Často je nazýván bílou krysou, jde však o domestikovanou formu potkana (Rattus norvegicus). Je to opět albín, to jest varieta bez kožního barviva (pigmentu).
Je to velmi hezké, milé a učenlivé zvířátko, které není tak plaché a hlodavé jako divocí hlodavci a je poměrně čistotné. Tím vším se zcela odlišuje od nepříjemného a škodlivého potkana. Správně chovaný laboratorní potkan se nebojí a nekouše.
Je dost velký, má až 400 g, jeho tělo je delší než ocas, uši jsou malé.
Potkany chováme v nádrži, kterou lze snadno vymývat a dezinfikovat. Svrchu ji pevně kryjeme drátěným pletivem nebo dírkovaným plechem. Nejlepší jsou nádrže skleněné nebo z plexiskla. Podestýláme hobliny nebo piliny.
Laboratorní potkany krmíme podobně jako bílé myši. Kromě zrní, trávy, smetanky, salátu a mrkve dáváme občas i trochu nadrobno pokrájeného syrového či vařeného masa. Voda musí být čistá, proto ji musíme velmi často měnit nebo používat napáječku.
Potkany chytáme za ocásek, protože však jsou dost těžcí, nemůžeme je takto přenášet. Potkan dospívá po dvou měsících.
24. listopad 2007
3 857×
164 slov
