Dřevo

Kůra
Vnější části stromu, která obaluje dřevo, se nazývá kůra. Na příčném řezu má tvar prstence, který je tmavší než dřevo. Kůra se skládá ze dvou vrstev : vnější borky a vnitřní ho lýka. Borka chrání dřevo před prudkými změnami teploty, před vypařováním vody a před mechanickým poškozením. Lýko vede organické látky - živiny z listů v podélném směru kmene.
Mezi dřevem a kůrou je úzká, pouhým okem neviditelná vrstva, zvaná kambium, která umožňuje přírůstek dřeva a kůry. Kambium můžeme vidět, jestliže na jaře odstraníme kúru kmene: povrch kmene bude pokryt slizem - je to protoplazma, která vystoupila z poškozených kambiálních buněk.
Mladé stromky mají hladkou kůru. U starších stromů se v kůře tvoří praskliny. Podle vzhledu povrchu můře být kůra hladká, rozbrázděná, šupinovitá, vláknitá a bradavkovitá. Podle barvy může být bílá, světle šedá, zelenošedá, šedá, tmavošedá a tmavohnědá.

Vztah dřeva k vodě
Do této oblasti patří vlhkost, vodivost, navlhlost, nasákavost, sesychání, bobtnání a propustnost pro vodu.
Vlhkost dřeva je množství vody obsažené ve dřevu; vyjadřuje se v procentech hmotnosti dřeva. V živém stromu je voda nevyhnutelnou podmínkou existence rostlinného organismu. V pokáceném dřevu je nežádoucí, neboť způsobuje nepříznivé jevy jako kroucení, trhliny.
Voda, která vyplňuje buněčné dutiny, kapiláry cév mezibuněčné prostory, se nazývá kapilární neboli volná. Voda uložená v buněčných blánách a obsažená v mezimicelárních prostorech je voda hygroskopická neboli vázaná. Dřeviny obsahují průměrně asi 30% vázané vody. Největší množství volné vody závisí na druhu dřeviny. Obsahuje-li dřevo jen vázanou vodu, jde o tzv. bod nasycení vláken.
Podle množství vody obsažené ve dřevu rozeznáváme tyto stupně vlhkosti dřeva:

  • mokré, tj. dřevo ležící dlouhou dobu ve vodě
  • čerstvé pokácené
  • vysušené na vzduchu, tj. dřevo uložené dlouhou dobu na vzduchu
  • vysušené pro pokojové teplotě
  • absolutně suché

Kromě toho rozlišujeme ještě tzv. technickou vlhkost, tj. vlhkost dřeva v době, kdy se zpracovává. Vlhkost bělového dřeva jehličnanů je větší než vlhkost jádrového nebo celého dřeva. U jádrových listnáčů i bezjádrových listnáčů je vlhkost rozložena rovnoměrně v celém průřezu kmene.
Dřevo pokáceného stromu ztrácí postupně vodu. Nejprve se odpařuje volná voda, teprve potom voda vázaná. Dřevo přestane vysychat tehdy, až se vlhkost ve dřevu rovnoměrně rozloží a až bude odpovídat teplotě a vlhkosti okolního vzduchu. Tento vtav se nazývá rovnovážný a vlhkost stavem vlhkostní rovnováhy. Při odpařování vázané vody zmenšuje dřevo své rozměry - sesychá. Letní dřevo sesychá více než dřevo jarní. Sesycháním se objem dřeva zmenšuje asi o 12%. V různých směrech je procento sesychání rozdílné.

Sesychání jarního a letního dřeva
Dřevina Letokruhy Sesychání
lineární objemové
radiální tangenciální podélné
Modřín jarní
letní 3,23
10,19 7,11
12,25 0,27
0,17 10,34
20,96
Borovice jarní
letní 2,91
8,22 8,05
11,26 0,19
0,10 10,86
18,97
Smrk jarní
letní 2,41
6,25 5,84
8,81 0,19
0,14 8,38
14,63

Navlhlost je schopna dřeva pohlcovat vodní páru z okolního vzduchu. Bobtnání je opačný jev něž sesychání. Při bobtnání se rozměry dřeva zvětšují pohlcováním vázané vody, která se ukládá v buněčných blánách.
Nasákavost je schopnost dřeva nasávat vodu v kapalném stavu díky své pórovité stavbě. Největší množství vody, které může dřevo osahovat, se rovná maximálnímu množství volné a vázané vody.
Propustnost dřeva pro vodu závisí na dřevině, na poloze ve kmeni i na směru vláken. Propustnost vody v podélném směru je několikasetnásobně větší než ve směru radiálním či tangenciálním. Bělové dřevo je propustnější než dřevo jádrové, které má cévy uzavřeny tylami. Propustnost dřeva pro vodu má velký význam při výrobě sudů, vodovodních potrubí a lodí.

