delfíni okolo 119 až 145 cm. Přičemž samice jsou v průměru o 10 cm delší. Samice mají první mládě v 7-9 letech. Samci dosahují pohlavní dospělosti mezi 6. a 9. rokem. Malí delfíni se rodí během jara a časného léta a nebo od počátku listopadu do února. O době březosti a krmení mladých se moc neví, ale určitě se ví, že matka není březí znovu, dokud se mládě zcela neosamostatní. Mláďata mají při narození 60-75 cm a váhu okolo 9 kilogramů.

výskyt, rozšíření a populace
Hektorův delfín je endemitem, vyskytujícím se v pobřežních vodách Nového Zélandu. Preferují pobřežní vody o hloubce do 300 metrů. Obvykle se vyskytují asi 1 kilometr od pobřeží. Zřídkakdy se dostanou dál než 9 kilometrů od pevniny. Byli dokonce viděni i u ústí řek. Mohou se tedy pustit i na kratší vzdálenost do řek.
Skupina má obvykle 2 – 12 jedinců, ačkoliv seskupení 30 – 100 jedinců byla již také pozorována. Plavou-li ve skupinách, tak jen zřídkakdy se drží v pevných formacích. Jsou velice hraví a zvídaví. Používají například mořské řasy jako hračky a je velice zábavné je pozorovat. Také rádi plavou za proplouvajícími loděmi. Nejraději mají ty s rychlostí do 10 uzlů.
Populaci delfínů lze rozdělit na tři geneticky lehce odlišné podskupiny. Rozdíly mezi severní a jižní podskupinou jsou natolik „velké“, že dle názoru některých vědců, by se Hektorův delfín mohl rozdělit na dva druhy. Na severní, jižní a západní. Severní podskupina se nalézá u západního pobřeží Severního ostrova. Západní podskupina na severu Jižního ostrova a jižní podskupina u jihu a východu Jižního ostrova. Počet delfínů v jižní a západní podskupině je 3000-4000 kusů. Severní podskupina čítá jen několik stovek a mohla by do 50 let vyhynout (počítáno od roku 2000), když s tím lidé něco neudělají. O tom, že Hektorův delfín je v ohrožení, bylo zjištěno již na základě pozorování, kdy během 4 let (1984 – 1988) v jednom pozorovaném stádečku zbylo ze 740 jen 230… To šokovalo i vládu a v roce 1988 Helen Clarková založila organizaci Marine Mammal Sanctuary, která měla svolení (a podporu) kolem poloostrova Banks vytvořit pro delfíny zónu, kde se nesmí lovit vlečnými sítěmi. Tato zóna pokrývá 1170 kmˆ2 .

ohrožení
Hlavním nebezpečím pro delfíny je se zamotat do rybářských síti, které jsou vyráběny ze syntetického vlákna. Do zbytků těchto sítí se mohou zamotat a zemřít nejen delfín, ale i ryby a ptáci. Další známé a nebo potenciální hrozby zahrnují nemoci, znečištění, lokální změnu prostředí (a to je pro Hektorova delfína obzvláště nebezpečné, protože je endemitem) a také lodními stávkami. Od roku 1970 do roku 1999 poklesla populace Hektorových delfínů o 1/3 a to hlavně díky nástupu nových technologií v rybaření (velkoobjemový moderní výlov za pomocí i několik stovek metrů širokých vlečných sítí). Rozsah výlovu byl pozorován Cantenburským programem, ze kterého vyplynulo, že jen v roce 1980 bylo v sítích usmrceno asi 58 jedinců. Toto číslo měla snížit organizace podporovaná vládou „ The Banks Peninsula Marine Mammal Sanctuary“ a díky jejímu programu bylo v rybářské sezóně zachráněno před smrtí 9 jedinců. Dalším ohrožením pro Hektorova delfína je znečištění, protože v delfínech se hromadí několik chemikálií vyráběných člověkem (včetně PCB, DDT dioxinů, které mohou také způsobit snížení schopnosti reprodukce). Jako druh má Hektorův delfín štěstí, že se přirozeně vyskytuje v několika jednotlivých skupinách, protože to mu zajišťuje větší naděje na zachování. Zřejmé je také pro delfíny nebezpečí rozvinu přístavů v přímořských oblastech Nového Zélandu, protože v některých oblastech rozvoj pokračuje velmi rychle a delfíni nejsou schopni tak rychle měnit své zvyky. Je dokonce zdokumentováno, jak při lodní stávce přišlo o život několik delfínů.

zařazení do červené knihy
„Druh se klasifikuje jako ohrožený (EN=(Endagered)) dle kritérií na A1d a C1 od roku 1999. Za poslední 3 generace ubylo Hektorových delfínů na 51 – 85% (kritérium A1d). Tento rozsah vyplývá z nejistoty v populačním tempu růstu. Ačkoliv pokles o více než o 80% by mohl být zapsán jako kriticky ohrožený, nízká předpokládaná míry růstu , která končí nejvyššími odhady poklesu, není pravděpodobná. Dospělých jedinců v populací je pravděpodobně méně, než prahový počet pro zařazení do kategorie C. Odhadovaný pokles za 2 generace (tj. 26 let) je z více než 20%.“ (R.Reeves & B.L.Taylor (Cetacean RedList authority))

míra ochrany
Novozélandský ochranný akt mořských savců (Marine Mammal Protection Act (MMPA)) zakazuje úmyslné zabíjení a zraňování mořských savců. Odlov Hektorových delfínů není zakázaným ale regulovaný. Hektorův delfín je zaznamenán jako ohrožený v Novozélandské legislativě a klasifikuje ho jako zranitelný (Vulnerabnle), dle norem IUCN.

zdroje
http://animaldiversity.ummz.umich.edu/chordata/mammalia/cetacea/delphinidae.html
http://www.kcc.org.nz/animals/hectors.html
http://www.cetacea.org
http://whale-web.com
http://www.redlist.org

Hodnocení referátu Delfín hektorův (bělohlavý) - Cephalorhynchus hectori

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  10. říjen 2007
  3 042×
  1022 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Delfín hektorův (bělohlavý) - Cephalorhynchus hectori