Oko

Zrakem vnímáme světlo, jeho intenzitu, barvu, zrak umožňuje myšlenkový rozvoj, vzdělání, estetické zážitky.
Světlo vychází ze zdroje nebo se odráží od podmětů (sekundární zdroje), takže můžeme rozeznávat tvar, velikost, barvu, prostorové uspořádání, vzdálenost a pohyb zdrojů. Podnětem pro zrakové čidlo je světelné (elektromagnetické) vlnění v rozsahu vlnových délek 400 - 700 nm.
Anatomie:
OKO – je orgánem zraku, je uloženo v dutině očnicové v tukovém polštáři.
KOULE OČNÍ – uložena v očnici,
- má 3 vrstvy a) povrchová – tvoří ji bělmo a rohovka
b) střední cévnatá – tvoří ji cévnatka, řasnaté těleso, duhovka
c) vnitřní – tvořená světločivnou sítnicí
BĚLIMA- tuhá, bílá, vazivová blána, upínají se na ni okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv, v předu
přechází v rohovku (je vyklenutější než bělima)
CÉVNATKA – vystýlá zadní 2/3 oční koule, má červenohnědou barvu, obsahuje cévy a buňky s hnědým
pigmentem, dopředu vybíhá v řasnaté těleso, na kterém je zavěšena čočka, z krve, které
řasnatým tělesem se tvoří komorová voda, zakřivení čočky mění svými stahy řasnaté těleso,
před řas.tělesem je duhovka, která má uprostřed zornici. Rozšiřování a zužování zornice
způsobují svaly v duhovce. V duhovce jsou pigmentové buňky, které zajišťují její barvu.
Čočka – 4mm, dvojvypuklá, přizpůsobení = akomodace - schopnost čočky přizpůsobit se
vyklenutím, aby mohla ostře snímat předměty blízké i vzdálené. Množství světla vstupujícího
do oka je řízeno velikostí zornice, která funguje jako clona (světlo - zúžení, šero - rozšíření).
Všechny tyto děje probíhají reflexně. Prostor mezi rohovkou a čočkou je rozdělen duhovkou ve
dvě části – přední a zadní komora oční, vyplněné komorovou vodou.
Prostor mezi čočkou a sítnicí vyplňuje vodnatý, rosolovitý sklivec.
SÍTNICE - vystýlá vnitřní povrch cévnatky, má 4 vrstvy, jsou zde tyčinky ( jsou citlivější na světlo, slouží
k vidění za šera) a čípky (3 druhy, jsou nezbytné pro barevné vidění)
Slepá skvrna – místo, kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, nemá tyčinky ani čípky
Žlutá skvrna – místo největšího nakupení čípků a nejostřejšího vidění

Princip vidění:
Světelné paprsky procházejí složitou optickou soustavou oka: rohovkou, čočkou (oklopena komorovou vodou) a sklivcem. Na rozhraní těchto světlolomných prostředí se světelný paprsek láme, takže na sítnici se promítá ostrý zmenšený a obrácený obraz pozorovaného předmětu.
Zrakové informace jsou vedeny zrakovými nervy do týlního laloku mozkové kůry.

Oční vady:
1. krátkozrakost – způsobená větším zakřivením čočky, obraz vzniká před sítnicí, vada se napravuje rozptylkami
2. dalekozrakost – nedostatečné vyklenutí čočky, obraz vzniká až za sítnicí, vada se napravuje spojkami

Pozn: barvocit = schopnost rozlišovat barvy
barvoslepost = poruchy barevného vidění
oční purpur – umožňuje činnost tyčinek
šilhání- vzniká poruchou některého z 6 příčně pruhovaných očních svalů

Přídatné orgány oka: - víčka
- spojivka ( na vnitřní straně víčka) + spojivkový vak (prostor mezi víčkem a oč. koulí)
- slzní žláza (uložena v nadočnicové dutině, jejím sekretem jsou slzy)

Hodnocení referátu Oko

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  5. červenec 2008
  4 018×
  434 slov

Komentáře k referátu Oko

Jirka
Supr ! :)