Škůdci Dřeva
Mezi hlavní škůdce dřeva zařazujeme houby, které vyvolávají hnilobu a různé zbarvení dřeva, a dále hmyz.
Rostlinní škůdci: Houby patří k rostlinným organismům, ke skupině výtrusných rostlin, protože se rozmnožují výtrusy. Jejich tělo se neskládá ze stébla a listů, a proto nemohou vytvářet organické živiny; tyto živiny však získávají z jiných rostlin. Podle toho, jakým způsobem se živí, rozdělujeme houby na parazity a saprofyty. Paraziti vegetují na živých rostlinách a živý se živými pletivy. Saprofyti se vyskytují na odumřelých částech rostlin. Houby napadají pokácené dřevo i stromy pomocí svých výtrusů. Jsou to velmi malé buňky, pokryté tlustou blánou, které jsou pro svou malou hmotnost snadno přenášeny větrem na velké vzdálenosti. Do rostoucího stromu pronikají ranami stromů. K vyklíčení potřebují houby vhodnou teplotu, dostatek vzduchu a vody ve dřevu. Při vlhkosti menší než 20% se houby nevyvíjejí; mají-li výtrusy vhodné podmínky, začnou klíčit a vytvářejí tenká vlákna tzv. hyfy, které se rozvětvují a vytvářejí výtrusy. Působením hub vznikají dvojí změny dřeva, a to zbarvení - jestliže nedochází ke změně mechanických vlastností, a hniloba - jestliže se mění mechanické vlastnosti dřeva. Hnilobou dřeva v budovách způsobuje dřevomorka domácí, chrastavka žlutavá a pornatka oparová. Dřevomorka domácí porušuje dřevo všech dřevin. Barva hniloby je hnědá, v konečném stádiu se dřevo rozpadá na hranolky. Je to nejnebezpečnější houba. Za vhodných podmínek rozruší nové stavby z a jeden až dva roky. Optimální podmínkami jsou teplota 20○C a vlhkost dřeva nad 20%. Za stejných podmínek se vyskytuje i párovka lidnatá.
Rozpoznávací znaky: mycelium je bílé, vatovité z růžovými nebo bledě žlutými skvrnami, ploché, tvoří bílé provazce, zpočátku šedé, dřevnaté, lámavé, slabě rozvětvené, plodnice má skořicovou barvu.
Chrastavka žlutá napadá dřevo v obytných budovách, dřevěných mostech a ve skladech.
Rozpoznávací znaky: mycelium je slabě vyvinuté, zpočátku bílé, potom žluté nebo skořicové barvy. Blány jsou slabě vyvinuté, provazce tenké, rozvětvené, plodnice blanité, velmi tenké zelenavé nebo skořicové barvy. Pornatka oparová se vyskytuje především v podzemních budovách, sklepech a šatnách.
Rozpoznávací znaky: mycelium je slabě vyvinuté, zpočátku bílé, později zelenožluté nebo šeříkové, blány nejsou vyvinuty, provazce jsou niťovité, velmi rozvětvené, zpočátku bílé, později zelenožluté nebo šeříkové, plodnice mají tvar kloboučků bez nožiček, světle žluté, rouška je deskovitá.
Živočišní škůdci: mezi škůdce dřeva živočišného původu patří zejména dřevokaz čárkovaný. Brouk napadá především čerstvě pokácené dříví v kůře smrku, jedle, modřínu a borovice. Na povrchu kulatiny vytváří otvory průměru 2 mm, ve dřevu tvoří žebříčkovité chodby do hloubky 5 až 6 mm. Dalšími škůdci jsou tesaříci, pilořitky, lodničníci, červotoči, mravenci a kůrovci. Dřevo v místnostech napadá červotoč, brouk tmavohnědé barvy, dlouhý 3 až 4 mm. Vytváří chodbičky průměru až 2 mm. Některé druhy napadají zejména vnější stěny z klád a hranolů a podkrovní trámy. Boj proti těmto broukům je nelépe podniknout na jaře, kdy larvy vylézají k povrchu dřeva. Nejúčinnější ochranou dřeva jsou chemické prostředky ve formě roztoků a emulzí. při práci s těmito roztoky se musí používat ochranné pomůcky a dodržovat bezpečnostní opatření uvedená v návodu.

Hodnocení referátu Dřevo

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  26. červenec 2007
  4 643×
  1047 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Dřevo

Michaelka a Any
dík moc nám to pomohlo